Ano, mám s vámi sektáři velmi podobnou zkušenost, 

jako jste předvedl vy: Pokud se píše k nějakému konkrétnímu tématu 

a uvede se osobní svědectví ze života a osobní zkušenost 

s vaší sektou, odpovědí z vaší strany je útok na morální 

integritu svědka, zpochybnění jeho inteligence, okřikování. 

To je ostatně sektám společné, podobně se chovají někteří 

jehovisté, adventisté a lidé z dalších sekt.

  Píšu o farářích, kteří vychovávají lidi jako je oko, noname, kjubik,

martino a mnozí další. Přečtěte si jejich příspěvky, jaký mají vztah

k jiným věřícím, k jejich víře, přečtěte si co píší o lidech, kteří

uvěřili Pánu Ježíši a Ježíš je zachránil a svědčí o tom či k jiné víře.

  V tom, co píšete o vaší blbosti, to jsem zažil podobně. 

Byla samozřejmě moje blbost, že jsem byl v sektě, 

podporoval jí, věnoval jí většinu svého volného času 

a energie a nehledal jsem pravdu. Byl jsem tak sice 

vychovaný odmalička, ale "když jsem rozum pobral", 

mohlo mi spoustu věcí dojít. 

  Jen to nebyla pouze moje blbost.

  Toník

případně v tomto dokumentu.

  Kašlu na tvého boha, co sis ty vyrobil ve tvé hlavě 

a co tě dodnes straší. Kašlu taky na vaši pobožnost. 

Nejsou k ničemu dobrému užiteční, ani jeden, ani ta druhá. 

Ale určitě vám vaše vyrobené bohy neberu, ani vám neberu 

vaši pobožnost, ani tvoji, ani františkovu, ani okovu, ani martinovu,

ani myslivcovu, ani nikoho dalšího z vás. Pokud vám vyhovují 

bohové co jste si vymysleli vaší "logikou" a pokud vám vyhovuje 

vaše pobožnost, mějte si jí. 

  Ale zajímá mne, co žijete, jsem rád, že tu upřímně popisujete

vaše bohy, vaši pobožnost, váš způsob uvažování a že se tak můžu 

dozvědět, co pobožní skutečně žijí. V reálném životě se totiž pobožní 

navenek obvykle jen nějak tváří, neřeknou na rovinu, co skutečně žijí, 

a to zvláště pokud jdou na návštěvu do církve. Tam se tváří nejvíc.

  Je tvoje věc, co budeš dělat. Jestli budeš závidět a domýšlet si tvoje postoje druhým, případně opakovat poučky, co ti do hlavy nalili komunisti, nebo jestli budeš druhým přát, zajímat se o jejich život. 

  Tvoje převrácené postoje mi nejsou lhostejné, proto ti odpovídám, a píšu jasný postoj svůj. Pokud sis o lidech, se kterými jsi bojoval, vymýšlel podobné lži z tvého "pokladu", jako si vymýšlíš o lidech tady na GS, tak je mi líto každého člověka, který se s tvým bojem potkal.

  To sem samozřejmě udělal. To je hlavní důvod, proč děkuju Bohu za to, že moje děti mohou studovat ve Francii, US či GB, že se budou moci dostat z malosti, zbabělosti a závisti, která panuje tady v té pidizemičce s naučeným pidimyšlením pidilidí, co si tu budují svoje pidi straničky, školičky a církvičky, aby mohli podlézat těm větším.

  Jinak díky za ukázku vašeho stylu uvažování a pohledu na svět. Pomáhá pochopit, proč když Izrael vyšel z Egypta, musely vymřít celé dvě generace, než se Izrael dostal z pouště někam dále.

  

  Toník

  Vím, že to neznáš a je ti to cizí, protože to nežiješ a nezažil jsi. Oko to taky nemohl pochopit. Pokud by tě to zajímalo, tak ti to napíšu. 

  Říkáme tomu "výchova". 

  Je to taková věc, kterou dělají rodiče se svými dětmi. "Výchova" se dělá třemi základními věcmi: 1. Slovem, 2. skutkem a 3. příkladem. 

  Slovem tak, že rodiče se svými dětmi mluví, v konkrétních situacích jim vysvětlují konkrétní věci. Rodiče to se svými dětmi dělají kdykoliv: Ráno, v poledne, večer před spaním, když svítí slunko, je zataženo, když se dítěti něco povede, i když něco zvorá. Stejně tak to dělá Bůh. V konkrétních situacích k nám mluví konkrétní věci. Když jsem se stal křesťanem, jedna z věcí na počátku byla ta, že ke mne Bůh mluvil a to docela dlouho, mnoho týdnů. Za což jsem byl rád, protože když jsem křesťanem nebyl, Boha jsem neznal a nemohl jsem ho slyšet, byť jsem chtěl. Pokud jde o hřích, tak ten dětem jednoznačně zakazujeme, nedovolujeme jim ho. Normálně jim řekneme: Nebudeš krást. Nebudeš lhát. Nebudeš ubližovat svému bráchovi. To "nebudeš" znamená v naší řeči zákaz. A děti tomu zákazu normálně rozumí. Zákaz hříchu je ale malý zlomek výchovy, ten je podstatný pro vás při vašem uvažování, normálně 99% výchovy slovem slouží k vedení ke konkrétním věcem, než k zákazům.

  Druhý způsob je skutkem: Rodiče staví děti do konkrétních situací, které děti musí řešit. Například je naložím do auta, dovezu pod kopec a jdu s nima na ten kopec. Děti do dělají rádi, naučí se tím vytrvalosti, námaze. Nebo jim dám do ruky dvacku a pošlu je koupit noviny. To nedělají rády, ale jenom poprvé, podruhé, pak se osmělí, oblíbí si to. Naučí se tím komunikaci s lidmi, smělost. Pak je zase musím učit počítat, aby to s dvackama nepřehnaly. To se zase dělá tak, že dostanou omezený rozpočet, později tak, že mají jako rozpočet jen to, co si vydělají výdělečnou činností. Dáme jim taky do ruky krumpáč a lopatu a necháme je pracovat. To je teď od doby, co vyšel minecraft, o kus jednodušší. A děti se tím naučí pracovitosti a přejde je lennost. Stejně to s námi dělá Bůh. Staví nás do situací, které musíme řešit. Není to ale jako ve škole, když se člověk něco učí, učitel vyučuje, dítě se to naučí a je to ok, a nebo ne a má pětku a propadne. S rodiči a s Bohem to funguje tak, že "se nepropadá". Pokud se dítě musí něco naučit, například jezdit na kole nebo si čistit zuby, tak ho to rodiče dřív nebo později naučí. Není varianta, že se to dítě nenaučí. Alespoň pokud má dobré rodiče, nevzdají to s dítětem. Bůh to dělá stejně jako (dobří) rodiče. Klidně člověka staví znovu a znovu do stejných situací celá léta, dokud se nenaučí, co je potřeba.

  Třetí způsob je příkladem. To je způsob neúčinnější. Můj táta například tu jedničku a dvojku dost pominul, teda skoro úplně pominul, moc se mu to nepovedlo, ale zase hodně dobře zvládal 3. Dal mi v mnoha věcech dobrý příklad do života tím jak a co žil. Stejně to dělá Bůh: Jasný příklad je samozřejmě Ježíš, to, jak se choval co žil. Ale i to, co Bůh dělá, ať už sám, nebo skrze lidi.

  Rodiče samozřejmě vychovávají svoje děti, nevychovávají cizí děti. Kdyby tě zajímalo jak jsem to zažil s Bohem, napsal jsem o tom pro oka, který to taky neznal, článek, který se jmenuje Parchant.

  Ne, neslyším chlácholící hlasy, ani nemám vidiny. To sis zase vymyslel z čeho? Měl jsi chlácholící hlasy a vidiny?

  V těžkých chvílích mi dává Bůh naději do té situace, nebo spíše z té situace. Mluví ke mne a buď mi ukazuje, jak z té situace ven, nebo mi dává jistotu to projít, vydržet, jistotu, která mi v tu chvíli dost schází.

  

  Toník