Zavrhovat komunisty, katolíky, atd, jenom proto, že jsou komunisti nebo katolíci, to staví zavrhovatele na úroveň nepřátele neslučitelných..ismů, takže sám není o nic lepší než ti které zavrhuje.

Je třeba v pravdě Ducha svatého zpěv satanské Syrény rozpoznat. Každý zpěv je jinak vábivý a každý vytváří jiný ..ismus.

Katolická babička říká vnukům- zavrhnětě komunisty.

Komunistická babička říká vnukům- zavrhněte katolíky.

Chápeš?

Nebojujeme proti lidem, bojujeme proti duchům zla. Bojem proti nějakému ..ismu se vždy dostaneš do pasti. Bojuješ totiž až s produktem zla, který lze stále může ve zlu obměňovat. Lepší je bojovat se zlým duchem, který nějaký zlý ..ismus vytváří. Zly duch začíná nový ..ismus vytvářet lákavým a líbivým "duchovním zpěvem Sirény, kterým naláká své příznivce. Pokud tento zpěv nedokážeš v pravdě Ducha rozlišit, je tvůj duchovní boj bojem marným. O duchovní schopnosti rozlišení, je tento můj článek.

Tyhle slova jsou velkým rouháním:

Lidská žena nemůže rodit Bohy, aby je pak nazývala svými Syny. Maria dala svému synu lidství a Bůh Otec dal svému Synu božství. Spojení lidství a božství je v Kristu- bohočlověku, ne v Marii. Maria nemůže nazývat svého syna svým Synem. To může jedině Bůh Otec, říct- můj Synu. 

Když se nad tím zamyslíme, tak pokud by byl Ježíš Synem Marie, byla by Maria i Matkou Boha Otce. Označení "Matka Boha", je tím největším možným rouháním. Dělat ze sebe Matku nestvořeného, no, k tomu je třeba velké lži a pýchy. Satanské pýchy stavějící se nad Boha.

Kristovo božství a lidství nikdo od sebe neodděluje! 

Kristus při svém početí přijal o Marie lidství a od Otce božství. Tyto dvě přirozenosti jsou v Kristu neoddělitelné. Maria porodila bohočlověka jako člověka, nedala mu božství, dala mu lidství. To, že Maria jako lidská matka porodila Bohačlověka, jí nedává právo na titul- MATKA BOHA.

Maria není Matkou Boha!

Maria je lidskou matkou Bohočlověka!

Vzhledem k tom, že slovenština se mladší generaci stává nesrozumitelnou, tebou zmíněné biblické verše uvádím ještě jednou v češtině a také rozšířené o autoritu božího posla Pavla. Chce se snad nějaký zdejší katolík s božím poslem dohadovat?!

tak to dopadne vždy keď niekto vymyslí nejaký pojem ktorý nie je v biblii...

ivanp

Asi tak.

  Stando, podle své situace nesuď druhé. 

  Pokud ti něco fakt hoooodně důležitého uniká (což z mnoha tvých příspěvků křičí), máš potřebu být neustále jako odpůrce čehokoliv, co křesťané napíší a neustále prudit a vymýšlet si lži o druhých, je to tvoje věc, mně do toho netahej.

  nechtěl bys napsat něco k tématu článku, odpovědět na otázku?

Oko konečne si na to prišiel...mám z teba radosť...tak konečne prestaň veriť bludným termínom vymysleným nehodnými koncilmi a začni používať terminologiu písma...potom určite zistíš že žiadna bohorodička ani matka Božia ani kráľovná vesmíru neexistuje...

Oko ty kluku jeden...robíš mi radosť...

ivanp

ivanp

No to sou mi věci Martino..

 

Martino

  Stando, jako obvykle k tématu článku nic, jen tvé prudění a obvyklá opozice. Ani bych už nic jiného nečekal. 

  Překvapíš někdy?

  Nevím, že bych si kdy v poslední několika letech 

bral námitky na mé komentáře osobně. Pravděpodobně 

sis to spletl se situací, kdy tu někteří nejmenovaní lidé 

místo námitek ke komentářům píší lži, nesmysly a nepravdy, 

které si o spoludiskutujících vymysleli nebo je 

ty lži napadly a já napíšu, že lež je lež, výmysl výmysl 

a nepravda nepravda. 

  

  Ano, samožejmě, souhlas. 

  Dnes tomu rozumím naopak než tehdy: 

  Když člověk přijme Boží milost v Ježíši, přiblíží se k Bohu. 

Ze živé víry, ze života s Bohem a z Boží milosti pak plynou 

skutky, které dělal Ježíš. Když je člověk s Bohem, 

následuje Krista, je podobný Kristu. Boží skutky

jsou ovocem života s Bohem.

  Když člověk Boha teprve hledá na křivolakých cestičkách 

a snaží se Krista napodobovat, tu Cestu zatím míjí a žije 

jen nepovedenou karikaturu toho, co žil Ježíš. 

  Stando, v jednom se s tebou shodnu: Věci vidím obráceně než ty a než někteří další, se kterými si rozumíš.

  Pro mne je normální svoboda nehřešit a není pro mne normální svoboda hřešit.

  Hříchu rozumím tak, že kdo hřeší je otrok hříchu a představa lidí, že mají hřích pod kontrolou či že mají "svobodu" hřešit je z iracionálního virtuálního světa.

  Když jsem spasen, je pro mne normální bojovat za druhé lidi a pomáhat jim a není pro mne normální představa, že by spasený člověk neměl už za co bojovat, o co se snažit či že by jediným smyslem života bylo bojovat sám za sebe.

  Je pro mne normální jít životem přímou cestou a není normální jít kdejakými křivolakými cestičkami.

  Je pro mne normální žít ve světle a "požehnání" temné noci nechat těm, co stojí o temnotu.

  Je pro mne normální si bibli číst, číst si co je v ní napsáno a poslouchat Boží slovo a není normální si domýšlet co v bibli není a vykládat si bibli dle svých představ.

  Je pro mne normální, že i když něco dostanu zadarmo, darem, vážím si dané věci. Tím spíše, pokud to dostanu od někoho, kdo mne má rád.  Nevysmívám se Ježíši Kristu, tomu Božímu daru, abych o něm tvdil, že "by za nic nestálo".

  Atd. jak jsme si to tu často psali. 

  Jistě se shodneme v tom, že to máte naopak: Kdo stojí na nohou v realitě a kdo na hlavě a virtuálních smyšlenkách, nechť klidně posoudí čtenáři.

  To asi opět píšeš o nějakých miminkách, které se podařilo polít nějakému panu faráři, jestli ti dobře rozumím. 

  Zkus tuhle svojí virtuální na hlavu postavenou představu konfrontovat se skutečnou realitou kterou prochází politá miminka, máš-li na to odvahu. A nebo to zkus vysvětlit lidem, kteří mají boha, jehož cesty jsou křivolaké.

Ve tvém scénáři "spasení" tě Bůh změní (pouhou milostí, jaksi bez tvého přičinění), naroste ti svatozář (nebo minimálně držák na svatozář :-)) a po zbytek života už snad ani nekráčíš po zemi, ale samou svatostí se vznášíš několik centimetrů nad ní. Jsi "znovuzrozený" křesťan, který už nehřeší, poněvadž Bůh mu vyměnil srdce. Takto změněný člověk by už pochopitelně neměl svobodu zhřešit
Takto já porozuměl tvému svědectví o tvé víře.

  Zkus si o mé víře přečíst moje příspěvky, moje svedectví. Máš-li tedy takovou "svobodu" v arzenálu svých "svobod".

  U nás je to tak, že skutky jsou ovoce života s Bohem a ovoce jeho daru. Pobyt v Boží blízkosti způsobuje změnu života, která se pak ve světě projeví velmi charakteristickou změnou chování člověka, který poznal Boha a s Bohem žije nebo Bohu dokonce vydal svůj život. Člověk, který žije s Bohem, který zažil vnitřní změnu a dar Ducha, nepotřebuje vytvářet karikaturu tím, že by vnějšně něco napodoboval. Má co je třeba v srdci.

  Že můžeme žít v Boží blízkosti, to nás nic nestálo. To byl Boží dar, Boží rozhodnutí. Nemůžeme k němu nic přidat, ani ubrat, jak už jsem ti vysvětloval v některých příspěvcích.

  V jednom s tebou mohu souhlasit:

  A zvláště, pokud je to rozhodnutí ve shodě s Boží vůlí, rozhodnutí v Bohu. To se ti také celou dobu snažím napsat a mohu dosvědčit, že mé rozhodnutí, které bylo ve shodě s jeho vůlí, bral a bere Bůh vážně, potvrzuje je a stojí za nimi. O tom je také Boží smlouva a znám desítky a desítky osobních svědectví lidí, kteří zažili v této věci totéž.

  O rozhodnutích, která byla vykonaná v rozporu s Božím plánem, mimo Boha, bych to tak netvrdil. Slyšel jsem už více svědectví lidí, kteří se rozhodli proti Bohu a Bůh jim jejich plány překazil, zastavil je (a i v písmu je desítky takových příkladů). To by asi bylo na delší diskuzi už zcela mimo téma článku. 

  O což ti asi šlo? Odvést řeč od tématu, tím, že k tématu nic nepíšeš a jen ryješ?

  Pokud ano, tak si myslím, že se ti to povedlo.

  Pokud chceš upozornit na TVÉ špatné pochopení podstaty věcí, tak zrovna způsob vymýšlení si lží a nepravd o druhých mi připadá velmi nevhodný. Tím mnoho nepochopíš. Nanejvýš toho, o kom si lež vymyslíš, v diskuzi naštveš. Já už jsem tedy zvyklý, že mí bývalí "bratři" tohle dělají a píší tu o mne jednu lež na druhou (a navíc vím, že totéž dělají členové jiných podobných organizací těm, co se dostanou z vlivu dané organizace). Takže mne už tím ani nenaštveš, zažil jsem ze strany ŘK podobné chování mnohokrát. Já ti jen v klidu odpovím a napíšu ti, že to, co sis o mne vymyslel, je výmysl a když svůj nepravdivý výmysl o mne dokola opakuješ, tak jednoduše popravdě napíšu, že tvůj výmysl o mne je lež. 

  Takto to dělám a budu dělat nadále, neber si to nijak osobně. Nebo si to vezmi osobně: Pokud si o mne vymyslí lež Martino, Jaela, Kjubik či Noname a další, nekomentuju to obvykle vůbec. U tebe mám pocit, že můj komentář k tvé vymyšlěné nepravdě o mne by mohl mít smysl i pro tebe.

  Kdyby tě zajímalo, co z tvých slov o mne je nepravdivý výmysl a jak to se mnou bylo ve skutečnosti, rád ti to napíšu.

  

  A chtěl bys tomu, Stando, porozumět a vědět, jak to se mnou bylo? Pokud ano, rád ti to napíšu

  V dospělosti jsem se nenechal přesvědčit, že to žádný křest nebyl, ani jsem v dospělosti neměl "křest" miminka potřebu nijak řešit. Neměl jsem tedy ani důvod řešit "platnost" křtu miminek. 

  Tohle jsou všechno vaše kategorie, vaše dohady, vaše způsoby uvažování, od kterých jsem byl v dospělosti, díky Bohu, hodně daleko.

  Chápu, že to nemáš zapotřebí.

Čemu se Kjubíku tak divíš?

Vždyť to je docela známá tvoje praxe vymýšlet si a lhát o jiných. Dá se to doložit.

Křivým svědkem zde na GS jsou v tomto případě tvá vlastní slova zde zapsána ve tvých příspěvcích :-)

  O sobě tu píšu pravdu nemám důvod tu o sobě lhát. Zkus si někdy číst text, který ti někdo píše a nevykládat si ho. O svém životě v ŘKC i o tom, když jsem se dal jednou pořtít poté, co jsem se znovuzrodil i o tom jak jsem se znovuzrodil a proč jsem se dal pokřtít jsem tu psal mnohokrát.

  Jestli's to přehlíd, nebo sis to nějak vykládal dle obrazu, který vás v ŘKC učí a nepochopil a proto o mne vymýšlíš různé nepravdy (které jsem ti výše konkrétně jmenoval a napsal, jak to se mnou bylo ve skutečnosti) a teď máš opravdu zájem pochopit, jak to se mnou bylo, rád ti to napíšu.

  Výše v diskuzi jsem ti napsal, v čem se o mne mýlíš. Stačilo ti to? Všimnul sis toho vůbec?

  Když si o mne vymyslíš a domníváš nějakou nepravdu, obvykle ti konkrétně píšu, v čem sis o mne nepravdu vymyslel a jak to se mnou bylo ve skutečnosti.

  Základní chybou v této věci, kterou děláš, je to, že do svého způsobu myšlení a do toho, jak tě vyučili "logice" v ŘKC, manipuluješ druhé jako by oni uvažovali jako ty.

  Prozradím ti jedno tajemství: Tvé "domnívání" je pro mne postavené na hlavu, převrácené. Je to váš styl uvažování, který je křesťanství cizí a je cizí i mně. Ať už to jsou věci, které se domníváš a vymýšliš o mne, tvé motaniny okolo "svobody hřešit" či okolo "znovuzrozování ve křtu miminek" či "když jsi spasen a nebojuješ o svůj život není už za co bojovat" či cokoliv jiného, co se z toho uvažování postaveného na hlavu domníváte.

  Máš-li tu možnost v arzenálu své svobody, zkus se místo "domýšlení" a "domnívání" o realitu zajímat. Budeš překvapen.

  Stando, mne nezraníš. Jsem zvyklý na vaše domnívání a domýšlení. 

  Tahle věc je ale přesně jedna z věcí, které rozumíme jinak: "Biblické" pro nás znamená "věci se dějí podle bible" a "nebiblické" pro nás znamená "věci se dělají jinak než v bibli".

  V tomto případě je pro nás "biblický" postup, "který stojí na nohou": 

  Boží mislost v Ježíši -> Boží moc ke spasení člověka, evangelium -> povolání ke službě evangelia -> kázání evangelia -> slyšení evangelia -> víra v srdci Božímu slovu -> přijetí Ježíše -> křest ve vodě v tom jménu, co člověk poznal.

  "Nebiblický" postup postavený na hlavu je pak:

   Zákon hříchu a smrti -> Bezmoc a skutkařské nevangelium -> bloudění na křivolakých cestičkách -> víra že vnější znamení způsobují vnitřní změnu -> Pravidla a příkazy, platnost a neplatnost -> svátost křtu miminka -> "pokřtěný" ateista, komunista či budhista.

  Kdyby tě zajímala skutečná realita mého života, budeš se více ptát a méně domýšlet, domnívat a vykládat si něco, co není a nebylo.

  Opět tvoje domýšlení a doměnky. Jestli ti něco skřípe, měl by ses zkusit zamyslet, kde se to tvoje skřípání vzalo.

  Ano, Ježíše jsem přijal před tím, než jsem byl pokřtěn, jako snad 99% křesťanů co znám (znám i vyjímky) a tak, jak je to na mnoha příkladech popsané v bibli. 

  Ke znovuzrození jsem velmi nutně potřeboval vodu, ta voda se ke mne dostala právě kousek po mé dvacítce. Ale nebyla to pomíjející mrtvá materiální voda potopy, ve které skončil starý svět za Noeho ani to nebyla pomíjející mrtvá voda Rudého moře, ve kterém skončil Egypt, což jsou předobrazy křtu.

  Byla to stejná živá a nepomíjející voda, ze které se znovuzrodil například apoštol Jan a apoštol Petr.

  Toník

  Proč si to myslíš? Máš nějaký důvod vymýšlet si o mne nepravdy?

  A k čemu by ti takové místo bylo?

  Už jsem ti ho uváděl vícekrát, proč bych měl znovu plýtvat časem na tvou vzpouru? Zajímá tě to téma snad? Dokonce jsem ti dával odkaz na článek, ve kterém jeden docela znalý člověk vysvětluje, kdy a jak byli učedníci znovuzrozeni. Máš li zájem, přečti si ten článek, jsou v něm i přesné odkazy do křesťanského učení.

  A k čemu by ti takové místo bylo? ...

Není totiž ve skutečnosti žádného takového místa v Písmu, je to jen výplod nábožné fantazie.

Papežův článek nehovoří o znovuzrození učedníků, ale o jejich vnitřní proměně (mimochodem nejednalo se o Jana a Petra, ale o dva učedníky jdoucí do Emauz, kteří nepatřili mezi dvanáct apoštolů). K vnitřní proměně člověka dochází mnohokráte za život vždycky, když Bůh po malých krůčcích formuje člověka, když roste naše víra.

V Písmu je jenom jediný příměr k vodě a tím je Duch svatý, třetí Božská osoba, nazvaný Kristem živou vodou pro člověka (J 7,38-39).

Tedy ani Boží slovo není nikde v Písmu nazváno "živou vodou", ani nic jiného, jedině sám Bůh - Duch svatý.



Jestliže tedy Ježíš hovoří Nikodémovi o potřebě znovuzrození z vody a z Ducha svatého, je zcela neoddiskutovatelné, že zde mluví o vodě křtu (o vodě pomíjející) a o Duchu svatém - o vodě nepomíjející.

Není totiž ve skutečnosti žádného takového místa v Písmu, je to jen výplod nábožné fantazie.

Papežův článek nehovoří o znovuzrození učedníků, ale o jejich vnitřní proměně (mimochodem nejednalo se o Jana a Petra, ale o dva učedníky jdoucí do Emauz, kteří nepatřili mezi dvanáct apoštolů). K vnitřní proměně člověka dochází mnohokráte za život vždycky, když Bůh po malých krůčcích formuje člověka, když roste naše víra.

V Písmu je jenom jediný příměr k vodě a tím je Duch svatý, třetí Božská osoba, nazvaný Kristem živou vodou pro člověka (J 7,38-39).

Tedy ani Boží slovo není nikde v Písmu nazváno "živou vodou", ani nic jiného, jedině sám Bůh - Duch svatý.



Jestliže tedy Ježíš hovoří Nikodémovi o potřebě znovuzrození z vody a z Ducha svatého, je zcela neoddiskutovatelné, že zde mluví o vodě křtu (o vodě pomíjející) a o Duchu svatém - o vodě nepomíjející.

  Snad chápu, v čem žiješ a proč tolik oponuješ věčnosti a tak opěvuješ provizorium a stále se odvoláváš na "lásku, která vychladne" a nevíš, že láska nikdy neskončí. Dám ti sem pár odkazů, které by ti snad mohly trochu pomoci a reagují na to, co žiješ a sem píšeš, ty tvoje věci "svobody" a neustálého provizoria, které jsou nejen mimo realitu křesťanství, ale i zcela mimo realitu učení ŘKC. 

Papež František k seminaristům, novicům a novickám:

Papež František: Fascinace dočasností nám brání následovat Ježíše:

Pouze definitivní rozhodnutí neničí svobodu:

  Atd. Mohl bych ti vybrat desítky dalších podobných míst.

  Stando, víš, že nesouhlasím s mnoha věcmi ŘKC učení, ale zrovna tuhle věc máme jako křesťané stejnou: Náš život je založen ne na pomíjející materii, ale na věčných, nepomíjejících hodnotách. V tom je naše jistota. Ten rozdíl jsem se ti snažil vysvětlit už před lety v článku Vytrváme spolu v dobrém dokud budeme mít naději a v mnoha příspěvcích.

  Když už tě nevyvede z tvého neustálého opakování jakési nesmyslné "svobody se neustále rozhodovat" a vzpouře proti skutečnému životnímu rozhodnutí desítky jasných míst písma svatého, které na dané téma mluví, kéž ti v této jedné konkrétní věci pomůže alespoň učení papežů.

  Hezký den

  Toník

  Přesně tak, Stando. Pokud nerozumíš, o čem ta slova vypovídají, nevěříš jim, nezažil jsi je tak jako Jan, pleteš si co je a co není a jen si ta slova vykládáš k tomu, co žiješ, nemáš z nich užitek.

  Existuje jeden dobrý způsob, jak zacházet s Božím slovem: Poslouchat ho, slyšet ho, ukládat ho v srdci. Tak, jako to dělala Marie.

  Bůh je se svým slovem zcela totožný. Slovo, které Bůh vyslovuje, je takové, jako je sám Bůh. Když říkáme, že "věříme Bohu", tak to znamená, že "Bohu věříme jeho Slovo" a neznamená to třeba, že "Bohu věříme jeho záda". Slovo u Boha znamená totéž, co čin. Co Bůh vyslovuje, to se také děje.

   Když se mezi člověka a Boha dostal hřích, učinil Bůh rozhodující krok: Boží slovo na sebe přijalo lidskou podobu - kterou je Boží Syn, Ježíš Kristus. Ježíšovo působení stojí především na slovech, která jsou zároveň i činy. Jsou v něm vždy spojené v jedno, ať už uzdravuje nemocného nebo nasycuje zástup.

   Boží slovo má moc překonat to nejnebezpečnější zlo ve světě, totiž zlo, které je v nás samých. Má moc proměnit naše nitro. Toto slovo má dále moc každého z nás přivést k Otci a shromáždit nás kolem něho.

  Z toho Božího slova jsme prožili tu vnitřní proměnu srdce, o které píše Ezechiel, "Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit." Tu vnitřní proměnu jsme nezažili jen při křtu vodou, ale tu vnitřní proměnu jsme zažili už při tom, když jsme ústy vyznali to Boží slovo.

  Abychom mohli skutečně ústy vyznat to Boží slovo, které nám přineslo záchranu od hříchu a smrti, muselo se to Boží slovo nejdřív dostat do našeho srdce. 

  To se děje tak, že Boží slovo je živé, silné, mocné, ostřejší než dobrá žiletka a proniká až na rozhraní duše a ducha, proniká celou tvrdostí člověka, který má v srdci hřích. 

  To Boží slovo pronikne až k tvrdému a kamennému srdci, ze kterého vychází hřích, pronikne až tam, kam je potřeba. Ale neznásilňuje: Dává svobodu. V té chvíli, kdy to Boží slovo přijde v moci a skončí až na rozhraní mysli a srdce, má člověk svobodu se rozhodnout, zda to Boží slovo do srdce přijme a v srdci uloží, nebo se Bohu vzepře a odmítne. Ale protože je to Boží slovo silné, mocné, velmi často se stane, že člověk to Boží slovo přijme.

  Aby mohlo být Boží slovo silné a mocné a proniklo skrz odpor až ke kamení, a nebyly to jen "prázdné fráze" jak pořád opakuješ, je potřeba "dynamit", síla, která rozláme skály a odpor hříchu a smrti. Tahle síla je dostupná v církvi Ježíše Krista. Podle té síly se také církev Ježíše Krista velmi spolehlivě pozná. Tam, kde tahle síla a moc chybí, chybí i církev. Bolestně chybí.

  To, co napsal Ezechiel, nebyla jen prázdná slova, která vykládáš, překrucuješ a tvrdíš, že to není pravda a že Bůh srdce nevymění a že Bůh nezpůsobí, že budeme zachovávat Boží přikázání, ale že to člověk sám má navždy srdce plné hříchu a Boží přikázání musí zachovat sám svým největším úsilím. 

  Pro vás, kteří jste to Boží slovo ve svém životě zatím ještě nezažili, v srdci máte hřích a žijete pod zákonem hříchu a smrti to tak platí. Prostě vám nebývá nic jiného, než se snažit. Zoufalá situace.

  Ale ten zákon nebyl dán proto, abyste pod ním žili až do smrti těla, snažili se ho naplnit vší silou a nešlo to a pak šli na soud mrtvých: Ten zákon byl dán proto, aby vás vychoval k Ježíši Kristu, aby vám vaší logikou došlo, že ho nejste schopni naplnit. Aby vám ukázal, že ani všemi svými vlastními silami člověk nemůže proměnit své srdce, aby z něj nevycházel hřích.

  Mě tohle došlo zhruba ve dvaceti letech, kdy jsem po několika letech zoufalého snažení uprostřed hříchu a smrti analyzoval svůj život (zpytoval svědomí) a extrapoloval jeho prozatimní dráhu až do pravděpodobné smrti. Výsledkem této mé úvahy byl počátek velmi intenzivního hledání pravdy.

  Pravda pak se nedá uchopit jako nějaká věc, pravda se potkává. Není vlastnictvím, nýbrž setkáním s Osobou.

  Protože jsem zažil vaši situaci a vím, o čem to je, co vás svazuje. Tak ti přeji a žehnám, abys také potkal to Boží slovo v moci a přeji ti, aby ti naše dlouhé diskuze byly užitečné v tom, aby až to slovo v moci k tobě přijde, jsi ho neodmítnul, ale přijal. Abys zažil na vlastní kůži to, co Jan píše a mohl tomu porozumět i v mysli. 

  Toník

  Pak je to, čemu říkáš "obecná logika", postavené na hlavu. Naprosto absurdní blbost.

  

  Tušil jsem, že ani slova papeže ti ve tvé vzpouře proti tak jednoduché věci, jako je dobrovolné a svobodné rozhodnutí pro Krista, moc nepomohou a jen po tobě sklouznou. Asi v tvém stavu ani není možné, aby to bylo jinak. Ale je zajímavé vidět, jak se tě nedotknou ani jasná slova bible, ani jasná slova hned dvou papežů. 

  Jsem zvědavý, jestli i nadále budeš oponovat, když budeme psát o rozhodnutí pro Ježíše, o tom, že definitivních rozhodnutí neničí svobodu, ale vedou nás správným směrem a umožňují nám kráčet vpřed a dosáhnout v životě něčeho velkého. 

  Rozhodnutí člověka je důkazem jeho svobody, ne jeho protikladem.

  Stando, co sis to zase o mne vymyslel, vyložil, vydedukoval a vydomníval? Kde jsem prosím tě tvrdil, že si v životě nemůžu zvolit zlo? Z čeho sis to zase svou "logikou" vydedukoval?

  To, že jsme se rozhodli pro Ježíše a chceme ho poslouchat a třeba i říkáme, že "jsme otroci Krista" absolutně neznamená, že bychom neměli mezi čím volit. Naopak: Život v Kristu dává mnohem větší svobodu, než život lidí v otroctví hříchu. To, že v Kristu chybí svoboda hřešit a vybírat si zlo neznamená, že by člověk neměl z čeho vybírat a nemohl si vůbec zvolit. Ke svobodné volbě není potřeba ani zlo, ani hřích. Když si člověk vybírá jen dobro a straní se hříchu seč může, pořád má ještě na výběr neomezeně, nespočetně, nekonečně možností.

  I v této věci je tvé uvažování postavené na hlavu.

  Asi taková "logika" jako kdyby's vegetariánovi říkal: Jestli si nemůžeš vybrat mezi vepřovým a hovězím, znamená to, že si nemůžeš zvolit vůbec. Nemáš totiž mezi čím volit.

..."když budeme psát o rozhodnutí pro Ježíše, o tom, že (definitivní) rozhodnutí neničí svobodu"...
Nikdy bych nemohl tvrdit opak, to se jen ve tvé hlavě převrátilo.

   Tvrdil jsi, že "Není žádné lidské opravdové a definitivní rozhodnutí (protože člověk bývá nevěrný).". To ses ale opravdu spletl. Takové rozhodnutí samozřejmě je. Snad ti slova papežů v této věci trochu pomohla, že už ti alespoň dochází, že je takové lidské rozhodnutí, že Bůh dal člověku svobodu se rozhodnout, udělat opravdové rozhodnutí, nejen svobodu se stále rozhodovat. 

  A když jsem psal, že jsme se rozhodli pro Ježíše a Bůh naše rozhodnutí potvrdil a potvrzuje, drží a posvěcuje, všemožně jsi oponoval a snažil se dokázat, že to není možné a že je to omyl.

  To jsem tě tedy špatně pochopil? 

  Proč tedy stále oponuješ proti mému jednoduchému tvrzení, že jsem se rozhodli pro Ježíše a byli zachráněni, a že mne nikdo při tom nemanipuloval ani nepřesvědčoval? 

  Co ti na tak jednoduché a přímé věci vadí?

  Zlo a hřích není ke skutečné svobodě vůbec, ale vůbec potřeba. 

  To je obraz, alegorie (kromě jiného). 

  "Všechno stromoví", ve kterém dal Bůh člověku svobodu, je bezpočet možností života s Bohem, které jen s Bohem jsou. 

  Ten jeden jediný strom, ze kterého Bůh zakázal jíst, strom dobrého a zlého z kterého si ve své "svobodě" vybíráš, je ta černočerná temnota hříchu a smrti, na jejímž konci je soud národů a ohnivé jezero.

Jinak, svým předchozím komentem jsi nechtíc na sebe prozradil, že opravdu nevíš jak přijmout svou spásu. Kdyby to bylo, jak Ty říkáš, stačil by zákon a naše snaha.

  Já jsem svůj příspěvek psal v souvislosti s článkem, odpovídal jsem na téma článku. 

  Toho sis asi nevšiml.

  

Natolik jsem snad zběhlý v Písmu, že k tomuto jsem konkordanci nepotřeboval. 

  Nevím, jestli jsi porozuměl tomu, co jsem psal: Přes slovo "kámen" se ti spojily věci, které spolu vůbec nsouvisí. Já psal k tématu článku a reagoval na to "musíte" a "Já", v tomto případě konkrétně na větu: "Abyste to mohly, děti moje, musíte se skrze modlitbu a půst naučit poslouchat srdcem a pokořovat se.". Toho sis asi nevšiml.

Ten článek je tématicky zcela mimo mísu, protože autor nemá nejmenšího zdání o víře katolíků. 

  To je možné. Ale řekl bych, že a tvé obhajoby útěku nacistů před spravedlností, nepravdivých informací (např. o odsouzení Husa) kterým bezmezně věříš, z poutnickových příspěvků a mnoha dalších věcí si autor udělá obrázek o tom, čemu všemu římští katolíci věří a při jeho způsobu uvažování mu to musí být blízké.

  Kdybyste mu odpověděli na jednoduché otázky, které v článku položil a odpověděli mu popravdě, jistě by získal větší zdání o víře katolíků. Jestli se na jádro té víry ptá, asi o ní chce něco vědět. Možná se chce sám stát katolíkem, že se o téma tolik zajímá? A nemá k vám svým chováním a způsobem uvažování daleko, byl by mezi svými. 

  Měli byste na něj být hodnější.

  

  Teď úplně nevím: O čem to prosím tě konkrétně píšeš, když píšeš že "Izaiáši o výměně srdce pochopitelně rozumíš nesprávně"? 

  Které místo z Izaijáše myslíš, že jsem já nepochopil jeho podstatu a v čem jsem nepochopil jeho podstatu? Ani nevím, že bych tu nějaké takové místo Izaijáše uváděl či dokonce napsal nějaké mé pochopení nějakého místa Izaijáše na dané téma. 

  Víš co je zajímavé na tvé setrvalé opozici a vzpouře? Že dopředu předpokládáš, že ten, kdo život přijal a osobně zažil o čem prorokuje Jeremiáš či Ezechiel, o čem mluví Ježíš a co popisuje Jan či Pavel, tomu "rozumí nesprávně a nepochopil podstatu", zato ten, kdo to nezažil a nezná a jediné co umí je odporovat, to pochopil "správně".

  Jsi legrační. Kdyby to nebylo k pláči.

  Porozuměl jsi tomu, čemu se říká "srdce" a "srdeční" a že ten pojem je o něčem jiném, než když se mluví například o intelektu či temperamentu?

  Srdce člověka je samotnou podstatou osobnosti člověka, jeho vyjádřením čím člověk ve skutečnosti je. Srdce člověka není žádný "přívažek" či "projev" či něco podobného.

  Když Bůh mění srdce člověka, mění samu podstatu člověka: Z bezbožníka dělá spravedlivého. S jiným srdcem je to docela jiná osoba. (Samozřejmě se ten člověk dá poznat třeba podle světského jména, podle těla, podle intelektu, podle temperamentu... I když podle některých těch věcí jen nějakou dobu).

  

  Stando, tvoje argumenty, pokud je přineseš, neignoruju. Ale upřímně musím říci, že vidím jak tu vystupuješ, překrucuješ pravdu, zcela zjevně nehledáš, jak věci jsou, ale snažíš se mermomocí obhájit učení o znovuzrozování miminek ve svátosti křtu, chytáš za slovíčka. Ve tvých slovech ani jednání není ani náznak toho, že by tě pravda zajímala, že bys zjišťoval, jak věci jsou ve skutečnosti, ale jen se stále dokola zamotáváš do svého dokazování svých učení, do svých výkladů a realitu ignoruješ. A to není jen třeba když píšeš o mne a mém životě, ale i o ostatních věcech. O sobě pak nepíšeš skoro nic. Ale i za takový detal, že vaříš povidla, jsem rád.

  Těžko pak brát vážně cokoliv dalšího, co v té motanici svých myšlenek přinášíš.

  Stando, nechce se mi psát, že je to lež, když je to nepravda. Bylo by to jen chytání za slovíčka. Žádný výrok Izaijáše o výměně srdcí tu samozřejmě necitujeme a kdybychom to chtěli udělat, měli bychom dost těžkou práci.

  Necitujeme výroky Izaijáše ( i když i ten píše tu radostnou zprávu o Ježíši, ale Izaijáš píše o tom jak to Bůh udělá, jak Bůh svou část smlouvy naplní) ale citujeme výroky Jeremijáše a Ezechiela, výroky, na které se pak odvolává Ježíš a apoštolové. 

  Citujeme ty výroky protože to je ta smlouva, kterou Bůh v Kristu otevřel a my jsme ji uzavřeli. 

  Protože toto je smlouva, kterou Bůh uzavřel s námi: “Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem. A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: ‚Poznej Pána‘, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich, protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy a jejich nezákonnosti již nikdy nevzpomenu.“

  V Prorocích je napsáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ Proto každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází k Ježíši. Proto také volání sirén uvedené v článku, které tak lechtá lidi co Boha v kamenném srdci nikdy neslyšeli, nebere vážně. 

  A protože Bůh se mnou tuhle smlouvu uzavřel, pomatuji si, kdy se to stalo. 

  Když se svými argumenty snažíš dokázat, že písmo neplatí a že se nestalo, co Bůh řekl a co jasně slíbil a co jsme "na vlastní kůži" zažili, je to zajímavé dokazování. Ale nemá to dokazování nic společného s realitou, má smysl jen v tvém virtuálním světě výkladu a dohadů nad vašimi učeními.

  Vícekrát jsem ti nabízel, abys z toho virtuálního světa shlédnul dolů a podíval se do reality, kdy Bůh opravdu očišťuje srdce: Jestli se to opravdu děje ve svátosti křtu miminek a při rozhřešení ve zpovědi, nebo jestli se to nové srdce děje někdy docela jindy, ve chvíli, kdy člověk uvěří v Ježíše Krista, byť faráře nikdy nepotkal a u zpovědi třeba nikdy v životě nebyl.

  Jako třeba apoštol Pavel, apoštol Jan, Petr, Marta, Marie a další.

  Jinak máš pravdu v jedné věci: Při duchovním uzdravení, znovuzrození Bůh zároveň uzdravuje i duši a tělo. Ale z duše a těla uzdravuje jen některé věci, neuzdravuje vše. Znám lidi, kteří po znovuzrození museli dál nosit brýle. A znám lidi, kteří i po znovuzrození dál byli docela hloupí a museli se učit. Úplně jsem nepochopil, proč to tak dělá, ale slyšel jsem mnoho svědectví o tom, že to tak Bůh dělá.

  V ostatních věcech to jsou jen tvé dohady: Zkus si zjistit, jak je to ve skutečnosti. Zeptat se lidí, kteří zažili, co Bůh skrze Jeremijáše a Ezechiela prorokuje, jak to, co Bůh ve své smlouvě zaslíbil, vypadá ve skutečnosti.

  Tak to napíšu přímo.

  Snad jsi tedy pochopil základní rozdíl heretických systémů proti skutečnému křesťanství.

  Když vedle sebe postavíš miminko "znovuzrozené" ve svátosti křtu a miminko, které svátostí křtu nebylo znovuzrozené, jsou docela stejná, mají stejné srdce a jejich život je pak stejný. Tohle bylo moje zjištění už někdy na prahu dospělosti, právě díky tomu, že jsem kolem sebe měl bezpočet příkladů k porovnání.

  V tom se právě liší "znovuzrozená" miminka od toho, když Bůh vyndá to kamenné a vrtkavé srdce, ze kterého vychází hřích a dá člověku to nové srdce. Když pak vedle sebe postavíš člověka, který přijal Ježíše a toho, kdo to jméno nezná a ani nemůže poznat, je mezi nimi viditelný rozdíl. Ne proto, že by člověk musel "vidět do srdce", ale proto, že to, co ze srdce člověka vychází, je vidět, čím srdce přetéká, tím ústa i život mluví.

  Je zkrátka vidět, jestli člověk touží po pravdě, nebo si domýšlí a domnívá, jestli touží po čistotě, po životě bez hříchu, nebo jestli touží po hříchu a nečistotě, jestli má lásku a má rád lidi, nebo je jeho srdce tvrdé a kamenné, jestli má v životě pokoj a světlo nebo uctívá temnou noc, jestli miluje Boží moc nebo uctívá a glorifikuje nemoc, jestli životem žije spravedlnost nebo nutně potřebuje Zákon, jestli slyší a poslouchá Boží hlas nebo nutně potřebuje lidi aby mu řekli co vlastně Bůh říká a mnoho dalších věcí, kterými se Boží děti, které dostaly Boží srdce, liší od pohanů.

  Ale díky Bohu, samozřejmě, že i nekřesťany, lidi s vrtkavým a tvrdým srdcem plným lží a domněnek, Bůh udržuje svou milostí a že Bůh není přijímač osob.

  Stando, odpověděl, už vícekrát jsem ti na dané téma psal. Je otázka, jestli sis přečetl odpověď, jestli sis jí uprostřed svého zoufalého domnívání, domyšlování a obhajování skutkařského nevangeliua vůbec všimnul. 

 

To je ovšem podivné, jelikož po proměně srdce vstupuje člověk do hájemství boží lásky a společenství s Bohem, který dává sílu vše vydržet. Hříchu pak vzdorujeme za pomoci boží a toto Kristovo jho vůbec netíží. Naše největší slabost se pak proměňuje v naší největší sílu. Jednu věc jsem již ve svém životě bezpečně poznal. Bůh chce abychom u něho byli proto, že ho milujeme, svobodně a dobrovolně. A ne proto, abychom v přítomnosti Boha setrvávali s vypětím všech našich lidských sil. Cožpak člověk musí vypínat všechny své sílu k tomu, aby miloval Boha? Srdce z masa miluje Boha láskou zcela samozřejmou, opravdovou, nenásilnou. Není k tomu třeba žádného vypětí sil. Vše jde samo a tak jak má. Bůh Vám žehnej.

  Stando, tvá slova čtu pozorně a rozumím, o čem píšeš, osobně jsem to zažil. Chápu, že pojmem "znovuzrození" označuješ svátost křtu miminka, jak je v ŘKC zvykem.

  Souhlasím s tebou, že srdce lidí, kteří prošli svátostí křtu miminka, jsou nestálá a vrtkavá a že ze srdce člověka, který prošel svátostí křtu miminka, vychází smilstvo, krádeže, nenávist závist a jiné hříchy. Tento základní rys přirozenosti člověka, tato základní podstata, se po svátosti křtu miminka člověku nemění, zůstává stejná. 

  To je i moje životní zkušenost, zkušenost ze života mých blízkých a znám to ze svědectví desítek lidí, kteří svátostí křtu miminka prošli. 

  To jsem se ti také snažil vysvětlit.

  Jednoduchá rada pro tebe: tak se to nedomnívej, když je to omyl.

  Tvoje výklady, domyšlenky a domněnky jsi mi vysvětli a pochopil jsem je. 

  Jistě nebudeš mít nic proti, když v této věci budu věřit spíše Jeremijáši, Ezechielovi, apoštolu Janovi, či apoštolu Pavlovi a Petrovi, než tvým domněnkám.

  Jednoduchá rada pro tebe: tak to prosímtě nedělej, když je to nesmysl. 

  Napsal jsem ti k vašemu postoji článek "svoboda nebo otroctví", ve kterém jsem vysvětlil, že pro mne je takový postoj zvrácenost, je to pro mne "svoboda postavená na hlavu" a od lidí, kteří v této věci uvažují jako ty bych se držel co nejdál.

  Stejně tak je pro mne postavené na hlavu když někdo za "svobodu" považuje "svobodu vybírat si dobro a zlo", "svobodu porušovat uzavřené smlouvy", "svobodu odejít ze vztahu" a podobné "svobody".

  Nehřešit je základní podmínka hezkého života, a je to Boží dar, vysvobození, vykoupení z otroctví hříchu. Něco, co jsme my dostali zadarmo, z milosti, bez našich skutků.

  Jestli tě zajímá skutečné křesťanství a to, "jaké poklady ze svatého způsobu života si chceš v nebi uložit, když nic z toho není tvá zásluha?", zkus zkus si vzít křesťanské učení a vyhledat slovo "Odměna". Je v něm napsáno, za co můžeme očekávat odměnu, i když jsem čisté srdce a hezký život dostali jako Boží dar a není na něm jedna jediná naše zásluha.

  Když ti dávám odkaz do našeho učení, myslím to vážně. Párkrát už sis na odkaz kliknul, zkus to ještě jednou. 

  Nebo se zkus podívat do tvé oblíbené Matouš 25 na soud mrtvých a přečíst si, za co dostali ti shromáždění ze všech národů odměnu, jestli to bylo za nehřešení, nebo jestli to bylo za něco docela jiného. Nebo si všimni těch otroků, co po nic Pán chtěl a za co jim dal odměnu: Zda ta odměna byla za nehřešení a vyhýbání se něčemu, nebo zda po nich Pán chtěl něco docela jiného a dal jim odměnu za to, že něco dělali.

  Snad si všimneš, že o "nehřešení" tam není ani slovo.

  Celá ta odměna je o skutcích, které lidé udělali, ne o tom, čemu se vyhnuli. 

  Bůh je totiž docela normální. I my můžeme očekávat odměnu za to, co jsme pro Boží království udělali. 

  Spaseni jsme naproti tomu byli zadarmo, z milosti, bez našich skutků, díky oběti Ježíše, který za nás zemřel a vykoupil nás ze hříchu a smrti.

Pane Oko, mám k Vám dvě otázky.

Co jsou Kristovy přikázání?

Jak se rozpozná kdo tyto přikázání zachovává?

  Chudák člověk, který musí bojovat se sebou samým. 

  Ty musíš koukám bojovat stále. Neustálá vzpoura, opozice, chytání za slovíčka.

  A nebo, pokud ti ve tvých zamotaninách zbylo trochu rozumu, logiky a zdravého úsudku, zkus se zamyslet: 

  Kdo by asi tak chtěl bojovat s vnitřním člověkem, který radostně souhlasí s Božím zákonem?

  Myslím, že si začínáš pokládat dobré otázky na jádro věci. Zkus se nad tím Božím slovem zamyslet.

  Myslím, že si začínáš pokládat dobré otázky na jádro věci."...????
A to má být odpověď?


Odpověď na svou otázku jsem ovšem očekával právě od tebe. Proto jsem ti ji položil. Běžně to tu tak totiž funguje: Jeden se druhého zeptá, druhý zas odpoví.

U tebe to ovšem bývá často jinak.
Když by ses pravdivou odpovědí ty sám usvědčil z omylu, zakličkuješ, pochválíš, že otázka je dobrá. Ovšem zapomeneš na ni pak jaksi odpovědět. Nebo zakličkuješ vyhýbavým způsobem takto: "Opravdu chceš znát na toto odpověď?"

Dám ti radu.
Chovej se jako chlap, a odpovídej na konkrétně položené otázky zpříma a jasně.

  Vy to máte tak, že vnitřní boje jsou vaší nedílnou, neoddělitelnou součástí, nemáte svobodu se jich zbavit, zato od Boha se můžete oddělit kdykoliv si vzpomenete, máte "svobodu" odejít od Boha. V srdci pak máte hřích a ten ze srdce vychází.

  My to máme v této věci přesně naopak než vy: Ten život, který nám dal Bůh do srdce místo hříchu, je naší neoddělitelnou součástí, je naší identitou a máme tak svobodu od vnitřních bojů. Zato nás nikdo nemůže oddělit od Boží lásky, Boží láska nás váže a drží.

  V tom je právě rozdíl, který jsem ti vysvětloval v článku Parchant nebo Zákon hříchu a smrti a zákon Ducha života.

  To, že nám Bůh dal zcela nové srdce ale samozřejmě neznamená, že nám dal nové tělo, novou vůli, zcela nové pocity či nový rozum. Tyto věci zůstávají při té vnitřní proměně stejné. Ani to neznamená, že by nás Bůh zmanipuloval, jak jsi představuješ, ale ta vnitřní proměna nastala s naším souhlasem, s naším svolením.

  Toník

  Míjíš tím dohadováním to důležité.

  Toník

Na můj komentář jste nepřímo odpověděl, že to má jednu vadu, že se nejedná o evangelium Krista, apoštolů a učení církve.

Otázal jsem se Vás zda jste tím chtěl říct, že moje postoje nejsou podle evangelia?

Hříšnost zůstává i po znovuzrození, ale není to již ta samá hříšnost jako před znovuzrozením. Hřešíme slovem, myšlenkou, skutkem, ale v srdci již ne. Znovuzrozené srdce nás přitom když nastupuje hřích zastavuje. Nové srdce zabolí když například na ženu pohlédneme smilně. V tom je ten rozdíl. Starému srdci dělá hřích dobře a novému srdci způsobuje hřích bolest. Nové srdce je výborným indikátorem naší hříšnosti. Lépe Vám to vysvětlit nedovedu.  

Hříšnost má mnoho forem. Hřích který vychází ze srdce je velmi špatný, vychází totiž ze zlého srdce. Hřích taky může vyjít z lidského rozumu pro jeho nezkušenost a nezralost. Hříšné srdce rádo s hříšným rozumem spolupracuje, vždyť v tom, ve spoluprací rozumu a tvrdého srdce spočívá záliba v hříchu. Obnovené srdce z masa se staví proti takovému smýšlení. Jsou hříchy těla, duše, hříchy proti duchu. Na všech hříších naše srdce nemá svůj podíl. To by bylo až příliš jednoduché všechno hodit na srdce. Hříšná je celá lidská bytost a srdce není bytost, je pouze částí lidské bytosti.

Znovu opakuji, obnovené srdce je nejlepším indikátorem naší hříšnosti, ve hříchu si nelibuje, hřích pociťuje jako bolest. 

První vrah vraždil z touhy srdce a rozumu a ten druhý vrah pouze z touhy rozumu. Oba dva jsou vrahové, ale toho druhého srdce zatím nezradilo. Vždyť i lotři na kříži byli dva. Jeden z nich litoval. Proč asi? Protože si jeho srdce nelibovalo ve zlu. Co nám asi nám niterně říká, že je něco špatně? Já myslím, že je to čemu se u člověka říká srdce.

Jeden muž pohleděl chtivě na jinou ženu a jeho zlé srdce se opájelo smilnou myšlenkou a zcizoložil s ní ve svém srdci. Další muž pohlédl chtivě na ženu a jeho srdce mu řeklo to nesmíš. Pane Oko, já ten velký rozdíl mezi hříchem srdce a hříchem rozumu vnímám. Vy taky? 

Moje vysvětlení: 

Nevšiml jsem si, že by zde byla řeč o záměně osoby.

Naše identifikace z hlediska bytí není tatáž. Z hlediska bytí je člověk bez Krista ve svém bytí navždy ztracený. S Kristem je svém bytí zachráněný.

To je rozdíl mezi neznovuzrozeným a znovuzrozeným. To je rozdíl mezi hlediskem nebytí a bytí. Hledisko bytí není pro alternativu hlediska nebytí jedno a totéž. 

Moje tvrzení, že po našem vzkříšení nám Bůh dá nové jméno, vychází z tohoto biblického verše.

  Nebylo by logičtější, abys tyhle své nesmyslné názory opustil, když o nich víš, že to není evangelium a není to učením církve a spíše se zajímal o to, co je evangelium a co je učením církve? 

  Kam se tedy poděla vaše svoboda? Pokud máte svobodu si vybírat hřích, dobro a zlo, čím to je, že žádný z vás není "takový borec", aby dokázal úplně vyloučit hřích ze svého života? 

  Já jsem tu netvrdil, že mám svobodu hřešit, naopak říkám, že svoboda hřešit je totální nesmysl, který stačí jednoduše konfrontovat s písmem či realitou. Já naopak tvrdím, že kdo hřeší je otrok hříchu a že Bůh hřích zakázal a mohu ti to ukázat na mnoha místech písma či reálných příkladech ze života.

  My to máme tak, že volit si můžeme svobodně mezi dobrem a zlo nám Bůh zakázal. Můžu si svobodně zvolit jestli budu bydlet v domě nebo bytě, jestli budu pracovat "sám na sebe" nebo pro jiné jako programátor nebo jako obchodník, jestli budu žít v Čechách nebo v Americe, jestli půjdu do kina nebo nakupovat, jestli budu s dětmi nebo s kamarádem, jestli budu vozit rodinu v audi nebo fiatu, jestli budu mít jedno dítě nebo pět a pak mám ve své svobodě od Boha nepřeberné množství možností, mnohem, mnohem více možností, než mají lidé v otroctví hříchu. Některé jsou rovnocenné, jiné jsou velmi rozdílné a volba mezi nimi se o mnoho řádů liší a volba jedné z těch věcí je mnohem složitější, než volba jiné.

  Svobodu hřešit a volit zlo nám náš Bůh nedal, Bůh nám zlo a hřešit zakázal. Kromě toho nám Bůh dal nové srdce, ze kterého vychází věčný život a ten život hřích vytlačuje pryč, čistí život člověka. Kromě toho nám dal Bůh lásku, která je silnější, než cokoliv, co je ve světě.

  Je možné, že opravdu máte to, co píšeš a že u vás si člověk od vašeho boha v jednu chvíli svobodně vybírá, jestli si bude vozit svůj zadek v audi nebo mercedesu a hned za pár minut si v docela stejné svobodě volby rovnocenně vybírá, jestli znásilní v kostele ministranta nebo marušku odvedle jako druhou stranu mince jeho "svobody". Podle zpráv tam od vás bych ti v této tvé "svobodě hřešit" klidně i věřil. A je možné, že takový člověk ani nechápe, že není svobodný a to, co si ve svém oblbnutí skutkařským nevangeliem vybírá, není "svoboda", ale docela obyčejné otroctví hříchu.

  Jeden z principů hříchu tak jak jsem ho poznal je právě to, že dokáže oklamat člověka, že se člověk bláznivě domnívá, že má hřích pod kontrolou a může si ho svobodně vybírat.

Jan  10:27    |  Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou

     Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!

To je přece velmi nehezké smýšlení o Bohu Otci. Řekl bych až rouhavé.