Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Zbyšek.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 15226, komentáře < 7 dní: 423, komentářů celkem: 325696, adminů: 60, uživatelů: 4853  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 108 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

myslivec
wollek
martino
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Předseda Výkonného výboru se stal apoštolem rozdělení BJB
·Umenie odhadnúť, v ktorých veciach môžeme nesúhlasiť, a pritom zostať rodinou
·Soudní aplikace českého konfesního práva
·Predátoři plní Ducha (ale jakého???)
·Záznam z konference Neboj se toliko věř
·Preambule a principy Společenství baptistických sborů
·Křesťan Dnes: Rozhovor s Pavlem Coufalem, předsedou výkonného výboru BJB
·Teologické zamyšlení nad jedním ohlasem na Sjezd delegátů BJB 2018
·Právní pohled na hlasování na Sjezdu delegátů 2018
·Dopis předsedy VV BJB členům sborů BJB po Sjezdu delegátů 2018

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
94 019 732
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Život víry: Nápravná věznice a zpovědní drogy.
Vloženo Sobota, 30. leden 2016 @ 08:04:52 CET Vložil: Tomas

Zkušenosti poslal myslivec

Nad tímto tématem jsem dlouho váhal. Jelikož reakce na tyto zkušenosti jsou většinou dvojího druhu. Ti kteří si tímto vězením prošli a jsou díky Pánu vysvobození většinou bez výhrad souhlasí. Žel ti co jsou stále vězni tohoto antikristova "odpouštějícího" systému budou potrefeně vykřikovat z okna své věznice. Potrefeně proto, protože k jejich škodě neznají žádný jiný duchovní svět boží milosti a odpuštění, než ten ve kterém je odmalička vychovali. A myslí si, že jejich nápravná věznice je jediným místem k odpouštění.  


Není snadné z tohoto vězení vyjít do světla boží pravdy. Temné stěny této věznice jsou vyrobené z cihel pravdy i lži. A cesta ven je možná jen když ve světle pravdy Ducha dokážeme v temnotě naší cely rozlišit zdivo ze lži a zdivo z pravdy. Pak stačí jeden pořádný kopanec do míst ze lží, a ve zdi věznice zeje otvor jako vrata. A vzhůru za pravdou Ducha, vzhůru za Pánem, pryč odtud, kde se nás někdo snažil spoutat tím nejlepším co nám Bůh dal a dává. Spoutat parodováním boží milosti!

První zpověď byla překrásná, kolik mi mohlo být 8-9 let? Bylo jaro, a když jsem vyšel z kostela příjemně svítilo sluníčko a kolem byl krásný májový den. Připadal jsem si lehký jako ptáček, jenom vzlétnout. Naučili mne vyznávat hřích před Bohem ve zpovědnici. A já to pak dělal po celý další svůj život, motivovaný překrásným zážitkem ze zpovědi první. Byl to první okamžik mého usmíření s Bohem. Usmíření s lidmi jsem pro svůj nízký věk tehdy ještě nepotřeboval.

Přišli další životní zkušenosti ze zpovědí, však ty již tak dobré nebyly, a časem když jsem dospěl, jsem si víc a víc uvědomoval, že zpověď očišťuje od hříchu proti Bohu, však vůbec nijak neočišťuje od hříchům spáchaných vůči lidem.

Když jsem se s touto pochybností svěřil několika zpovědníkům, byla ode všech odpověď stejně podrážděná. Odpověď ve smyslu, že zpověď funguje, že nesmím pochybovat, že musím čekat a být trpělivý, že mám mít naději. Dnes již vím proč reagovali tak podrážděně. Oni to věděli. Každý farář totiž časem zjistí, že zpověď neusmiřuje mezilidské hříchy.

Roky ubíhaly a já marně čekal, kdy že to zpovědní odpuštění začne fungovat i mezi lidmi. Do toho jsem slyšel i nepříjemné a pohrdavé řeči od  nekatolíků, ve stylu "vy můžete hřešit kolik chcete, vy se z toho vyzpovídáte". A byla to nepříjemná pravda. Každý farář ve zpovědi u kterého jsem za ty dlouhé roky byl, za pár naučených modliteb "odpustí" běžně hříchy, které jsou ke smrti. Zcela samozřejmě se tak odpouští hříchy které jsou porušením božího zákona. Odpouští se hříchy, které jsme spáchali vůči někomu jinému. A nás pak tyto "odpuštěné" neodpuštěné hříchy za vraty kostela rychle doženou, opojný pocit ze zpovědi je rázem pryč. Realita života je šupem zpátky, a my potřebujeme novou dávku opojné zpovědní drogy. Drogy která náš mozek časem vymyje natolik, že ztratíme veškerou soudnost, a kontakt s duchovní realitou.

Pak došla nešťastná doba rozvodů, a do našeho společenství začali přicházet lidé pro pomoc, hledajíce zde záchranu vztahu se svým partnerem. Většinou to byli mladí muži. Dodnes mám před očima jejich úpornou snahu zachránit své manželství tím, že doslova pronásledovali faráře a vyhledávali každou jeho chvilku kdy měl čas na zpověď, na čemž dlouho klečeli v modlitbách před oltářem. Za ty roky jsem nepoznal ani jednoho, kterému by to pomohlo. Ti nešťastníci upínali všechny svoje síly k tomu co jim pomoci nemohlo. Jejich zklamání v Bohu bylo totální. Nikdy jsem pak žádného z nich již neviděl přijít. A o to asi jde. Slibovat plané odpuštění, a vyvolávat zklamání v Bohu.

Zpověď je pastí i vězením. Můžeme v ní zažít odpuštění hříchu proti Bohu, ale nezažijeme v ní usmíření hříchů mezilidských. Usmíření s Bohem nás do zpovědní pasti přitahuje, a my v této pasti marně očekáváme usmíření mezilidské. A tak v plané naději na mezilidské usmíření čekáme dlouhé roky. Neusmířené mezilidské hříchy na nás pak v našem životě doléhají ze všech stran stále víc a víc,  jsou těžší a těžší, až se časem pro nás stanou neúnosné.

Chceme nést Krista z kostela jiným, a tato naše snaha ztroskotá vždy na neusmířených mezilidských hříších. Jsme zaseknutí kdesi na půli cesty ke Kristu a nemůžeme pokročit dál. Všechno v našem životě je napůl. Poloviční odpuštění, poloviční Kristus bez vína, poloviční vztahy, poloviční poznání pravdy. Nic nežijeme naplno.
Těm co plnohodnotné vztahy s Bohem a lidmi mají a žijí je naplno, to závidíme, pomlouváme je, a čekáme jako supi na jejich zakolísání. To nemluvím nyní jen za sebe kdysi, to mluvím o tom, co jsem ve společenství řk poznal a zažil u všech co na tom byli stejně jako já kdysi, a někteří jsou na tom žel stejně doposud. 
 
A čím je tento blok delší, tím je tato zvyková železná košile těžší. Až jednou tuto tíhu člověk nedokáže unést, a nepříjemné životní pravdy, neusmířené mezilidské hříchy člověka dotlačí až na samé dno. V tom okamžiku nastává útěk do nereálné sféry náboženského fanatismu, ve kterém si začneme vytvářet nepravdivou svatouškovskou představu o nás samých. Opojnou představu živenou zpovědní drogou, zcela přitom odtržení od duchovní reality života.

Pro velké množství neusmířených mezilidských hříchů je fanatici přestanou vnímat, a jejich svět se ztenčí na jejich bytost, faráře a kostel, ve kterém by nejraději bydleli. Náboženskými úkony před zraky všech se snaží sebe očišťovat, čímž kolem sebe šíří falešnou auru svatosti, kterému neřekne nikdo jinak než svatouškovství. Tento svatouškovský projev bývá natolik pokrytecký, že lidi kteří mohou se začnou fanatika stranit, a bližní kteří jsou nucení se svatouškem žít s ním zažívají ve svém životě hotové peklo. Falešná aura svatosti u náboženských fanatiků vždy vyvolává nevraživost. V každé obci se o těchto náboženských fanaticích ví, a doposud jsem nepoznal faráře, který by se tímto závažným problémem zabýval. A proč taky? Vždyť fanatici jsou početnou osádkou na každé mši a zodpovědně přijímají všechny svátosti. Kterého faráře pak zajímá jejich skutečný život doma? Kterého faráře zajímá jaké je ovoce jeho "odpuštění" ve zpovědnici? Žádného to nezajímá, a nikdy je nezajímalo zlo, které svým parodickým odpuštěním páchají. Nezajímají je v Bohu zklamaní lidé, kteří jim naletěli a nechali se od nich oklamat falešnou boží milostí. Nezajímají je náboženským fanatismem rozhárané rodiny. A když jsou do těchto rodin fanatikem pozvaní na oběd, nesmí se nikdy podávat moc alkoholu. Ne proto že se to před farářem nehodí, to proto, že jinak hrozí, že se farář dozví nepříjemnou pravdu od těch co mají fanatika plné zuby, a pravdu o tom co si myslí o něm.

A to ještě není konec. Oklamaní fanatici opojení zpovědní drogou snadno propadají modloslužbě ve které se jejich fanatické vize ještě více umocňují, a nic už pak nestojí v cestě tomu aby si antikrist takového člověka pojistili nějakým svým zjevením. Kandidáti na toto zjevení antikrista jsou všichni kteří se dlouze modlí před nějakým obrazem či sochou na kterou upínají svůj zrak čekajíce odpověď. A když toto zjevení nedej Bůh přijde, je opojení ze zpovědi jenom slabým odvarem. Nastupuje opojení ze zjevení. A to je hodně tvrdá duchovní droga. Satan nedokáže tím co člověku dává uspokojit lidské srdce, a musí své úsilí neustále stupňovat, a to rychle dokud má na to čas, který každému člověku Bůh ke spáse vymezil.
 Zde v končím. Dál již psát nemohu, některým lidem by to mohlo ublížit..




 
Příbuzné odkazy
· Více Zkušenosti
· Novinky od Tomas


Nejčtenější článek Zkušenosti:
Můj život byl heavy metal (vzhledem k množství komentářů se stahuje 230kB!)


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 3.5
Hlasů: 6


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Nápravná věznice a zpovědní drogy." | Přihlásit/Vytvořit účet | 54 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Neděle, 21. únor 2016 @ 16:39:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Myslivce.
Samotna zpoved neocistuje.
Ocistuje litost, zmena smysleni, odpor ke spachanemu zlu, plac nad sebou, co oskliveho jsme spachali. 
Uzdraveni je proces, kde je nutny ten odpor a vyvadi z te bolesti Buh...



Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 21. únor 2016 @ 19:37:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj, ahoj, ahoj.
Jsem rád, že ses ozvala. :-)

Lítost, změna smýšlení, odpor ke zlu, pláč, to vše je součástí pokání po kterém se dostavuje odpuštění. Když ve zpovědnici farář řekne- Bůh Ti odpustil hříchy, tak pokání odpuštěním konči a ne začíná. A pokud zranění na duši zůstává i po farářově odpuštění- o žádné odpuštění se nejednalo, a jednalo se o trapnou parodii.




]


Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Čtvrtek, 25. únor 2016 @ 20:04:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Odpusteni nezalezi na fararovi, je jen prostrednik. 
Odpousti Buh primo kajicnikovi, pokud opravdu lituje, mysli vazne zmenu sveho jednani atd.
Formy jsou vedlejsi.
Podstatna je litost, ta ocistuje i bez farare.

Jinak ahoj :-) Jsem uz po operaci celkem v poradku, dostavam se uz z toho zase ;-)


]


Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: noname (Honza610@centrum.cz) v Čtvrtek, 25. únor 2016 @ 20:40:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Brusle.
Přeji Ti brzké uzdravení a Bůh tě provázej.
H.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pátek, 26. únor 2016 @ 20:39:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dekuji.


]


Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Tetra v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 12:57:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, jsem Bohu velmi vděčný za to, že jsem v pravdě Ducha pochopil skutečnou podstatu zpovědi, a ještě vděčnější jsem za to, že Pán ve mně obnovil tu krásnou a čistou dětskou víru, kterou jsem díky svátostným praktikám v řkc ztratil.

Pod tohle se mohu podepsat...i když dodneška nevím, jestli příčinou mého selhání byly špatné svátostné praktiky řkc nebo spíš mé špatné pochopení svátostných praktik v řkc. 
Snad nikoho nepohorším, když tu napíšu svou zkušenost. Má zkušenost je jiná hlavně proto, že já v žádné církvi nevyrostla, jsem z ateistického prostředí a uvěřila jsem na hranici dospělosti. V euforii z objevení Krista a úplně pohlcená novým pohledem na svět jsem hledala křesťany a dostala se ke katolíkům a přípravě na křest. Katechumenát byl nádherné období, nechávala jsem se hýčkat Písmem, od kterého se nedalo utrhnout a chválila Pána ve velkém...vyznávala své hříchy přímo Bohu s vírou, že mě podle svého slova očišťuje od každé nepravosti. Byla to radost a zároveň pokoj pramenící z důvěry. Po křtinách se situace prudce změnila. Teď jsi křesťan, teď už musíš dodržovat pravidla. Pokud se neočistíš ve zpovědi, nemůžeš k příjímání, byla by to svatokrádež... Jsem plachý typ a tohle byl maximální šok. Jako když vás polejou studenou vodou. Snažila jsem se překonat a po dostatečné přípravě ke zpovědi jít...no byl to boj. Najednou osobní vyznávání hříchů Bohu mělo trhliny, nestačí to - je potřeba se jít vyzpovídat, jinak máš stále hřích a co horší smrtelný.... Uvízla jsem i v rozlišování hříchů...lehký hřích, smrtelný hřích...uf a teď se v tom vyznej. Časem se hříchy pochopitelně nabalovaly a zpověď byla čím dál větším strašákem. Já si začala připadala absolutně nehodná Boha oslovit v soukromé modlitbě, ovládl mě strach. Břemeno začalo být těžší a těžší až jsem nakonec padla a utekla zpátky do světa. Tak jsem se pak plácala ve světě a to dlouhých 10 let než jsem to dopracovala do takového stavu, že už nezbývalo, než se vrátit zpátky k Bohu (ne do církve) a zavolat...no dopadlo to stejně jako v příběhu o marnotratném synovi:) Od té doby si dávám velký pozor na nutnosti, povinnosti a pravidla, která by se mohla stát břemenem a překážkou ve osobním vztahu k Bohu. 

Myslivče díky za tvůj článek:) 



Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 15:11:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
  • Ahoj Tetro, tato Pánova slova se na Tobě naplnila.
  • Matouš 11, 25-30

  • V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.
  • Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.
  • Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.
  • Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
  • Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.
  • Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“


]


Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 22:51:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Díky Bohu za Tebe.


]


Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 05. únor 2016 @ 09:12:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
I za Tebe.


]


Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 03. únor 2016 @ 19:54:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Oko, pro velké množství komentářů v článku o očistci, jsem nit začal ztrácet. Přenáším to sem.




Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 03. únor 2016 @ 20:05:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
A když o odpuštěn nestojí? Oko, tak možná ani žádný hřích ani nenastal. Hříchem není to co definuje nějaká náboženská instituce. Hřích v nás definuje pravda Ducha. A až podle definice hříchu od Ducha rozpoznáváme závažnost naší viny. Jedině když je hřích zvážení spravedlností Boha, je možné určit jeho závažnost. Náboženským fanatikům určuje závažnost hříchu duch který je spoutal. Jsou to převážně katolíci, kteří stojí o odpuštění zcela banálních hříchů, a závažné hříchy k věčné smrti třeba jako modloslužbu vůbec nevidí.
 Takže Oko, když někdo o odpuštění nestojí, třeba stojí o odpuštění něčeho mnohem závažnějšího, co zatím jen tuší a nemůže to v pravdě Ducha jasně uvidět. A ta slepota u něho vyvolává blok. 



]


Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Studentbible v Úterý, 02. únor 2016 @ 22:07:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdo znáte film; Bláznivá komedie - první scénku, svatba v kostele, jak mu ulítl mikrofon do zpovědní  budky? Tak doporučuji pro evangelikály scénku v Alpách!



Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Úterý, 02. únor 2016 @ 11:27:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak nevím, jestli má cenu zde na to vůbec reagovat, protože ve skutečnosti ohledně zpovědi je všechno úplně jinak.

Nikoli náhodou zde o své zkušenosti hovoří bývalí katolíci.
Podle mého skromného mínění je tomu tak proto, že oni vlastně nikdy nepochopili skutečnou podstatu této svátosti pokání - a to je také jeden z důvodů, že dneska do společenství římskokatolické církve už nepatří.
Když dospěli, podrželi si podobu své dětské víry, nedozráli ve své víře k dospělosti - a protože je jejich dětské představy logicky nijak nenaplňovaly a byly pro život nedostatečné, tak takovou víru pochopitelně odložili.
Zaskouží si moji úctu a respekt alepoň v tom, že našli odvahu cosi takového v životě vůbec udělat. Přiznat si, že jsem na tom špatně a rozhodnout se pro opravdovost (i když z mého pohledu stejně zvolili život zase v jiných v omylech). Přesto každý takový člověk, který se rozhodne žít s Bohem, tak Bůh mu toto umožní. V křesťanství je naprosto podstatný vztah - příslušnost k nějakému společenství je až na druhém místě. To si myslím já.

Je totiž spousta jiných "takykatolíků!, kteří jsou na tom dost podobně a z pohodlnosti či z nedostatku odvahy se jen  pasívně "vezou" kvůli svému okolí - víra jim nic nedává a oni žijí jen v zajetí jakýchsi tradic, kterým nerozumí a ani rozumět netouží. Žijí neplodně bez opravdového vztahu.


Podstatné nepochopení života křesťana ve společenství církve čiší ze všech těchto komentářů.
Ohledně svátosti pkání:
Pokud nám někdo ublíží, máme mu odpustit vždycky - tak, jako i nám Bůh hříchy odpouští, když se z nich kajeme.
Toto ovšem není svátost pokání!
Není ani v naší moci komukoli jeho hřích před Bohem nějak zadržet.


Svátost pokání je zvláštní služba církve Kristem ustanovená - však pouze pro údy Kristova těla!

Ustanovená v síle a moci Ducha svatého úplně poprvé jen jedenácti učedníkům a předávaná dále v církvi skrze vkládání rukou.
Chce to od vás více pokory a respektu k Božímu slovu:
(J 20,21-23)
Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“    Po těchto slovech na dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého.   Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. “   Tomáš zvaný Didymos, jeden z Dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.



Vysvětluji to tu ale pořád dokola!
Dokonalé odpuštění hříchu má několik různých rovin:
1.) Hříchem ubližujeme svým bližním - součástí pokání tedy je náprava hříchem pokřivených vztahů s bližními.
2.) Hříchem urážíme Boha - součástí pokání je náprava našeho vztahu s Bohem.
3.) Hříchem ubližujeme církvi (Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane! - 1 Kor 6,15)
4.) Hříchem ubližujeme také sami sobě - součástí pokání je také opravdové předsevzetí hřích už neopakovat a také "dostiučinění" - učinit reálné kroky k tomu, abychom svému předsevzetí dostáli.


Z tohoto výčtu je zjevné, že pouhým soukromým osobním pokáním v rovině mezi hříšníkem a Bohem neobsáhneme všechny tyto roviny potřebné k dokonalé likvidaci našich hříchů.
Rozhřešením - ústy zpovědníka - se k našim hříchům vyjadřuje v moci této služby Ducha svatého sám Bůh, těmito samými ústy se k našim hříchům vyjadřuje také církev. Ta samá ústa hovoří také v moci Ducha  jménem všech našich bližních, které jsme hříchem poškodili - a často si to ani neuvědomujeme - a se kterými jsme se z různých důvodů osobně usmířit už nemohli.
Ta samá ústa zpovědníka jsou také v moci Ducha našim osobním duchovním vedením: Podobně jako trenét přikazující sportovci, jaké cviky a v jakém množství má dělat, aby prospíval k dokonalosti. To je ono: "Za pokání se pomodli ... To není žádná "platba za hříchy", to je skutek zbožnosti (na pokyn "trenéra") jako naplňování nedílné součásti pokání - "dostiučinění". Je to praktický počátek nápravy života po pokání, je to start života v obrácení se k Bohu.

Člověk sice může dosáhnout jisté "dokonalosti" v čemkoli i soukromě a sám. Ale pokud se zde máme bavit o té nejvyšší "lize" (i v duchovní oblasti), všichni výkonní sportovci přece cvičí pod dohledem trenéra. To je reálný život!



Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Studentbible v Úterý, 02. únor 2016 @ 22:28:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
oko, Ježíš nepřišel proto, aby tě zotročil/!!! To, že chceš žít bez Odpuštění, které ti na Golgotě dává ZDARMA,  je tvé náboženství a tvá blbost!


]


Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 03. únor 2016 @ 18:20:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podle mého skromného mínění je tomu tak proto, že oni vlastně nikdy nepochopili skutečnou podstatu této svátosti pokání - a to je také jeden z důvodů, že dneska do společenství římskokatolické církve už nepatří. 
Když dospěli, podrželi si podobu své dětské víry, nedozráli ve své víře k dospělosti - a protože je jejich dětské představy logicky nijak nenaplňovaly a byly pro život nedostatečné, tak takovou víru pochopitelně odložili.

Oko, jsem Bohu velmi vděčný za to, že jsem v pravdě Ducha pochopil skutečnou podstatu zpovědi, a ještě vděčnější jsem za to, že Pán ve mně obnovil tu krásnou a čistou dětskou víru, kterou jsem díky svátostným praktikám v řkc ztratil.

To co popisuješ je jen odpouštěcí parodie, která funduje v kostele, ale ne v životě. Obhajuješ a vysvětluješ něco, co je nefunkční a mrtvé. 

Oko, jak je možné, že to všechno co jsem po tolik dlouhých let v řkc hledal a nenacházel, jsem našel vně řkc?
 A to mám na mysli oblast duchovní. 

V řkc Duch pravdy není, a to "církevní" společenství co zde neustále popisuješ, jsou převážně lidé co neznají pořádně Písmo, další velká část jsou lidé, kteří chodí do kostela ze zvyku pro dobrý pocit z "posvěcení", a ta početně malá skupina, která se považuje za "boží lid" jsou většinou náboženští fanatici, kteří se v kostele na sebe zbožně tváří, ale ve svých životech se chovají úplně jinak. 
Toto jsou Oko životní zkušenosti, a to nejenom moje. Nevraživost mezi "vzornými" katolíky není ničím neobvyklým. V kostele vedle sebe prozpěvují na kůru, chodí ke zpovědi a před farářem se vzájemně usmiřují, ale v "civilu" by se nejraději zabili. Těchto případů jsem v životě viděl již několik, a lidi na to ukazují prstem. "Podívejte katolíci, v kostele jsou jako mílijusi a mimo kostel jako satani. Tento druh nenávisti lze pozorovat u zastánců extremních protichůdných ideologií. V řkc je mnohem horší to, že na tento druh vzájemné nenávisti až za hrob a totální nesmiřitelnosti, není třeba dvou výbušných ideologiií , na to úplně stačí jedna- římskokatolická.. 
A něco takového nazýváš církví? Těch pár opravdu slušných katolíků, kteří se chovají jako křesťani spočítáš v kostele na prstech jedné ruky, a tito vzorní křesťani mají vždy jedno společné. Neberou vážně všechno co jim římská nevěstka servíruje, nikdy ji neobhajují, soustředí svou pozornost a úsilí na duchovní kvalitu v mezilidských vztazích, a při odpuštění není u nich na prvním místě farář ve zpovědnici se svou svátostnou odpouštěcí parodií, ale na první místě je u nich Bůh se svou milostí.




]


Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. únor 2016 @ 20:00:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..." jsem Bohu velmi vděčný za to, že jsem v pravdě Ducha pochopil skutečnou podstatu zpovědi, a ještě vděčnější jsem za to, že Pán ve mně obnovil tu krásnou a čistou dětskou víru, kterou jsem díky svátostným praktikám v řkc ztratil."...



Tak jsem si mimoděk vzpomněl na naši známou ikonu "gaj kultury" (Jiří Hromada), který je podle jeho vlastních slov také "vděčný Ježíši" za to, že prý jeho stvořil jako gaje....

Vidíš, že lidé mohou být vnitřně přesvědčeni prakticky o jakékoli pitomosti a dokonce ještě i vděční za ni "Ježíši" .



Je třeba rozlišovat podobu dětské víry, která je  úměrná rozumové vyspělosti dítěte

od vyzrálého vztahu víry, který má sice stále podobu vztahu dítěte k nebeskému Otci (dětinou důvěru), ale jinak má už schopnost v síle Ducha rozeznávat hereze od pravé víry..

To je přece už cosi úplně jiného a nelze to zaměňovat!
(1 Kor 13,11)
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se však stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.


Já zde tedy zcela určitě  neobhajuji žádné parodie!
Pokud nacházíš na mém vysvětlení nějakou chybu, nějaký omyl, máš možnost dokázat, že je to ve skutečnosti nějak jinak.

Však místo dokazování nacházím zatím jen manipulativní nedokázaná tvrzení: "To co popisuješ je jen odpouštěcí parodie, která funduje v kostele, ale ne v životě. Obhajuješ a vysvětluješ něco, co je nefunkční a mrtvé. "

Je zajímavé, že vždycky, když přijde na přetřes nějaké učení římskokatolické církve (v tomto případě učení o svátosti pokání), tak neargumentujete věcně proti tomu učení, ale začnete mi otloukat o hlavu jakési případy "špatných katolíků", které mohou být stejně dobře reálné jako i vymyšlené a s meritem věci přece vůbec nesouvisí..


]


Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 03. únor 2016 @ 21:39:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vidíš, že lidé mohou být vnitřně přesvědčeni prakticky o jakékoli pitomosti a dokonce ještě i vděční za ni "Ježíši" .

To od tebe ale vůbec není hezké Oko. Jsem vděčný Pánu za to, že ve mě obnovil moji čistou víru, kterou jsem již jednou měl! Ty něco takového považuješ za pitomost?!

"Nebudete li jako děti, nevejdete do království nebeského."
Víš kdo to řekl, Oko?

Nacházím ve tvém vysvětlování chyby soustavně, a soustavně tě na ně upozorňuji. A to v žádném případě ne dětinsky. Upozorňuji tě jako dospělý muž na duchovní skutečnosti, jejichž neznalost většinou špatně ukrýváš za naučenými katechetickými frázemi. Katechetické fráze používáš jako štít kterým kryješ svoji duchovní nezkušenost. Prosím Tě nedělej to, máš rozhodně na víc. Naslouchej Bohu ne lidem, jen tak se tvé duchovní zkušenosti prohloubí.
My kristovci žádný katechetismus, ani vedení člověkem nepotřebujeme, píšeme o tom co žijeme. Ty se mnou nemůžeš soupeřit, jsi žel zatím ještě tam, kde jsem byl kdysi já. Všechno co tady povídáš je mi až moc dobře známé. Vysvětluješ mi něco, čemu jsem rozuměl úplně stejně jako tomu rozumíš nyní, a úplně stejně jsem to ostatním podával. Tys zatím mimo tu svoji římskou klec nic nepoznal, ještě jsi ven nevyšel, máš implantovaný strach, že vyjití z tohoto babylonu by byla tvoje zkáza, a každého kdo od římské nevěstky odešel považuješ za odpadlíka, který má šanci pokud se vrátí. Víš proč to vím? Protože i já jsem byl stejný jako ty. Byl, a zpět se vrátit nemohu, zradil bych tím Krista, kterého jsem našel tak jako mnoho přede mnou, když jsem se konečně zbavil zlatých okovů antikrista se značkou made in řkc.

A dětinskost Oko, je vlastnost dospělých co naivně věří něčemu co není pravda. A v těch krátkodobých jako éter prchavým pocitech ze svátostí, v posvěcených sochách a obrazech, ve vysvěceném farářovi, v oplatku- tak tam nikdy pravda nebyla, není a nebude.
Odpouštěcí zpovědní systém je naprosto nefunkční parodie antikrista na boží milost. Náboženských praktik porušující boží slovo, modloslužebných praktik urážejících Boha najdeš v tom čemu ty říkáš církev mnoho, a přesto to budeš dětinsky obhajovat. Ale i tak v Tobě boží milost pracuje. Potřebuješ ještě nějaký čas, než poznáš jakou osvobozující moc má pravda Ducha. 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 10:03:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Jsem vděčný Pánu za to, že ve mě obnovil moji čistou víru, kterou jsem již jednou měl! "...

Nemyslím si, že je to zrovna Pán, který odvádí lidi z katolické církve. Takto se Pán nechová! (Království, které je vnitřně rozděleno, by přece muselo nutně padnout!).
Prostě ty si jdeš  životem svou zvolenou cestou. Nic víc, nic míň. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě! - To je můj názor na ty, kteří se rozešli s katolickou církví.



..."Nebudete li jako děti, nevejdete do království nebeského." Víš kdo to řekl, Oko?...

Vím kdo to řekl. A také vím, že se to týká naprosté dětiné důvěry v Boha.
Nemá to nic společného s infantilitou.



..."My kristovci žádný katechetismus, ani vedení člověkem nepotřebujeme"...

Zato my katolíci potřebujeme být vedeni Kristem ustanovenými pastýři Kristova stáda.

(Sk 20,28)
Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý ustanovil biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví.

(1 Pt 5,1-3)
Starší, kteří jsou mezi vámi, vyzývám já, váš spolustarší, svědek Kristových utrpení a účastník té slávy, která má být zjevena:
Paste Boží stádo, jež je mezi vámi, a buďte jeho strážci - ne z povinnosti, ale dobrovolně, ne ziskuchtivě, ale ochotně,
ne jako byste panovali nad tím, co vám bylo svěřeno, ale buďte stádu příkladem.


..."Ty se mnou nemůžeš soupeřit,..."...

V žádném případě s tebou soupeřit ani nechci.

Mě jde jen o to, vysvětlit zde správně svoji víru, o které zde někdy panují docela hrůzné představy.

Odlišnou víru jiných sice respektuji, ale v žádném případě nepřejímám.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 12:39:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemyslím si, že je to zrovna Pán, který odvádí lidi z katolické církve. Takto se Pán nechová! (Království, které je vnitřně rozděleno, by přece muselo nutně padnout!).
Prostě ty si jdeš  životem svou zvolenou cestou. Nic víc, nic míň. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě! - To je můj názor na ty, kteří se rozešli s katolickou církví. 

Církev Krista není římská církevní nevěstka. Kristus vyvádí lidi z velkého babylonu, a součástí velkého babylonu je i padlá římská církev.

O tom jak já jdu svým životem ty nic nevíš, a jako antikristův vězeň ani zatím vědět nemůžeš, takže nemůžeš mít na to zatím žádný názor. Já názor na to co žiješ nyní ty mohu mít, jelikož jsem v tom v čem žiješ žil stejně jako ty. A byl jsem mnohem horlivější katolík než ty. Dostalo se mi za odměnu zjevení. 
No, Oko, řeknu Ti to ještě jinak. Řeknu ti to jako někdejší obhájce řk, a byl jsem mnohem lepší obhájce než ty, dokážu ti to.
 Ve tvé obhajobě řk ty jako bývalý obhájce vidím velké díry, a vytýkám ti to, že se vůbec neopíráš o autoritu Svatého otce v Římě, ke kterému ti schází poslušnost! Vytýkám ti, že nesoustředíš pozornost diskutujících na papeže, ale na sebe. Máš příliš liberální postoje k věrouce řk, kterou si rád vykládáš po svém! Taky svátosti ŘK nejsou pro každého, a zcela ve svých diskusích zapomínáš varovat lidi před jejich zneužíváním, což je velmi závažný problém. Problémem je i to, že se v diskusi vyjadřuješ jako bys byl vysvěcený kněz, k čemuž nemáš od biskupa pověření. Jako pokorný katolík, bys měl lépe znát své místo, a víc se pokořit před svou pastýřskou autoritou, a nesnažit se kázat boží slovo, když nejsi kněz. Pokud bych chtěl Oko, dokázal bych řk obhajovat mnohem lépe než ty, a opíral bych se výhradně o magisterium řk, ne jako ty o tvoje názory a směsici náboženských představ. 



Zato my katolíci potřebujeme být vedeni Kristem ustanovenými pastýři Kristova stáda.

Nic nového mi tím neříkáš. Potřebuješ prostředníka tam, kde ho netřeba.

Pastýř vede ovce na boží pastviny, a ovce se pak pasou sami na tom co jim Bůh dal.

Kristus nás vede PŘÍMO v Duchu svatém, jehož pro tento účel seslal. 

Pastýř vede lidi ke Kristu!
Pastýř nevede lid za Krista!!

Mě jde jen o to, vysvětlit zde správně svoji víru, o které zde někdy panují docela hrůzné představy.

Oko, nemáme žádnou svoji víru, máme víru Kristovu. To co ty nazýváš svojí vírou, je náboženským přesvědčením. A víš co je toho důkazem? Právě to, že se snažíš svoji víru vysvětlovat, což je úplně to samé jako když někoho přesvědčuješ na své přesvědčení. Tak je to Oko, přesvědčení se předává přesvědčováním. Cožpak se Oko víra Krista vysvětluje? Víra jako boží dar? Kdyby šla víra vysvětlit, tak zde dávno bylo nebe. Jenže víra se nevysvětluje, víra Krista se žije. A ten kdo s Bohem žije má v duchovních oblastech zcela jasno, a nezkouší marně vysvětlovat něco co se nevysvětluje, ale co se přijímá, předává a žije v pravdě Ducha.



]


Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. únor 2016 @ 08:38:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je zajímavé, že vždycky, když přijde na přetřes nějaké učení římskokatolické církve (v tomto případě učení o svátosti pokání), tak neargumentujete věcně proti tomu učení, ale začnete mi otloukat o hlavu jakési případy "špatných katolíků", které mohou být stejně dobře reálné jako i vymyšlené a s meritem věci přece vůbec nesouvisí..

 
  Je zajímavé, že vždycky, když přijde na přetřes nějaké učení římskokatolické církve, tak ty máš tendenci místo psaní k tématu vymýšlet nesmysly o diskutujících ;-)

  Zvláštní je, že v této diskuzi je to právě naopak, než sis ty o diskutujících vymyslel: My píšeme k tématu příklady dobrých katolíků, takových, kteří římskokatolickému učení věřili či věří, věnují mu svůj život, chodí ke svátostem, jsou "praktikující". Ty reálné příběhy totiž s meritem věci naprosto přesně souvisí: Ukazují kontrast virtuálního vybájeného světa římskokatolického učení proti tvrdé realitě lidí, kteří mu věří, vydali tomu učení svůj život a snaží se podle něj žít. Reálné, skutečné příběhy totiž ukazují, zda je teorie pravdivá, či je to výmysl.

  I ty jsi uvedl takový příklad dobrého katolíka, který věřil římskokatolickému učení. A uvádíš svou zkušenost dobře, reálně, hezky popisuješ, v čem se liší účinek svátostí od toho, když člověk všechno odevzdá Bohu a žije trvale s Bohem - a dobře píšeš, že o tom je skutečné křesťanství. Když se totiž přestaneš věnovat teoretickým poučkám a křivolakým cestičkám lidských učení a středověkých výmyslů a napíšeš co skutečně reálně žiješ, vyjde najevo, že žiješ totéž, co jsme v ŘKC žili my, že tvé svědectví je stejné, jako naše. A snad si alespoň o sobě nemyslíš, že bys byl "špatný katolík"





]


Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. únor 2016 @ 15:58:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Toníku,
přiznej si barvu!

Pro tebe je "dobrým katolíkem" jen takový, který na poutích olizuje igelit na sošce, event. takový, který římskokatolickou církev opustil a nyní se zmítá v různých herezích a na katolickou církev plive jen jedovatou slinu.



Však realitu těch, kteří se i ve všední dny setkávají v kostele na bohoslužbách, kteří žijí své životy jako praví křesťané, tak tuto realitu v římskokatolické církvi  vidět odmítáš.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 06. únor 2016 @ 12:57:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, v katolicismu je pravých křesťanů minimum. To je zkušenost, a nejenom moje. A touuo zkušeností taky je, že pokud je nějaký katolík skutečně dobrým člověkem, tak do kostela moc nechodí. Naprostá většina katolíků nechce slyšet pravdu, a jejich "křesťanské" projevy končí za branou kostela. To co zde v diskusích předvádíš je v pravdě Ducha AGITACE, a s křesťanským svědectvím o duchovním vztahu s Kristem to nemá nic společného. Propaguješ zde římskou nevěstku ideologickým manipulativním způsobem, ve kterém soustavně zamlčuješ pravdu. 
1) Odmítáš přiznat zcela průkaznou existenci modloslužby ve svojí náboženské ideologii.
2) Každého kdo od té tvojí náboženské ideologie odešel považuješ za třídního nepřítele.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. únor 2016 @ 21:49:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Stando, samozřejmě vím, že když vám v diskuzi "dojde dech" ne nechcete psát k tématu, tak si začnete vymýšlet různé lži o diskutujících. Je to běžná praxe římských katolíků snad v každé diskuzi, co jsem potkal. A ani ty jsi nezklamal.


]


Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. únor 2016 @ 23:02:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ta samá ústa zpovědníka jsou také v moci Ducha našim osobním duchovním vedením: Podobně jako trenét přikazující sportovci, jaké cviky a v jakém množství má dělat, aby prospíval k dokonalosti. To je ono: "Za pokání se pomodli ... To není žádná "platba za hříchy", to je skutek zbožnosti (na pokyn "trenéra") jako naplňování nedílné součásti pokání - "dostiučinění". Je to praktický počátek nápravy života po pokání, je to start života v obrácení se k Bohu.

  Ahoj Stando.

  Jaká praktická cvičení ti dává tvůj zpovědník? Jaké pokyny trenéra to jsou? Jaký start do života?
  Jak často to dělá, jak často chodíš ke zpovědi?

  Budu rád, když napíšeš něco konkrétního.



Pokud nám někdo ublíží, máme mu odpustit vždycky - tak, jako i nám Bůh hříchy odpouští, když se z nich kajeme. 

  Stalo se ti, že bys někomu musel/měl odpustit nebo odpustil, i když ten dotyčný nečinil pokání?


  Toník



]


Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 10:33:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..." Jak často to dělá, jak často chodíš ke zpovědi?"...
Pokaždé při zpovědi podle potřeby,  mého požádání či svého uvážení.
Ke zpovědi chodím většinou v intervalu 4-6 týdnů.





..." Stalo se ti, že bys někomu musel/měl odpustit nebo odpustil, i když ten dotyčný nečinil pokání?"...

Moje osobní odpuštění přece vůbec nesouvisí s odpuštěním cizího hříchu. Ten Bohem odpuštěn být nemusí - pokud z něj sám hříšník neučinil pokání.
Moje odpuštění má hluboký význam předně pro mě samotného a pro odpuštění hříchů mých. Když neodpustím, zlo cizího hříchu by mě neustále tížilo, "žralo".
A někdy jsou křivdy člověka na člověku tak hluboké, že vůbec není lehké odpustit. Sám to člověk někdy ani nedokáže.

Měl jsem dříve takové problémy se šikanou v práci (nebyl jsem politicky loajální) a křivdy byly tak hluboké, že to odpustit ani nešlo. Nebylo to v lidských silách. Nosil jsem to v sobě léta.


Pak jsem si vybral za zpovědníka vzdělaného, téměř devadesátiletého jezuitu, který prošel fašistickými i komunistickými lágry, nucenými pracemi jako politický vězeň.
Ten na sobě zažil, co je opravdová křivda.
A to on mi ve zpovědi sdělil svou zkušenost: "Když to nejde odpustit, musíš to nejdříve  "pustit".

Pustit z hlavy, nezabývat se tím, svěřit to Bohu.
Tím, že všechno odevzdáš Bohu, že žiješ trvale s Bohem, najednou přijde i odpuštění těchto cizích křivd. Právě proto, že to kdysi nebylo v lidských silách, přichází Pán a říká: "Já tě vybavuji mocí Ducha, vybavuji tě silou mého odpuštění"! 
A u Boha si nedovedu představit, ža by snad  něco nedokázal neodpustit ...

A o tomto je křesťanství, to skutečné křesťanství ...


]


Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 13:14:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Taky jsi měl zpovědníka co prošel komunistický lágry? No vida jak jsme si podobní. A taky tě vyučoval náboženství, oddal, a "pokřtil" tvé děti? Možná to byl ten samý, jednu dobu působil na té vaší straně.

"Když to nejde odpustit, musíš to nejdříve  "pustit".
"  

Oko, něco takového ti poradí každý průměrný psycholog. A nejenom psycholog. Je to běžná rada ve smyslu hoď to za hlavu a nenech se tím ovládat.

Z pohledu našeho duchovního vztahu s Pánem je to špatná rada. Upozorňuji, že všechno co nyní budu psát, se týká duchovního světa a vnímání. Musíš v pravdě Ducha uvidět to, co tě ovládalo, musíš v sobě uvidět všechny příčiny a duchovní vazby na zlo. Až pak uvidíš, žes to byl vlastně ty, cos svým šikanovatelům dával sílu k šikaně. Zlo v lidech žije z toho, co je v nás zvrácené a zraněné. A přesně toho ty ses držel. Že sis tenkrát myslel, že když šikanu "pokorně" přijímáš, tak tím Pánu přinášíš kdovíjakou oběť? Pustil ses toho a odevzdal jsi to Bohu. To je dobré, a ještě lepší je v pravdě Ducha vědět čeho ses pustil. 
Na tuto otázku po Tobě odpověď ani nechci, spíš na ni odpověz sám sobě. Kdyby se ta doba šikany vrátila, choval by ses zase stejně jako tehdy?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 18:24:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já jsem šikanu nijak pokorně nepřijímal, Šikana mě prostě převálcovala a já na to neměl sebemenší vliv.
Jeden z ROH o mě ve slabé chvilce prohlásil, že ať v podniku požádám o cokoliv, nebude mě vyhověno. Podotýkám, že v té době jsem byl kvalifikovaný elektromechanik na montáži letadel a podnik nás tehdy nutně potřeboval - dokonce v inzerátech nabízel i byty.






]


Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 13:41:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pak jsem si vybral za zpovědníka vzdělaného, téměř devadesátiletého jezuitu, který prošel fašistickými i komunistickými lágry, nucenými pracemi jako politický vězeň. 
Ten na sobě zažil, co je opravdová křivda.
A to on mi ve zpovědi sdělil svou zkušenost:
Pak jsem si vybral za zpovědníka vzdělaného, téměř devadesátiletého jezuitu, který prošel fašistickými i komunistickými lágry, nucenými pracemi jako politický vězeň. 
Ten na sobě zažil, co je opravdová křivda.
A to on mi ve zpovědi sdělil svou zkušenost: "Když to nejde odpustit, musíš to nejdříve  "pustit"."  

Pustit z hlavy, nezabývat se tím, svěřit to Bohu.
Tím, že všechno odevzdáš Bohu, že žiješ trvale s Bohem, najednou přijde i odpuštění těchto cizích křivd. Právě proto, že to kdysi nebylo v lidských silách, přichází Pán a říká: "Já tě vybavuji mocí Ducha, vybavuji tě silou mého odpuštění"!  
A u Boha si nedovedu představit, ža by snad  něco nedokázal neodpustit ...

A o tomto je křesťanství, to skutečné křesťanství
 



Jsem rád, Stando, že jsi napsal něco ze života. A když se napíše něco ze života, tak je hned vše jasné a nejsou k tomu potřeba žádné nábožné církevnické berličky.
Dokud jsi jako slepá ovce chodil ke zpovědi do "bedny" za svým farářem , tak jsi nebyl schopen křivdy odpustit. Až pak se Bůh smiloval a přivedl Tě k tomu opustit nesmyslnou zajetou praxi a přivedl Tě k tomu jezuitovi. Tam skrze něj k Tobě promluvil Bůh a proto jsi pak byl schopen odpustit. Takže na tom krásně můžeš vidět, že vysvěcení kněze nezaručuje to, že k Tobě bude skrze něj mluvit Bůh. A mohl bys na tom, kdybys chtěl, vidět, že pokud potřebuji někomu vyznat hříchy a pomoci s odpuštěním, nepotřebuji nutně kněze, ale potřebuji jakéhokoliv člověka, který je veden Kristem a je v té chvíli schopen mi předat Boží slovo. Párkrát se mi stalo, že mě usvědčilo z hříchu i slovo obyčejného začátečníka ve víře, ale upřímného a oddaného Pánu. Pán nehledí na lidské tituly a postavení, ale k srdci.

 "Když to nejde odpustit, musíš to nejdříve  "pustit"."  

Na tom je vidět, že jsi v té chvíli potřeboval jen vysvětlit, co skutečné odpuštění znamená. Ono to slovo odpuštění v řečtině znamená doslova prominout dluh. A tím je pak jasné o co jde - zapomenout to, že mi někdo něco dluží.

Pustit z hlavy, nezabývat se tím, svěřit to Bohu.
Tím, že všechno odevzdáš Bohu, že žiješ trvale s Bohem, najednou přijde i odpuštění těchto cizích křivd. Právě proto, že to kdysi nebylo v lidských silách, přichází Pán a říká: "Já tě vybavuji mocí Ducha, vybavuji tě silou mého odpuštění"!  
A u Boha si nedovedu představit, ža by snad  něco nedokázal neodpustit ...

A o tomto je křesťanství, to skutečné křesťanství.

Ano, Stando, o tom je to skutečné křesťanství.


]


Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 19:41:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Moje osobní odpuštění přece vůbec nesouvisí s odpuštěním cizího hříchu. Ten Bohem odpuštěn být nemusí - pokud z něj sám hříšník neučinil pokání. 

  Myslíš jako, že jsi v odpouštění lepší, než Bůh? To se dost cítíš. ;-)

  Že ty odpustíš, ale Bůh si ten hřích drží?


Tím, že všechno odevzdáš Bohu, že žiješ trvale s Bohem, najednou přijde i odpuštění těchto cizích křivd. Právě proto, že to kdysi nebylo v lidských silách, přichází Pán a říká: "Já tě vybavuji mocí Ducha, vybavuji tě silou mého odpuštění"!  

  Přesně tak! 

  Zkus se zamyslet, proč to tak je. Jak se stane, že když jsi s Bohem, ty odpustíš někomu, kdo vůbec neučinil pokání. Že te k tomu Duch vede. Jak by se ti to mohlo s Bohem stát, když by Bůh sám neodpustil tomu člověku? Jak by tě mohl vést Duch k odpuštění a vybavit tě jeho silou k odpuštění, když by on sám hříchy držel?

  Tvoje odpuštění samozřejmě vůbec nesouvisí s odpuštěním cizího hříchu. Pokud někomu odpustíš, jen se přidáváš k tomu, co už dávno Bůh udělal před tebou.


A o tomto je křesťanství, to skutečné křesťanství ...

  Sláva, to jsem rád, že se po dlouhé době shodnem. Ano, přesně o tom je křesťanství: O bezpodmínečném odpuštění. O odpuštění, i když nevidím u druhého lítost, natožpak pokání, i když druhý člověk ještě přidává na svém hříchu další a další hřích.

  Naopak křesťantví není o odpuštění za něco, ve stylu "když ty něco, tak já ti odpustím". Tak se chová svět. A náboženství světa.

  Takže už rozumíš, že tvá věta "bez pokání není odpuštění" je nesmysl? Že dokonce i lidé odpuští bez pokání toho, kdo jim ublížil, natožpak Bůh?

  Toník


]


Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. únor 2016 @ 10:21:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..." Myslíš jako, že jsi v odpouštění lepší, než Bůh? To se dost cítíš. ;-)  Že ty odpustíš, ale Bůh si ten hřích drží?  ...Jak by tě mohl vést Duch k odpuštění a vybavit tě jeho silou k odpuštění, když by on sám hříchy držel?"...


Nikdy jsi ještě neslyšel o hříchu proti Duchu svatému, který Bůh neodpustí nikdy?

Nikoli proto, že by Bůh nechtěl odpustit, ale proto, že hříšník zůstává ve hříchu zatvrzelým a o odpuštění nestojí.





..."Že dokonce i lidé odpuští bez pokání toho, kdo jim ublížil, natožpak Bůh?"...

Toto už je tvoje vlastní učení, dost odlišné od učení Krista. Tak odlišné, že je v protikladu - tvrdí pravý opak. Což ti jaksi nevadí .... Tvůj "sluníčkářský bůh" není reálný!



Umíš číst a rozumíš psanému textu?

(Mt 12,31-32)
Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu lidem odpuštěno nebude.
Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu to odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu Svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 05. únor 2016 @ 10:56:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nikdy jsi ještě neslyšel o hříchu proti Duchu svatému, který Bůh neodpustí nikdy? 

Nikoli proto, že by Bůh nechtěl odpustit, ale proto, že hříšník zůstává ve hříchu zatvrzelým a o odpuštění nestojí.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Sobota, 06. únor 2016 @ 09:26:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dostal jsi se duchovně opravdu hluboko - tak hluboko, že (podle mého mínění) se v tom sám ztrácíš.






]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 06. únor 2016 @ 12:45:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podle tvého opakovaně mýlícího se mínění? Píšu v souvislostech a dostatečně logicky dle vlastních duchovních zkušeností. V ničem se neztrácím. V duchovní oblasti se ztrácíš ty, jelikož kvůli svým poutům máš s vedením Ducha minimální zkušenosti, a stále potřebuješ lidské vedení.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. únor 2016 @ 22:11:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nikdy jsi ještě neslyšel o hříchu proti Duchu svatému, který Bůh neodpustí nikdy? 

  Myslím, že tyhle tvoje výmysly jsi tu už vícekrát psal. Takže slyšel.


  Stando, je mi líto, že Bůh, který nám v Ježíši odpustil hříchy, a který nás vede, abychom i my stejně tak odpouštěli hříchy naším viníkům,  pro tebe není zatím reálný. A je to dost znát na to, co píšeš. Lži, které si o mne vymýšlíš, mi nevadí. Je to běžná praxe římských katolíků v diskuzích, beru tvoje lži o mne jako váš folklór, ovoce vašeho modlitebního života.



  Zpět od tvých útoků a smyšlenek k tvé a mé realitě života. 

  Budeš ještě ochoten něco napsat?

  Psal jsi:

  
  Jestli jsem tě dobře pochopil, tak tě Bůh vedl k odpuštění hříchů. To opravdu Bůh dělá, vede lidi k odpuštění hříchů. Pokud se ti to stalo, a Bůh tě vedl k odpuštění hříchů, tak to byl stejný Bůh, jako náš Bůh. Můj Bůh, který nám v Kristu odpustil hříchy, mě naprosto vždy z bez jakékoliv vyjímky vedl k tomu, abych odpustil kdykoliv mi někdo ublížil. Je to jedna z věcí, ve kterých mi Bůh nedal svobodu: Vždy, když mi někdo ublížil, tak mi nenavrhoval možnost, abych dotyčnému neodpustil. Vždy a naprosto jasně řekl, že mám odpustit.

  Tak by mne zajímalo: Když tobě někdo ublížil a Bůh tě vedl k odpuštění nějakého hříchu: Vedl tě Bůh k tomu, abys ty odpustil hřích, který on sám tomu viníkovi neodpustil?

  Píšeš v této souvislosti o "hříchu proti duchu svatému". Vedl tě snad Bůh k tomu, abys ty odpustil hřích proti Duchu svatému, i když on sám ten hřích (podle tebe) neodpustí?




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 07. únor 2016 @ 18:49:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak na toto ti Oko odpovědět nemůže.


Když řekne ano, tak přizná, že ve světle pravdy Ducha nerozlišuje hříchy, a když řekne ne, tak přizná že se staví proti Bohu "odpouštěním" hříchů proti Duchu.


]


Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 17:02:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Stando, píšeš: Není ani v naší moci komukoli jeho hřích před Bohem nějak zadržet.

a pak cituješ Písmo: Přijměte Ducha Svatého.   Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.

Ty nemáš Ducha svatého?


]


Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. únor 2016 @ 06:31:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Ahoj Myslivče.

  Dobře a realisticky napsané, mám podobnou zkušenost. 

  Vzpomínám na trauma z dětství z toho prostředí: Že člověk něco udělá a už to nepůjde nikdy napravit, protože nikde není moc, která by pohnula lidmi. 

  Vzpomínám na dva sousedy, které jsme potkávali, když jsme šli do kostela a na hřbitov. Dva příbuzné z rozděleného hospodářství, co měli chalupy hned vedle sebe. Byli to ti "nej" katolíci, jeden zpíval na kůru hlavní hlas, oba chodili ke svátostem. Když jsme šli na ten hřbitov, potkávali se tam. Jejich cesta na hřbitov a ze hřbitova vypadala jako cesta lanovek na Petřín: Na výhybce mezi kostelem a hřbitovem se míjeli v uctivé vzdálenosti. Pohádali se totiž někdy po válce kvůli nějaké blbosti a čtyřicet let spolu nemluvili. A ani poslední pomázání jim nepomohlo: Vzali si svou hádku po padesáti letech až do hrobu.


  V drobných detailech mám zkušenost jinou.

Přišli další životní zkušenosti ze zpovědí, však ty již tak dobré nebyly, a časem když jsem dospěl, jsem si víc a víc uvědomoval, že zpověď očišťuje od hříchu proti Bohu, však vůbec nijak neočišťuje od hříchům spáchaných vůči lidem.

  Namám takovou zkušenost. Nikdy jsem nic takového nezažil.

  K účinkům svátostí, tak jak jsem je poznal, jsem napsal článek "Čím víc pruhů tím víc adidas". Náboženské snažení má určitý vliv na duši, na pocity, ale je to vliv krátkodobý, prchavý, v řádu hodin, maximálně dnů a to ještě ve chvíli, kdy člověk neřeší nic moc vážného. Nezažil jsem za mnoho a mnoho zpovědí, že by mne nějaká zpověď očistila od hříchu proti Bohu. Naopak: Čím víc jsem chodil ke zpovědím a k přijímání, tím víc jsem si uvědomoval, že tato činnost a stav ve kterém jsem, neodpovídá tomu, co popisují křesťané o životě s Bohem v písmu svatém. Svátost ale nedokáže udělat nic se srdcem, s nitrem člověka, s tím, jaký člověk je a s tím, co žije. Nedokáže nic udělat se stavem, ve kterém se člověk nachází. A pokud ano, tak jsem o tom za mnoho let pobytu v ŘKC neslyšel a u nikoho to neviděl.

  Zato jsem viděl kněze, kterého poslouchání věcí při svátosti, věcí, co by cizí člověk neměl nikdy slyšet, dovedlo až k cizoložství a rozdělení rodiny, zvláštnímu cynismu a tvrdosti.


  V tomto podstatném se svátosti liší od křesťanství, kde Pán Ježíš pracuje právě s nitrem člověka a dává trvalé věci, které proměňují život a nevyprchají do rána, které řeší vztahy a dávají sílu i na odpuštění mezi lidmi, nápravu věcí už tady na zemi.

  Toník



Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 03. únor 2016 @ 19:32:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Cizinče. 
Tu nenávist až za hrob jsem viděl u několika "vzorných" katolíků. Je to něco strašného, kam je až dovede odpuštěcí parodie. Ti oklamaní, nešťastní lidé se marně snaží o odpuštění a vzájemné smíření před farářem v kostele, a místo toho se jejich vzájemná nevraživost prohlubuje víc a víc. 

Se zájmem jsem si přečetl tvůj svědecký článek z roku 2008. Od samého začátku je patrné, že jsi nebyl tak jako většina katolíku zbavený schopnosti kritického uvažování. Snažil si se duchovní záležitosti zkoumat ještě před svým znovuzrozením. Prostě jsi při hledání pravdy tloukl na Pánovi dveře a bylo Ti otevřené. Po znovuzrození ses dál obracel na lidskou pomoc ohledně toho aby ti někdo pomohl se vypořádat se svou novou duchovní identitou. 
U mne to bylo zcela jiné. O tu krásnou a čistou dětskou víru jsem ve vírech římského náboženského fanatismu úplně přišel. Nikdy jsem nepochyboval o ničem, co mi římská něvěstka servírovala. Řkc jsem obhajoval úplně stejně jako nyní Oko. Doporučoval jsem každému svátosti a pro jejich "nesmírnou" moc, atd. Když jsem byl biřmovaný, bral jsem to nekriticky jako hotovou věc, jako zářez na pažbě, další frčku. Při biřmování nám farář řekl, že Duch na nás nemusí sestoupit zrovna dnes, že si vane kudy chce, a že do našich životů určitě někdy vstoupí. ČSAD. Víš co znamená zkratka ČSAD po slovensky? "Čakaj somár ak dojdě".
Krátkodobé opojení ze všech svátostí mělo za následek zvětšování spásosnahy, víc obětí, víc schodečku do nebe, víc odříkání, víc poutí, víc zpovědí, každý den u přijímání pokud to bylo možné, pocity viny když jsem si pro nějaký hřích nemohl jít pro oplatek, který jsme tehdy mylně považoval za Krista, jehož nám z nebe podávají posvěcené farářovi ruce. A stále to bylo málo, takže hurá vzhůru do nebes za "Matkou" boží, pak zasvěcení a ochrana pod jejím pláštěm a její vedení ke Kristu. 

A tak se jednou stalo, co se stát nutně muselo, opojení ze svátostí nahradilo opojení ze zjevení anděla světla. A to je hodně silná duchovní droga, vůči které je klamavý vliv opojných svátostí jen hadr. Z toho je jen jediná cesta ven. A spravedlivý Bůh mi tuto šanci dal, nakonec vždyť jsem všechno to hledání Boha myslel upřimně. A tou cestou ven bylo to, že mi Duch pravdy ukázal zjevení anděla světla a to čím a jak působí v pravdě Ducha. A to bylo moje znovuzrození, po kterém jsem jako ty však nepotřeboval vyhledávat lidi, kteří by mě pomohli. Od té doby vidím v pravdě Ducha zlo až moc dobře. Nemám problém vidět i to zakuklené, zakamuflované zlo a dokážu ho snadno vyprovokovat aby se ukázalo. Moje komentáře z minulosti z náš. Tím se dostávám k vysvětlení toho, cože se to s tím Myslivcem stalo. Vůbec nic. Jsem stále stejný zelený mizera. :-))) Jenom jsem přestal reagovat na to zlé co v pravdě Ducha vidím v lidech, a reaguji na to dobré co v nich v pravdě Ducha vidím. A v tom mě nejvíce pomohla Momonka, která má od Boha tu úžasnou vlastnost, že v lidech vidí předně to dobré. Po mé otázce k ní, "a proč mne vlastně chceš vidět", se mi to v její odpovědi zjevilo jako jasný den. Potřeboval jsem nějaký čas k rekalibraci duchovních detektorů. Proto jsem se na několik měsíců odmlčel. Takže u mne se změnilo pouze to, že ve vás kluci vidím to, co vám bylo Bohem dané ve větší míře než je běžné. U Tebe Cizinče vidím skálu, jsi jeden z těch betelnějších kamenů v církevní stavbě. Z Byliny ční velká spravedlnost. U Oka je to úcta. Jeho vztah k Bohu je v úctě opravdový, a přes úctu Krista najde.
A moje maličkost?


]


Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 10:45:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
 Jenom jsem přestal reagovat na to zlé co v pravdě Ducha vidím v lidech, a reaguji na to dobré co v nich v pravdě Ducha vidím.

Chvála a dík Pánu. Něco jsme se spolu naválčili, ale věz, že mi tehdy vždy šlo jen o tohle - aby jsi se zastavil a přehodnotil svůj přístup k lidem. Jen jsem Ti to asi nedokázal říci tak, abys to slyšel. I já věřím, že jsou případy, kdy člověk musí být v Duchu k druhému tvrdý, ale nesmí být vulgární a programově urážet.


]


Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 13:32:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
O přehodnocení přístupu k lidem v mém případě vůbec nejde. Je stále stejný. Jde o přehodnocení toho co vnímám na duchovní úrovni. Jedna věc je umět zlo od dobra v Duchu pravdy rozlišit, a ta druhá vstupovat se zlem do reakce. Podívej se na příklad Evy, předtím než ji had oslovil. Chybou nebylo až to, že mu Eva odpověděla, chybou bylo, že vůbec na zlo reagovala svou čistou a svatou duší. Reagovala tím, že se vůbec začala zabývat zlem A zlo v ní zachytilo malý háček a už to pak jelo. Všimni si, že na úrovni duchovní je vždy tato drobná reakce, která předchází vlastní akci, ve které se již nějak vyjádříš. Ty drobné háčky v nás pak zůstávají jako ty otravné bodláky co se chytají na oděv. Zlo pozoruji nyní jinak. Jako štíra v hermeticky uzavřené sklenici. Bez sebemenší vzájemné interakce. Víš z čeho je ta sklenice?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 14:29:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 15:02:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Proč to, "ale no tak"? 

Zdá se ti snad ještě málo otevřené co zde přiznávám a popisuji sám za sebe? 

A co tak mi odpovědět na mou otázku o sklenici. A třeba se sám za sebe snažit o to, abys i ty mě byl o něco víc milejší, i když o to pravě jde.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 16:54:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To ale no tak, byla přátelská reakce na Tvé prohlášení: O přehodnocení přístupu k lidem v mém případě vůbec nejde. Je stále stejný.

Jinak jsem velmi rád a vděčný za to, že jsi se otevřel a ukázal nám důvod té změny. Myslím, že by to některým lidem zde mohlo pomoci přijímat od Tebe ty dobré věci, které sem přinášíš - třeba duchovní vidění pravdy, nebo svědectví o tom co jsi prožil v katolické církvi a co se změnilo, když jsi přijal Kristovu víru.

Co se týče té sklenice, promiň, zapomněl jsem Ti odpovědět. Vidím to tak, že imunní vůči zlu jsme tehdy, když na to zlo hledíme Kristovýma očima a stojíme tak v pravdě Ducha. Pravda Ducha je tou dokonalou ochranou, tou sklenicí, co zlu brání se nás dotknout. Tuto ochranu Eva ani Adam ještě neměli, protože nepojedli ze stromu života - Krista, ale než to stačili udělat, rozhodli se pro vlastní cestu poznávání - duševní rozum. Ten jejich potomkům dodnes brání poznat a přijmout živého Boha a jeho Syna, dokud Bůh nezpůsobí, aby jejich nitro osvítilo slovo pravdy v moci Ducha svatého.

Přeji Ti aby tě Bůh stále vedl v poznávání jeho Syna v pravdě Ducha, protože on je náš život a kéž nás Bůh stále obohacuje i skrze Tebe.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 19:22:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pravda Ducha to není, ta nám umožňuje vidět duchovní skutečnosti tak, jak je vidí Bůh, ale pravda nepůsobí jako ochrana, izolant před zlem. Zlo v duchovní podobě je pěkný prevít, a je velmi chytlavé. Myslím si, že ta sklenice, která od nás zlo dokonale odděluje je ochrana od anděla. Ta ochrana je nesmírně silná vůči zlu, a neobyčejně křehká vůči našemu hříchu.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 21:27:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, andělé nás také chrání, ale podstatnější je, abychom obstáli i bez andělů a to v moci Ducha svatého a v jeho zbroji, která nám byla spolu s Kristem darována a je popsána v Efezkým 6, 10 - 18.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 05. únor 2016 @ 09:09:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nad těmi verši jsem se v minulosti mnohokrát zamýšlel, a jelikož jsem tehdy neuměl rozlišovat duchovně. byly mi tyto verše k ničemu.
Vidím to nyní takto.
Užití andělské ochrany je výborné proti přímým útokům ducha zla. To ho uzavře jako do sklenice. Můžeme ho vidět jako štíra ve sklenici a nemusíme se ho nijak bát. Žádná konfrontace nenastane.
Ta druhá ochrana je boží zbroj od Pána, která je určená k nepřímým útokům zla, které na nás útočí prostřednictvím lidí. Zde se již konfrontace se zlem nastává, a proto je třeba různé duchovní zbroje.

 Pancíř je spravedlnost.
 Pravda je pevný opasek, který nám umožňuje pevně stát.
 Přilba kryjící naši hlavu, aby v ní byl zdravý rozum a naděje, je naší jistou spásou.
 Rychlá a pohodlná obuv ke službě nás donese jako sedmimílové boty na místo naší evangelijní pokojné služby. Pánův pokoj, je často spojovaný s chůzí. Běžte v pokoji.
 Víra Kristova je štítem i chladivou vodou, která bezpečně zháší ohnivé střely zlého.
 A slovo boží je mečem pravdy Ducha, mečem dvoubřitým, jehož ostří proniká až na rozhraní duše a ducha.

Všiml sis Bylino, že výzbroje je 6. Šest je neúplnost. Mělo by jí být sedm. Tou sedmou zbrojí je andělská ochrana. I přesto, že byli apoštolové plně vyzbrojeni, občas andělskou ochranu potřebovali. Takže si nemyslím, že je podstatnější obstát i bez andělů. Právě naopak. Když nade zlem díky zbroji zvítězíme, je třeba použít sedmou zbroj a nechat anděla ať štíra uzavře do sklenice, odkud už nemůže nijak škodit.
 



]


Myslivec (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pondělí, 01. únor 2016 @ 13:28:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nějak ti to tu netáhne,  i když jsi to vlepil do hlavního menu celé. 



Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: rastan (rastander@seznam.cz) v Pondělí, 01. únor 2016 @ 17:49:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Obávám se, že zpověď byla dobrým nástrojem, jak přijít k informacím na své bližní. Je paradoxem, že farizejové chtěli kamenovat Ježíše, že si dovolil říci:"Lukáš 5:19  A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše.
20  Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
21  Tedy počali přemyšlovati zákoníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, jenž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?"
a katoličtí kněží "vesele" rozdávají odpuštění jak na běžícím páse. Dalším paradoxem je, že modlitba slouží jako "pokuta" za hřích, přitom by měla sloužit jako oslava Pána a ne jako trest. Nu což "jiný kraj, jiný mrav".
rastan




Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 01. únor 2016 @ 21:45:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji Rastane za uvedení tohoto paradoxu. Je to tak, modlitba skutečně slouží jako pokuta. Toto jsem si zatím v těchto souvislostech neuvědomoval. 

A pokud se nad tím dále zamýšlím, proč by ti měl vlastně nějaký člověk diktovat, co se máš k Pánu modlit? Vždyť skutečnou a pravou modlitbu v nás přece inspiruje Duch.


]


Re: Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: rastan (rastander@seznam.cz) v Úterý, 02. únor 2016 @ 18:06:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak, tak Myslivče, pravdu díš.
rastan


]


Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lu v Neděle, 31. leden 2016 @ 10:59:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Výborně :) Šlo by to prosím poslat na e-mail ? ludekvostry@seznam.cz



Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 31. leden 2016 @ 21:22:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Proč si to jednoduše nezkopíruješ?
 Já žádný originál ale nemám. Píšu články přímo z hlavy. Pár dni se mi v hlavě formuje, a pak si sednu a přímo ho napíšu na GS. Nic si neukládám, ani nic nepíšu předem.


]


Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Sobota, 30. leden 2016 @ 16:35:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobře a pravdivě jsi to napsal, Myslivče.
Tak to dopadne s každým, kdo náboženství a vnější skutky upřednostní před vztahy lásky. O nic hlubšího a přednějšího totiž v živé víře nejde.



Re: Re: Nápravná věznice a zpovědní drogy. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 31. leden 2016 @ 21:34:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, upřednostní vnější skutky před duchovním vztahem lásky, a přitom si myslí, že to konají z lásky, lásky pocitové, emocionální, která je proměnná jako aprílové počasí.

Článek jsem utnul, jelikož popis božího vysvobození z opojení ze zjevení antikrista, je i popisem toho kde bere satan sílu. To se dá zneužít lidmi co se na satana orientují, a v podstatě bych jim dal radu jak ho krmit.


]


Stránka vygenerována za: 0.61 sekundy