Náboženský zoufalec zde programově bleje své zvratky proti Kristu. Písmo sv., které je věřícímu lidu předloženou neomylnou autoritou Magisteria, kdy učitelský úřad rozhodl které texty budou a které nebudou součástí Písma sv. má na blití autora MVII, tuto razantní odpověď.

„ Co se týká však vás, Duch svatý, kterého jste od něho přijali, zůstává ve vás a proto nepotřebujete, aby vás nějaký bludař poučoval.“.

A pokud jde o ten zmatený textový blábol, pak zde je jasná směrnice pro členy pravé Církve Kristovi.

KKC

890

Poslání učitelského úřadu je vázáno na definitivní povahu smlouvy, kterou Bůh uzavřel v Kristu se svým lidem; musí jej uchránit před úchylkami a ústupky a zaručit mu objektivní možnost vyznávat bez omylu ryzí víru. Pastýřský úkol učitelského úřadu je tedy zaměřen na bdělost, aby Boží lid zůstával v pravdě, která osvobozuje. Kristus vybavil pastýře pro tuto službu charismatem neomylnosti ve věcech víry a mravů. Toto charisma se může vykonávat několikerým způsobem.

891

 

„Tato neomylnost přísluší římskému biskupovi, hlavě biskupského sboru, z jeho úřadu, když s konečnou platností vyhlašuje nauku o víře a mravech jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřících křesťanů, který své bratry utvrzuje ve víře … Církvi přislíbenou neomylnost má také biskupský sbor, když s Petrovým nástupcem vykonává nejvyšší učitelský úřad“ především na ekumenickém koncilu. Když církev prostřednictvím svého nejvyššího učitelského úřadu předkládá něco „k věření jako zjevené od Boha“ a jako Kristovo učení, „jsou věřící povinni … k takovému výroku vnitřně přilnout náboženskou poslušností“. Tato neomylnost sahá tak daleko, jak sahá poklad božského zjevení.