V brzké době pro některé církve nastane těžké období samofinancování, dotace na platy pro duchovní se postupně sníží na nulu a každý sbor či církev bude muset najít či nově vytvořit zdroj příjmů pro své pracovníky, může se také stát, že budou muset ukončit svou činnost.

Nový zákon nám doporučuje v tomto ohledu následující: „Ten, kdo je vyučován ve slovu, nechť se sdílí ve všech věcech s tím, kdo vyučuje.“ Galatským 6,6

Ve věcech naší solidarity, naší vzájemné pomoci nám může být inspirací životní příběh dvou bratří, který je zaznamenaný ve Starém zákoně. Je to příběh  Zabulóna a Isachara.

Často se poukazuje na vzájemnou sounáležitost obou kmenů. V Mojžíšově požehnání v Dt 33,18 jsou oba kmeny zmíněny jakoby jedním dechem, jakoby jejich osudy byly vzájemně propleteny. Důvod se spatřuje v odpovědi na otázku, z čeho Isacharovci žili, když „na plný úvazek“ studovali Písmo? Patrně je platili jejich bratři z kmene Zabulón, kteří na to vydělali svou obchodní činností.

V Talmudu je možnost takového uspořádání naznačena: „Člověk se může dohodnout se svým přítelem, že jeden bude studovat a druhý jej bude živit, a odměnu si rozdělí.“

Výzva ke vzájemnému sociálnímu cítění je obsažena také v jiném talmudickém výroku rabína Hilela, který učil:

„Jestliže já nejsem pro sebe, kdo je pro mě? A když jsem jenom pro sebe, co jsem? A jestliže ne nyní, pak kdy?“

První část výroku hovoří o zodpovědnosti za sebe sama. Každý z nás máme určité vlohy, nacházíme se v nějaké situaci, tahle část výroku apeluje, že nikdo z nás nemůže dosáhnout ničeho, pokud se nezasadíme o to my sami osobně!

Nikdo nemůže dosáhnout určitého vzdělání, pokud se nebude sám chtít učit. Nemůžeme dosáhnout určité životní úrovně, pokud nebudeme chtít sami. Podobně to platí i o morálce, musíme na sobě neustále pracovat. My sami jsme strůjci svého štěstí. Pán Bůh chce určitě žehnat naší vlastní snaze.  

Druhá část Hilelova výroku je o naší zodpovědnosti za druhé. V souvislosti židovského náboženství měl Hilel zřejmě na mysli židovskou obec, synagogu. Pokud budeme o tomto citátu uvažovat z našeho křesťanského hlediska, jedná se o pomoc našim bližním, především pak sourozencům z domovského sboru, kam chodíme na bohoslužby. Vzpomeňme, jak nás milý apoštol Pavel podobně nabádá:

„A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.“ Galatským 6,10

Třetí část Hilelova výroku hovoří o naléhavosti času: „… jestliže ne nyní, pak kdy?“, všimněte si, že i Pavlova výpověď, kterou jsem zmínil výše, hovoří s podobnou logikou: „… a tak dokud je čas“ Výklad se sám nabízí: pokud nezačnu s tím vším teď hned, budu mít ještě někdy v budoucnu čas? Každý okamžik neodvratně pomine a příležitost, kterou nám připravil Pán Bůh, může být zbytečně promarněna.

Zajímavost, která jistě stojí za zmínku, je ta, že Hilelův výrok je určitou odpovědí, reflexi na Hospodinu řeč, kde Hospodin varuje Kaina:

„Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Genesis 4,7

Hilel sestavil svůj výrok na základě téměř totožné literární struktury tohoto biblického verše.[1] Práce na sobě a užitečnost pro druhé v naléhavosti času je podle Hilela „recept“ jak konat dobro, které nás pak má uchránit před tím, aby se hřích neuvelebil v životě zbožného jedince.

Český národ má vzor ve spojení Bible a života a podnikání v Tomáši Baťovi. On dobře Bibli znal a prakticky verše naplňoval: Nejpoužívanější aplikace verše: „Kdo chce z vás být největší, staň se služebníkem všech,“ říká Ježíš. Jeho krátké heslo: „Náš zákazník, náš pán,“ je známé i dnes. Kdo četl Baťu, jistě správně pochopí tento slogan a poslední z žijících Baťovců by ještě i dnes mohli vyprávět o jeho službě veřejnosti.

Jednou se Tomáše Bati ptali, co nebo jaká ctnost měla největší vliv na jeho vzrůst podnikání. Za nejdůležitější ctnost považoval – POCTIVOST. Celý systém se řídil mravními základy.

Dědictví, které nám zanechal, není ve strojích či továrnách, nýbrž v naplňování Božích požadavků v našem životě. Jak Baťa praví:  „Protože neexistuje žádná učebnice, kde by toto bylo vysvětleno, ani žádné vyzkoušené a osvědčené metody, rozhodl jsem se vybudovat vlastní systém, který jak doufám, prospěje lidstvu. Tento systém se jmenuje příklad.“

Ale zpět k Zabulónovi a Isacharovi. V jistém smyslu pro nás může být starozákonní obraz Zabulóna a Isachara vodítkem pro naše křesťanské životy. Isacharovci žili „na plný úvazek“ studiem Písma, protože jim to s největší pravděpodobností umožňovala výpomoc jejich bratří z kmene Zabulón, kteří si na to vydělali svou obchodní činností. Podobně by to mohlo platit o našich vzájemných křesťanských vztazích. Tuto myšlenku vystihuje nejlépe následující biblický text:

„Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.“ 1 Petrovi 4,10   Poznámky: 1. Hilelova odpověď na Hospodinovu řeč