Než se dostaneme k významu  názvu tohoto článku, vžijme se do biblického příběhu, který se udál při zatčení Pána Ježíše. Je časně ráno. Pán Ježíš je unavený a nevyspalý, protože se celou noc modlil. Několikrát přišel zkontrolovat své učedníky a zjistil, že většinou spí. Je strašně lidsky sám. Ví, že ho čeká těžká chvíle, v níž se rozhodne o záchraně lidstva. Proto přišel jako Boží Syn na svět v lidském těle a prožívá všechny lidské slabosti i bolesti. Má moc Boha, ale tělem je člověk a Boží moc v této těžké chvíli nesmí použít.   Zastupuje člověka, mne, Tebe, nás.

            Ještě byl  večer, když učedníkům řekl, že tuto noc od něho všichni odpadnou.  Petr však prohlásí, že on nikdy neodpadne. Teď brzy ráno přichází zástup  s holemi a meči, jak kdyby přišli zatknout toho největšího zločince a Jidáš  s nimi.  Zajímavé je, že to nejsou římští vojáci, ale sluhové velekněží, kteří jsou také s nimi. Akce má být asi v utajení. Vždyť v Jeruzalemu je dnes plno lidí. Znamením polibku dává Jidáš znamení strážcům, kdo je z těch postav Pán Ježíš. Je asi ještě přítmí a není moc zřetelně poznat, kdo je kdo. Stráže Pána Ježíše obstoupí a zatknou. A právě  Petr je jediný z učedníků, který má odvahu Ježíše bránit. Usekne sluhovi velekněze ucho. Pán Ježíš Petrovi řekne, aby vrátil svůj meč do pochvy a dává mu jednu z důležitých rad. „Copak nevíš, kdo meč berou, mečem padnou? Myslíš, že nemohu požádat Otce, aby mi hned dal dvanáct legii andělů? Jak by se naplnila Písma, že to tak musí být?“ V Lukášovi se také dovídáme, že Ježíš zraněného sluhu uzdravil a ucho mu znova přirostlo. Ale tento zázrak Petr ani ostatní učedníci nějak neregistrují a prchají pryč. Jak málo stačí ke změně člověka a jak silný je strach. Kolikrát si říkám, proč s Ježíšem aspoň nezůstali ? Aby mu byli poblíž  a posilou ?

Kam ale utíká Petr? Má opravdu tak velký strach? Zvědavost je silnější. Jak si jinak vysvětlit, že jeho cesta nevede někam do úkrytu, ale na velekněžův dvůr, aby zde sledoval, co se bude dít. Je tu jistě ještě Jidáš. A tak se stává  z učedníka pozorovatel.  Na to má odvahu. To má zvědavost a ta je asi u něho větší než strach. Vždyť je jen divák. Opravdu?  Zatím co pozoruje trochu zpovzdálí, co se děje, jedna služka ho poznává. „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje?"

„Nevím o čem mluvíš“ brání se Petr. Změní tedy místo  a přesune  se k bráně. Ale i tam je poznán. Jiná žena dokonce sděluje ostatním, že tenhle člověk také byl s Ježíšem. „Toho člověka neznám“ odpovídá Petr a dokonce se dušuje.  To už je moc zlé. Za malou chvíli je však obstoupen lidmi : „Určitě k nim patříš i tvé nářečí tě prozrazuje."

 Opět Petr tvrdí. „Toho člověka neznám“ a dokonce se začal zaklínat a přísahat. To už je maximum. Jak strašně se vzdálil od Pána Ježíše. V tom zakokrhal kohout. Možná to byl kohout někde v kleci u obchodníků   s obětními zvířaty. Ježíšova slova se naplnila.

 

V Lukášovi čteme, že Pán Ježíš se obrátil směrem k Petrovi. Nevíme, jak byli od sebe daleko, ale ten pohled stačil. Vždyť Petr se  „potápěl“.  Kdyby kohout nezakokrhal a Pán Ježíš se na Petra nepodíval, možná by Petr zapíral Ježíše až do smrti. V těch očích Pána Ježíše, v jeho smutném a trpícím pohledu byla lítost, smutek, ale také láska k nám hříšníkům a tedy i k Petrovi.   Tím pohledem chtěl říci, já tě chápu Petře, ale ty nesmíš zapomenout. Petr vyšel ven a hořce zaplakal.

 

 

Ještě  uplyne několik dní a stanou se velké události a Duch Svatý, zaslaný Ježíšem,  dá učedníkům a  nejen jim Boží moudrost i útěchu. Teď je čas aspoň na pláč a čekat a čekat.

 

Jidáš byl na tom hůř. Byl na tomto dvoře také. Viděl, co se stalo a možná očekával, že Pán Ježíš přivede ty legie andělů, aby mu pomohli a ukáže svoji moc, kterou si bohužel Jidáš přestavoval jinak. I v něm se hnulo svědomí, ale úplně jinak. Nečiní pokání, aby se obrátil  k Pánu   Ježíši, aby ho prosil o odpuštění, ale jedná zkratkovitě s fatálními následky.

A tak při studiu této události si uvědomuji, jak často i v mém životě“ kokrhal kohout“ a já si uvědomil, že jsem sešel z cesty. Zasáhlo to moje svědomí, ucítil lítost a opravil svoji cestu.

 

Díky Ti Pane za vedení v životě.