Grano Salis - Blázen nebo prorok ???

poslal Frantisek100

Tak si říkám, jak by se asi lidé zachovali, kdyby nějaký člověk podivně oblečený, zarostlý, podezřelý svým zjevem, stanul v Praze na Václaváku tam oznamoval to, co Jan Křtitel:

„Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“

Pak by jim ještě hrozil a nadával radil, aby rozdali oblečení, jídlo, aby nečinili násilí, nikoho nevydírali apod.

Asi by brzy přijela sanitka a odvezla takového člověka do Bohnic. Ale před dvěma tisíci léty naopak. Lidé Jana poslouchají a nechávají se pokřtít. Proč? Je to první prorok čtyřstých letech. Čím je oslovil ? A proč neosloví dnešní lidi?

V Bibli je také uvedeno toto: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!...“

Jako cestu? Páně ? Co to znamená ? Vynechejme všechna učení o křtu, které si církev vymyslela, ale zauvažujme tak, jako lidé tehdy, když neznali nic o Pánu Ježíši. Napřed pokání a pak ponoření do vody. Pokání je uvědomění si svého hříchu, své špatnosti v sobě. Pavel krásně tu špatnost a hřích v sobě popisuje takto:

Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.

16Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.

17Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.

18Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.

19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.

20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.

Ale pokání není jen uvědomění si svého hříchu, ale veřejné vyznání, že takový jsem a že mne to mrzí a chci se toho zbavit. Mne překvapuje jak lidé si tehdy na rozdíl od lidí v dnešní době tohle uvědomovali. Proto se chovali k Janovi jinak, než bychom se chovali my dnes. Oni toužili po tom nechat se pokřtít, smýt do vody hřích a začít nově. To nebyl závazek vůči nějaké církvi, to byl veřejný ceremoniál, kdy se přiznávám k hříchu a kájím se.

A to je právě ta příprava cesty Páně.

Bez pokání a uvědomění si vlastního hříchu nikdy nepochopím Pána Ježíše. Bude pro mne jen prorokem, ale ne Synem Božím, který skutečně za moje hřích zaplatil.

A pak jednoho dne přichází za Janem ten, který je bez hříchu a chce se nechat od něho pokřtít. Má to logiku? Jan se tomu brání. Ale Pán Ježíš mu řekne:

14Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“
15Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan již nebránil.
16Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.
17A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“

Odplata za hřích je smrt. Za hřích, kterého se žádným způsobem nemůžeme zbavit. Ježíšovi smrt hrozí, protože není hříšný. Nebyl počat jako my ostatní lidé, kteří se již s hříchem rodíme. Nemá tedy důvod se nechat pokřtít. Ale On v tuto chvíli hřích na sebe dobrovolně bere a chce být jako my s hříchem, aby nejen za nás zaplatil, ale ukázal, jak se s ním dá bojovat. Tento vítězní boj s hříchem ukázal pak na poušti, když ho Satan pokoušel.

Mám tady takové srovnání. Vzpomněl jsem si na příběh z koncentračního tábora, kde je vybráno deset vězňů do bunkru smrti. A jeden z nich se rozpláče a nechce umřít. Ví, že není naděje. A najednou tu vystoupí páter Kolbe a nabídne, že zemře za něj. Chlapec žije.

A co my? Uvědomujeme si, že za nás také někdo se už takhle obětoval, aby nás zachránil od věčné smrti. Smyslem stvoření a existence člověka nebyla smrt. Smrt je následek hříchu. A Zachránce tu je. Proč v Něho nevěříme??????

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace