Grano Salis - SVATOST

Občas slýchám posměšky svých odpůrců, že chci být příliš "přesvatý".

Posuďte sami, zda je takové smýšlení z Ducha nebo z těla. Vždyť Pán říká:

»15. Ale jakž ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte; 16. Jakož napsáno jest: Svatí buďte, nebo já svatý jsem.« [1Pt 1,15-16]

Je tedy možné být až moc přesvatý, když máme být svatí jako Bůh? Svatý znamená ODDĚLENÝ - od hříchu i od světa. Sami od sebe pochopitelně nemůžeme být svatí ani náhodou. Celá přísná výchova Boha Otce směřuje k tomu, abychom měli účast na Jeho svatosti, na svatosti samotného Pána:

»5. A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš 6. Nebo kohož miluje Pán, [tohoť] tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá. 7. Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jako synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec? 8. Pakli jste bez kázně, kteréž všickni účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové. 9. Ano tělesné otce své měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme [je] u vážnosti, i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli 10. A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.« [Žd 12,5-10]

Toto však je výhradně práce Ducha svatého v nás. On sám je tou svatostí. Tato svatost Ducha přichází po mnoha létech vytrvalé práce Ducha. Nemluvím zde o poziční svatosti, dosaženou před Bohem Otcem Kristovou obětí na kříži, kterou mají všechny Boží děti stejnou - tedy Kristovu. Mluvím o Kristově svatosti, která je vypracovaná Duchem svatým. Která je skutečná a praktická. A tu má každý věřící na jiné úrovni. Ta má být také Kristova. Ale není přičtená, ale skutečně dosažená.

Je to stejná svatost, bez níž by svatí Boží lidé unášeni Duchem svatým nemohli napsat ani řádek Písma, které je do posledního písmenka inspirované Bohem. Když apoštolé psali Písma, byli ve výchově Ducha již 20-30 let. Apoštol Jan dokonce 60 let. A je to opravdu znát. Jan byl již pokročilý otec v Kristu, pokud jde o duchovní zralost. Dostal prorocký vhled do budoucnosti Církve a světa, který je vrcholem a završením celého Božího zjevení v Písmech.

Svatost a čistota potřebná k napsání NZ Písem musela být skutečně ryzí, jako to nejčistší zlato. A tato Boží svatost má být cílem pro každého věřícího, který je povolán skutečně sloužit Pánu, ale i každého jiného věřícího. Nechme se tedy do ní Duchem svatým uvést milostí skrze víru a nestyďme se za to. Ať se nám za to posmívá, kdo chce... Bůh nás chce mít vykoupané v čisté koupeli vody Slova a Ducha. Nechce, abychom se koupali ve vlastní špíně.

Potřebujeme více skutečně svatých Božích sluhů, aby nás uvedli do jednoty víry (= učení) a poznání Syna Božího:

»11. A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele, 12. Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova. 13. Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova, 14. Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;« [Ef 4,11-14]

A i když mezi námi nebude žádný apoštol (který musí nutně vidět Vzkříšeného a být Jím osobně pověřen), mohou být mezi námi svatí Boží lidé, kteří nejen že občas dostanou od Ducha svatého světlo na nějaký jednotlivý verš nebo pasáž Písma, když jim ho Duch oživí, ale kteří budou mít takto oživlé a osvětlené celé Písmo, kdykoli do něho nahlédnou. Aby pro ně Písmo bylo trvale živou Knihou, jakou také je (ale my to zatím nejsme schopni vidět). A aby tak v jednotě víry uvedli do Církve JEDNO učení - JEDEN výklad Písem.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace