pravda je taká, že sviatosť manželstva ustanovila rímska cirkev.... ani Kristus si nedovolil nanovo interpretovať manželstvo ale odkazuje na počiatok kde bolo manželstvo ustanovené...,,Od počátku stvoření je Bůh učinil jakomuže a ženu.,,

rímska cirkev si dovolila od počiatočnej zmluvy medzi mužom a ženou preklasifikovať manželstvo na ,,sviatosť,,... zo zmluvy sa stala ,,sviatosť,,

ivanp

  Ježíš řekl:

modlitba ,,zdravas,, je modlitba k stvorenej bytosti ,,Márii,, a nie je adresovaná Bohu.... o tom sme sa už bezvýsledne bavili...

ivanp

Zkusím Ti to vysvětlit ještě jinak. Když čtu Písmo, tak čtu lidskou řečí zachycené svědectví o tom, co Bůh dělal a říkal v průběhu dějin lidstva. Může mě to vést k tomu, abych o těch věcech přemýšlel, popřípadě z toho vyvozoval závěry pro svůj život. Ale jak se pouhým neustálým opakováním stále týž slov dostanu do obecenství s Bohem? Víra, že se tímto počínáním dostanu do obecenství s Bohem je víra v magii slov. Skutečný a živý Bůh ví o tom, že umíš číst a že se dokážeš naučit část biblického textu nazpaměť a nepotřebuje abys mu to stále dokola předváděl. Opakování Zdrávasů a Otčenášů je dobré akorát tak ukojení náboženské ctižádosti a pýchy. Se skutečným životem s Bohem nemá nic společného. Těmi svými ubohými deklaracemi z náboženských příruček to nezměníš.

Víš, s Tebou nemá valný smysl diskutovat, když vždy, jen abys nepřiznal, že nemáš pravdu, odbočíš od tématu a začneš dokazovat věci, které s daným tématem nesouvisí. Bavili jsme se totiž o modlitbě, o spojení s Bohem a ne o duchovním růstu. Ale když už jsi ten duchovní růst nakousl, tak já ho vidím jinak než Ty. Ty ho vidíš v usilovné práci, lidské snaze, postech a modlitbách. Tyto věci jsou dobré, ale jen v práci pro druhé, práci na Boží vinici, práci evangelia, ne pro osobní duchovní růst. V této oblasti to působí naopak kontraproduktivně a vede to ke spoléhání na sebe a k duchovní pýše. Takhle upoceně si představují duchovní růst okultisté, protože nechápou, že jsou hříšné stvoření a žádný jejich osobní skutek je nemůže ani přiblížit Bohu. Tu Tvoji snahu a úsilí, tu veškerou práci, kterou se snažíš svými skutky získat Boží podobu, tu ještě ve větší míře měli zákoníci a farizeové. Co se týče lidské snahy o zbožnost, byli dokonalí. Právě proto nenáviděli Ježíše a odmítli evangelium. Ježíš a jeho dílo, totiž odhalovali marnost jejich úsilí. Hříšný člověk, i kdyby se rozkrájel, zůstane vždy hříšný. Dokud si toto neuvědomíš, nikdy Boha nepoznáš. V matrixu žiješ Ty. Ty žiješ v představě, že když Tě pan farář, na základě falešné víry Tvých rodičů(tím nechci urážet Tvé rodiče, jen chci tím vyjádřit to, že jejich víra nevycházela z pravdy Ducha, ale z falešného ŘKC učení) namočil do vody, že jsi se znovuzrodil. Dokud si budeš mermo mocí držet tuto svou falešnou víru, nikdy Ti Skutečný a Živý Bůh nebude moci dát svého Ducha, protože toho on dává jen těm, kteří vírou přijali, že jsou hříšní a spásu si nemohou nijak zasloužit a přijímají Boží spravedlivý život zadarmo a s vděčností. A Bůh jim ten svůj svatý život dává tím, že jim dává svého Ducha. A právě to, že jsem dostal toho Ducha zdarma a bez mé snahy, to určuje i můj duchovní růst. Můj duchovní růst nespočívá v mé snaze se Bohu svými skutky zalíbit, ale v pokorném postoji, že bez něj nemohu nic dobrého učinit a to mě vede k tomu, že se vnitřně otvírám Duchu, aby mohl on skrze mě víc působit. Dělám přesně to, k čemu jsem se křtem zavázal - že budu mrtev sobě a živ Bohu. Podstatou lidské hříšnosti je zaměřenost na sebe(Řím 8). Čím víc se budeš snažit Bohu zalíbit svými skutky, tím víc na sebe budeš zaměřen, tím víc bude růst Tvá hříšnost. Proto měli farizeové s Ježíšem problém. Protože on se nesnažil žít Boží život, on ho prostě žil. Spoléhal na Otce a ne na sebe. A právě k takovému způsobu bytí vybízí Ježíš i nás, proto nám dává svého Ducha, aby skrze něj jsme žili jako on - spoléhali ve všech skutcích jen na Otce, na jeho Ducha v nás.

Tvůj problém je právě v tom, že žiješ v duchovním matrixu, který ďábel v průběhu staletí vytvářel skrze nová a nová učení v ŘKC v rozporu s Biblí. Tento matrix v tobě vytváří představu, že jsi znovuzrozený, protože jsi byl jako miminko polit vodou a že máš Ducha svatého, protože Tě biskup pomazal olejem. Toto vědomí tě drží ve falešné víře a brání Ti v poznání opravdové hloubky Tvé hříšnosti a tím i přijetí skutečného svatého Ducha od Boha. A protože tohoto Ducha života v sobě nemáš, nemůžeš chápat a přijmout skutečné evangelium spásy zdarma. A proto Tě Tvé hříšné já, zaměřené na sebe, žene k tomu, aby jsi si svoji spásu zasloužil "svatými" skutky a svoji duc*****st zvýšil různými duchovními cvičeními. A ten matrix Ti brání vidět, že jen buduješ své ego.

Podle toho, co píšeš, Ty jen věříš tomu, že máš Ducha(biskup na tebe přece vložil ruce), ale ve skutečnosti ho neprožíváš, jinak bys nemyslel a nekonal tak jak myslíš a konáš. Kdybys ho v sobě měl, tak bys věděl, že nepotřebuješ žádný očistec a že Tvá spása není závislá na Tvých skutcích. Věděl bys, že vše hříšné zemře spolu s Tvou tělesnou smrtí. V Kristově Duchu, kterého vědomě přijmeš a setkáš se s jeho působením ve svém srdci, je Tvoje spása, ne v Tvých snahách a praktikách.

Byl bych rád, kdyby jsi si nemyslel, že se tímto nad Tebe nějak povyšuju, nebo že Tě odsuzuju. Ne, zdarma jsem dostal a zdarma Ti dávám, to, co mi dal Bůh poznat.

Vím, že sám v sobě nejsem lepší člověk než Ty a že to co mi dal Bůh poznat, jsem si nijak nezasloužil. Je jen na Tobě, co s tím uděláš.

  Já znám "zbízka" jen evangelíky a budhisty a oboje se od římských katolíků a od toho, co jsme žili a co popisuje Standa v ničem podstatném neliší. Všichni svou vlastní úpornou snahou stoupají po žebříku "nahoru" ke svým bohům. Alespoň se to domnívají. A navenek prezentují. Než si pak člověk přečte svědectví o tom, co uvnitř skutečně žijí.

  Toník

daleko od Boha, bez naděje a bez Boha odděleni v temnotě. 

  Ale náš Bůh přišel, vzal na sebe náš způsob života, 

způsob otroka, vzal na sebe náš hřích, stal se hříchem. 

  Sám sebe zmařil, ponížil se a stal se poslušným až k smrti.

  To nedělal kvůli sobě, aby vyšplhal sám po žebříku, 

ale vzal na sebe náš úděl, naši samotu, naše bolesti 

a naše nemoci, naši vinu a náš trest, naše oddělení od Boha. 

  Obětoval sám sebe namísto nás.

  Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, protože po slovech: 

‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, 

praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce 

a napíši je do jejich mysli,‘ 

dodává: 

‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘

  Toník

Můžeš mi Stando napsat, jakou prací a úsilím dokážeš to, abys neoplácel zlým za zlé? Stačí na to deset Zdrávasů, nebo patnáct Otčenášů?

Jak hledáš pokoj a usiluješ o něj?  Nevím, jak to děláš a jak se při tom zapotíš.

Ale vím, že každé moje vlastní úsilí o to, abych nehřešil, končí stejně, jako končilo úsilí ap. Pavla popsané v 7. kap. Řím. A proto stejně jako Pavel spoléhám na Ducha Kristova ve mě. On je můj Pokoj. Celá moje práce je důvěra, že ne já, ale Kristus skrze mě nebude oplácet zlým za zlé. Po tom toužím a za to se modlím. V obecenství Ducha sděluji Pánu svou touhu podobat se jemu. Čím víc je to upřímné a čím méně je v tom mého ega, tím rychleji mě Pán proměňuje ke svému obrazu. To je celé. Já jsem jeho dílo a ne svoje. Jemu patří sláva, kterou by si člověk rád přivlastnil.

Ale bez skutečného znovuzrození to nefunguje. Bez znovuzrození se člověk jen nábožensky lopotí, aby svou snahou změnil sám sebe. Jenže k jakému obrazu? Zase jen ke svému, protože mění sám sebe vlastním úsilím, dle svých náboženských představ.

Můžeš si vzít příklad ve SZ. Když Izrael bojoval vlastními silami, prohrával. Když nechal Boha bojovat za sebe, vyhrával. Vím, že při tom neseděli na zadku a jen nesledovali, co Bůh dělá(i když někdy taky!). I já musím místo urážky vyslovit dobré slovo, ale motiv a sílu mi k tomu dává Duch, já jen navenek zobrazuji jeho obraz ve mě, žiji jeho život.

To, v čem nesmím být líný, je moje práce, dílo, ke kterému mě Pán povolal - péče o rodinu a dům, zaměstnání, pomoc druhým, přímluvné modlitby...... ale mou podobu k obrazu Božímu dělá Bůh, protože jen on ví jak vypadá.

Opět Ti říkám, pleteš hrušky s jablky. Jsem přesvědčen o Tvé upřímné snaze, která se ale míjí účinkem z důvodu toho, že jsi znovuzrozen jen římskokatolickým politím vodou v miminkovském stavu. Dokud toto nepochopíš, budeš marně stoupat svým úsilím po matrixovém žebříku kamsi, jen ne do nebe.