poslal Nepřihlášený
Komu dát přednost?
Představ si, že jsi učitel/ka třeba na jedné z amerických škol a během vyučování do tvé třídy plné dětí vběhne šílenec se samopalem a oznámí ti, že pokud se nevzdáš Ježíše, že ty děcka jedno po druhým zastřelí. Co uděláš? Vemeš to jako zkoušku a z lásky k Bohu se Ježíše rozhodneš nezapřít, byť útočník před tvými zraky postřílí celou třídu, anebo zvítězí tvoje lidství a Ježíše se vzdáš ve prospěch nevinných dětských bytostí?
Jistě, že je psáno, že Bůh nikoho nebude zkoušet nad jeho síly a že se zkouškou způsobí i východisko, aby ji člověk zvládl, ale potíž je v tom, že nikdo není snad schopen odhadnout, kam až sahají hranice jeho možností. Třeba si řekneš: nezapřu a budu doufat, že toho pošuka Bůh zastaví dříve, než něco provede... Tak směle do toho! A vida ono nic... načež se první dítě kácí k zemi mrtvé... Tak co? Vzdáš se Krista, nebo ne? Už jsi vyměkl? Ještě ne? Tak druhé - bác! Venku už se sbíhají jejich rodiče, jak jim to jen vysvětlíš? Ježíš ti byl dražší, než jejich děti! Pochopí to zoufalý rodič, jenž svoje dítě miloval nade vše?
Pak je zde druhá možnost - zapřít. Gratuluji, právě jsi zradil svého Pána, ale co na tom, když jsi zachránil lidské životy? Takový čin si zaslouží obdiv... hm, asi jak u koho...
Napadají mě další otázky:
Jaká bude tvoje motivace v případě, že se rozhodneš nezapřít? Bude to opravdu z ryzí lásky ke Kristu, anebo tě bude spíše k tomuto činu motivovat strach ze ztráty vlastního spasení? Strach ze zatracení a věčného odloučení od Boží přítomnosti?
Lze zapřením Krista přijít o spásu? V tom případě - jsem ochoten vyměnit svůj věčný život za pozemský život jiného člověka?
Pakliže zapření Krista nemá vliv na Tvůj věčný život, je správně ho zradit ve prospěch druhého člověka?
Co by měl tedy křesťan udělat, když dostane v takto krajní situaci na výběr mezi láskou vůči Bohu a láskou k bližnímu? Říkáš si, že se to stát nemůže? Ale co když ano? Co když už zítra a přímo tobě? Jsi na něco takového připraven/a? Znáš dobře sebe sama?