Pavel je napsal 3 roky před svou mučednickou smrtí a po desítkách let služby Bohu a potom, co napsal, že mu byla dána milost znát Boží tajemství. Zkrátka poznávání Boha Otce v Kristu a Pána Ježíše Krista je celoživotní proces a doslova životně důležitá záležitost, poněvadž Pán Ježíš řekl Otci ve své velekněžské modlitbě, že život věčný je: Aby poznávali Tebe, jediného pravého Boha, a Toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. 

Tož tak-

Pán s tebou.

  Ahoj Stando.

  Opravdu je to tak, jak píšeš? A co svátost smíření, pomazání nemocných, eucharistie? Ani ta na tom nic nezmění? 

  Martino vedle napsal:

  Jaká je tvoje zkušenost, když přijmeš Eucharistického Krista? Ani on nemá moc změnit ten stav, ve kterém se nacházíš?

  Já tu zkušenost mám, že po přijetí Eucharistického Krista jsem na tom byl docela stejně, jako před přijetím Eucharistického Krista a klidně jí můžu napsat, protože už nejsem v ŘKC a ŘKC nade mnou nemá moc. Aby se ten můj stav změnil, musel jsem přijmout skutečného Ježíše Krista, materialistická náhražka namístokrista ke změně života nebyla nijak užitečná.

  Jak to je s tebou po přijetí Eucharistického Krista? Vnímáš to v tu chvíli tak, že kdybys následně zemřel, máš jistotu Spásy, jak to píše Martino, nebo máš stejnou zkušenost jako já, že ani Eucharistiký Kristus na stavu hříšníka nic nezmění?

  Toník

Toník tu jasně svědčí o tom, že "eucharistický kristus" řkc tvrzenou moc nemá, můj jmenovec svědčí o opaku, ale jde o falešné svědectví, protože ve skutečnosti k žádné změně nedošlo.

Tož tak.

No právě Stando, naše tělo je chrámem Ducha svatého a ne oplatkové modly. Ježíš neřekl, že nám místo sebe dá oplatku, ale že místo sebe pošle Ducha svatého. To jen on nás posvěcuje a uvádí do stavu milosti. Jen skrze něj budeme vzkříšeni.

Vy se s eucharistickým pojetím večeře Páně vracíte do starého zákona, kde pro záchranu od zhoubce bylo potřeba zabít beránka, jeho krví pomazat veřeje domu a pak ho společně sníst. Ale v nové smlouvě je to jinak. Již nemusíme skrze kněze znovu stále dokola křižovat Krista, Bůh to za nás učinil rukama bezbožníků, jak říká Petr. Jeho krví jsme jednou pro vždy obmyti od hříchů a jeho tělo jíme skrze jeho slovo, které přijímáme, věříme mu, řídíme jím svůj život a které se skrze Ježíše stalo tělem. Večeří Páně si tento jednorázový a věčný skutek spásy, na kterém nemáme nejmenší zásluhu, jen připomínáme a tím si také připomínáme, že v Kristu jsme mrtvi sobě a živi Bohu a že nás to k něčemu zavazuje - nežít pro sebe, ale pro a skrze něj. To je to rozsuzování toho, zda ten chléb nejíme nehodně. On sám je naší stravou a tím i zdrojem života. Ale ne v chlebu, ale v Duchu a jeho slovu.

ŘKC si vytrhla pár veršíků z kontextu celého Nového zákona a postavila na tom své falešné učení. NZ je zákon Ducha a ne chleba.

Viz Jiskry, Pionýr a SSM.

Je mi jasné, že Standa je kovanej a jen tak nezmění svou víru, ale člověk nikdy neví.... Ale já to píšu hlavně pro váhající a hledající.

Skutky náboženského přesvědčení jsou převážně modloslužba nebo v opačném extrému zákonictví. 

Ale ty a tobě podobní budete svou víru neustále stavět na své svatosti a schopnosti ji udržet a prohlubovat, místo toho, aby jste se soustředili na to, co jediné je svaté a sebe zatratili. 

Dokud ve své duši neuděláš místo pro svatost, a nevymeteš zbytky svého já, není tam místa pro výměnu!

  Jak dlouho asi máš tuto jistotu? Týdny? Měsíce? Roky?

  Takže už několik let jsi nespáchal hřích ke smrti? 

  Nebo několik let "vytrváváš v dobrém" tak, že po hříchu ke smrti si dojdeš včas ke zpovědi?

  Já jsem vždycky říkal, že ŘK víra je v některých věcech logická, v tom s tebou souhlasím. Samozřejmě, že člověk, který žije pod zákonem logicky musí spoléhat sám na sebe a tím pádem si nemůže být ničím jistý, jak jeho budoucnost dopadne. 

  Na tom, co píšeš, není nic těžkého pochopit. A děkuju, že jsi začalodpovídat na jednoduché otázky ze svého života.

  Toník

  Ideologie jsou dělané tak, aby byly logické. A dostatečně uzavřené. Tak, aby z nich nebylo úniku.

  Na únik je potřeba pomoc zvenku.

 

  Pokud jde o tvojí "logiku", tak jsi to popsal moc hezky. Je tedy otázka, co tím stavem, ve kterém jsi, uděláš. Pokud máš tedy nějakou skutečnou svobodu s tím něco udělat a nejsi uvězněn ve své trvalé svobodě hřešit.

  Svévolníci a bezbožníci mají život složitý, samozřejmě. Nezávidím ti. 

  Když mi Bůh řekne, že mám něco udělat, mám život o kus jednodušší. Mám jen dvě možnosti:

  Díky Bohu už také přes dvě desetiletí nemusím každý okamžik svého života řešit, zda zhřeším nebo nezhřeším a nemusím si každý okamžik života vybírat mezi dobrem a zlem.  A když si o mne ze svého převráceného srdce budeš vymýšlet lži, nic se na tom, díky Bohu, nezmění. 

  Jinak se zkus Stando zamyslet zase jednou ty: Na jiném místě diskuzí ses zase snažil navenek tvářit, že Ježíš je tvůj Pán. Pokud už si tedy omylem namlouváš, že Ježíš je tvůj Pán, jak to, že si "svobodně" vybíráš, že neuděláš to, co ti Bůh řekne?

  Toník

  Kdy ti naposled Bůh řekl, že máš jít něco udělat?

  Když ti Bůh řekne, že máš jít něco udělat, jak často si asi vybereš, že to uděláš a jak často si víbíráš, že to neuděláš? 

  Toník

  A to celé pak označuješ pojmem "svoboda" hřešit. A je to pro tebe "logické".

  To jsem si nevšiml, že bys mi tohle o sobě psal. Proč to pro tebe není tak jednoduché a samozřejmé, když ti to bůh pro každý okamžik říká?

  

  Ani to, když spásu přijmu k té spáse nic nepřidá a nic od ní neubere. 

  Stále stejnou zprávu.

  Pokud ti ta zpráva o Ježíši připadá lživá, tak bych se nedivil. Snad všechno, co píšeš, máš převráceně.

  Ale nebylo to vždycky tak. Byl jsi na tom před lete lépe. Je vidět, že tě zatvrzení proti té jednoduché zprávě evangelia posouvá dál do temnoty.

  Toník

 Stále stejnou zprávu."...


Jenom té zprávě různě rozumíme.
Já té tvé říkám: - falešná "jistota spasení".

Já tvrdím, že pro odpuštění dnešních hříchů nestačí jedno generální Kristovo vykoupení kdysi před dvěma tisíci roky, ale že pro odpuštění našich dnešních hříchů je potřeba našeho dnešního pokání a změny života podle Boha.
Až tímto vlastním pokáním získáváme účast na Kristově odpuštění hříchů, hříchy jsou nám odpuštěny a obnovujeme svou účast na Božím životě.

  Pokud ovšem nejsi ve skutečnosti otrokem hříchu.

  Jinak ta tvoje převrácenost s dokonalým zase ukazuje jen na to, v čem žiješ ty a co ti tam u vás lejí do hlavy.

  Tak, jako je Ježíš naše spása, naše jistota tak je také Ježíš ten dokonalý. A když si budeš převracet věci podle svého převráceného srce, bude to jen a jen ke tvojí škodě.

  Jinak ta tvoje převrácenost s dokonalým zase ukazuje jen na to, v čem žiješ ty a co ti tam u vás lejí do hlavy.

  Tak, jako je Ježíš naše spása, naše jistota tak je také Ježíš ten dokonalý. A když si budeš převracet věci podle svého převráceného srce, bude to jen a jen ke tvojí škodě.

  Ježíš dává dobré dary.

  Zase ta tvoje "svoboda" lhát?

  Ne, díky Bohu, nebojuji už drahně let nějaké svoje boje sám. 

  A kdyby sis mýsto domýšlení lží četl moje příspěvky, věděl bys to.

  Milost posvěcující mi k tomu nijak užitečná nebyla, to jsem ti také psal v článku. K tomu mi nepomohl ani kněz, který denně přináší oběti co nemohou odstranit hříchy, ani materie. 

  K tomu boji jsem potřeboval Ježíše. 

  Skutečného Ježíše.

  A jak se vám to stane, že přestanete být závislí na napojení na Krista? 

  Mě se taková věc ještě nestala. Co si pomatuji, byl jsem životně závislý na Ježíši, a to ještě v době, kdy jsem si to ani neuvědomoval, natož v době, kdy jsem Ježíše poznal.

  Náš vztah s Ježíšem Kristem není jako když člověk žije s milenkou na hromádce, aby se rozpadl při každém vrtochu jednoho nebo druhého a aby ten vztah ohrozilo kde co. Ježíš je velmi, velmi věrným partnerem a když šel s námi do vztahu, do věčné smlouvy, myslel to vážně a dokazuje nám svoje slovo a svoje zaslíbení praktickými skutky.

  

  Samozřejmě. Souhlas. 

  To jsem ti psal mnohokrát, že v tom, co žijeme, je velmi podstatný rozdíl proti tomu, co žiješ ty.

  To máte dost blbé a nezávidím vám.

  Náš život nespočívá ani na jednom okamžiku, ani na šesti okamžicích, ani na celé šňůře přítomných okamžiků, ale spočívá na Ježíši Kristu. 

  Proti vám to nemáme tak, že bychom dokázali všechno napravit, protože nejsme všemohoucí, abychom dokázali všechno napravit tak jako vy, ale zase máme v našem životě Ježíše. I když dokážu hodně pokazit (nevím, jestli "všechno", řekl bych, že ani nejsem ani tak dokonalý, abych dokázal naprosto všechno pokazit) stále ještě mám Ježíše, který dokáže napravit cokoliv.

  I když, ve skutečnosti náš život stojí na jednom jediném okamžiku v minulosti. 

  Ale to není tím okamžikem, ale to je tím, že v tom okamžiku byl Ježíš namísto nás.

  Toník

  To máte dost blbé a nezávidím vám"...


I ty to máš stejně blbé. V tomto panuje mezi všemi  lidmi naprostá spravedlnost. Nikde jsem netvrdil nic o tom, že bych se považoval za všemohoucího. Pokud máme z minulosti cokoli napravit, je to možné jedině tak, že tuto zátěž v pokání odevzdáme Kristu.

Tak nevím, jestli ti tak samozřejmá věc jen unikla, nebo se máš potřebu distancovat tím tvým "Ježíšem".

  Tu už jsem samozřejmě dostal před mnoha lety od křesťanů a s vděčností poslechl a pozval jsem místo materie na pomoc skutečného Krista, Ježíše.

  Vidíš. A nám stačí.

  Toník

  

  A pokud mu nerozumíš, tak se stačí podívat, kdo, komu a proč něco říká.

  Smysl Jan 9,31 je tento: Uzdravený slepý člověk, kterého se snažili nachytat náboženské vražedné obílené hroby, odpovídá na jejich chytáky tak, jak umí.

  (zajímavé, že až zase budeš obhajovat pedofily u oltáře a jejich "moc" proměňovat materii na Boha, otočíš korouhvičku naopak a budeš obhajovat, že je jedno jak moc lidé hřeší když mají "klíče")

  A nejen. 

  Bůh dobře slyší a vyslýchá i lidi, kteří dar pokání vůbec nepoznali, natož aby ho přijali. To, že si zacpává uši před pokrytci, modláři a násilníky neznamená, že by neslyšel hříšníky. To by bylo nelogické: Jak by někomu mohl dát dar pokání, když by dotyčného neslyšel?

  Toník

  Jak dlouho asi máš tuto jistotu? Týdny? Měsíce? Roky?

  Že te furt ty tvoje lži baví opakovat stále dokola. Asi ti není jasné že takovéto tvoje křiklavé a průhledné lži jsou tak nanejvýš pro legraci.

  Nesuď podle sebe druhé lidi. Naše naděje a jistota neleží v  tom, v čem tvoje. Není v tom, co uděláme my. Kdyby tě něco z našeho života nebo postojů zajímalo, tak se zeptej, určitě ti to já, bylina nebo někdo další napíše.

  Proč je to těžké? Nemusíš nutně odpovídat "správně". Jen by mne zajímaly tvoje postoje a pohled na svět. Ne na můj svět, ve kterém žiji (to už jsem pochopil, že si chce držet svoje křivárny) ale tvůj pohled na tvůj svět.

  Co bys udělal, kdyby ses teď dověděl, že za deset let spácháš hřích ke smrti a umřeš?

  Co bys udělal, kdyby ses teď dověděl, že nikdy hřích ke smrti nespácháš?

  Změnilo by jedna nebo druhá z těch infoermací něco na tvém chování? 

  Konečně trochu normální a logická reakce.

  Být spasen Ježíšem Kristem má za následek náležitě prožitý život podle Boha. 

  Dobře prožitý život ve službě Bohu je pro mne Boží dar, ne "podmínka", kterou sis ze svého převrácení vytvořil. 

  Bůh nám dal, abychom mu beze strachu vysvobozeni od nepřátel sloužili po všechny dny našeho života. To nebudu ignorovat, protože žít život pro Boha je nejlepší věc, která se člověku může stát.

  Spasení v Ježíši Kristu bylo naprosto nepodmínečné. Ježíš šel a zemřel za všechny lidi. Ještě když jsme byli mrtví v hříchu, zemřel Ježíš za nás aniž bychom mohli vůbec něco udělat. 

  Ale samořejmě Ježíše "můžete" odmítat a odmítnout, to je vaše "právo" od vašeho boha, boha naprosté "svobody" hřešit. Jen je takový postoj hodně pošetilý, krátkozraký. 

  Pokud bych ti mohl radit, Stando, tak ten Boží dar neodmítni. Věz, Stando, že Bůh nařizuje lidem, aby všichni a všude činili pokání.

  Samozřejmě, že svévolníci a bezbožníci mají "svobodu" si z Božího slova nic nedělat. Že "můžete" odmítnout. 

  Pokud ovšem nejste otroci lží, model, falešné filosofie, která svedla mnohé lidi.

  Asi ani nevidíš, jak trapně působí tvoje propagace na křesťanském portálu.

  Také bych řekl. Plést si spásu v Ježíši a "spásu" ze Zákona, z lidských skutků a snahy, pravidel hříchu a smrti je prokletý omyl.

  Toník

Když řeknu o spravedlivém: Určitě bude žít, a on by spoléhal na svou spravedlnost, ale provedl by špatnost, žádné jeho spravedlivé činy nebudou připomínány a pro svou špatnost, kterou provedl, pro tu zemře ...

  Já psal o našich pojmech, o spasení v Ježíši Kristu, kde to pravdou je.

  Kdyby sis někdy četl moje příspěvky, věděl bys, že věřím, že Ježíš zemřel za naprosto všechny lidi, že tedy zachránil všechny. 

  Tedy i tebe a další lidi, kteří spásu odmítají.

  To, že spásu odmítáš, karikuješ, vysmíváš se, různě si ji převracíš podle svého srdce, myslíš, že je falešná či cokoliv dalšího, takže ze spásy nemáš užitek a musíš si v každém okamžiku svého života pod Zákonem vybírat dobro nebo zlo neznamená, že ze spásy nemůže mít užitek člověk, který ještě Ježíše nepřijal.

  Určitě, Stando, to ti rád popíšu. Je to velmi přesně definované v našem učení a zažil jsem to ve svém životě.

 

  Ale bude ti to k něčemu, bude tě to zajímat?

  Mám s tebou zkušenost, že se neptáš, abys něco zjistil, ale aby sis sám sobě něco dokázal. I když ti napíšu odpověď na tvoji otázku, Lež co sídlí ve tvé hlavě a dává ti "svobodu" lhát ti všechno, co píšu, převrátí do nepodoby.

  Rád ti to ale napíšu, když tě to bude zajímat. Jádro našeho učení je právě o spáse, celé naše učení je o spáse a přesně definuje, z čeho jsme spaseni a velmi, velmi podrobně to rozebírá. Sám jsem spasení zažil na vlastní kůži. Vím tedy, z čeho jsem byl zachráněn a jsem schopen ti to napsat.

  Kdyby tě to zajímalo.

  Toník

  Ani já nemám problém to napsat, ale nebudu házet perly sviním.

  Toník

  Když jsem ti odpověděl na to, z čeho čerpala církev když ještě nebyla sepsaná písma Nového zákona, věděl jsem že tě odpověď nebude zajímat a že jí budeš převracet podle svého křivého srdce a domýšlet si do mého příspěvku co v něm nebylo (že jsi měl podle mne někde znevažovat Písmo coby autoritu). Odpovídal jsem tedy kvůli jiným lidem, kteří to budou číst a nemají do hlavy vsugerovanou tu lež že "první církev neměla písmo".

  O tom, z čeho a k čemu nás Ježíš spasil jsem tu psal mnohokrát a nevím proč bych to měl opakovat hazlikovi, který jen reje, vymýšlí si o druhých lži a odpověď ho nezajímá. Klidně to můžeš považovat dle toho co sám žiješ a co máš v srdci za "kličkování".

  Toník

  Snad v tom, že "písma ne-mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši."?

  Snad v tom, že když Pavel psal "písma", tak nepsal o Mojžíši, prorocích a spisech?

  V čem tkví můj omyl, který vidíš ve své hlavě?

  Netřeba urážet Krista tím, že se za něj vydává materie, která Kristem není. 

  Stando, samozřejmě. Ta hraná mentální natvrdlost je důstojná tvé komunikaci a domýšlení nesmyslů.

  Psal jsem:

  

Ne, to se mi nestalo.

Ten blok co ti způsobila katolická výchova v dětství, nemůžeš zatím v sobě vidět, ani tušit. Tento duchovní blok se maskuje rodičovskou výchovou. V tom je tento blok velmi nebezpečný. Můžeš si ho však odvodit a uvidět na jiných lidech, stejně postižených jako ty.

Zkus to říct pekaři ke kterému chodíš. Asi se Ti vysměje.

  Zpět k tématu od tvých kliček.

  Psal jsem:

  Ty jsi ovšem psal, že jakýsi "Kristus ovšem prohlašuje o této "materii" zjevně pravý opak toho, co nám namlouváš ty." Pokud něco takového napíšeš, bylo by od tebe myslím také dobré uvést ten "pravý opak , co jsem psal já". Pokud ten "pravý opak" neuvedeš a neuvedeš, který kristus ten pravý opak prohlašuje, jsou tvé příspěvky jen prázdným pleskáním.

  Neuvedl jsi ani ten pravý opak: Prohlašuje snad nějaký kristus, že ta materie je kristus? Nebo snad nějaký jiný opak toho, co jsem psal?

  

  Zpět k tématu.

  Toník

  Jednoduše si o mně plácnul nějakou blbost a teď se k tomu nechceš znát a uhýbáš ke svým kličkám.

  nevadí. Trochu jsem to čekal.

  Toník

  Ahoj Unshakene.

  Neřekl bych. Ta jistota naděje, kterou někteří lidé mají a jiní ne, totiž není daná nějakou přípravou či znalostí, nejde dodat "zvenku". 

  To je věc, která je vnitřní, niterná.

  Viděl jsem umírat více lidí a i v ŘKC prostředí je to tak, že někteří umírají s hrůznou a beznadějí a jiní s bázní a nadějí. Na jednom pohřbu můj blízký člověk napsal i písničku na dané téma, ve které popsal, co viděl. A zase jsem zažil, když umírala moje babička: Když k ní přišel pan farář, potřeboval povzbudit a potěšit spíš on ;-).

   Když mi bylo něco přes dvacet, viděl jsem umírat pana faráře, který byl u nás ve farnosti přes padesát let, několikrát jsme ho byli navštívit, povídali jsme s ním. Pomatuji si z té doby na tu beznaděj a strach, oboje umocněné ještě zoufalou samotou. Samozřejmě je něco jiného snažit se povzbudit druhého v umírání a vlastní umírání, ale jako i u jiných věcí tady platí: Nikdo nedá, co sám nemá. 

  A tohle jsou zrovna věci, které může dát jenom Bůh, na to je člověk krátký.

  Toník