„On nic zlého neudělal, ale my jsme odsouzeni spravedlivě.“ Toto přiznává jeden z odsouzených na kříži vedle Ježíše. Přiznává, že si zaslouží smrt a nepochybuje o rozsudku a ani o úniku z něho.  Vidí Ježíše. Vidí Ho umírat, vidí, jak trpí. A vidí také jak se modli. Místo nadávek a spínání má slova odpuštění. Vidí Ježíše trpět a jeho chování je pro něho důkazem, že  Ježíš není člověk jako my, je něco jiného. Takto by se totiž žádný člověk nikdy nechoval.  Oba odsouzení možná Ježíše předtím nikdy neviděli, ale možná třeba o něm slyšeli. Že činí zázraky, že uzdravuje. Možná se setkali s lidmi, kteří jim vyprávěli, jak jim Ježíš pomohl. Zatímco tento jeden z odsouzených si uvědomuje, že si smrt zaslouží, druhý cítí něco jiného. Jestli má  Ježíš tak velkou moc, tak ať udělá zázrak a zachrání sebe i nás. Ten druhý nečiní pokání, nepřizná si , že si zaslouží smrt, ale chce od Ježíše zázrak a projev  moci. Uvěřil by v Ježíše jako Mesiáše, kdyby udělal zázrak.

 Kdoví, zda v těchto chvílích podobně neuvažovali i mnozí Ježíšovi učedníci, když se rozprchli a Petr dokonce Ježíše zapíral. Ten, který kdysi prohlásil, že Ježíš je syn Boha živého se zbabělé ukrývá.  Ke komu z těchto dvou odsouzených  na kříži jsme podobni my? I nás čeká spravedlivý trest, i my zemřeme. Čekáme na zázrak?  Odsouzený, který s přiznává k vinám, si uvědomuje, že Ježíš nic zlého neudělal a tedy neměl by ani umírat a má i moc svoji smrti zabránit. Neudělá to. On ví, kam odchází. Já asi skončím jinde, nevím, ale Pane Ježíši vzpomeň si na mne. To je víra.   Ježíš umírá nevinen a já ho prosím, aby na mne nezapomněl. A tenhle odsouzený dostane krásné ujištění. Já na Tebe nejen nezapomenu, ale budeš tam v nebi se mnou. S takovou nadějí se ze světa odchází lépe.

 

Ale všimněme si ještě jednoho člověka pod  křížem To není někdo, kdo má být odsouzen, i když také on někdy umře, ale je katem. Je tam setník, velitel římských vojáků  a má se postarat o popravu. Možná je to ten setník, kterému Pán Ježíš uzdravil syna. Setník, který věřil, že Ježíš je prorok s velkou  mocí. Poslal za ním sluhu  a věřil, že stačí jen Ježíšovo slovo k zázraku a vyléčení syna. A nyní poznává i on Ježíše osobně. Co může dělat.?  Voják musí plnit rozkazy. Nedělá to  v tomto případě lehko a ani pořádně neví, proč má být Ježíš popraven, ale musí splnit rozkaz. Sleduje oba odsouzené a především Ježíše. Slyší, co říká, jak se modlí, a říká si, proč takový prorok něco neudělá ? Proč má moc tak omezenou?  Sleduje, že Ježíšova smrt nastává poměrně rychle, než bývá zvykem u křižovaných.  A pak se stane něco nevídaného. Setmí se a země se otřese.  To není v lidských silách. To jsou projevy Boží moci, to je důkaz toho, že Ježíš nebyl prorok, ale Syn Boží. To je zkušenost, která vyděsí lidi kolem a vyděsí i setníka. Dává si všechny souvislosti dohromady a prohlašuje: „ On byl opravdu Syn Boží. Musel se s ním setkat u kříže, aby prohlásil, že je Syn Boží a pochopil, že nebyl jen prorok. Kolik lidí v životě zažije pomoc Boží, zázraky vyléčení a záchrany při dopravní nehodě, ale teprve u kříže při spatření na Ježíše cítí, že Ježíš ne byl je nějaký prorok, ale je Syn Boží.

 

Prožívejme tuto událost na kříži, vžijme se do všech rolí. Uvědomme si, jak by pro nás bylo tragické být v roli toto odsouzeného na smrt, co čeká spíše na zázrak a zpochybňuje Ježíše. Vžijme se do role setníka, kdy si uvědomíme, kolikrát jsme měli “ štěstí“, aniž bychom poděkovali Bohu a co asi prožíval onen setník v tváří tvář Ježíši, kdy konečně pochopil., kdo Ježíš je. Vžijme se do role toho, který nečeká na zázrak, uznává svoji vinu i spravedlnost smrti  a  smiřuje se tím s prosbou k Pánu Ježíši, aby na nás nezapomněl. A dostává ujištění, že bude s Ježíšem.

 

Amen.