Grano Salis - Miluj sám sebe

poslal momonka

Už jsem se tady nedávno někde zmínila o pořadu TWR Zrcadlo a tématu, které se tam zrovna probírá. A to téma zní Miluj sám sebe a je to vlastně takový výtah z knihy německého pastora W. Trobische. Myslím, že by stálo za to, si o tom popovídat i tady.

Moderátor pořadu v úvodu předeslal, že jakkoliv zní název děsivě, není třeba se bát. Mé obavy z nejhoršího se ale přesto naplnily. Pořad se, mírně řečeno, nepovedl. O co jde?

Autor se nám snaží nabulíkovat, že pokud nebudeme milovat sami sebe, nemůžeme milovat bližní. Aby to bylo stravitelnější (milovat sebe přeci jen vyvolává negativní asociace), používá obrat přijímat sebe sama. Takže abych byla vůbec schopna předávat lásku svým bližním, musím napřed přijmout samu sebe, takovou jaká jsem, se všemi svými negativními i pozitivními vlastnostmi. Dále se musím naučit i milovat své tělo, neboť, dámy, ruku na srdce, která se sama sobě líbíte? Kolik z vás je se sebou (s tím, jak vypadáte) spokojených? Díváte se na sebe rády do zrcadla, nebo se mu vyhýbáte širokým obloukem? Milovat sám sebe nám podle autora jaksi není dáno, a tudíž se tomu teprve musíme učit. Prý obzvláště v dnešní době žije velká spousta lidí, kteří nemají lásku k sobě samým... A co z toho má vyplývat? Světe div se, ale má z toho vyplývat skutečnost, že jsou sobci! Ano, čtete dobře - kdo nemá sebelásku, je sobec. Logicky uvažující člověk by řekl, že si to neodporuje. Podle mne je to jen trapná hra se slovy, ale pojďme dál. Teprve člověk, který skutečně miluje/přijímá sám sebe, se může obětovat pro druhé. Kristus, protože miloval sám sebe tím správným způsobem, mohl přinést oběť za lidstvo... A tak dále.

Ptáte se, jak je možné k něčemu takovému vůbec dospět? Učí to snad Písmo? Ale ano, jistě že učí! Písmem se totiž dá dokázat ledacos. Písmem se dá i posvětit ledajakou (nešlechetnou) myšlenku.

„Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Na tomto Kristově výroku se dají postavit myšlenkové konstrukce, ze kterých člověku přechází zrak. (Už jsem slyšela i výklad, že máš milovat bližního úplně stejně jako sám sebe, čili ne méně, ovšem pozor - ani ne více! Trošku alibistické, řekla bych.) No nic, pan Trobisch tady zřejmě nevypochopil, že Kristus tím chtěl říci, že láska člověka k sobě samému jaksi vyplývá z jeho přirozenosti, a tak (alespoň) stejnou láskou by měl milovat i toho bližního, když už nic. Zkrátka chovat se k němu jako by to byl on sám. Jinými slovy se dá říci: „Jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim.“

Je mi jasné, že tady někdo může vyrukovat s případy, kdy se lidi sami sebe štítí, mají spousty mindráků a v těžkých případech i svá těla poškozují. Patologické stavy ale nechme, prosím, stranou. Kristus se tady bavil s rozumnými lidmi, tak říkajíc elitou izraelského národa.

Další výrok, který údajně dokonale zapadá do této absurdní představy, je Pavlův výrok v listu Efezským 5:28: „Kdo miluje svou manželku, miluje sám sebe.“ Voilà! Vždyť to tu máme černé na bílém! Čtenáři rozuměj – co je důkazem toho, že muž miluje svou ženu? No přece fakt, že miluje sám sebe! Muž, který sám sebe nemiluje, nemůže milovat ani svou ženu. Působivé. Jen do chvíle, než si otevřete Bibli, pročtete si celý kontext a zjistíte, že muž a žena jsou Pavlem chápáni jako jedno tělo, tudíž je nemožně, aby člověk, muž (či žena) miloval/a své tělo a manželku (či manžela), která/ý s ním tvoří onu tajemnou jednotu, přitom vynechal/a. A zase, světské lidi, kteří sice žiji spolu, ale ve skutečnosti každý zvlášť, neboť nechtějí být omezováni jeden druhým, a o tomto nemají páru, laskavě vynechte. Nepochybuji však o tom, že v této otázce panuje i neproniknutelná tma mezi některými křesťany.

Otázkou zůstává, odkud se tento nápad vzal. Kde se tato (nekřesťanská) myšlenka vůbec zrodila? Napřed se nauč milovat/přijímat sám sebe, abys mohl bez překážek milovat své bližní. V dnešní době jsou lidé sobečtí proto, že neumějí milovat/přijímat sami sebe. A tak dále. Koneckonců si to můžete poslechnout sami, všechny díly jsou k mání v archívu TWR. Mám za to, že v tom prostě jen dominuje snaha skloubit výplody humanistické psychologie s vírou v Ježíše Krista. Dva neslučitelné fenomény. Proč? Protože humanistická psychologie, která je v podstatě ateistická či deistická, to je už celkem fuk, vychází z premisy, že člověk se rodí ve své podstatě dobrý. No a když jsem „od přírody“ dobrý člověk, tak je nabíledni, že bych se měl mít rád. Anebo jsem prostě jen takový, jaký jsem, tak mi nezbývá, než se takový přijímat a mít se rád. Bůh mě holt takovou stvořil a tak se nebudu přeci vzpírat Jeho dílu, že. Jsou to sice ryze moje spekulace, jak mohl Trobisch dospět k tomu, k čemu dospěl, ale jedno je mi nad slunce jasné – v Bibli to nevyčetl. První byla myšlenka, teprve pak přišla na řadu Bible, v níž se hledalo tak dlouho, až se našlo a blud obhájilo...

Boží Slovo totiž tvrdí opak.

Boží Slovo říká, že je člověk ve své podstatě zlý. Pavel si to uvědomoval až moc dobře, když napsal: „Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic dobrého.“ (Ř 7:18) Člověk je hříšník a už se jako hříšník rodí. Jak říká i Žalm 51:5: „Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.“ Nestává se jím postupně (vlivem špatné výchovy, prostředí, genů atd.), hřích je v něm odjakživa a bude jej soužit, až dokud nespočine v hrobě. Není potřeba učit člověka hněvu, nenávisti, vzdoru – tohle všecko on bravurně ovládá automaticky – má to vrozené, co si budem povídat. Jak nesnadný úkol je, naučit děti poslouchat nebo říci: omlouvám se, mrzí mě to atd. Veškeré ty ideologie, ty snahy o eliminaci zločinu, ta fantaskní představa, že jednou bude ráj na Zemi, žádné války, utrpení, násilí, kriminalita... pramení buď z příšerné naivity, nebo vzpoury vůči Bohu aneb my si to, Otče, uděláme hezké i bez tebe... a sami se za vlasy zvedneme do nebe:-) Bůh nepřijímá člověka takového, jaký je – nakaženého hříchem. Bůh sice člověka miluje coby hříšníka, ale jako hříšníka jej nepřijímá! Copak patří shnilé ovoce na stůl královský? Netuším, jak dalece si pan Trobisch svůj hřích uvědomuje a do jaké míry hřích tvoří mezi ním a Bohem překážku... A taky - či jej chápe jako něco, s čím se musí naučit žít, smířit se s ním, naučit se ho přijímat...

Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké někdy je milovat svého bližního. Co teprv nepřítele? Jedno však vím bez jakýchkoliv pochybností – agapé pramení pouze a jen z Boha. Tento druh lásky žádný člověk ze sebe nevykřeše, byť by se miloval a přijímal sebevíc. „V našich srdcích je rozlita Boží láska skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ (Ř 5:5) Jedině tato Boží láska – agapé – nám umožňuje bez jakýchkoliv zábran nezištně milovat bližní i nepřátelé, pokud jí ovšem do cesty nestavíme neprodyšné hráze. „Milovaní, milujme jedni druhé; neboť láska je z Boha a každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska.“ (1J 4:7,8) Kdo nemiluje, nemiluje zkrátka proto, že nepoznal Boha! Nikoliv však proto, že nemiluje sám sebe!!! Vidíme, jakými bludy jsou pastýři schopni krmit své ovečky. A ty jen tiše papkají a slastně si při tom mlaskají. Učení, které nám pan Trobisch uklohnil, je otrávené a není z Boha.

To jediné, o co se od chvíle svého obrácení snažím, je, pohřbít onu zatracenou sebelásku, která jen ničí můj vztah k mým nejbližším. Jen kvůli ní marním čas činnostmi, které uspokojují výhradně mne, zatímco mě třeba potřebují děti či manžel... Sebeláska nikomu nepomůže, neprospěje, neučiní jeho ducha šťastným. Sebeláska je destruktivní. Třeba tato terapie zabírá u zamindrákovaných lidí s pocitem méněcennosti, kteří se tímto dostanou ven z jakési ulity a poznají krásy tohoto světa... To je klidně možné, ale k Bohu - Léčiteli ztrápených duší - je to nepřiblíží ani o píď. Jaký dopad má ale na osoby znovuzrozené? No, to nechám k posouzení na každém z vás. Mnoho lidí včetně těch znovuzrozených si nese s sebou z dětství nějaké křivdy, traumata, které dětská dušička neuměla zpracovat, a to všechno v sobě dusí, dokud se pak v dospělosti nenajde slabší bytost, na které si bude svoji frustraci vybíjet. Obvykle to schytají opět děti, na nichž je pak podle zažitých stereotypů uplatňován stejně vadný princip výchovy. Řetězová reakce. Jiní se pro změnu utápějí v alkoholu či v depresích. Zachrání je z toho sebeláska? Podle pana Trobische prý ano. Avšak podle apoštola Pavla (mimochodem mého spolehlivého "osobního psychologa") naprosto ne. „Žijete-li totiž podle těla, zemřete; jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.“ (Ř 8:13) „A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali své tělo s vášněmi a žádostmi.“ (Ga 5:24) Coto? Ukřižovali své tělo?? UKŘIŽOVALI. Čtete správně, sebeláskaři – ukřižovali.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace