Grano Salis - Jak je to se slavením sedmého dne?

poslal oko

Diskutující Hirali nám zde vyčítá, že slavíme neděli místo starozákonní soboty ...

Že takto to není podle Písma. Tak kde je pravda?

..." i Bible má své tradice jedna z nich je už od ráje: BUH ODDĚLIL SEDMÝ DEN A NAZVAL JEJ SOBOTOU A POSVĚTIL JEJ."...

Účelově manipuluješ s Božím slovem podle svého předem zamýšleného plánu:
Nikde v knize Genesis není určena sobota jako sedmý den. Obecně podle Božího řádu uvedeného v knize Genesis žije naprosto každý člověk, který šest dní pracuje a sedmý den věnuje k Boží oslavě (tedy třeba i muslim, který slaví den Hospodinův v pátek).

Sobota jako konkrétní označení pro den Hospodinův se objevuje až u Mojžíše a tento příkaz je adresně určen pro vyvolený národ - pro Izraelce podle těla, pro pokrevní potomky Abrahámovy.
Jistěže je to pro tyto lidi nedílnou součástí Božího zákona Staré smlouvy, nedílnou součástí způsobu jejich života, který vytvořil jejich judaistickou tradici. Ale sami Izraelci smysl soboty vyprázdnili - slavili je pouze vnějškově a srdcem byli od Boha daleko.
(Mk 3,4)
A řekl jim: "Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo ho zničit?" Ale oni mlčeli.

(Mt 12,1-8)
Tou dobou procházel Ježíš v sobotu obilím a jeho učedníci začali vytrhávat klasy a jíst, protože měli hlad.

Když to však viděli farizeové, řekli mu: "Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!"

On jim řekl: "Copak jste nečetli, co udělal David, když on i ti, kdo byli s ním, měli hlad?

Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on, ani ti, kdo byli s ním, ale pouze samotní kněží?

A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží v sobotu svou prací v chrámu znesvěcují sobotu a jsou nevinní?

A říkám vám, že zde je někdo větší nežli chrám.

Kdybyste ale věděli, co znamená: 'Milosrdenství chci, a ne oběť,' neodsuzovali byste nevinné.

Syn člověka je totiž Pánem i nad sobotou."

Bůh toto samozřejmě už dopředu věděl a proto už ve Starém zákoně máme náznaky změny - budoucí ustanovení osmého dne jako dne Hospodinova, budoucí ustanovení Nové smlouvy!
Každý z nově narozených Izraelců byl Bohu zasvěcován až osmého dne - sedm prvních dní bylo vyhrazeno přirozenosti člověka s ohledem na sedm dní stvoření.
Až osmého dne byl tedy přirozený člověk zasvěcován pro Hospodina. Sedm dní bylo přípravou na tento den osmý, na dny Nové smlouvy.

Starozákonní obřízka je už předobrazem znovuzrození křesťana ve křtu, skrze naši účast ve křtu na smrti a vzkříšení Ježíše Krista (Kol 2,8-14) - každý pokřtěný do Ježíšova jména se takto narodil shůry (dítě Boží) do novosti života (Ř 6,3-4) - a to spolu s Kristem byl vzkříšen OSMÉHO DNE - v neděli ráno - (tedy jaksi mocí Ducha časově přenesen do okamžiku Ježíšova vzkříšení - vzkříšen spolu s Kristem - Kol 2,12).
Toto "narození shůry" skrze Kristovy zásluhy je už obsahem Nové smlouvy!
Nová smlouva pak sebou pochopitelně nese i novou tradici.

(Žd 8,8-10)
"Hle, přicházejí dny, praví Pán, kdy uzavřu s domem Izraelovým a s domem Judovým novou smlouvu.

Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Vždyť oni v této mé smlouvě nezůstali a já jsem o ně přestal dbát, praví Pán.

Toto je tedy smlouva, kterou po těchto dnech uzavřu s domem Izraelovým, praví Pán: Dám své zákony do jejich mysli a napíši je na jejich srdce; a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.

Tohle znovuzrození je pro každého křesťana naprosto zásadní změnou
- ve křtu odkládají bývalého člověka přirozeného i s jeho sedmi dny a stávají se obyvateli Božího království.
Co bylo kdysi ustanoveno jako příprava (stará smlouva včetně slavení soboty), pozbylo už svého smyslu.
(Žd 8,13)
Když tedy mluví o nové, prohlašuje tu první smlouvu za starou; a to, co stárne a chátrá, je blízké zániku.

Pohan, který šest dní pracuje a sedmý den odpočívá, žije také podle přirozeného řádu daného Bohem a pokud žije spravedlivě podle svého svědomí, bude spasen (Mt 25, 34-36).
Izraelita podle těla, kterému dosud nikdo nehlásal Krista způsobem, tak aby ho mohl přijat, slaví pochopitelně stále podle mojžíšovské Staré smlouvy sobotu.

Ovšem křesťan (Izraelita podle Ducha) znovuzrozený do Božího dítěte v neděli ráno spolu s Kristem při jeho vzkříšení je už účastníkem Nové smlouvy!
A takto tomu rozuměli už první křesťané, když se scházeli k oslavě Boha první den po sobotě (Sk 20,7; 1 Kor 16,2;)
A právě praktikování tohoto života v církvi zavedlo i slavení neděle po celém světě.
Jinak bychom vězeli stále oběma nohama ve Staré smlouvě!

(Ř 14,4-8)
Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit.

Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu.

Kdo zachovává den, zachovává ho Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.

(Žd 4,3-11)
My, kdo jsme uvěřili, tedy vcházíme do odpočinku, poněvadž on řekl: "Jak jsem ve svém hněvu odpřisáhl, nevejdou do mého odpočinku," ačkoli jsou jeho díla dokonána od založení světa.

Na jednom místě totiž řekl o sedmém dni toto: "A Bůh sedmého dne odpočinul ode všech svých skutků,"

a jinde zase: "Nevejdou do mého odpočinku."

Poněvadž tedy zůstává pravdou, že někteří do něj mají vstoupit a ti, kterým byla dříve kázána radostná zvěst, do něj nevstoupili kvůli neposlušnosti,

označuje znovu nějaký den jako "dnes", když v Davidovi po tak dlouhé době říká (jak už bylo řečeno): "Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce."

Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, nemluvil by potom Bůh o jiném dni.

A tak Božímu lidu zůstává svátek.

Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako i Bůh odpočinul od svých.

Vynasnažme se tedy vstoupit do toho odpočinku, aby snad někdo neupadl do téhož příkladu neposlušnosti.

Člověk přirozený, tedy člověk podle těla, slaví sedmý den (třeba sobotu) - na počest Bohu za stvoření světa.

Člověk narozený v Kristu shůry má už svou vlast v nebi a slaví proto jako přímý účastník Nové smlouvy osmý den Kristova vzkříšení - na počest Bohu za vykoupení světa.

(Kol 2,16-17)
Ať vás tedy nikdo nesoudí kvůli jídlu či pití, nebo kvůli svátku, novoluní či sobotám.

Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale skutečnost je v Kristu.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace