Svatý otec František si přeje aby bylo teď před Velikonocemi v každé diecézi alespoň jedno místo kde by se adorovalo před Nejsvětější svátostí, bdělo  a zpovídalo po 24 hodin.  Probíhá to od pátečního večera do večera sobotního. Aby měl možnost a inspiraci přistoupit ke Svátosti smíření opravdu každý. I ten kdo už si ani nepamatuje kdy byl naposledy, nebo se s Bohem nesmířil vůbec, za celý svůj život.  Každý kdo trpí představou že je bez hříchu. Měli bychom si každý zjistit kde se to u nás koná, podle svých možností se zúčastnit a informovat o tom známé.  Pan papež František nabádá od počátku svého pontifikátu každého kněze i biskupa, aby se co nejvíce zdržoval ve zpovědnici. A sám jde příkladem. Trpělivě zpovídá obyčejné lidi.

Katolická církev, pravoslavné církve, východní církve - všechny mají podobný přístup.

Anglikánské církve - někde jen společné vyznání hříchů při bohoslužbě, místy praxe podobná katolíkům.

Protestanté a reformovaní - vesměs pouze společné vyznání při bohoslužbě, u lutheránů kdysi probíhala také zpověď pastorovi.

Mormoni - u těžkých hříchů se vyžaduje zpověď biskupovi

Všichni pak praktikují i osobní zpověď přímo Bohu.

Ne každé přísloví je dobré a moudré a tohle je zrovna jedno z nich.  V náboženském kontextu se ani dříve moc nepoužívalo. Je v něm kus pýchy, nadřazenosti a furiantství na straně jedné a kus touhy ponížit bližního (kováříčka) na straně druhé. Pro takového významného, skvělého a důležitého člověka jako jsem já je dost dobré jenom to nejlepší.  Pokud vůbec něco. Snad jenom král je dost dobrý na to aby se zabýval mými záležitostmi. Šaty a boty si dám ušít jen u toho nejlepšího a nejdražšího krejčího a ševce. Podle poslední módy. I kdyby mne měl okrást, já na tom mám. Než bych se špinil s nějakým poctivým chudákem.

Naši předkové se podle něho díky Bohu příliš neřídili, ani ti bibličtí. Jinak by ještě dneska seděli v Egyptě nebo na břehu Rákosového moře.  Na co by potřebovali nějakého zbytečného lidského prostředníka v podobě Mojžíše, Aarona ,  kněží, králů a proroků ? Proč by si nemohli sami dojít na horu Choreb pro přikázání ? Proč by měli dodržovat nějaký Mojžíšův zákoník ?  Proč by měli chodit do Jeruzaléma, proč by nemohli obětovat sami, třeba nějakého pěkného vepříka doma na dvorku ? Obětovat jen v duchu ? Proč by si nemohli sami napsat svou vlastní bibli a potřebovali by jí vůbec ? Na co by jim byli apoštolové, biskupové, kněží a jáhnové ?  Stejně tak by mohl někdo říct proč krmit a oblékat hladové a nahé ubožáky. Když si můžeme v klidu počkat až přijde sám Pánbůh……………

Náš Pán Ježíš Kristus za sebe naproti tomu platil chrámovou daň do rukou problematických kněží a když někoho očistil z malomocenství tak trval na tom aby se nechal uznat za zdravého od kněze.  Přesně jak ustanovil  Mojžíš. Přestože by se nám mohlo zdát že už to ani nestálo v té době za to. Proto dělejme to co nám říká a co je psáno a nejenom v tomto.

Ten kdo neposlouchá pověřeného služebníka a správce a krátí mu nájem ten obvykle také neposlechne ani Pánova Syna  nebo Pána samého a snaží se ho okrást úplně stejně a ten kdo ctí služebníka protože je Pánův ten ctí i Pána. Ten kdo ctí Nevěstu ctí zároveň i Ženicha.

Naší povinností je smířit se s Bohem alespoň jednou do roka. To je ale žalostně málo. Čím blíž má člověk k Bohu a čím víc je svatý tím lépe a citlivěji vnímá i vlastní hřích a naopak.  Blahoslavený Jan Pavel II. žil život světce již tady na zemi a ke zpovědi chodil každou sobotu.  Po každé zpovědi bývá člověk po určitou dobu chráněn před pokušením. Nejrůznější vášně a sklony mohou výrazně slábnout.I takové u kterých se to jen těžko dá předpokládat.  Proto se zpovědi nebojme. A nešetřeme se při ní.

existuje často ve světě pro lidi, kteří s Bohem nežijí, nějaká náhražka.