Tak se nad tím usmívám. Co my víme o ráji? Ten popis mnoho neříká? Pokud tam nebyla smrt, pak to byl zcela jiný způsob existence. A ať namáháme mozek , jak chceme, pravdu se nedozvíme. A všichni tušíme, kde by nám mohlo být krásně a někdy jsme to i zakusili. Když procházíme  třeba velkou botanickou zahradou na jaře, není to krásné? Krásně je bohužel i člověku, když si vezme nějakou drogu. Krásně. Mnohokrát nám bylo krásně a kéž by to šlo zopakovat!! Jeden psychiatr kdysi napsal knihu Nebe  a peklo, která je o činnosti našeho mozku. Při umírání při klinické smrti, prožívají lidí většinou nádherné chvíle. Mozek uvolňuje při zástavě srdce sám látky, které údajně tyto pocity vyvolávají před ukončením vědomí a úplným koncem.

My sami jsme záhadou.

Nechci se v žádném případě vysmívat ráji. Kdo to psal, vyjadřoval i svoje touhy. Psal to ten, kdo žil v realitě našeho života, kde je smrt, bída, bolest..., ale i sem tam nějaká ta radost.

 

Věřím, že ráj existoval, a proto je to vše nějak geneticky v našem mozku. Ale podrobnosti si nelze zcela představit, stejně tak jako pobyt v nebi.

 

Aspoň nás Pozorovatelník vyprovokoval k přemyšlení. Jen snít  a snít je přece také krásné. kdybychom nesnili, asi bychom se jen trápili nad krutou realitou života. Možná právě tento dar snění  a víry je od Boha. Stejně tak jako podvědomé vědomí, že něco s námi tak úplně v pořádku není. Právě to druhé vede člověka k pokání  a k Bohu.

 

Franta zase plácá, že???