Křesťanská identita je „identitou světla a nikoli temnot“. Papež František ve své homilii vykládal slova sv. Pavla adresovaná prvním Ježíšovým učedníkům: „Vy bratři nejste ve tmě,... jste přece synové světla“ (1 Sol 5,4-5). Toto světlo, pokračoval papež, „nebylo tímto světem vítáno“. Ježíš však řekl, že přišel, aby nás vysvobodil z hříchu „svým Světlem, které nás vyprošťuje z temnot“. Na druhé straně je však možné si dnes myslet, že s tolikerou vědou a spoustou lidských vymožeností můžeme mít světlo:

„Lze poznat všechno, vědět o všem a mít jasno o všech věcech. Ale Ježíšovo světlo je něco jiného. Není to světlo nevědomosti. Je to světlo moudrosti a prozíravosti, ale liší se od světla tohoto světa. Světlo, které nám nabízí tento svět, je umělé, možná silné, ba silnější než to Ježíšovo, oslnivé jako ohňostroj či fotografický blesk. Ježíšovo světlo je však mírné a klidné, je pokojné jako světlo vánoční noci a nic si nenárokuje.“

Je světlem, které se dává a skýtá pokoj, pokračoval papež. Ježíšovo světlo „není okázalé, ale vchází do srdce“. Nicméně, je pravdou, podotkl dále, že „ďábel se nezřídka přestrojuje za anděla světla, rád Ježíše imituje, dělá se dobrým, promlouvá klidně, jako když mluvil k Ježíšovi po skončení půstu na poušti“. Proto musíme prosit Pána o „moudrost rozlišování, abychom poznali, kdy jde o Ježíše, který nám dává světlo, a kdy o ďábla přestrojeného za anděla světla“:

„Kolik jen lidí si myslí, že žije ve světle, a přitom žije v temnotách, aniž by to postřehli! Jaké je světlo, které nám nabízí Ježíš? Ježíšovo světlo můžeme poznat, protože je pokorné, nevnucuje se, je skromné. Je to mírné světlo, opevněné mírností. Je světlem, které promlouvá k srdci a je také světlem, které ti nabízí kříž. Jsme-li ve svém vnitřním světle skromní, vnímáme v srdci Ježíšův hlas a hledíme na kříž beze strachu, pak je to světlo Ježíšovo.“

Přichází-li však světlo, které „tě dělá pyšným“, upozornil dále papež, „světlo, které ti dává hledět na druhé z výše“, druhými pohrdat a vede k pýše, „pak to není Ježíšovo světlo, nýbrž světlo ďábla přestrojeného za Ježíše, za anděla světla“. Takto papež naznačil, jak rozlišovat pravé světlo od falešného: „Kde je Ježíš, tam je pokora, mírnost, láska a kříž“. Nikdy „nenajdeme nějakého Ježíše, který by nebyl pokorný a mírný, byl bez lásky a bez kříže. Musíme tedy jít za Ním a „beze strachu“ následovat Jeho světlo, protože Ježíšovo světlo „je krásné a dělá dobře“. V dnešním evangeliu (Lk 4,31-37) uzavíral papež svoji homilii, Ježíš vyhnal ďábelského ducha a na lidi padl úžas před slovem, které vyhání nečisté duchy:

„Ježíš nepotřebuje vojsko, aby vyhnal démony, nepotřebuje pýchu, nepotřebuje moc a nadutost. »Co je to za slovo, že má svrchovanou moc poroučet nečistým duchům, a vyjdou?« (srov. Lk 4,36). Je to slovo pokorné, mírné a naplněné láskou. Je to slovo, které nás provází ve chvílích kříže. Prosme Pána, aby nám dnes dal milost svého Světla a naučil nás rozlišovat, kdy jde o Jeho světlo a kdy o světlo umělé, učiněné nepřítelem, který nás oklamává.“