Grano Salis - „...nes každého dne svůj kříž a následuj mne"

      Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.

     Tomu prvnímu bych ještě rozuměl, ale co je to vezmi svůj kříž? Je to utrpení? Každý den utrpení? To těžko někdo přijme jako svoji životní cestu? Možná, že někdo moc aktivní, dokonce začne utrpení schválně a účelově hledat, aby se měl čím chlubit. Kolikrát jsem byl svědkem toho, jak se někteří lidé chlubili tím, co pro Ježíše vytrpěli. Nechali se vychodit z práce, rozvedli se s nevěřícím partnerem apod. Ale copak tohle na nás Pán Ježíš chce? A vůbec je to neslušné!!! Představme si, že setkám s Pánem Ježíšem a budu se mu chlubit a sdělovat, co jsme pro něj vytrpěl? Copak tohle naše " utrpení" se dá nějak srovnávat s jeho utrpením kvůli nám??? Chce tohle Pán Ježíš, když nás vybízí každodenně nést svůj kříž a následovat ho ?

    Vracím se v myšlenkách k událostech o velikonočním pátku před dvěma tisíci léty. Zbičovaný, k smrti unavený, protože celou noc se modlil, je Pán Ježíš odsouzen k smrti na dřevě. Židé dosáhli svého. Smrt na dřevě, na kříži je strašnější než ukamenování a navíc o tomto způsobu smrti sám Mojžíš přece prohlásil: 22 Bude-li nad někým pro hřích vynesen rozsudek smrti, bude-li usmrcen a ty jej pověsíš na kůl, 23 nenecháš jeho mrtvolu na kůlu přes noc, ale bezpodmínečně ho pohřbíš týž den, protože ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem. Neposkvrníš svou zemi, kterou ti dává do dědictví Hospodin, tvůj Bůh. Nyní bude lidu dáno jasně najevo, že Ježíš není žádný Bůh, ale naopak je zlořečený Bohem. Visí nahý na kříži jako ten nejubožejší lidský tvor. A tak si představuji dál, jak na Ježíše dají příčné břevno. Může mít délku až dva metry a průměr klidně až 20 cm. Váha kolem 50 kg. Toto břevno nese do kopce. On vysílený a slabý. Už nemůže a vojáci donutí jiného člověka, aby mu tohle břevno nesl. To břevno představuje hříchy celého lidstva. Když dojde průvod na místo výkonu popravy,položí Ježíše na zem a ruce přibijí k břevnu. Tady je spojen s našimi hříchy a za ně bude trpět. Právě ty roztažené roce přibité k hříchům ho dusí a způsobují smrt. Pak už víme , co bylo dál. Vyzdvihnutí na špičatý kůl a pravděpodobně jsou i Ježíšovy nohy pak přibyté ke svislému kůlu. Ty nohy, kterými chodil po zemi mezi hříšníky. A teď si představme sebe! V obrazech a v myšlenkách či ve snu. Právě jste se dozvěděli svůj rozsudek smrti a poneseme si svůj popravší nástroj na místo výkonu. Co že jste provedli a proč vás odsoudili? Přece odplata za hřích je smrt!!! Co se divíš člověče??? Co se divím? A tak beru svůj kříž, svoje břevno, svůj popravší nástroj. A kam to jdu ? Až na Golgatu. Moje hříchy jsou tak těžké, že také skoro nemohu. Ježíš jde přede mnou a možná mne i podpírá. Jdu za ním. A tam nahoře se stane to, na co nesmím zapomenout. Jsou tam diváci i kati. Mám strach. A Pán Ježíš mne vezme, sundává ze mne to moje břevno a dává pokyn katům, aby ho k němu, k mým hříchům , přibili místo mně. Jdi, jsi volný a nehřeš, prosíme Tě. To jsou jeho slova a já spěchám dolů a celý se třesu. Mám radost, že žiji a také cítím obrovský vděk a dluh svému Pánu. A to je to, co si každý den máme připomenout, zažít a nechat působit. Amen. František.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace