...Tato církev se povětšinou rekrutovala z církve evangelické, která byla již v té době zlidovělá a v mnoha ohledech i horší než katolická. Proto se od ní odštěpili ti, kdo to s vírou chtěli brát vážně. Vznikla vlastně už koncem předminulého století ve dvou lokalitách a to v Bystrém v SV Čechách a v Praze za podpory americké Bostonské misie a navazovala věroučně i na Jednotu bratrskou (poslední biskup Komenský). Zřízení církve bylo však po americkém vzoru kongregační, t.j. o věcech společných rozhodovalo celé shromáždění, nikoliv jen hlavní představitelé. V čele církve je volená rada. Po republice(tehdy vlastně ještě rakouském mocnářství) vznikala další ohniska tohoto duchovního probuzení a jedno vzniklo i na Valašsku na Hrubé Lhotě, kde půdu připravoval 25 let horlivý evangelický farář Jan Karafiát (autor Broučků) a po něm František Urbánek, který se však neshodl s konzervativními evangelickými církevníky a proto musel odejít. Odešel do Prahy, tam se seznámil s Masarykem , který ho na čas zaměstnal v redakci svého časopisu. Urbánek byl pak přítelem Masarykovy rodiny a pohřbíval jejich syna Herberta, prezidenta Masaryka i syna Jana. Záhy však odešel ke Svobodné reformované církvi (dnes CB, první předseda Alois Adlof, autor mnoha duchovních písní), po 1. světové válce přejmenované na Jednotu českobratrskou. Evangelíci včetně Karafiáta (tehdy působícího též v Praze) to nelibě nesli a začali Jednotu českobratrskou nazývat sektáři.....

Církev nebyla do r. 1949 státem uznaná, ale jen tolerovaná, teprve nový komunistický zákon o církvích ji přiměl tento status přijmout, jinak by mohla být jen v ilegalitě.

z dopisu br.Černému:

Silně ekumenicky zaměřený byl již pan farář Karafiát. Který mimo jiné poukazoval na to že v Německu je běžným zvykem to že používají evangelíci a katolíci společně jeden kostel a litoval toho že to není možné u nás v Čechách. Broučkovy modlitby patří k těm nejkrásnějším které znám. Doufám že pan farář Karafiát patří k těm kteří se za nás za všechny dneska v Nebi přimlouvají. Za jeden společný Ovčinec.  Pan prezident Masaryk si přál aby mu přivedli kněze když umíral. Aby se mohl vyzpovídat a smířit s Bohem. Bohu žel to jeden z jeho blízkých znemožnil.

BA

Docela by mne zajímalo, co na to řekne Rosmano (tedy i na odkaz v článku na jeho konci od člena CB).

Církev bratrská

Církev bratrská je společenstvím lidí, kteří se narodili v této církvi – přirozeně, jako děti a nadpřirozeně, znovunarozením když uvěřili. Někdy se narodili jen nadpřirozeně. Podle narození patří do rodiny ateistů či nevěrců a neměli žádné ambice stát se křesťany. Nicméně uvěřili a vybrali si tuto církev.

Církev bratrská je tedy společenstvím znovu narozených lidí, kteří o sobě tvrdí, že začali nově žít s Ježíšem Kristem jako svým Zachráncem a Pánem tak, jak jej představuje Bible.

Církev žije v několika desítkách sborů, což jsou větší i menší rodiny různých lidí, kteří spolu nejsou jinak příbuzní. Ve sborech v jednotlivých obcích a městech se odehrává pestrý život na úrovni dětí, mládeže, rodin, zdravých i nemocných lidí. Je to vždy vícegenerační společnost, která si postavila sborový dům, modlitebnu, který většinou víceúčelově užívá. Někde využíváme veřejné prostory. Pokud máme své církevní domy, pak jsou vždy k užitku celé obci. Náš úkol je v promítání evangelia Ježíše Krista do všedních dnů. V této zeměpisné poloze je křesťanská zvěst motivem, který formoval existenci této kultury, proto vidíme za úkol kázat dobrou zvěst Bible tak, abychom v Čechách konečně rozuměli tomu, z čeho vycházíme.

Svůj úkol vidíme také v péči o nemocné, potřebné staré i mladé spoluobčany. Svůj úkol vidíme také v péči o děti a mládež ve školách i v našich domech.

Církev bratrská není ani jediná a ani nejlepší ze všech křesťanských církví. Proto spolupracuje se všemi ostatními křesťanskými církvemi.