Díky vystoupení P. Benka na pohřbu, kdy použil přesně tatáž slova, která běžně a často používal v nedělních kázáních, nám došlo, jak se cítil Filip. Ukázalo nám jednu - možná prvotní - příčinu Filipovy bolesti. P. Benko často opakoval, že registrované partnerství je špatné, že církev to nemůže schvalovat, PROTOŽE CÍRKEV HÁJÍ NORMÁLNOST a NORMÁLNÍ je spojení muže a ženy. Nás "normální" bohužel ani nenapadlo, jak našeho syna tato slova musela zraňovat. My "normální" jsme tato slova mnohdy ani nevnímali a nezapamatovali si je, protože se nás bytostně hluboce nedotkla. Ale úplně jinak je vnímal Filip. Když ve svých 13 letech, kdy si svoji homosexualitu stále zřetelněji uvědomoval a připouštěl, tato slova opakovaně slyšel v kostele, pochopil, že v očích církve, jak ji prezentují takovéto názory, je NENORMÁLNÍ. Odmítal chodit do kostela nebo alespoň nechtěl ministrovat P. Benkovi. Nebyl schopen nám říci proč a my jsme to považovali jen za jeho pubertální vzdor. Trápilo mě to a řešila jsem to se známým knězem - salesiánem. Ten mi řekl, ať ho do kostela chodit nenutíme, že Bůh si k němu cestu najde...

Farářova slova si Filip bohužel velmi dobře zapamatoval a byly to první kapky do poháru jeho bolesti, kdy sám sebe začal vnímat jako nenormálního a nehodného žít na tomto světě. Jak dospíval, bylo mu totiž čím dál víc jasné, že je gay, a i když takový nechtěl být, pochopil, že je to danost, kterou nelze změnit, i když se snažil, i když chtěl...