Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Romana.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 15081, komentáře < 7 dní: 527, komentářů celkem: 314139, adminů: 60, uživatelů: 4810  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 117 návštěvník(ů)
a 7 uživatel(ů) online:

myslivec
unshaken
Willy
JirkaB
Frantisek100
rosmano
timg

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Babiš chce, aby církve spadaly pod ministerstvo financí
·Výsledek voleb jako ovoce Církevních restitucí
·Novodobá kalvinistická liturgie
·27 lidí zastřeleno v baptistickém kostele v Texasu
·Baptisté v Evropě o homosexualitě
·Exekutiva Evropské baptistické federace o manželství
·Stručný přehled názorů na milénium
·Co je to hermeneutika Ducha?
·500 let cesty od reformace k náboženskému smíru
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 18. října 2017

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
90 715 858
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Kontrasty: Davidův stánek – otevřená studna uctívání
Vloženo Pátek, 04. listopad 2016 @ 01:34:32 CET Vložil: Tomas

Charismatici poslal Nepřihlášený

David Loula


Na počátku roku 2013 měl bratr Jiří Čihulka vidění o českém národě na vahách před Hospodinem. Ve vidění byl český národ vážen a Pán se na to vážení díval. Na jedné misce vah byli lidé, kteří se odvrátili od Boha a žijí v hříchu. Na druhé misce byli ti, kdo uctívali Pána a klaněli se mu. Po chvíli, kdy se misky převažovaly, jako by byly v rovnováze, nakonec převážila ta, kde byl český národ ve svých vinách a hříších. Bylo vidět Boží pohled, který napjatě a velmi vážně sledoval tento vývoj na vahách. Poté byl Boží pohled obrácen na druhou misku, kde byli praví ctitelé, kteří milovali Pána Ježíše celým srdcem. V tomto pohledu byla ještě naděje, ale též otázka, zda se na této misce vah něco změní.


Výklad vidění je následující. Žijeme v době, kdy je český národ vážen před Bohem, a hříchy národa převážily, což znamená blížící se Boží soud nad národem. Bůh byl velmi vážný. Ale naděje zůstávala v těch, kteří uctívali Boha v duchu a v pravdě. Zdá se, že pokud přibude těchto pravých ctitelů, tak Bůh ještě prodlouží čas své milosti nad naším národem. Víme, že Abraham prosil za Sodomu a Gomoru a připomínal Hospodinu spravedlivé ve městě. Dával je před Bohem na váhu proti všem hříšníkům ve městě. Nyní Pán hledá nejen spravedlivé lidi, ale ty, kdo jsou spravedliví v Kristu a zároveň uctívají Pána. Tomu odpovídá i slovo Pána Ježíše, který říká samařské ženě, že nastává doba, kdy nebude záležet na tom, kde je Bůh uctíván, ale jak je uctíván. Pán si přeje, aby ho lidé ctili v Duchu a pravdě. Ale přichází hodina, již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. (J 4,23)
Vidíme, že Bůh Otec hledá pravé ctitele, kteří se mu budou opravdově ze srdce klanět. To je to, co Pán Ježíš odmítl dát satanovi při pokušení na poušti se slovy: Odejdi, satane. Vždyť je napsáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat (Mt 4,10). Pán Ježíš byl pravým ctitelem svého Otce, on se mu klaněl a ctil ho celým svým životem.  I my máme Ježíše následovat a klanět se Otci i Pánu Ježíši, vždyť je psáno: Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním! Líbejte syna, ať se nerozhněvá (Ž 2,11-12). Při uctívání se děje právě toto líbání Syna – Pána Ježíše Krista, a toto uctívání odvrací hněv. Tento postoj vyjadřuje krásným způsobem příběh z evangelia, kdy žena hříšnice přišla do domu farizeje a uctila Syna. A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je svými vlasy, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem. To bylo pravé uctívání. V tom pláči bylo pokání a v líbání nohou bylo uctívání a ta žena takto beze slov vyjádřila Pánu upřímnou hlubokou lásku a oddanost. Ten farizej ji odsoudil se slovy: „Kdyby to byl prorok, poznal by, co je to za ženu, která se ho dotýká.“ Dotek ženy byl pro Žida znesvěcující a zvláště od hříšnice. V očích farizeje byl Ježíš znesvěcen, v očích Boha byl Ježíš tímto skutkem ženy poctěn. Pak Kristus vypráví farizeovi příběh o dvou dlužnících a o lásce a vděčnosti za odpuštění. A řekl mu: Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat moje nohy. Farizeus žil podle zákona a byl ve svých očích spravedlivý. Ale nebyl ctitelem Božím. Žena hříšnice nežila podle zákona, ale byla pravou ctitelkou Pána. A on se nad ní nepohoršil. On jí odpustil a naplnil svojí láskou. Věřím, že ona už dále žila v pravdě jako ta, která ctí Otce v duchu a pravdě. Co se děje v duchovním světě, když uctíváme Boha? Jaký dopad to má na náš život a na životy blízkých či na město a národ, ve kterém žijeme? Veliký v každém ohledu. Při uctívání se realizuje velký projekt, který vychází z Božího srdce, a to je nebe na zemi. Zní to možná velikášsky, ale právě za to se modlíme vždy, když říkáme modlitbu Páně. Přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. To je Boží záměr, aby se nebeská kultura dostala na zemi. Všechny Ježíšovy výzvy, abychom žili v lásce, odpouštěli si navzájem, byli k sobě laskaví a dobrotiví a sloužili jeden druhému je jen to, co se děje v nebi. Tam je láska, pokoj, spravedlnost, lidé nic proti nikomu nemají, ale spolupracují spolu v lásce bez soupeření a dokazování si moci. Možná nyní namítnete, že nebe je v nebi a my jsme dole na zemi a Pán nikde nezaslíbil na zemi ráj. Souhlasím. Vyjma tisíciletého království, kdy bude ráj na zemi pod vládou Ježíše Krista, na zemi je bitevní pole, kde se odehrává boj o lidské duše, a nakonec bude vše poddáno pod nohy Pánu Ježíši. Žijeme v době podmaňování nepřátel pod nohy Ježíše, a to i přesto, že bitva byla s konečnou platností vyhrána Kristovou smrtí na kříži a jeho slavným vzkříšením. Přesto máme žít tak, jak budeme jednou žít v nebi. A právě toto okušení nebe na zemi bude nevěřící lidi přivádět ke spasení. Takže se modlíme, aby přišlo Boží království – to znamená, aby se Boží vláda projevila dnes na zemi, tam, kde právě jsi. Pán si přeje, aby vše, co je v nebi, bylo na zemi. Jde tedy o projekci nebe na zem. A v nebi se děje nepřetržité uctívání před Božím trůnem: Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí volají: 'Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh všemohoucí, ten, který byl, který jest a který přichází.' (Zj 4,8) Pak jsou tam starci, kteří klekají a uctívají Boha na trůnu a odhazují své koruny před Pánem v naprosté pokoře a oddanosti. Myslel jsem, že v nebi není den a noc, a myslím si to stále. Tento obrat spíše vyjadřuje, že toto uctívání probíhá v nebi stále. O co více Pán touží, aby i na zemi probíhalo nebem inspirované uctívání Boha ve dne i v noci. Tím ten nebeský trůn sestupuje na zemi. Pokud obklopíme Pána pravým uctíváním, dochází k silné demonstraci Boží slávy na zemi, zjevuje se Boží moc a přítomnost a lidé jsou osvobozeni k poznání pravdy. Tento odlesk toho, co se děje v nebi, je vyjádřen i zvoláním Davida v žalmu: Ty jsi svatý, trůníš na chválách Izraele. (Ž 22,4 podle Českého studijního překladu - ČSP) David znal mocnou Boží přítomnost při uctívání, vždyť to byl pravý ctitel, který také odhodil svou královskou hodnost, když přinášel schránu smlouvy do Jeruzaléma a křepčil u toho jako blázen. Sám říká, že před Bohem, který mu dal královskou hodnost, takto dováděl. A říká, že i když bude ještě umenšen, a bude docela maličký ve vlastních očích, bude ve vážnosti u svých otrokyň. Během uctívání Boha se realizuje naše menšení, aby Pán Ježíš v nás mohl růst a kralovat. I my můžeme být docela maličcí ve vlastních očích, a přesto budeme právě v tu chvíli znát svoji hodnotu, kterou máme jako Boží děti u svého Otce. Král David miloval Boží přítomnost. Tehdy Boží přítomnost prezentovala schrána smlouvy. Ta však za jeho života byla na nějaký čas ukradená Pelištejci, kteří ji kvůli nádorové epidemii vrátili Izraelcům, a pak zůstávala za dnů krále Saula v Baale u Kirjat-jearímu. Nebyla vyhledávaná v té době (1Pa 13,3). David ji chtěl mít v Jeruzalémě. Boží sláva patří do Jeruzaléma. S bázní Boží se napodruhé podařilo přenést schránu do Jeruzaléma za velkého jásotu a radosti. David schránu umístil do stánku, který pro ni postavil. Stánek není v Bibli podrobně popsán, ale s největší pravděpodobností to byl prostý stan, kde byla umístěná schrána, a to bez opony, bez nádvoří a bez složitého uspořádání, které bylo ve stánku Mojžíšově a Šalomounově. David před schránou zanechal Asafa, Hémana a Jedutúna a jejich bratry a syny, aby tam vedli službu chval. Těchto vedoucích chval bylo 288 a byli to mistři muzikanti a zpěváci (1Pa 25,1-8). Dále tam bylo 4 000 lidí, kteří drželi služby chval před Boží schránou a neustále přinášeli Bohu oběti chvály a klaněli se Hospodinu. Čtyři tisíce oslavovaly Hospodina na nástroje, které dal (David) k oslavování Hospodina udělat.(1Pa 23,5)Pravděpodobně tam probíhaly neustálé chvály, které vedli mistři muzikanti a zpěváci, a pak tam byly chóry, které se ve službě střídaly podle toho, jak určil los. Ovšem nebyly to jen písně chval. Probíhalo tam prorocké vyhlašování Božího království nad pohanskými národy. Dělo se tam upevňování královské vlády živého Boha. Písně, které se tam zpívaly, zjevovaly Boha, byly to písně inspirované nebem. David a velitelé vojska přidělili též službu synům Asafovým, Hémanovým a Jedutúnovým, aby vyhlašovali proroctví při citaře, harfě a při cymbálech. (1Pa 25,1) První píseň, která se zpívala v tomto Davidově stánku, je zaznamenaná v 1Pa 16 a můžeme na ní vidět, jaké chvály probíhaly ve stánku Davida. Je až s podivem, jak velmi se věnovala pozornost pohanským národům. Bylo to místo, odkud se národy volaly ke spáse u Boha Izraele. Židé ve stánku přijali zjevení o tom, že spása je i pro pohany, a proto je zvali do stánku až do svatyně, kam samozřejmě žádný pohan nesměl vstoupit. V době Davida však i pohané přicházeli ke schráně a hleděli na Boží nádheru. V tom byl Davidův stánek podle novosmluvního modelu, můžeme říci podle nebeského vzoru. Zpívej Hospodinu, celá země! Zvěstujte den ze dne jeho spásu, vypravujte mezi národy o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, neboť Hospodin je veliký, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy. Všechna božstva národů jsou nic, ale Hospodin učinil nebe. Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a potěšení na svatém místě jeho. Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte před něj, v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! (1Pa 16,23-29) Zde vidíme, jaké vyznávání znělo při první písni v Davidově stánku. Lidé na tom místě zakoušeli Boží slávu a moc i potěšení a volali další národy, aby též přišly a klaněly se jejich Bohu. Nevíme, kdy skončilo toto nepřetržité uctívání, ale můžeme se domnívat, že už za krále Šalomouna ustala tato bohoslužba. Přesto vždy, když nastávaly časy rozvlažení od Boží tváře a Pán se nad svým lidem smilovával a posílal jim Boží muže, kteří obraceli srdce Židů zpět k Bohu, vždy byla obnovována též tato bohoslužba podle Davidova nařízení. Král Chizkijáš byl jedním z nich. Vládl tři sta let po Davidovi. Postavil v Hospodinově domě lévijce s cymbály, harfami a citarami podle příkazů Davida a Gáda, králova vidoucího, a Nátana, proroka. Ten příkaz totiž vydal Hospodin skrze své proroky. (2Pa 29,25) Tento příkaz vydal Hospodin, ne člověk. Přesto to bylo jakési doplnění k Mojžíšovu zákonu, protože Bůh to přikázal prorokům v době Davida. Proč to neřekl už Mojžíšovi? Přemýšlejme o tom. Chizkijáš nařídil, aby Boha uctívali na ty hudební nástroje, které David vymyslel a nechal vyrobit k uctívání Hospodina, a dokonce i stejnými slovy písní, které zanechal Asaf a David. Ve chvíli, kdy se začalo se zápalnou obětí, začal i zpěv k poctě Hospodinu za doprovodu trubek a nástrojů Davida, krále izraelského. Celé shromáždění se klanělo, zněl zpěv a hlaholily trubky. To všechno trvalo, dokud neskončila zápalná oběť. Když obětování skončilo, poklekl král se všemi, kteří byli s ním, a klaněli se. Král Chizkijáš s velmoži nařídil lévijcům, aby chválili Hospodina slovy Davida a Asafa, vidoucího. Chválili ho plni radosti, padli na kolena a klaněli se. (2Pa 29,27-30) Také o dalších tři sta let později, tedy šest set let od dob krále Davida, se za kněze Ezdráše obnovoval chrám po návratu Židů z babylonského zajetí, a tehdy též byl obnovován Davidův stánek jako součást chrámové bohoslužby. Když stavitelé Hospodinova chrámu kladli základy, ustanovili kněze s pozouny, oblečené do svátečních rouch, a levity, syny Asafovy, s cymbály, aby chválili Hospodina podle řádu izraelského krále Davida. Opěvovali Hospodina a vzdávali mu chválu a čest, že je dobrý, že jeho milosrdenství nad Izraelem je věčné. A všechen lid mohutným hlaholem chválil Hospodina, že byly položeny základy Hospodinova domu.(Ezd 3,10-11)Opět zde vidíme, že Izraelci dbali o to, aby toto nařízení chval, které nebylo součástí Mojžíšovy bohoslužby, bylo zachováváno, ačkoliv nebylo součástí zákona, ale bylo dodatečně vydané skrze proroky v době Davidově. Oslavování bylo zvučné, hlučné a radostné. Lid totiž hlaholil tak mohutným hlaholem, že se to rozléhalo do daleka. (Ezd 3,13) Prorok Ámos na konci své prorocké knihy přináší slovo od Boha o obnově Davidova stánku: V onen den postavím padající Davidův stánek a jeho trhliny zazdím, opravím, co je na něm pobořeno, a zbuduji jej jako za dnů dávných. (Am 9,11) Je zajímavé, že Pán neříká, že obnoví Mojžíšův stánek nebo Šalomounův chrám, ale Davidův stánek. Je to právě proto, že Davidův stánek byl podle novozákonního vzoru, ačkoliv tam ještě musely být i zvířecí oběti. Bude to sám Bůh, který zbuduje Davidův stánek, nastane obnova bohoslužby, při které dojde k projekci nebe na zem a bude obnoven Davidův stánek jako místo ustavičné oběti chval. Nebudou to lidé, kteří to vytvoří, ale Bůh obnoví to, co bylo zbořeno tak, jako za dnů dávných, za dnů krále Davida. V Novém zákoně se objevuje toto slovo o obnově Davidova stánku, a to při prvním koncilu v Jeruzalémě, kdy apoštolové rozhodovali o tom, zda věřící z pohanů musí dodržovat židovská pravidla, Mojžíšův zákon, aby byli spaseni, nebo zda jsou spaseni na základě pouhé milosti skrze víru. Tehdy došlo k velké rozepři, kterou ukončil Jakub (mimo jiné zastánce toho, aby pohané zákon zachovávali) slovy z proroka Ámose: Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji, jako byl dřív, aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, které jsem přijal za své. To praví Pán, který to oznámil už před věky. (Sk 15,16-17 podle Českého ekumenického překladu). Jakub na základě tohoto verše dochází k závěru, že pohanům, kteří se obracejí k Bohu, nemají dělat potíže, ale že mohou být spaseni i bez zachovávání židovských obřadů. Jakub si uvědomil, co se dělo v Davidově stánku, že to bylo místo setkávání s Bohem i pro pohany, a jak by tedy on mohl požadovat, aby pohané zachovávali zákon, když je už v době před Kristovou obětí David pouštěl do svatyně, kam jinak měl přístup jen velekněz, a to jen jednou za rok na svátek smíření, Jom kippur? Bůh tady říká, že přijal pohanské národy za své. A Davidův stánek povede pohany k tomu, aby začali hledat Pána. Bude to jako za dnů Davida, kdy pohané viděli zjevnou Boží slávu ve stánku a obraceli se k Bohu. I dnes se lidé budou setkávat s Bohem během prorockého uctívání a nevěřící lidé zakusí Boží dotek a začnou hledat Boha, protože uvidí jeho moc a zažijí potěšení na svatém místě. Žijeme v době, kdy Bůh obnovuje zbořený Davidův stánek. Tímto stánkem budou místa nepřetržitého uctívání Boha, kde se budou dít zázraky, znamení, budou to místa uzdravení, osvobození, odpočinutí u nohou Ježíšových. Budou to místa otevřeného nebe, místa spočinutí, ale zároveň místa, odkud se povede strategický boj proti vládě temnoty ve světě. Ve stánku bude znít nebeská chvála, bude se tam rodit nová píseň, která zasáhne srdce všech, kdo ji uslyší. V té chvále bude Boží moc. Lidé přijmou nové a hluboké zjevení o Otci a jeho lásce, ale také o důstojnosti Hospodinově a jeho velebném majestátu. Najdou vlastní identitu a poznají svou hodnotu, kterou mají u Boha. Přijde Boží bázeň do církve. Bůh bude bydlet uprostřed svého lidu a jeho přítomnost bude až hmatatelná. Bude to hnutí obnovy, které přinese nový oheň a moc do církve, těla Kristova. Už se to děje na mnoha místech světa, ale už i v České republice se rodí Davidovy stánky, ačkoliv zatím nikde není nepřetržitý proud chval. To však přijde. Tím Davidem, o kterém se tu mluví, je Ježíš Kristus. Ježíš usedl na trůně Davidově, a David byl jen předchůdcem toho pravého velkého Krále. David byl předobrazem Davida Ježíše v spravedlivé vládě. Ezechiel o tom mluví: David, můj služebník, bude nad nimi králem a jediným pastýřem všech, budou se řídit mými řády, budou zachovávat má nařízení a jednat podle nich… Uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude to věčná smlouva s nimi, dám jim ji a rozmnožím je a v jejich středu zřídím svou svatyni navěky. Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem. (Ez 37,24.26-27) Tímto Davidem nemůže být nikdo jiný než Ježíš, který přinesl novou smlouvu, věčnou, a na základě této smlouvy budou lidé žít podle Boží pravdy a Božích řádů. Bůh zbuduje svou svatyni uprostřed lidí. Davidův stánek bude nástrojem duchovního rozvlažení, probuzení a reformace. Tak tomu bylo v prvotní církvi. Uctívání Boha otevírá dveře ke spasení. Duchovní hradby se boří během uctívání Pána. Ve Skutcích apoštolských můžeme vidět, že křesťané uctívali Boha, žili životem chvály a stálého obdivování Pána a Spasitele. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. (Sk 2,46-47 ČEP) Křesťané byli spolu a uctívali Boha. Apoštolové chválili Pána nejen, když se jim dařilo, ale i když byli v nouzi. Apoštolové Pavel a Silas se dostali kvůli kázání evangelia do vězení, byli zbičováni, nohy jim dali do klády, a oni si nebyli jisti svými životy. Přesto uprostřed noci se začali modlit a chválili Pána a ostatní vězňové je poslouchali. Tato chvála byla bodem obratu, kdy přišel průlom a Boží slavné vysvobození. Nastalo zemětřesení, všem vězňům spadly okovy a žalářník přiběhl a ptal se, co má dělat, aby byl spasen. Uvěřil on a celá jeho rodina a ještě té noci byli pokřtěni. Tento průlom byl Boží odpovědí na uctívání. Když Boží děti uctívají svého nebeského Otce, nastává zemětřesení, obrat, průlom i v beznadějné situaci. Při uctívání padají okovy hříchu, starostí, strachů a spoutaností, a to nejen těm pravým ctitelům, ale také všem, kteří jsou v okolním vězení. Můžeme říci, že naše města budou osvobozena z pout hříchu a vězení satana, pokud budou lidé opravdově uctívat Pána. Chvála není spasitelná, spasení je pouze skrze víru v Ježíšovu oběť na kříži, víru v jeho krev, která očišťuje od hříchu, ale chvála otevírá nebeské brány, aby se proud Boží moci, slávy a milosti vyléval na zemi tam, kde jsou praví Otcovi ctitelé. Duch Panovníka je nad námi, abychom vyhlásili svobodu zajatým, tak jako to činil Pán Ježíš Kristus. On přišelpozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. (Iz 61,3) Pojďme společně pozvednout Boží korouhev na českém Sijónu, vezměme závoj chvály, místo ducha beznaděje, a zůstávejme v Božím domě, protože je psáno: Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit. (Ž 84,5) Fotogalerie

 
Příbuzné odkazy
· Více Charismatici
· Novinky od Tomas


Nejčtenější článek Charismatici:
Nová publikace: Skrytá tvář charismatismu


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Davidův stánek – otevřená studna uctívání" | Přihlásit/Vytvořit účet | 37 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Mvslivec v Čtvrtek, 10. listopad 2016 @ 17:58:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Svatá Maria, oroduj za nás.
Svatá Boží Rodičko,
Svatá Panno panen,
Matko Kristova,
Matko Božské milosti,
Matko Syna Nejvyššího,
Matko Pána svrchovaného,
Matko Slitovníka nejlaskavějšího,
Matko Pomocníka nejvydatnějšího,
Matko Spasitele nejdobrotivějšího,
Matko Lékaře všemohoucího,
Matko Živitele nejútrpnějšího,
Matko Soudce nejmilosrdnějšího,
Matko, které byl Syn Boží poddán,
Matko, na jejíž přímluvu Syn Boží počátek divů svých učinil,
Matko svaté naděje,
Matko milosrdenství,
Matko dobré rady,
Matko všemi strastmi zkoušená,
Matko bolestná,
Matko naše,
Panno milosti plná,
Panno mocná,
Panno dobrotivá,
Panno věrná,
Přímluvkyně naše,
Prostřednice naše,
Řečnice naše,
Živote, sladkosti a naděje naše,
Uzdravení nemocných,
Útočiště hříšníků,
Potěšení zarmoucených,
Pomocnice křesťanů,
Jednatelko pokoje a míru,
Tišitelko Božího hněvu,
Hvězdo obtížených a trpících,
Ochránkyně Tebe vzývajících,
Ve všech potřebách a nehodách
V úzkosti a starosti
V těžkomyslnosti a malomyslnosti
V nejistotě a pochybnosti
V nouzi a nedostatku
V soužení a trápení
V útisku a pronásledování
V bolesti a nemoci
V těžkém pokušení
Ve zkouškách
V nebezpečí ztráty cti a dobrého jména
V nebezpečí života
V nebezpečí spásy
V hodině smrti a soudu



Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Neděle, 06. listopad 2016 @ 22:11:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Od Davida Louly znám jeho Studnu lásky k pravdě. Jeho líčení tam má logiku, rozdělení je do kapitol, zkrátka strukturovanost, v níž se neztratí, nýbrž naopak vynikne myšlenka.

Nevím, proč někteří vyznavači Ježíše nepochopili, že v dnešní době je nutné dávat jejich sdělení podobnou strukturu. Prostě proto, aby jejich sdělení bylo srozumitelné a přitom rozdělené na základní prvky. Dokonce i články v novinách mají pod titulkem rozdělení do odstavců - patří to k základním vyjadřovacím projevům.

Jinak řečeno - takový slepenec se nedá číst, ať jsou v něm myšlenky třeba obaleny zlatem.



Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. listopad 2016 @ 10:52:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Výklad "vidění" je následující: Protože Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni (2 Tim 2,4), logicky tedy spíš počká, až se situace změní a až nebude většina lidí nevěřících. Neznamená to tedy v žádném případě blízkost soudu nad národy.  :-) 



..." Pán Ježíš byl pravým ctitelem svého Otce, on se mu klaněl a ctil ho celým svým životem."...
Autor vůbec neumí rozlišit mezi lidstvím a mezi božstvím Ježíše Krista.
Jinak by napsal:
Člověk Ježíš byl pravým ctitelem Boha, on se mu klaněl a ctil ho celým svým životem.  Ježíš Bůh se Otci neklaní - Bůh se přece neklaní sám sobě! Ježíš je stejným Bohem jako Otec v nebesích, tak jako Duch svatý. Je jen jeden Bůh.



..." Co se děje v duchovním světě, když uctíváme Boha? Jaký dopad to má na náš život a na životy blízkých či na město a národ, ve kterém žijeme? Veliký v každém ohledu. "...
Naprosto souhlasím.




..."Vyjma tisíciletého království, kdy bude ráj na zemi pod vládou Ježíše Krista"...
Znovu se zde objevuje blud chiliasmu. Kristus už na zemi vládne (Mt 28,18). Nikde v Písmu není popisováno Kristovo království jako ráj na zemi - to je jen romantický výlev ujeté zbožnosti! Jen absence dostatečného vzdělání v Písmu. Podoba Kristovy vlády byla přece Kristem stanovena naprosto jasně. Toto je tedy pravý obraz Kristova království:

(Mt 20,25-28)
Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl: "Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc.
Tak to ale mezi vámi nebude. Kdokoli by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem.
A kdokoli by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem.
Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé."



..."Přesto máme žít tak, jak budeme jednou žít v nebi. A právě toto okušení nebe na zemi bude nevěřící lidi přivádět ke spasení. Takže se modlíme, aby přišlo Boží království – to znamená, aby se Boží vláda projevila dnes na zemi, tam, kde právě jsi. Pán si přeje, aby vše, co je v nebi, bylo na zemi. Jde tedy o projekci nebe na zem."...

To je obecně velmi hezká myšlenka, to se mi líbí, souhlasím.



..."Bude to hnutí obnovy, které přinese nový oheň a moc do církve, těla Kristova. Už se to děje na mnoha místech světa, ale už i v České republice se rodí Davidovy stánky, ačkoliv zatím nikde není nepřetržitý proud chval. To však přijde. Tím Davidem, o kterém se tu mluví, je Ježíš Kristus. "...

Sama církev je od svého založení neustálou obnovitelkou v Duchu svatém. Nepotřebujeme žádné novodobé výmysly ve formě jakýchsi nově zřizovaných  "Davidových stánků"! Od Ježíšova nanebevstoupení máme už u Boha  přímluvce v osobě Ježíše Krista, jediného Velekněze, který tajemným způsobem je bytostně sjednocován se svou církví. Nepřetržitý proud chval se vznáší z této Kristovy církve už dva tisíce let. V každém okamžiku po dobu každých 24 hodin se pořád někde na světě křesťané modlí, nepřetržitě je také Bohu vzdávána čest, chvála a díkůvzdání skrze slavení oběti jeho Syna, jak ustanovil Kristus při poslední večeři. Nepřetržitě mají křesťané účast a užitek z této Kristovy oběti zpřítomňované do každého přítomného okamžiku.

Církev nepřináší doslova reformaci (ve smyslu zničení všeho stávajícího a vybudování něčeho jiného, "lepšího", "dokonalejšího") ,  církev nabízí neustálou formaci Duchem svatým, posilu křesťanům v zápasu o udržení si statutu kajícího hříšníka. Protože křesťané nejsou "ti dokonalí", ale jsou "ti chybující", kteří si svou nedokonalost uvědomují a ve spolupráci s Bohem na ní pracují.

My křesťané máme být svými životy "solí země", hlásat příchod Božího království především svými skutky a zbožným životem. Pouhými slovy nic a nikoho nezměníme. A to ani v Českých krajích.



Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JiriBrei v Neděle, 06. listopad 2016 @ 14:05:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ješua ha Mašiach není Bůh, nýbrž Boží syn (J 3:16). Kdyby byl Bůh, neodmítal by být nazván dobrým (Mk 10:18; Lk 18:19) a nemluvil by o svém Otci jako o jediném pravém Bohu (J 17:3). Kdo je Ješua ha Mašiach říká bible jasně – je to člověk (1 Tim 2:5)

 
Ano, člověk Ježíš byl pravým ctitelem Boha a klaněl se mu a sloužil mu způsobem, jakým to od něj jako od Žida vyžadovala tóra (Lk 4:8).
 

Bůh se neklaní sám sobě, protože Ježíš není Bůh, nýbrž Boží syn (J 3:16). Ježíš není stejným Bohem jako Otec v nebesích. Otec je jeho hlavou (1 Kor 11:3) a podle bible mu Ježíš je a navěky bude podřízen (1 Kor 15:27.28).

  Duch svatý není Bůh, ale „Boží vítr“ (Gn 1:2 Jeruzalémská bible; J 3:8 Český studijní překlad) uvádějící v pohyb věci v našem časoprostoru. Je to Boží prst (srovnej si Lk 11:20 s Mt 12:28) v našem časoprostoru. Boží myšlení (1 Kor 2:12) projevující se v našem časoprostoru.

Text u Mt 28:18 neříká, že Kristus již na zem vládne. Říká pouze, že mu bylo dáno „právo a svoboda a schopnosti jednat“ (viz J.B. Souček k heslu ἐξουσία v Řecko-českém slovníku k NZ), že mu byla dána „pravomoc a autorita“ (viz J.B. Souček a další významy k heslu ἐξουσία v  Řecko-českém slovníku k NZ). Toto právo a svoboda a schopnosti jednat nesouvisí s Ješuovou inaugurací na trůn ani s jeho nanebevstoupením. Mimoto Skutky 1:7 ukazují, že výraz „všechno“ (πᾶσ) Ježíš nemyslel v absolutním smyslu. Jak by jinak mohl prohlásit „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci“ (Český studijní překlad)? Podle slov, která jsou v bibli připsána Ješuovi, odešel, aby si zajistil svou moc, neboli právo usednout na Davidův trůn v Jeruzalémě (Lk 1:32; Iz 9:6; Zj 14:1), odkud bude vládnout národům.

Text v Mt 20:25-28 je poučením pro ty, kdo budou vládnout spolu s Ješuou nad národy (Zj 20:4-6). Říká, jakým způsobem mají vládu vykonávat.


]


Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Neděle, 06. listopad 2016 @ 15:02:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jirko, máš syna? Jestli ano, je ten syn člověk? Je, že? Bůh má Syna a ten Syn je Bohem, Bohem, který se narodil jako člověk, tj. stal se člověkem, takže byl a je i nadále Bůh i člověk zároveň. Věříš-li jinak nebo něčemu jinému, nemáš víru Boží neboli tvá víra není z Boha.


]


Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JiriBrei v Neděle, 06. listopad 2016 @ 15:59:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemám syna, Willy. Pokud bych ho ale měl, byl by člověk. Z člověka se vždycky může narodit pouze člověk. Proto také Marie neporodila Boha, ale pouze člověka, jak to ostatně potvrzuje i 1 Tim 2:5. Ta ostatně také potvrzuje, že je jen jeden Bůh a nikoli dva – Otec a Syn. Jeden z hlavních rozdílů mezi Bohem a člověkem je, že Bůh je duch (J 4:24) a ten nemá maso a kosti, kdežto člověk duch není, protože maso a kosti má (Lk 24:39). To platí i pro Ješuu a to i po jeho vzkříšení.

Ješua byl nazýván Božím synem, protože byl svatý (Lk 1:35) a měl být knížetem pokoje (Iz 9:5). Všichni totiž, kteří jsou svatí (Ef 1:4) a působí pokoj, mají být nazýváni Božími syny (Mt 5:9). Jsou Božími syny (Ř 8:14) a Božími dětmi (Ř 8:16), protože se, podobně jako Ješua „nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha“ (J 1:12.13 Český studijní překlad).


]


Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Neděle, 06. listopad 2016 @ 17:39:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, Marie porodila člověka, ale jeho Otcem byl Bůh. Takže po matce člověk, po Otci Bůh. Ale nemá smysl se přít nebo přesvědčovat o "mé" pravdě. Já vím, co vím, co mám zjeveno od Boha a tobě to bud Bůh zjeví taky nebo nic. Toť vše. Přeji vše dobré, milost a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 07. listopad 2016 @ 08:42:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Willy: Já vím, co vím, co mám zjeveno od Boha a tobě to bud Bůh zjeví taky nebo nic.

  • Jan 16, 13Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Mvslivec v Čtvrtek, 10. listopad 2016 @ 17:59:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Proto se modleme k Panně Marii, Bohorodičce a naší Matce. 


]


Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. listopad 2016 @ 17:40:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..." Duch svatý není Bůh, ale „Boží vítr“ (Gn 1:2 Jeruzalémská bible; "...


Ta samá Jeruzalémská bible obsahuje i vysvětlující komentář k tomuto místu. "Boží vítr"  (hebr, "ruach")  není označením Ducha svatého jak o něm hovoří Kristus jako o Utěšiteli;

je to výraz pro tvořivou práci Boha při stvoření: Bůh Otec tvoří skrze Syna (skrze Slovo - Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je.  - J 1,3), tvoří mocí Ducha svatého (Utěšitele).


..."Kdyby byl Bůh, neodmítal by být nazván dobrým"...

Ježíši bylo jasné, že onen člověk neměl poznání, že Ježíš je taky Bůh. "Mistře dobrý" bylo oslovení člověka Ježíše - a proti tomu se Ježíš ohrazuje.




..."Z člověka se vždycky může narodit pouze člověk."...

A z Ducha svatého se zase rodí Syn Boží, Bůh (Slovo), který je zároveň po matce člověkem. Je tomu tak proto, že jenom jako člověk (jako úd lidského společenství)  mohl Bůh vykoupit celé lidstvo z hříchů. 

Žádný člověk není schopen vykoupit ani sám sebe - natož jiné lidi.

(Žl 49,8-9)
Ale své vykoupení si člověk nekoupí, ani Bohu za sebe nesplatí výkupné: je drahé vykoupení jeho duše a vždy bude mnoho chybět,...


]


Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JiriBrei v Neděle, 06. listopad 2016 @ 17:50:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Už jsem to psal Karlovi do jiného vlákna, takže s obměnou jména pouze kopíruji ještě pro Tebe:

To, co jsi Oko, napsal o výkupném, je učebnicová ukázka toho, kam až člověk může od bible odejít, když čte spisy vzešlé z hebrejského myšlení řeckýma očima. Odpověď na to, proč může jeden spravedlivý čin jednoho spravedlivého člověka vykoupit životy celého lidstva, dává rav Šaul v Ř 5:12-21. V Ř 5:18.19 píše: „tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu. Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.“ Ješua v židovském myšlení jeho prvních následovníků, nestojí jako protiklad celého lidstva, ale jako protiklad jednoho jediného člověka, Adama. Jde o stále stejnou Boží spravedlnost vyjádřenou v zásadě „život za život“ (Dt 19:21). Jestliže skrze Adama mohl přijít na všechny lidi hřích a smrt (Ř 5:12), stejně tak může skrze Ješuu ha Nocri, Ješuu ha Mašiach, který „hříchu neučinil“ (1 Pt 2:22 Český ekumenický překlad) přijít „na všechny lidi ospravedlnění k životu“ (Ř 5:18 Český studijní překlad).


]


Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 07. listopad 2016 @ 08:51:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To Slovo bylo Bůh a Slovo se stalo tělem.

S tím se popasuješ jak?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JiriBrei v Středa, 09. listopad 2016 @ 20:42:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jan neztotožňuje slovo s tím Bohem, vzhledem ke kterému bylo ve vztahu (πρὸς τὸν θεόν), nýbrž mluví o jeho povaze, kvalitě a původu. θεὸς v poslední větě Jana 1:1 je užito ve funkci tzv. kvalitativního jmenného přísudku bez členu. Pokud Tě problematika překladu Jana 1:1 zajímá, zabývá se jí článek Philipa B. Harnera „Qualitative Anarthrous Predicate Nouns: Mark 15:39 and John 1:1“; Journal of Biblical Literature, Philadelphia, 1973, Vol. 92, s. 82-87. Publikaci je možné najít např. v knihovně Mezinárodního baptistického semináře v Praze 6, Nad Habrovkou 2308/3.

Pan B. Harner ve svém článku překládá poslední větu Jana 1:1: The Word had the same nature as God. (Slovo mělo tutéž přirozenost jako Bůh). Tento verš tedy nedělá rovnítko mezi slovem a Bohem, nýbrž prostě popisuje povahu slova, jaké bylo kvality.  Použitím sousloví „the same nature“ se tu pan Harner pouze snaží zachránit neudržitelné nebiblické trinitářské dogma, aby ho nemusel opustit. Ve skutečnosti lze poslední větu Jana 1:1 přeložit v souladu se závěry, ke kterým pan Harner došel, prostě: „slovo bylo božské kvality“. Od Božího slova bychom ostatně ani nic jiného neočekávali.

Jinak Jan 1:1 neříká, že slovo mělo vědomí sebe sama, že bylo živou, sebe si uvědomující osobou. Tou se mělo teprve stát při vtělení. „Řecké slovo logos (λόγος od legein, sbírat, mluvit, počítat) má velmi široký význam, navazující na patrně nejstarší význam něčeho sebraného či shromážděného. Může znamenat (mluvenou) „řeč“, „slovo“, „příběh“, „význam“, „poměr“, „číslo“, někdy také „rozum“ a "smysl" (Wikipedie k heslu Logos). Boží slovo, to, co do něj bylo sesbíráno a týkalo se Krista, bylo u Boha od samého počátku. Celá osoba Krista, který se měl jednou stát živou, sebe si uvědomující osobou, tu byla ve slově, Božím plánu, přichystána od počátku. A již tento logos, tento sběr, tento soubor týkající se Krista, byl bohem. Sebe si uvědomujícím tělem se logos (sběr, soubor) stal početím v Marii. Bůh logos si začal uvědomovat sebe sama až po početí a po svém narození. Do početí byl pouze bohem logem, který si sám sebe neuvědomoval. Slovo si neuvědomuje samo sebe. Je to jen slovo, něco nehmotného, co se teprve něčím hmotným má stát. Slovo ještě není bytost či osoba. Bytostí a osobou se může stát až vtělením. Je to stejné, jako když řeknu: postavím si dům“. To slovu už tu je, ale dům ještě ne. Musím vzít cihly a maltu a musím je začít k sobě slepovat a za čas se slovo stane domem.


Jak jsem již uvedl výše, to, co bylo v počátku u Boha, bylo pouze slovo, nikoli Ježíš Kristus. Již toto slovo, které se jednou mělo stát masem Ježíše Krista (J 1:14), mělo postavení boha, postavení, jaké měli i jiní lidé (Ex 4:16; Ž 82:6). Do doby, než se v lůně Marie slovo stalo masem Ježíše Krista, zůstávalo pouze slovem, nikoli živou sebe si uvědomující osobou. Tou se stalo postupně od doby početí v Marii. V tomto verši není řečeno, že se slovo stalo Ježíšem Kristem. Je tam řečeno, že se stalo masem.


Ježíš Kristus však není jen maso. Má také ducha, kterého před svou smrtí vložil do rukou svého otce (Lk 24:36). Slovo, které bylo v počátku bohem, bylo učiněno masem (J 1:14) nikoli duchem, či Ježíšem Kristem. Masem Ježíše Krista. Ježíš Kristus má, jako každý živý člověk, také ducha, kterého dává Bůh (Kazatel 12:7), Otec, Jahve. Ježíš není pouze masem. Aby se slovo, které bylo učiněno masem, mohlo stát živým člověkem, který mohl být pojmenován Ježíš, musel ho Jahve oživit duchem. Tak, jak je tomu u každého člověka. Maso a duch nejsou jedno a totéž. Zatímco maso se po smrti rozpadá v prach (pokud není včas opět oživeno duchem), duch se vrací k bohu, který ho dal (Kaz 12:7).


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Středa, 09. listopad 2016 @ 21:37:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Bůh logos si začal uvědomovat sebe sama až po početí a po svém narození. Do početí byl pouze bohem logem, který si sám sebe neuvědomoval."...

..."(Slovo mělo tutéž přirozenost jako Bůh)"...



Jedině Bůh má Boží přirozenost -  jinak už nikdo jiný.

Nějaké "slovo", neuvědomující si samo sebe- jen v rovině záměru, nemůže tedy mít Boží přirozenost.

A Bůh je toliko jeden. Pro přirozenost Boha je charakteristické to, že je stálá, že je neměnná v čase a že je věčná. Bůh si sám sebe uvědomuje velice dobře. Je to stav neměnný, věčný. Boží přirozenost stojí nad časem.




Osoba je ten, kdo jedná, přirozenost je to, prostřednictvím čeho, nebo silou čeho někdo jedná.

Přirozenost dává osobě možnost rozhodovat se, konat, působit.
Právě proto k přirozenosti přiřazujeme intelekt, vůli - v případě člověka rovněž smyslové poznání, tělesnost atd.




Přirozenost je to, co mají rodiče a jejich potomek společného, osobu má ale každý, tedy rodič i potomek, výhradně tu svoji vlastní.

Tato skutečnost je také velmi jednoduchým základem trinitární terminologie.

Má - li Bůh Otec doopravdy Syna, pak to znamená, že tento Syn musí mít jednak svou vlastní osobu, jednak stejnou přirozenost s Otcem - (podotýkám znovu, že přirozeností Boha je věčné bytí bez začátku a bez konce - nikoli tedy až v čase Ježíšova početí).
Jelikož Boží přirozenost je numericky jediná, musejí mít Otec a Syn numericky jednu a tutéž božskou přirozenost, již Otec daruje Synovi a Syn po vzoru Otce zase v úkonu nekonečné vděčnosti Otci vrací.
 


Žádná osoba nikdy neexistuje bez své přirozenosti a zároveň žádná rozumem a svobodou obdařená přirozenost není nikdy bez své osoby.
V případě trojjediného Boha se jedná tedy jen o dva různé pohledy na jednu jedinou bytost z odlišných zorných úhlů.
V případě osoby se díváme na tuto bytost z hlediska její jedinečnosti a vztahovosti, v případě přirozenosti na ni pohlížíme z hlediska toho, co ji spojuje s představiteli téhož druhu (náš Bůh je tedy vnitřně společenstvím Otce, Syna a Ducha svatého - imanentní Trojice).





]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JiriBrei v Sobota, 12. listopad 2016 @ 14:41:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myšlenka soupodstatnodti Otce a Syna, není biblická. V bibli se slovo ὁμοούσιος nevyskytuje. Poprvé ho začali používat gnostici a odpadlí křesťané si ho záhy přisvojili. Tento gnostický termín je užit v Nicejském vyznání z roku 325 n.l. Jeho začátek zní:
Πιστεύομεν εἰς ἕνα Θεὸν Πατέρα παντοκράτορα, πάντων ὁρατῶν τε και ἀοράτων ποιητήν. Πιστεύομεν εἰς ἕνα Κύριον Ἰησοῦν Χριστόν, τὸν υἱὸν τοῦ Θεοῦ, γεννηθέντα ἐκ τοῦ Πατρὸς μονογενῆ, τοὐτέστιν ἐκ τῆς οὐσίας τοῦ Πατρός, Θεὸν ἐκ Θεοῦ ἀληθινοῦ, γεννηθέντα, οὐ ποιηθέντα, ὁμοούσιον τῷ Πατρί
Česky: Věříme v jednoho Boha, vševládnoucího Otce, Stvořitele všeho viditelného i neviditelného. A v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, zrozeného z Otce, to jest z podstaty Otce Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozeného, ne stvořeného, jedné podstaty s Otcem (převzato z anglických a českých stránek Wikipedie, z hesla Nicejské vyznání)



  Slovo οὐσία je použito v bibli pouze jednou u Lk 15:12, kde znamená „majetek“. Ve významu „přirozenost“ či „podstata“, se v bibli neužívá. V souvislosti s Kristem se v tomto smyslu začalo používat v době, kdy ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, odpadli od hebrejského myšlení a přiklonili se k řeckému. Pojem ve smyslu „přirozenosti“, či „podstaty“ pochází od Aristotela. Když J 1:1 používá ve třetí větě kvalitativní jmenný přísudek bez členu, popisuje jím prostě vlastnost, jakou slovo mělo, jeho úlohu Božího media, skrze které byla přenášena Boží vůle vzhledem ke stvoření.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Neděle, 13. listopad 2016 @ 11:48:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Syna Božího, zrozeného z Otce, to jest z podstaty Otce Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha"...


Vždyť je to napsané jasně!
Ježíš je pravý Bůh, stejně jako Otec. Bůh je věčný, nemá počátek ani konec.
Syn (Světlo) má věčné trvání - nevznikl v čase! Vždycky byl, je a bude.
Boha nelze pojmout do lidských představ - to by byl malý bůh!



Otec a Syn jsou ve věčném vztahu plození a vydávání se druhému - a tato zosobněná láska je Duch svatý.  Nikdy nebyla skutečnost, že by Syn ještě nebyl. Otec je Otcem jedině proto, že má Syna a Syn je Synem jedině proto, že má Otce. Náš Bůh je vnitřně společenstvím.





..." popisuje jím prostě vlastnost, jakou slovo mělo, jeho úlohu Božího media, skrze které byla přenášena Boží vůle vzhledem ke stvoření."...

Tohle lze aplikovat i na Mojžíše, i na archanděla Gabriela a na spoustu dalších.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 07. listopad 2016 @ 09:01:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Žádný člověk není schopen vykoupit ani sám sebe - natož jiné lidi.

(Žl 49,8-9)
Ale své vykoupení si člověk nekoupí, ani Bohu za sebe nesplatí výkupné:
je drahé vykoupení jeho duše a vždy bude mnoho chybět,...






Učebnicově ukázkově jsi od Bible odešel se svými teoriemi naopak ty: ve smyslu prohlašuješ žalm 49 za neplatný!


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 07. listopad 2016 @ 10:24:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Což se týká hlavně tebe modloslužebníku, budovateli svého srdce, když si svou snahou a skutkem snažíš zasloužit spásu. Stále nechápeš že na naší spáse v nás pracuje Kristus, a ty mu musíš se svou samospásnou snahou jít z cesty. A jít Kristu z cesty je někdy mnohem těžší, než ta tvoje samospásná budovatelská snaha prošpikovaná modloslužbou, která Boha uráží!


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: palcovcz v Pondělí, 07. listopad 2016 @ 22:12:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Uctívej Pannu Marii, heretiku!

Jinak je to legrace, nejsem teolog, ale přijde mi, jak se tady ubíjíte tučnými kurzívami a odkazy na biblické odstavce, že se hádáte o blbostech nebo o tom že má každá mince 2 strany. Buď venku prší nebo si vezmu deštník. V prvním případě je spása boží milostí (nepršelo), v druhém mým jednámím (nezmokl jsem, páč jsem měl deštník). Řešíte blbosti.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JiriBrei v Středa, 09. listopad 2016 @ 21:15:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Chalcedonské vyznání z roku 451 n.l. o Kristově božství a lidství mimo jiné vyznává: „Následujíce svaté Otce, učíme všichni jasně, že je nutno vyznávat: jeden a týž Syn, náš Pán Ježíš Kristus, je dokonalý pokud jde o božství a týž je dokonalý, pokud jde o lidství, pravý Bůh a pravý člověk, s duchovou duší a s tělem, téže podstaty s Otcem i podle božství, téže podstaty s námi podle lidství, ve všem nám rovný kromě hříchu (Žid 4,15)“ (Tony Lane, Dějiny křesťanského myšlení, s. 58, Návrat domů, Praha 1999)

Jestliže byl tedy Kristus plně člověkem, platí tedy i o něm slova Ž 49 (48)? Platí tedy i člověku Ježíši Kristu, že byl pronásledovatelem a spoléhal na svůj majetek a chlubil se svým velkým bohatstvím (Ž 49:6.7) a že spoléhal sám na sebe (Ž 49:14)? Dále se Tě ptám, zda i o člověku Ježíši Kristu platí Kaz 7:20 a Ř 3:9-18? Já tvrdím, že o něm neplatí ani jeden z těchto textů. Přestože je plně člověkem, jako my.


Jak Bůh vykupuje lidi z moci šeolu (Ž 49:16)? Drahocenou krví Ješuii ha Mašiach (Zj 1:18, 5:9; Ef 2:1-10). Má Bůh krev? Ne, protože je duch (J 4:24) a duch nemá maso a kosti (Lk 24:39) a tudíž nemá ani krev. Kdyby Ješua ha Mašiach byl Bůh, neměl by krev. Krev má proto, že je člověk a v jeho krvi je jeho duše (Lv 17:11 Bible kralická), jeho život (Lv 17:11 Ekumenický překlad). Byla to lidská a nikoli Boží krev Ješui ha Mašiach, co Bůh prolil na kříži. Bible jasně svědčí o tom, že tato lidská krev Ješui ha Mašiach stačí na naše očištění od každého hříchu (1 J 1:7; Ef 1:7). Nebo jsi snad také jeden z těch, kdo „za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti“? (Heb 10:29 Český ekumenický překlad)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Středa, 09. listopad 2016 @ 22:07:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Koncilní otcové, shromáždění v Chalcedonu r.451 použili danou terminologii v předvědeckém významu a blíže ji tedy nevysvětlují.
Tento postup je pro magisteriální definice obvyklý.
Nesmíme zapomínat, že se pohybujeme v oblasti nevýslovného mystéria, a proto mají pozitivní tvrzení pouze analogickou vypovídací hodnotu.
(Je snazší definovat, co Bůh určitě není, než se pokoušet definovat to, co všechno Bůh je.)



Termíny tak v jistém smyslu "praskají ve švech", neboť nejsou s to popisované tajemství obsáhnout. Takto dogmatická výpověď v sobě tají otevřenost budoucímu pronikání intelektu osvíceného vírou do hlubin tajemství - a tak stojíme před záměrnou otevřeností transcendenci  v podobě budoucnosti a možnosti dalších novočtení daného výroku v souvislosti s dalším průběhem dějin spásy.


]


Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 05. listopad 2016 @ 10:07:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zde je více o tzv. Davidovu stánku. Myslím, že ačkoliv se jedná o překonaný, levitární, navíc svérázně a mimo kontext představený model, předpokládám, že bude bráněn i římskými katolíky. Vede totiž ke sjednocování pod lidským, kněžským principem. Ostatně se divím, proč zde římští katolíci ještě nediskutují o tom, jak je to dobré a vítané pro jednotu církve. kde je Oko, Noname ad.? :-)

Myslím, že podobné modely nakonec povedou k uznání společné eucharistie, která po protestantech žádá v podstatě jediné. Aby uznali, že vedoucí stojí mezi Bohem a lidmi, což implikuje prostřednický model. Četl jsem už teologické studie, na jejichž základě bude pak možné dosáhnout plné, svátostné jednoty. Charismatici v tom položili docela dobrý základ. Co jiného je levítární, kněžská služba prorocky povolaných chváličů, než prostřednický úřad vedoucí lid do Boží přítomnosti.

Nebudu odkazovat na anglické a německé knihy, ale alespoň něco málo v češtině:

http://www.christnet.cz/zpravy/9064/jubilejni_20_seminar_zajemcu_o_teologii_ma_tema_eucharistie_svatost_jednoty.url
http://www.christnet.cz/clanky/2066/ekumenismus_na_prahu_21_stoleti.url
http://www.coena.cz/aktual/rozdily/
http://www.getsemany.cz/node/755
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130112516


Oko, Noname, konejte svoji povinnost! Případně povolejte i Poutnicka. Nevíte, kde je? Má důležitější povinnosti?



Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 05. listopad 2016 @ 17:50:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Případně povolejte i Poutnicka. Nevíte, kde je? Má důležitější povinnosti?

  Poslední regulerní směna končila Poutnickovi 23.4.2015 po páté odpoledne. Den nato už dělal jen do třech a pak už měl asi něco důležitějšího. Podíval se sem ještě jednou poránu šest týdnů na to, snad z nostalgie.

  Taky by mne zajímalo, jak se mu daří.


]


Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. listopad 2016 @ 17:46:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."která po protestantech žádá v podstatě jediné. Aby uznali, že vedoucí stojí mezi Bohem a lidmi, což implikuje prostřednický model."...


A co říká Písmo na takovýto  "prostřednický model"??


(Sk 20,28)
Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý ustanovil biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví. ...


(1 Pt 5,1-3)
Starší, kteří jsou mezi vámi, vyzývám já, váš spolustarší, svědek Kristových utrpení a účastník té slávy, která má být zjevena:
Paste Boží stádo, jež je mezi vámi, a buďte jeho strážci - ne z povinnosti, ale dobrovolně, ne ziskuchtivě, ale ochotně,
ne jako byste panovali nad tím, co vám bylo svěřeno, ale buďte stádu příkladem.



(Žd 13,17)
Poslouchejte ty, kdo vás vedou, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou muset skládat účty. Ať to mohou dělat s radostí a ne se vzdycháním - to by vám přece nebylo prospěšné.


]


Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 09. listopad 2016 @ 21:02:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, toto stále nestačí. Cituješ Písmo, s čímž nemá žádný protestant problém. Protestanti uznávají Duchem povolané představené v Kristu, které je třeba biblicky poslouchat, protože bdí nad dušemi a budou se zodpovídat Bohu. Problém je, že tito jsou - podle protestantů -  jen správci Božího zjevení, které je dané Písmem, a je stejně tak dostupné každému věřícímu. Nejsou neomlyní a nemají žádné zvláštnosti, privilegia ani pouhým členům nedostupná zjevení a výklady. Nejsou kvalitativně ani kvantitativně odlišní, stojí v linii Božího lidu - nikoliv mezi Bohem s lidmi - a zodpovídají se rovněž celému shromáždění. Jsou tudíž odpovědní sboru a jsou volitelní a odvolatelní církví, tedy Tělem. O tom, že proto (ani v budoucnu) nemohou proměnit sušenku v Boha, nemůže být ani řeči. A pokud by nějaký vedoucí uměl takto "čarovat", pak by to uměli i všichni ostatní.



]


Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Středa, 09. listopad 2016 @ 21:55:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je pochopitelné, že na tomto poli se neshodneme.

I apoštolové stáli v linii Božího lidu - přesto službou vyčnívali, věnovali se zcela zvláštní službě v církvi - a ustanovili dokonce  jáhny pro zase docela jinou službu:

Dvanáct apoštolů tedy svolalo shromáždění učedníků a řeklo: "Nesluší se, abychom my opustili Boží slovo a sloužili u stolů.
Proto ze sebe, bratři, vyberte sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha Svatého a moudrosti, kterým svěříme tu práci.
My se však budeme pilně věnovat modlitbě a službě Slova."
Ta řeč se tedy zalíbila celému shromáždění a vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, a Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie.
Ty postavili před apoštoly, kteří na ně po modlitbě vložili ruce.





..."Nejsou kvalitativně ani kvantitativně odlišní, stojí v linii Božího lidu"...

Jenže my zde máme nesporně hierarchické uspořádání církve - podobně jako jsou hierarchicky umístěny jednotlivé orgány se svými odlišnými funkcemi v lidském těle. Církev je velmi podobná lidskému tělu. Není úd, jako úd - každý má své jasné určení, svou roli na celkovém fungování organismu. Nestojí vůbec v řadě jako rovnocenné, jsou údy ušlechtilé a méně ušlechtilé.


(1 Kor 12,11-30)
To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který každému uděluje zvlášť, tak jak chce.
Vždyť tak jako je tělo jedno a má mnoho údů (ačkoli je totiž všech údů toho jednoho těla mnoho, jsou jedním tělem), tak je tomu i s Kristem.
Všichni jsme totiž byli v jednom Duchu pokřtěni do jednoho těla - ať už Židé nebo Řekové, otroci nebo svobodní - a všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
Tělo přece není jeden úd, ale mnoho.
Kdyby noha řekla: "Protože nejsem ruka, nepatřím do těla," nepatří snad kvůli tomu do těla?
A kdyby ucho řeklo: "Protože nejsem oko, nepatřím do těla," nepatří snad kvůli tomu do těla?
Kdyby celé tělo bylo okem, kde by byl sluch? Kdyby bylo celé sluchem, kde by byl čich?
Nyní však Bůh umístil údy v těle, každý jednotlivý z nich tak, jak chtěl.
Kdyby však byli všichni jedním údem, kde by bylo tělo?
Nyní pak je vskutku mnoho údů, avšak jedno tělo.
A oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě," nebo zase hlava nohám: "Nepotřebuji vás."
Naopak! Mnohem spíše jsou potřebné ty údy těla, které se zdají být slabší.
A těm údům těla, které máme za méně ctihodné, těm prokazujeme větší čest. Naše neslušné údy dostávají větší slušnost,
kterou ovšem naše slušné údy nepotřebují. Bůh ale složil tělo tak, že dal větší čest tomu, kterému se jí nedostává,
aby v těle nebylo rozdělení, ale aby údy měly o sebe navzájem stejnou péči.
A tak, jestliže trpí jeden úd, trpí s ním všechny údy. Jestliže je jeden úd chválen, všechny údy se radují spolu s ním.
Vy jste tedy Kristovo tělo a jednotlivě jeho údy.
A Bůh ustanovil v církvi některé takto: za prvé apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom zázraky, potom dary uzdravování, potom pomoci, vedení, rozličné druhy jazyků.
Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Činí snad všichni zázraky?
Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Vykládají snad všichni?




]


Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 09. listopad 2016 @ 22:28:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já Tě snad začnu považovat za protestanta. Pořád zde cituješ Písmo o jednotě v rozdílnosti. Nakonec bys mohl ocitovat, že hlavou církve je Kristus, který je jediným prostředníkem mezi Bohem lidmi a vyvodit z toho, že papeže je možné odvolat nebo dokonce soudit nebo prohlásit, že jeho moc je dílčí.  Nechceš si raději přečíst nějakou dobrou katolickou dogmatiku? 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 10. listopad 2016 @ 08:34:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Katolická dogmatika nás učí o obrazu církve putující ve světě, církve hierarchicky uspořádané (v souladu s Písmem), tvořící vlastně jakousi pyramidu - ovšem pyramidu úplně obrácenou, stojící na svém vrcholku, na papeži.


Jedním z titulů papeže je "Služebník služebníků Božích".




K zamyšlení:
(L 22,24-27)
Tehdy také mezi nimi nastal spor, kdo z nich se zdá být největší.
On jim však řekl: "Králové národů nad nimi panují a ti, kdo nad nimi užívají moci, jsou nazýváni dobrodinci.
Ale vy to tak nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je vůdce, jako ten, který slouží.
Neboť kdo je větší - ten, který sedí, nebo ten, který slouží? Zdali ne ten, který sedí? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 10. listopad 2016 @ 20:29:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Oko: Katolická dogmatika nás učí o obrazu církve putující ve světě, církve hierarchicky uspořádané (v souladu s Písmem), tvořící vlastně jakousi pyramidu - ovšem pyramidu úplně obrácenou, stojící na svém vrcholku, na papeži.


Jedním z titulů papeže je "Služebník služebníků Božích".


https://cs.wikipedia.org/wiki/Synoda_mrtv%C3%BDch






]


Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 04. listopad 2016 @ 12:20:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Autor článku zjevně neví, co je uctívání Boha Otce v duchu a v pravdě.



Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 07. listopad 2016 @ 08:47:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlas.

Článek považuji za patlaninu. Typická ukázka toho, jak to dopadá, když se k pravdě přidávají další a další omáčky. Výsledkem je nestravitelný guláš.


]


Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Dzehenuti v Pátek, 04. listopad 2016 @ 07:43:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Zajímavý článek, jen bych podotknul, že Duch Pána (Svatý Duch) není nad námi, nýbrž mezi námi a v nás a to od chvíle kdy zde byl vylit Svatý Duch, právě proto aby mohl být přijat  a aby byla vystrojena nevěsta...poté přijde křest ohněm.



Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Dzehenuti v Pátek, 04. listopad 2016 @ 08:05:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Věřím tomuhle proroctví ohledně ČR.
https://www.youtube.com/watch?v=vgnIi_rUUJw&index=94&list=PLF844098570803A68
A jsme si jist, že Bůh má rád naši zemi, už jen proto že jako snad jediná se postavila falši a lží Římu kdy se Husité postavili nechutnému pokrytectví papeže ikdyž se mu celý zbytek světa klaněl a nastavoval zadnici.Ta situace se děje opět. A právě proto věřím, že to bude opět ČR (husité byli předobrazem) v které se zažhne nová vlna proti pokrytectví tohoto světa a pokrytectví falešné církve která mu poklonkuje. Ta nová vlna bude ale zažehnuta skutečnou pravdou.


]


Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: palcovcz v Sobota, 05. listopad 2016 @ 09:33:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
viklef, luther, zwingli, kalvín, .... nic? ale jasně, čr byla jediná a první :-/


]


Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 05. listopad 2016 @ 11:09:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, je to mimo, nicméně Hus předcházel německé reformátory, kromě anglického Viklefa. První "oficiální" nekatolická církev v Evropě pak vskutku byla Jednota bratrská, a to bez zahraničních vzorů. Ovšem co udělali s jejím odkazem je smutné. Ale alespoň nemáme historickou modlu. Hledat Boha je třeba v každé generaci, nikoliv konzervovat minulost. Z té se lze poučit.


]


Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 05. listopad 2016 @ 10:23:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, klasický úkaz prorocké eisegeze. Charismatici jednoduše prorokují to, čemu věří. Proroctví je pak přijato proto, že jim potvrzuje jejich pomýlení. Paní Jacobsová a její učení "Království nyní" je toho markantním příkladem. A to včetně charismatického postmilénialismu, zřejmě ve falešné naději, že Ježíš bude vládnout z Jeruzalémského chrámu, snad dokonce před vzkříšením. Dokonalý obraz Antikrista!

Více o tom v článku Nebezpečí charismatického judaismu


]


Re: Re: Re: Re: Davidův stánek – otevřená studna uctívání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Dzehenuti v Pondělí, 07. listopad 2016 @ 11:39:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nejsem charismatik, ale tomu proroctví, že ČR bude výjimečná věřím.


]


Stránka vygenerována za: 0.48 sekundy