Vidiš, Desatero jsou pevné principy a proroci je dávali do souvislosti s přítomnými událostmi.

A vůbec Ti nevadí, že tyto principy Židé klidně porušují  údajně na Boží příkaz. Bůh má velkou  moc. Jistě mohl odstranit nepřátele vyvoleného národa různými způsoby. A on si vybere způsob, kterým lidé porušují principy, které ve svém Boží Slově sám  Bůh stanovil a nařídil. To je to zarážející. A nejde jen o zabíjení. Současně tedy loupí  a rabují. A vztah k ženám. Sám David měl plno žen a s nimi plno dětí. A tak lidé porušují celou tu pravou stranu desek Desatera.

Vidíš, pro mne je čtení událostí, kde jsou lidé vraždění, černou můrou. Bůh je moudrý, úžasně moudrý. A všichni ti významní  vůdcové nebyli dokonalí, ale měli spoustu chyb. Mám pocit, že se vůči nim chováme podobně jako katolíci vůči papežům. Prostě samá chvála a nepřipustíme si, že mohli  i páchat hřích. Nad vražděním a rabováním se nezastavujeme. Boží Desatero prý platí  (jak zde někteří tvrdí ) jen pro ně a ne pro ostatní národy. Divné! Takže ve vztahu k jiným lidem z jiného národa to neplatí. Proč musí být vyvražděni všichni ? Postupují podobně jako katoličtí Chorvaté za války. Zeptali se dítěte, aby se pomodlilo. Když se pokřižovalo pravoslavným způsobem, zavraždili ho. Násilí plodí násilí.Proto byli Židé takovými po celou existenci a nakonec i oni přijali mnohé mravy a zvyky od pohanských národů. Pomohlo tohle vraždění  a rabování vyvolenému národu ????

...Ukazuje to ne na hrozného Boha, ale na hrozného člověka, na hrůzu, kterou vypůsobil hřích lidí...

Bůh je nevyzpytatelný ve svobodě Ducha.

Bůh je i zlo a má ve své vševědoucnosti nad zlem absolutní moc.

Bůh užívá zlo a vždy zlo užívá dobru. Pro "krátký poločas lidského rozpadu", se to lidem nezdá. Dobré ovoce zlých božích činů, se někdy ukáže až za mnoho generací. Stačí se podívat do přírody. Katastrofy které způsobila vyšší moc v minulosti, měly nesmírně pozitivní význam v budoucnosti.

To ale časný člověk nemůže vidět on-line, ani to vidět v celé šíři božího vědění.

Abraham byl odhodlán Izáka zabít. Anděl jej zastavil v okamžiku, kdy už vztáhl ruku, aby ho zařízl. Podle této logiky ve zkoušce tedy jaksi neobstál...

Samuel přichází za Saulem, aby na příkaz Hospodina pobil všechny Amalekovce včetně jejich dobytka. Saul neuposlechne a dobytek si ponechá jako oběť pro Hospodina. Načež přichází rozzlobený Samuel a vyřizuje mu vzkaz od Hospodina - "Těší snad Hospodina zápaly a oběti tak jako poslušnost Hospodinova hlasu? Poslušnost je přece lepší, než oběť, naslouchání předčí tuk beranů. Hříchem jak věštění je vzpoura, nepravostí jak bůžkové je svévole. Ježto jsi odmítl slovo Hospodina, i on tě jako krále odmítl." Saul neuposlechl, selhal, v důsledku čehož přišel o královskou korunu. V Hospodinových očích to tedy byla vzpoura a neposlušnost...

Co teď s tím?

Ty, Ty, Ty, rosmano. Nebuď sarkastický. Ačkoliv jsem vaši diskuzi jen proletěla, tak mám takový dojem, že leonet dal do protikladu poslušnost živému Slovu a poslušnost mrtvé liteře. Jestli se pletu, tak mě opravte.

Počkej, počkej, Saul slyšel Boží slovo z úst proroka. Prorok mu jen vyřídil vzkaz od Boha. Já se nechci s Tebou handrkovat, jen Ti odpovím, na co se ptáš, pak už nemám potřebu se v tom pitvat. Ani nemám potřebu se jaksi leoneta zastávat nebo tak něco. Nepotřebuje to.

Popíšu to nejlépe na vlastních zkušenostech. Kdysi jsem byla přesvědčená, že všechno, co se píše v NZ je pro mne závazné a já jsem povinná tohle všechno plnit. Brzy jsem na sobě shledala, že nejsem schopna to plnit, zkrátka jedno selhání za druhým. Ptala jsem se, proč to jiní zvládají hravě, zatímco já... no comment. Ani jsem netušila, že člověk může mít během četby Písma nějaké to osobní zjevení - myslím to, jako když někdo řekne "Bůh mi ukázal to a to". Jakmile jsem tohle prožila na vlastní kůži, tak mi začalo být vše jasné. Především fakt, že Bůh ze mne nechce mít misionáře a ani mě neposílá kázat evangelium do ulic. Ono se to píše v Bibli "jděte a kažte", ale já jsem nikdy nebyla schopna tohle provést tak, jak to vyžaduje Písmo. A proč jsem nebyla schopná? No protože bez Něho nemůžeme nic činit! Bůh jako by nám chtěl někdy naznačit "posečkej chvíli, kam se pořád hrneš, copak mi nevěříš, že to mám pod kontrolou? Sama vidíš, že to beze mne nedokážeš, tak proč na mne nečekáš? Kdo ti řekl, že to musíš dělat?" atd. Kdo mi to řekl? No přece Bible... litera. Byly taky situace, kdy jsem naopak vnímala, že mám něco dělat, ale zase jsem dala přednost liteře, která mi vytvořila jakési alibi, abych nedělala tohle, ale něco jiného a "důležitějšího". Ono spíš šlo o to, že jsem byla líná dělat tamto a tak jsem si to Biblí jen omluvila. Příklad: úlohou vdané ženy je vychovávat děti a starat se o domácnost. Je to v Písmu? Je. Navzdory tomu, že jsem cítila v sobě potřebu přesně tohle dělat, tak jsem to rozumem zavrhla s tím, že přece nebudu jako ta Marta, že si raději budu číst Bibli a psát články na GS a vykašlu se na nádobí... Stejnou chybu dělají i v církvích, kdy po člověku neustále vyžadují zapojování se do nějaké té služby, prostě hlavně, abys něco dělal pro Boha... Ženy si pak vyčítají, že kvůli dětem na církev nemají čas, že nemohou podat adekvátní výkon, jaký se od nich očekává. Třeba. Ale to je blbost. To je takový trend dneska - hlavně vyvíjet nějakou činnost, aktivitu, sloužit Bohu. Ale co když Bůh tohle vůbec nechce? A chce po nás něco zcela jiného? Co se třeba nám může zdát malicherné, může být v Jeho očích velice důležité. My se nemůžeme srovnávat s apoštoly ani nikým jiným. Každému Bůh připravil jeho skutky, každého obdaroval hřivnami podle svého uvážení - jeden dostal jednu hřivnu, zatímco druhý deset, takže je nemožné, aby ten, co má tu jednu se musel snažit makat, jako by jich měl deset. Tohle je přece neplodné. Tělesné... Ti, kdo jsou v těle, se Bohu líbit nemohou... byť by dělali "skutky ze zlata"... které ovšem budou ve finále v Božích očích dřevěné... Taky bych Ti chtěla říct ještě jednu zkušenost. Pamatuješ si Mikaela, co tady chodil a všechny zlobil?:-) Ačkoliv se to nezdá, tak tento "ošklivý" Mikael dovedl přesně popsat můj problém. Můj rozum se tomu vzpíral, ale v duchu jsem věděla, že mluví pravdu a že by sám na to nikdy nemohl přijít, že mu to prostě musel zjevit Bůh. Takže asi tak. Snad se mi povedlo to vystihnout tak, abys byl s touto odpovědí spokojen.

Saul ten rozkaz nesplnil tak, jak měl. Dovolil rabování a to Bůh nechtěl.  Mojžíš ve 4M31 se  na údajný Boží příkaz mstí a dovolí rabování a ponechání si mladých dívek jako kořist. Dokonce ty dívky i obětují. To by mne zajímalo jak  ? Co s tím ?

To už tady dlouho nebylo...

Obětovat někoho Hospodinu znamenalo jej Hospodinu zasvětit, aby Mu sloužil celý život jako třeba Samuel. I Pán Ježíš byl jako nemluvně obětován Bohu. (Pro ilustraci: středověké obrazy, které tento novozákonní výjev znázorňují, obvykle nesou název "Obětování Krista".) Všechno prvorozené patřilo Bohu. Viz Lv 27,26-28. Znáš příběh o Jiftachovi Gileádském, jak složil Hospodinu slib, že když mu vydá do rukou Ammonitské, tak že kdo mu první vyjde naproti, toho obětuje Hospodinu? První, jak je známo, vyběhla jeho jediná dcera. Slib byl slib. Pochopitelně pro některé platí Jiftach za náboženského fanatika a svou dceru prý obětoval doslova, na tomle příběhu nevěrci obzvlášť rádi demonstrují, že Hospodin vyžadoval lidské oběti. Zase jedná záminka, proč nevěřit v Boha Abrahama, Izáka a Jákoba. Skutečnost byla ovšem taková, že Jiftach svou dceru zasvětil Hospodinu podle Zákona, ve kterém se o lidských obětech nic nepíše. Proč by jinak šla do hor oplakávat svoje panenství? No asi proto, že měla zůstat pro Hospodina pannou na celý život. To stejné se nejspíš stalo i v případě oněch midjánských panen, co Ti jejich hrozný osud tak ostentativně leží na srdci. V Ex 34,20 se píše, že není dovoleno Izraelscům si brát za ženy pohanky, aby je nesvedly k modloslužbě. Takže bych to viděla tak, že pannami zůstaly a pokud nesloužily Hospodinu, třeba ve stanu úmluvy, tak si je nejspíš vzali lidi jako svoje děvečky, což v těchto dobách bylo naprosto normální. Už vidím, jak zas povykuješ nad těmi děvečkami a že ty chudinky musely Izraelcům otročit... Doufám, že se pletu.

Ano, máš pravdu. Pokud ti poslušní nepoznali Boží lásku. Oni se vlastně pořád bojí Boha a chovají, jak malé děti. A vedou si v paměti evidenci toho, koho prý údajně přivedli k Bohu. A na to jsou hrdi. Myslí si, že právě díky těmto aktivitám mají u Boha nějakou výhodu. Nedozráli do stavu, kdy si uvědomují, co vše pro ně dělá  a dělal Bůh, ani to, co pro ně připravil. A že je má rád a odpouští. To jsou přece lidé zákoničtí!!! Ano, oni poslouchají zákon, ale fanaticky bez milosti  a empatie k ostatním. Znám takové lidi. Byli tak vychováni. Nezbývá nic jiného, než častěji k nim hovořit o Boží milosti. To jsou ten druhý bratr.

Co je vlastně Boží zákon? Je to důrazné varovaní před něčím, na co láska umírá. Láska zákon nepotřebuje, protože láska nedělá nikdy nic, na co by jiná láska mohla zemřít. Láska lásku nezraňuje. To je princip svatosti. 

 Hledej Ježíše a nehleď při tom na lidi. To Ti brání se s ním setkat.

To jsou zase žvásty.

Co je to za podivné odpuštění, když tě i po něm stejný hřích neustále ovládá?? 

Je psáno že i spravedlivý člověk hřeší denně nejméně 7x. Světci jako je Jan Pavel II. chodí ke zpovědi alespoň jednou týdně a někteří ještě častěji.

Pán Ježíš také neodpouštěl hříchy dopředu do budoucnosti a našli se tací kteří hned vzápětí projevili takový nevděk že ani nepoděkovali. Jako ti malomocní z nichž poděkoval jen jeden a to byl zrovna Samaritán.

Kdyby byl všechny zbavil Pán Ježíš náklonnosti k hříchu tak by jim nemusel říkal aby už nehřešili.

Hřešit sedmkrát za den neznamená hřešit i po odpuštění stále stejně! Odpuštění je zároveň i vysvobození od svázanosti k danému typu hříchu.

Nemůžeš a nesmíš obhajovat svůj stále stejně páchaný hřích tím, že i spravedlivý 7x za den zhřeší. Ano, spravedlivý 7x za den zhřeší, ale pokaždé jinak. A pokaždé si u Boha žádá odpuštění a ten samý hřích už nikdy vědomě nespáchá. Proto je spravedlivý a proto jde po cestě Jménem Kristus.

Cožpak nechceš být spravedlivým, nechceš být od každého druhu hříchu Bohem postupně vysvobozený, cožpak nechceš každý den tuto osvobozující zkušenost 7x za den prožít, cožpak nechceš jít po cestě Krista a znovu a znovu bojovat s hříchem tímto okamžitě osvobozujícím způsobem?

Tohle je cesta vítězů nad hříchem a Kristus nám ji otevřel. Cesta ve svobodě božích dětí. 

Můj názor - i Bohem ospravedlněný člověk, žije každý den z pouhé Boží milosti a ne ze svých už dokonalých skutků. Na rozdíl od člověka nespravedlivého si to uvědomuje a je za to vděčný. 7 je v tom verši symbolické číslo a vyjadřuje plnost. Každý, kdo říká, že už nehřeší je buď slepý a nebo lhář.

Tvé názory jsou zatím duchovně nevyvážené. Nezajímají mne. Zatím.

Vždyť ještě neumíš závislost na hříchu duchovně rozvazovat a o hříchu si myslíš, že je to jenom skutek. Milej zlatej Bylino, ten skutečný hřích je v srdci a odpuštěním se naše duchovní závislost na hříchu rozvazuje. Nebav se o odpuštění, když ti Myslivec leží v žaludku jenom proto, že pravdu kterou ti řekl, jsi neunesl. 

Říci, že nehřeším,,je hrozně troufale. Tak nějak to nejde z úst. A pokud se tak vyjádříme před lidmi, pak je to konec. Brzy zjistí, že lžeme a ničíme jejich pohled na křesťanství. Považují to za podvod   a přetvářku. Jak na to někteří přišli, že nehřeší ?

Když se zeptali Pána Ježíše, které přikázání je  největší, odpověděl jim tak, že snad tomu tehdy nerozuměli  a nerozumí tomu, někteří fanatici ještě dnes.

Rozhodující je láska. Pokud je pravda, že Desatero bylo napsáno na dvou deskách tak, že v levé části jsou první čtyři, které se týkají našeho vztahu k Bohu, a v druhé to, co se týká vztahů k lidem, pak je to opravdu geniální a božská pravda a pravidlo. Tady mohl být autorem jedině Bůh.

Františku to co teď napíši možná nebude všem vonět. Křesťan se nemohl dostat do konfliktu s gestapem, protože pokud se drží Slova, tak nevyvíjí žádnou politickou či dokonce odbojnou činnost proti vrchnosti. Lež je vždycky lež a je jedno jaká je motivace.

Co se týká desatero a láska, je to jednoduché, jestli miluji Boha, mohu dělat něco (vědomě) proti? Jestli miluji bližního, mohu dělat něco, abych mu ublížil (tělesně či duchovně)? Pavel to napsal jasně a pěkně (což adventisté absolutně nechápou).

1 Timoteovi 1:5  Ješto konec přikázání jest láska z srdce čistého a z svědomí dobrého a z víry neošemetné.
6  Od čehož někteří jako od cíle pobloudivše, uchýlili se k marnomluvnosti,
7  Chtíce býti učitelé Zákona, a nerozumějíce, ani co mluví, ani čeho zastávají.
8  Víme pak, že dobrý jest Zákon, když by ho kdo náležitě užíval,
9  Toto znaje, že spravedlivému není uložen Zákon, ale nepravým a nepoddaným, bezbožným a hříšníkům, nešlechetným a nečistým, mordéřům otců svých a matek, vražedlníkům,
10  Smilníkům, samcoložníkům, těm, kteříž lidi kradou, lhářům, křivým přísežníkům, a jest-li co jiného, ješto by bylo naodpor zdravému učení,

Tím ovšem netvrdím, že desatero neplatí, ale platí, kdo hřeší je přestupníkem Zákona, buď lásky nebo i litery. Zase řeší

Jakubův 2:1  Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
2  Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
3  A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;
4  Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?
5  Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?
6  Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?
7  Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
8  Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
9  Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.
10  Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.
11  Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.
12  Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.

rastan

Křesťan se může dostat do různých konfliktních situací. Možná ten příklad o gestapu nebyl vhodný. Napsal jsi však správně, že hřešící křesťan může být přestupníkem lásky a tím také hřeší. Dostáváme se do mnoha situací. Uvedu jiný příklad. Ptal jsem se adventistického kazatele, co máme dělat, když starým rodičům přivezou  v sobotu uhlí? Odpověděl klidně, že jim prostě oznámíme, že to uklidíme až v neděli. Odpověděl jsem, že se může stát, že to rodiče začnou uklízet sami a pak jim bude špatně, na to ovšem neodpověděl. To je fanatické dodržování Desatera. Bez lásky. Apod. existují jiné příklady. Někdy musíme vybírat ze dvou zel či nepříjemností a přihlížet s láskou a vybrat to zlo menší, když už to jinak není  možné.

Já mám také sobotu za den Páně, ale nebrání mi to jít pomoci bližnímu. Ovšem nepomohu v případě, kdy mi je oznámeno "já v neděli nedělám, protože mám svátek". Pak bych se stal otrokem něčího učení. Pomoc musí být na platformě rovnoprávnosti, ne vyčůranosti ze strany žadatele. Tak nějak to cítím.

rastan