Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Rozlišujme podstatné věci.


Rád bych ještě doplnil téma o náboženství z mého minulého článku.
Tam jsem napsal:
"Náboženství tedy ve významu znamená, že nejsme ateisti, že ve středu našeho života nějakým způsobem figuruje Bůh.

Náboženství mohou být různá, společné pro ně je vnitřní vztah člověka k Bohu. Samotné poznání Boha však mívá různou hloubku a bývá zkresleno mnohým lidským uvažováním - to však nic nemění na tom, že se stále jedná o náboženství, o vztah člověka s Bohem na různých úrovních.

Pohanská náboženství jsou odrazem hledání Boha člověkem, proto jsou poznamenána a zkreslena lidskou nedokonalostí. Jsou však výrazem hledání cesty člověka k Bohu, které odráží jak nízkost a hříšnost padlého člověka, tak i ušlechtilou touhu po Bohu a mohou obsahovat i jiskry božské inspirace. 

Křesťanství naopak je zjevené náboženství - je vyjádřením cesty Boha k člověku, na které po počátečním poznání Boha jde i Boží dítě nebeskému Otci naproti do jeho náruče. Protože je to víra zjevená, není poznamenána přirozeností tělesného člověka, není v ní nízkost ani hříšnost."







Náboženstvím je tedy každé učení o Bohu, o tom, jak s ním praktikovat vztah, jak žít s Bohem. Toto bývá doprovázeno různými rituály, liturgií či různými náboženskými úkony.

Z uvedeného vyplývá, že náboženství si nejsou rovná. Jsou náboženství vyloženě špatná, likvidující osobnost člověka po všech stránkách a jsou také náboženství do různé míry dobrá, obsahující jiskry božských pravd a pomáhající člověku dosáhnout do jisté míry určitého společenství s Bohem.





Náboženství však není ještě živá víra!
Mohu být třeba věřícím katolíkem, ale pokud přešlapuji na místě, pokud nerostu ve svém vztahu, nic se neděje - mohu pohodlně žít v mrtvém náboženství. I když se místo jednoho růžence pomodlím třeba hned čtyři, když místo jedné mše absolvuji denně dvě ( a budu dvakrát přijímat eucharistii) - pokud mě to vnitřně nijak neposune, pokud se nestávám lepším, pokud nemiluji stále více Boha a bližní (a v požitcích zapomínám přitom na sebe), pokud neumím rozpoznávat co po mě Bůh zrovna konkrétně chce abych udělal -  to pak nežiji v živém vztahu s Bohem. Takový člověk nepochopil to nejdůležitější - vnitřní proměnu z opravdového rozhodnutí žít s Bohem.
Takové náboženství je stále mrtvé, naplněno jenom prázdnými úkony.
Takový "katolík" pak podlehne vhodné příležitosti a bez mrknutí oka krade i cizoloží, lže a vůbec ničím se ve své touze po majetku a honbou po požitcích ve svém chování neliší od lidí tohoto světa.
Protože je stejně jako oni duchovně mrtvý.




Může tedy být náboženství s živou vírou i bez živé víry, ale nikdy nemůže být živá víra bez náboženství, bez učení evangelia, bez liturgie utvořené generacemi skrze věky a bez učení, které skrze věky nese a v sobě obsahuje tradice církve. Jednotlivé liturgie se sice mezi sebou liší podle mentality národů, krajů a zvyklostí (chcete - li folklóru) a postupně se mění podle vývoje společenství a obyčejů, zvyků a jakým způsobem se ono společenství v dalších generacích chová a vyjadřuje, jakým způsobem myslí.






Křesťanství je tedy cestou Boha k člověku, je zjevením Boha.
Zvolit si správně náboženství je sice prvním krokem k živému vztahu s Bohem, ale nutně jej ještě nepodmiňuje. Chce to více. Také judaismus je zjeveným náboženstvím - a také umožňuje do značné míry život s Bohem - živou víru - i při nedokonalém poznání Boha.
O křesťanství pak platí: "Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl. " (J 1,18)

Třeba ale pokročit dál - toto náboženství deklarovat a nic v životě nedělat nestačí. V živé víře  jde o hluboký vztah srdcem, o celou podstatu našeho bytí v tomto světě. Třeba žít živou víru naplňováním lásky k Bohu a bližním, zvláště těm nejbližším v našem okolí. Jde o naše rozhodnutí takto žít, postupně se to vytrvale i učit (i s chybami a poklesky) - nebudeme to totiž hned po našem rozhodnutí i umět - to by byl neskutečný svět!
Naše rozhodnutí z nás hned neudělá duchovní borce, kteří vírou přesazují stromy do moře!
Učíme se Boha poznávat, učíme se nechat Bohem vést. Důvěřujeme Bohu bezvýhradně.  To je živá víra - ať už jsme v ní více či méně dokonalí. Nechávejme se Bohem proměňovat do opravdovosti.

(1J 4,12)
Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.