Grano Salis - Setkání s "OTCEM"

dopis jedné kamarádce o mých zážitcích

Setkání s „OTCEM“ Ahoj, tak jsem se rozhodl Ti o svých zážitcích a setkání s jediným Bohem napsat. Narodil jsem roku páně 1978 v Třinci v né moc věřící rodině. Díky tomu jsem nebyl pokřtěn jako dítě za což jsem velice vděčný Bohu. První slovo od Boha Když mi bylo 6let umřel mi děda, kterého jsem měl velice rád. Ten den jsem večer brečel a díval se na noční oblohu. V duchu jsem si myslel, že Bůh je nespravedlivý, že mi vzal dědu a už ho neuvidím. V tom jsem uslyšel hlas, že děda jen spí a není mrtev. To bylo poprvé kdy se mnou promluvil Bůh. Znamení od Boha Později jsem začal číst bibli (15let cca), ale moc jsem ji nerozuměl a nechápal jsem jí. Dostal jsem se I k jiným historickým textům jako je hermetismus atd (19let cca). Poté jsem se dostal opět k bibli a už mi dávala více smysl. Měl jsem už nějakou představu o jediném Bohu ale v duchu jsem si říkal, že bych chtěl od něj nějaké znamení, že jsem na dobré cestě v mém poznání. Bylo to zrovně v zimě, venku byly teploty kolem -20 stupňů. Dal jsem si teda pauzu od studia bible a šel jsem se dívat na film. No a jak film začal tak v takové ty znělce byla taková zlatá vážka a pak začal film a já se díval. O přestávce jsem šel na balkón a najednou ke mě přilétla zlatá vážka…nikdy jsme takovou neviděl, pak mi až došlo, že bylo nereálné aby v zimě něco takové létalo a vzpoměl jsem sin a to, že byla přesně taková jak z té znělky a pak mi až došlo, že mi tím dal Bůh znamení, že jsem na dobré cestě v poznání o něm. Bůh mě zachránil A přišlo odbobí, kdy jsem zažíval své první lásky a s tím přišlo I trápení. Po jednom rozchodu jsem se cítíl podveden, něco jsem I vypil a začal jsem přemýšlet o tom, že život nemá smysl a přemýšlel jsem o sebevraždě. Satan na mě působil tak, že jsem se utápěl v žalu. Šel jsem kolem dřevomodelárny, kde hlídal vlčák ( z minula jsem věděl, že je agresivní a nemá rád lidi). No a šel jsem kolem a ten pes přiběhl k plotu ale tentokrát byl jiný. Klekl jsem si a začal jsem ho hladit, no a přišel jsem na jiné myšlenky a bylo mi super, protože jsem z toho měl super pocit a došlo mi, že skrz toho pejska musel působit Bůh. Poté mi taky došlo, že Bůh je jediný kdo mě nikdy neopustí, jediný a věrný přítel každého kdo v něj věří. Ukázka vzkříšení Dostal jsem tedy nový impuls a začal jsem horlivě studovat znovu bibli. Tentokrát mi vše začalo dávat smysl. Celá bible mi přišla jako velká mozaika, která se postupně skládá do jediné pravdy. Věci, které mi dříve nedávali smysl, mi teď přišli jasné a srozumitelné, měl jsem z toho radost. A dorazil jsem ke kapitole Ježíšova vzkříšení, četl jsem si text a v duchu si říkal jako to „vzkříšení mohlo proběhnout“. V ten moment, mě začala šíleně bolet hlava, cítíl jsem jak se mi krev hrne do hlavy, šílený tlak v hlavě a najednou jsem jakoby upadl do bezvědomí, už jsem jen cítil slabý tlukot srdce a věděl, že tělo umřelo a můj duch byl vytžen k Otci. To místo/prostor bych pospal asi takhle : Nekonečný třpit, bylo to místo ve kterém bylo vše. Jakoby nekončící plátno, na kterém se třpytilo všechno bytí. Necítíl jsem se jako Já, cítíl jsem se jako vše, byl jsem vším a bylo tam nádherně. Poté zazněl hlas, ale ne jakoby konkrétní osoby ale hlas toho všeho a ten hlas řekl, musíš se vrátit ještě si nedokončil své poslání. V ten moment jsem se ocitnul opět v těle. Nebylo žádné známky po bolesti hlavy nebo něčeho takového, cítíl jsem se naprosto zdravý a došlo mi, že Bůh mi ukázal to co jsem nechápal, tedy vzkříšení. Jediný Bůh si vzal mého ducha k sobě a poté vzkřísil mé, umřelé tělo aby mi ukázal vkzříšení. Byl to do té doby můj nejštastnější den v životě…ale přišli ještě větší dny. Bílý kamének před křtem Po tomto nádherném zážitku jsem se rozhodl, že se nechám pokřtít. Inu jsem nevěděl, že to bude takový nadlidský úkol :))). Vyjel jsem si seznam církví u nás. Katoličtí faráři mě odmítli pokřtít protože jsem řekl, že neuznávam papeže jako svatého Otce. Další církve mi řekli, že abych mohl být pokřtený musím u nich absolvovat jakési kurzy přípravné, odpovědel jsem jim tedy, že je to protibiblické a oni se mnou přestali komunikovat. Další moji podmínkou bylo, že to musí být církev, která nekřtí děti, protože jsem došel k závěru, že pokřtít se má ten kdo se svobodně rozhodl a ten jehož srdce touží po Bohu. Tím se ten seznam hodně zkrátil. Seděl jsem docela neštastný doma a říkal jsem si v duchu, můj pane ja asi nebudu pokřtěný protože není církev, která by mě mohla pokřtít v souladu s biblí…snad jen baptisté a ještě jedna církev. V tom jsem dostal Boží vnutknutí, že se mám podívat na glóbus země a že poznám správné místo. Díval jsme se tedy na Globus a narazil jsme na zajímavé oranžové místo. Nahrál jsem si Google Earth příblížil to a zjistil jsem, že je to přírodní rezervace u Mount Nimby. A byl tam i baptistický kostel „Mount Nimba“. Tedy, řekl jsem si, že to není v žádném případě náhoda, protože zrovna baptisté mi přišli nejblíže pravdy. Tak jsem byl štastný, že mi Bůh ukázal místo mého křtu. Každému komu jsem říkal, že se jedu nechat pokřtít do Afriky jsem byl za blázna a hodně lidí si myslelo, že si zřejmě tropím žerty. Jednou v práci jsem byl s kolegyní z práce venku a řešil jsem tu svou cestu za křtem, nadšeně jsem ji povídal o tom, že už mám letenku a že se na to strašně těším. Zakroutila hlavou a říká mi, no ty to fakt myslíš vážne. A já ji odpověděl, ano, chci milovat Boha celým svým srdcem a celou svou duší. Poté jsem uslyšel hlas kterými vnitřně říkal podívej se tam. A můj zrak zaujal květináč něco pod ním bylo. A Svatý duch mi říká bež se podívat je to tvé. Šel jsem tedy k tomu květináči, sehnul jsem se a viděl jsem pohlednici, jak jsem ji potáhnul tak na té pohlednici byl položen bílý kamének. A na té pohlednici byla kresba andela s ovečky a holubice. Měl jsem z toho radost, věděl jsem, že je to od dárek od Boha. V té době, jsem ale neměl ponětí co ten bílý kamének znamenal !!! V roce 2010 jsem tedy odjel do Pobrezí slonoviny ale bohužel jsem se nedostal na místo křtu. Ale zažil jsem tam velice zajímavý příběh (ten rozepíšu jindy) V roce 2012 jsem tedy vycestoval do Libéri a konečně se mi povedlo zařídit abych se dostal k Mount Nimbě. Dorazil jsem tedy do toho kostela, farář byl velice překvapený, že někdo z EU přijel až do Afriky nechat se pokřtít. Mluvil taky něco o jakém si přípravném kurzu, ale odpověděl jsem mu, že bible hovoří o křtu jinak a nakonec jsem ho přesvědčil o tom, že mám pravdu a žádný přípravný kurz není třeba. Položil mi tedy tři biblické otázky aby si ověřil, že znám písmo a řekl mi, že vše připraví aby mohl být křest v pátek, tuším že to bylo zrovna 21.12.2012. Byl jsem nadšený a řekl jsem, že chci být pokřtěný v řece. Ještě ve čtvrtek odpoledne, přišel jeho pomocník z kostela mi říct, že křest nebude v řece ale v kostele, že pan farář nemá moc času v pátek a řeka je 15min chůze. Tedy jsem byl z toho neštastný a celou noc jsem se modlil k Bohu aby to bylo v řece J. Jaké překvapení pak bylo v pátek ráno, když pro mě přišel pomocník se smutným výrazem ve tváři, že musíme jít k řece protože přestala téct voda J)). Tak jsme šli tedy k řece a za přítomnosti dvou svědků a dalšího obecenstva jsem byl pokřtěn. Teprve pár roků po mém křtu, jsem při četba bible narazil na bílý kamének a došli mi to. Nicméně do dnešního dne mi skoro nikdo nevěří, že jsem jej dostal od Svatého Ducha. Jedna skupina si myslí, že jsem lhář a vymyslel jsem si to. Druhá, že to na mě někdo narafičil (nebyl kdo). Třetí, že jsem jej dostal od Satana…atd…Nejsmutnější na tom ale je, že hodně lidí si myslí, že to říkám z pyšnosti nebo tak něco. Pravda je taková, že to říkám jen proto abych dokázal, že písmo říká pravdu a bílý kamének je reálný. První náštěva Jerusaléma, půst a ukázka proměny –nejštastnější dne mého života Po mém křtu bylo pro mě největší radostí mluvit s někým o Bohu, psát o něm na křesťanských fórech a stýkat se s lidmi, kteří došli ke stejnému biblickému poznání o tom kdo je jediný Bůh. Mým největším snem bylo jet se podívat do Jerusaléma a okolí kde kdysi působil jediný Bůh v lidském těle. Tak trochu jsem záviděl těm, kteří se kdysi potkali s Ježíšem, protože viděli jediného a živoucího Boha v lidském těle. Jaké šteští měli ti, kteří ho viděli a pochopili, že je to jediný Bůh v lidském těle. Naplánoval jsem si tedy cestu do Jerusaléma, a abych Bohu ukázal jak moc si ho vážím a snážím se ho milovat, řekl jsem si, že do Jeruzalému pojedu v době 40 denního půstu, který tam zakončím před odjezdem. Zařídil jsem si tedy hotel přímo na Olivové hoře a odjel na 14 denní dovolenou. Bohužel celkově jsem byl zklamaný, protože jsem viděl děsivé odloučení kdysi duchovního Jerusalému. Nový Jerusalém, je místo kopírující nynější Babylón. A tak jsem nejraději putoval po starém městě a jeho okolí. Dopoledne jsem se procházel po uličkách a památkách a odpoledne jsem se vracel a četl jsem si bibli. Protože už delší dobu jsem nezažil žádné vytržení ducha tak jsem v koutku ducha doufal, že opět zažiji něco pěkného. Dny ubíhaly a přišel poslední den mého pobytu v Jeruzalému, a já byl tak trochu smutný protože jsem čekal, že budu mít další setkání s Bohem. Přišel jsem tehdy odpoledne na hotel a byl jsem znechucený, protože jsem se byl opět podívat na nejsvětější chrám Boži a byl jsem znechucen z toho jak se tam chovali „křestané“ děsná tlačenice, lidé se tlačili, předbíhali frontu prostě žádná úcta k tomu místu. Začal jsem si číst bibli a premýšlel jsem nad pravým jménem boha. V té době jsem, už vědel, že jediný Bůh je Svatý Duch (netělesný-neomezený „OTEC“ přišlý v těle/duši „SYN“). Tak jsem se pak díval na internet jak kdysi nazívali Svatého Ducha …Ruach. A jak jsem tak, přemýšlel byl jsem najednou vytržen. Ikdyž bylo odpoledne a svítílo slunce, všude byla tma, čenorčerná tma. Padla na mě úzkost a vzhlédl jsem duchem k obloze a viděl jen světlo hvězd. Dostal jsem z té tmy strach, a začal jsem vzývat boží jméno, ne normálním jazykem ale duchovně jsem opakoval Svatý, Svatý, Svatý je Bůh, Bože jsi Svatý Duch. V ten moment, jsem pohlédl na své neforemní ruce a začali se měnit v takový tekutý zlatavý třpyt, celé mé tělo bylo najednou třpytivé a z rukou se stali křídla a já vzlétl k těm hvězdám, a pak letěl mezi galaxiemi. Neviděl jsem normálně očima ale viděl jsem 360 stupňů jakoby bych měl oči po celém těle. Prolítal jsem galaxiemi, které byli úžasně barevné, nebylo pochyb o jejich reálnosti. V tom momentu jsem zažil obrovský nával lásky a radosti (boží úsměv na mé poznání) a celé to mé nové duchovní tělo se rozprsklo do všech těch galaxií a vesmíru a nakonec jsem znovu byl s Otcem. Poté jsem se procitnul ve fyzickém těle a poděkoval Bohu za další ukázku toho co nastane. Od té doby se snažím každoročně jezdit do Jerusaléma, protože čekám na svatbu, na příchod jediného Boha, kterého uvidí každý na zemi. Můj cíl – milovat Boha celým svým srdcem a duší Bohužel, po všem co jsem prožil a co mi Bůh ukázal stále Boha nemiluji tak jak bych si představoval. Mám ho rád ale bohužel stále ho nemiluji tak jak bych si představoval ale on ví, že se o to snažím.Nepatřím mezi lidi, co říkají miluji Boha, ale přitom jsou to jen prázdné slova. A tak věřím, že jednoho dne toho stavu dosáhnu a udržím si ho navěky věků. Můj poslední zážitek : Večer jsem ležel v pokojíčku, přemýšlel o Bohu. V duchu jsem si říkal, Svatý, Svatý, Svatý je Bůh, Svatý Duch. V ten moment jsem slyšel nespočet bytostí jak to opakovali v krásném zpěvu. Z mého středu jsem cítíl obrovskou sílu lásky, která pulzovala až po hranici mého těla. Cítil jsem takovou obrovskou lásku ale mé tělo bylo jak brnění od které se tato láska odrážela zpět do nitra. Možná to prolomení příjde až s ženichem. Omlouvám se za gramatické chyby.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace