Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Romana.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 15081, komentáře < 7 dní: 518, komentářů celkem: 314130, adminů: 60, uživatelů: 4810  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 119 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

JirkaB
Willy
wollek
rosmano
timg

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Babiš chce, aby církve spadaly pod ministerstvo financí
·Výsledek voleb jako ovoce Církevních restitucí
·Novodobá kalvinistická liturgie
·27 lidí zastřeleno v baptistickém kostele v Texasu
·Baptisté v Evropě o homosexualitě
·Exekutiva Evropské baptistické federace o manželství
·Stručný přehled názorů na milénium
·Co je to hermeneutika Ducha?
·500 let cesty od reformace k náboženskému smíru
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 18. října 2017

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
90 714 686
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Kontrasty: Tak to ale mezi vámi nebude
Vloženo Středa, 16. leden 2013 @ 10:45:21 CET Vložil: Stepan

Kritika bludů poslal Nepřihlášený

  - aneb nesprávné pojetí vedení v církvi v minulosti a dnes.

 
    Co mají společného papežství v Římské církvi, jezuité, učení Watchmana Nee a Alana Vincenta o autoritě a Pastýřské hnutí v 70.a 80.letech minulého století v USA?



    Mk 10,42-44(NBK) a totéž Mt 20,25-27(NBK)

    Víte, že věhlasní vládcové národů  nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať se stane vaším služebníkem. Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech.

      1.Petr 5,1-3(NBK)
      Starší mezi vámi prosím jako váš spolustarší, svědek utrpení Kristových a účastník slávy, která bude zjevena:Paste Boží stádo, které je u vás, a bděte nad ním - ne z povinnosti, ale dobrovolně, jak se to Bohu líbí, ne kvůli prospěchu, ale nezištně. Nepanujte nad svěřeným stádem, ale jděte mu příkladem.

      1.Tim 4,12(NBK)
….Naopak, buď pro věřící příkladem ve slovu i skutku, v lásce, víře a čistotě.

 
    V těchto verších jsou ukázány dva principy vedení.

     1 . Světský způsob vládnutí je panováním - uplatňováním moci. Moc je dána postavením, úřadem, funkcí, je zde rozdělení na nadřízené a podřízené. Je zde vytvořena  hierarchická struktura - pyramida od těch nejpodřízenějších zaměstnanců až k  řediteli, od vojínů ke generálovi, od posledního politika k ministrům a  premiérovi či presidentovi, od poddaného ke králi, k císaři atd. Kde každý nadřízený vyžaduje od podřízeného poslušnost a loajalitu. Neuposlechnutí se trestá ztrátou místa, fyzickým či jiným potrestáním, vězením, někdy i smrtí. Takto vládnou vládcové. Ježíš jasně říká učedníkům:  Tak to, ale mezi vámi nebude. 
 
  2.  Způsob vedení církve je založen na úplně jiném základě, neboť jsme všichni bratři a mezi sourozenci není nikdo vyšší ani nižší, nikdo není důležitější než jiný. Každý z nás má nějaký dar od Boha, ale ty nás nečiní většími či menšími, nedostali jsme je za zásluhy, ale pro službu ostatním. Všichni jsme si rovni před Bohem. Bůh nikomu nenadržuje, nikdo není milovanější nebo nemá větší přízeň. Tuto větší přízeň, či nějaké „prestižnější“ postavení právě požadovali po Ježíši Jakub a Jan, synové Zebedeovi, když chtěli mít místo jeden po jeho levici a druhý po jeho pravici  (Mk 10,35-37 (EP) Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli m: “Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ Odpověděli mu:“ Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“). A právě na tuto žádost Ježíš reagoval, tím, že si zavolal všech dvanáct a řekl jim, že nemají usilovat o nějaké zvláštní postavení, o místo, které by je vyvýšilo nad ostatní, které by jim dalo nějaké upřednostnění, úctu, respekt. Ale pokud si chtějí získat respekt, pak jedině tím, že budou služebníky nebo přímo otroky všech. Tedy ne vládci, ale zcela obráceně otroci!  Apoštol Petr a Pavel zde říkají zcela zřetelně, že vedoucí nemá panovat, ale má vést příkladem.
 
     Přes tato jasná  slova Ježíše či apoštolů, o vedení v církvi, byly a stále jsou snahy   panovat  v církvi nad lidmi i jejich svědomím.

Římská církev

     Prvotní církev se odchýlila od biblického vzoru v Písmu, když antiochijský biskup Ignatios (kolem roku 110) začal tvrdit a prosazovat, že biskup zaujímá svou autoritou Kristovo místo a presbyterové jsou jako apoštolové a mají mu pomáhat a jsou mu přímo podřízeni. V tento okamžik změnil pojetí úřadu biskupa popsaného v Novém zákoně a  dosavadní praxi prvních křesťanů, kde biskupové a presbyteři (starší) jsou termíny naprosto záměnné,  vždy užívané v množném čísle. Tvrdil, že pokud budou všichni loajální vůči biskupovi a jeho vedení, lze se vyhnout nebezpečnému učení.  Prohlašoval, že v církvi nikdo nesmí nic dělat bez biskupova souhlasu, vysluhovat Večeři Páně mohl jenom on či ten, koho pověřil. Bez jeho souhlasu se nemohl konat křest, ani nemohli křesťané uzavřít manželství atd. Sbor v Římě užíval termínu „biskup“ a „presbyteros“ záměně až do roku 140. Od této doby se však začala postupně budovat struktura moci od kněze, biskupa, arcibiskupa po papežství, které se datuje do doby kolem roku 600. Tento úřad se zcela odchýlil od Kristova pojetí vedení církve. Papežové a duchovenstvo se většinou zaměřili na získávání bohatství a moci. Duchovní, až na výjimky, zesvětštěli, a mnozí papežové upadali do vyložených nemorálností. Přesně tak, jak to Písmo  v  Mk10,42 a   1.Petr 5,1-3 zapovídá.   Papež  si postupně  nárokoval  to, co patří jen Bohu. Označil se za „zástupce Boha na zemi“ s právem odpouštět hříchy, s tvrzením, že je svatý pro svůj úřad, i když žije nemorálně, že je neomylný atd. Určoval svým rozhodnutím, kdo bude spasen či zatracen, kdo bude vyloučen z církve či upálen. Mezi největší bludy papežů či církevních koncilů patří představa, že je Bůh pověřil  dozorem nad svědomím lidí a dal jim právo určovat (bez rozsuzování Písmem), co je kacířství, a trestat je. 
 
     Historie je smutným důkazem toho, kam vede uplatňování domnělé moci jednoho křesťana nad druhým. Moci, kterou Bůh nikomu nedával a nedává. „Propůjčení“ této moci křesťanům pro ovládání jiných křesťanů považoval Jan Hus „za myšlenku od ďábla vymyšlenou.“
       Náboženská svoboda  se tak rodila velmi těžce a za cenu nesmírných obětí. Všichni, kdo se nechtěli vzdát svého poznání Boží pravdy, byli upáleni nebo museli uprchnout z dosahu papeže. Byly to statisíce umučených, upálených, popravených, exkomunikovaných a ožebračených lidí, kteří se raději rozhodli zemřít či odejít z vlasti, než  pošlapat své svědomí před Bohem.  Byli to Valdenští, Jan Viklef v Anglii, Mistr Jan Hus a Jeroným Pražský v Čechách, v Německu Martin Luther, ve Švýcarsku Zwingli a Farel, ve Francii  Kalvín a mnoho dalších, kteří zasívali protestantství a chtěli reformovat „samospasitelnou církev“. Ta však jen vystupňovala své úsilí umlčet tyto „kacíře,“ kteří odmítli odvolat své články, kterými  zpochybnili moc papeže a jeho dogmata. Jednali podle svého přesvědčení, uchovali si čisté svědomí před Bohem i za cenu smrti, nepodřídili se koncilům nebo papežům, aby si zachránili časný život.

    Martin Luther, když bránil své přesvědčení před císařem Karlem V. a koncilem ve Wormsu, prohlásil mimo jiné:“ Pokud jde o Boží slovo a víru, je každý křesťan právě tak dobrým soudcem jako papež, i kdyby měl podporu miliónů koncilů.“ My, stejně jako Luther, máme rozsuzovat vše, co je nám předkládáno a jediným měřítkem je Boží slovo. Když Luther odjížděl z tohoto koncilu a očekával odsouzení napsal  císaři dopis, v kterém vysvětloval, že jeho neochvějnost není žádná vzpoura. Mimo jiného v něm stálo:
 
„Bůh, jenž zkoumá srdce, je mým svědkem, že jsem hotov co nejochotněji uposlechnout Vaší Výsost, ač poctěn, či zneuctěn, ať živý, či umírající, ve všem bez výjimky, až na Boží slovo, kterým člověk žije. Jde-li však o věčné zájmy, Bůh si nepřeje, aby se člověk podřizoval člověku, neboť takové podřizování v duchovních věcech je vlastně uctívání, a to přísluší jedině Stvořiteli.“
___________________________________________________________________________

      Nikdo z reformátorů si nenárokoval žádnou moc. A přesto je lidé následovali i za cenu smrti, protože přinášeli skutečné evangelium. Všichni středověcí reformátoři, včetně Komenského, shodně  označili římskokatolický systém a papežství za Antikrista (ten kdo je proti Kristu nebo také ten, kdo se staví na jeho místo). Působení ducha Antikrista však neskončilo u papežství, ale projevuje se i dnes.

 
      Přes tyto smutné zkušenosti v historii církve, se  projevuje snaha o takové „malé“ papežství i v některých protestantských sborech, kdy vedoucí vyžadují podřízenost a poslušnost členů sobě jako Bohu a nepřipouští, že by se mohli mýlit, nepřipouští jakoukoliv kritiku a tvrdí, že jen jejich učení či výklad Písma je správný, kdy kázní či vylučují ty, kdo s nimi nesouhlasí, jako by zapomněli, proč byli protestanté pronásledováni, a že právě kvůli svobodě svědomí  opustili římskokatolickou církev.
 
     Kristus zná lidské srdce a jeho hříšné touhy po světských poctách, proto řekl jasné slovo proti panování v církvi. Bohužel se znovu a znovu do vedení některých sborů a církví dostávají lidé s touhou po uznání a moci, s touhou po předním  postavení. Chtějí si tím často kompenzovat své nízké sebevědomí, jsou to vlastně lidé neuzdravení a neproměnění Kristem. Ti pak mají tendence vyžadovat poslušnost ostatních a snaží se nad nimi panovat. Vedou vždy boj proti těm, kdo by mohli ohrozit jejich postavení a domnělou moc. Své spolupracovníky si  vybírají ne podle obdarování, ale podle jejich loajality ke svému panování. Snaží se vždy všechny kontrolovat. Tak jako vládli „zástupci Boha na zemi“ již v minulosti (s podporou dogmat o neomylnosti, o moci, o jediném správném výkladu Písma), si i nyní tito vedoucí,  pro podporu svého vládnutí, vždy vybírají učení o podřízenosti duchovním vůdcům, které vyhovuje jejich skrytým touhám. To, že taková učení jdou proti jasným slovům Pána Ježíše Krista a jsou tudíž falešná, stejně jako řada dřívějších dogmat jediné pravé církve, nevidí a ani nechtějí vidět. Uvěří bludům, že jim Bůh dává moc vládnout nad ostatními a  začnou ji také  uplatňovat, což vede k manipulaci a duchovnímu násilí. Pokud jsou nezbudovaní křesťané ustanoveni (díky své loajálnosti) do funkcí ve sboru s hierarchickým pojetím vedení, vede to u nich většinou k pocitu nadřazenosti a pádu do pýchy (1.Tim3,6 SprávceNesmí to být nováček, aby nadut pýchou neupadl do ďáblova odsouzení).

  
                                                                                                                                                 
  Watchman Nee a Alan Vincent

  •     V 60.letech minulého století  přišlo, skrze knihu Watchmana Nee  „Duchovní autorita“ učení, které lze označit jako falešné, podporující vládnutí nad svědomím člověka.  W. Nee je jinak uznávaný autor, a možná právě proto mnozí křesťané toto učení nekriticky přijímají. Učení této knihy je však veskrze tělesné a vede k uplatňování moci – vládnutí v církvi. Autor zde prezentuje učení o „delegovaných autoritách“ v církevních a rodinných vztazích. Jedná se o zneužívající, kontrolující autoritu. Podle W. Nee je ústředním bodem Bible autorita a poslušnost. Některé věci v této knížce jsou správné, např. požadavky na vedoucí, ale ty většinou vládychtiví vedoucí neberou tak vážně či je zcela ignorují.
     
                Jen pro názornost několik tezí z této knížky :
     
    -         Kdykoli se sejde několik bratří v Kristu, tu ihned nastupuje duchovní řád. Křesťanský pracovník by měl vědět kdo je nad                ním… .Neměli bychom se příliš zaměstnávat a zaneprázdňovat tím, co je správné a špatné, dobré nebo zlé, spíše bychom měli poznat , kdo je nad námi autoritou…. (str. 26 DA)
    -         Bůh si přeje, abychom poslouchali jím delegované autority stejně jako jeho samotného.(str. 27 DA)
    -         Kdykoli se člověk dotkne Boží delegované autority, dotýká se v tomto člověku Boha, hřešit proti delegované autoritě znamená hřešit proti Bohu. ( str. 34 DA)
    -         Kdykoli člověk odporuje autoritě, Bůh ihned zasahuje svým soudem. Bůh strpí mnohé hříchy, ale nestrpí vzpouru... Hřích vzpoury je tudíž vážnější než kterýkoli jiný. (str. 40 DA)
    -         Církev existuje díky poslušnosti. Nebojí se slabých, ale bojí se vzpurných.(str.45 DA)
    -         Kdo odporuje autoritě, odporuje Bohu, a ti kteří odporují, přivozují na sebe soud. Není možné, aby po rebelii nenásledoval soud. Důsledkem odporování autoritě je soud. (str. 61 DA)
    -         Zda člověk v autoritě má pravdu či nikoli, to se nás netýká, neboť je přímo odpovědný Bohu. Poslušný člověk potřebuje jen poslouchat, Pán nás nebude činit odpovědnými za mylnou poslušnost, ale povolá k zodpovědnosti autoritu, zodpovědnou za tento mylný čin. Nepodřízení je vzpoura, a za ní se musí člověk zodpovídat. (str. 69-70 DA)
    -         Nikdo nemůže očekávat, že získá světlo přímo od Pána, jestliže je odmítá od delegované autority.(str.71 DA)
    -         Kdo nemá rád Božího zástupce, nemá rád ani samotného Boha (str. 72 DA)
    -         Celý Nový zákon podporuje delegovanou autoritu.(str. 72 DA)
    -         Kdo je obdarován, má službu, a kdo má službu, má autoritu. Služba, kterou Bůh ustanovuje, představuje autoritu, nikdo ji nemá odmítat. Většina lidí si přeje přímou Boží autoritu, avšak Bůh jedná tak, že ustanovuje autoritu nepřímou neboli delegovanou, a chce, abychom ji poslouchali. Skrze ni máme naplňovat své duchovní potřeby. (str. 81 DA)
    -         Boží království začíná tam, kde je naprostá poslušnost Bohu (a tím i delegované autoritě ), zde není místa pro vlastní názory, argumenty, námitky, reptání. Na tento slavný den čeká Bůh od stvoření světa. I když má Bůh svého prvorozeného Syna, který je prvotinou poslušnosti, čeká na mnohé syny, aby byli jako Prvorozený. (str. 102 DA)
    -         Ať přijdeš kamkoli, tvou první otázkou musí být: Koho mám poslouchat, komu mám naslouchat? Křesťan by měl mít dva smysly: jeden pro hřích a druhý pro autoritu. I když dva bratři se spolu radí a každý může vyslovit svůj názor, pouze jeden učiní konečné rozhodnutí… I mezi staršími a apoštoly bylo určité pořadí. Někteří apoštolové jsou větší, někteří menší. Každý potřebuje vědět, kde stojí. Jaké pěkné svědectví, a jaký krásný obraz! (str. 68 DA)
    -         Každý se domnívá, že je schopen rozlišit dobré od zlého a posoudit, co je správné a nebo špatné. To je bláznovství pádu. Od takového klamu potřebujeme být osvobozeni, poněvadž tu nejde o nic jiného než vzpouru. (str. 26 DA)
    -         Dnes základní nesnáz s námi lidmi je v tom, že dosud žijeme pod principem poznání dobrého a zlého, pod mocí rozumu. (str. 92 DA)
    -         Je zajisté pravda, že abychom mohli následovat Pána, musíme dát výhost očím svého lidského rozumu. Co vládne našemu životu? Je to rozum nebo autorita? Osvítí-li člověka Pán, je oslepen světlem a jeho rozum jde stranou. (str. 91 DA).
     
         W. Nee ve své knize tvrdí, že s přijetím úřadu-služby-funkce (velmi podobně jako v katolické církvi) Bůh dává člověku moc.  A tohoto člověka („delegovanou autoritu“) ostatní členové církve musí bezpodmínečně poslouchat, stejně jako Boha. To co říká „delegovaná autorita“ je stejné, jako by to řekl Bůh. Pokud tak neučiníme, jsme ve vzpouře a Bůh nás potrestá. Dále tvrdí, že my nemáme rozsuzovat, co nám je předkládáno, máme jen slepě poslouchat. Rozum máme dát stranou a nezkoumat co je dobré a co zlé, či zda má člověk v autoritě pravdu nebo ne. Jinými slovy: Bůh, podle W. Nee, nevyžaduje naší plnou zodpovědnost za naše činy, ale vyžaduje naší slepou poslušnost. Za mylnou poslušnost nás prý nebude Pán činit zodpovědnými, ale k zodpovědnosti povolá zodpovědnou autoritu. Dokonce tvrdí, že pokud se autorita zmýlí,  Bůh nás prý jen zkouší, zda jsme poslušní a loajální. Případné selhání autority se má mlčky, beze slova přejít. Je naprosto nepřípustná korekce „zdola“, to je chápáno jako oponování autoritě, které Bůh ihned ztrestá, (což je dokladováno starozákonným příběhem Korachovců).

 
     Jak ďábelské učení! Je velký omyl, myslet si, že za moje činy bude zodpovídat můj starší či pastor, podle kterých jsem jednal. Každý bude stát před Bohem sám za sebe (Řím 14,12 (EP) Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu), odpovědnost je nepřevoditelná ( Gal 6,5 Každý bude odpovídat sám za sebe , a protože máme Písmo, každý křesťan má možnost a povinnost rozsuzovat to, co je mu předkládáno k věření či konání.  Apoštol Pavel říká, všechno zkoumejte a dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě (1.Tes 5,21). Nabádal křesťany na mnoha místech v Písmu, aby se  nenechali svést falešným učením, falešnými učiteli. Dokonce zde varuje, ale kdybychom i  my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium, než to které jsme vám zvěstovali, budiž proklet (Gal 1,8 EP). To nemohou udělat jinak, než tím, že pečlivě rozsuzují jako Berojští (Skut 17,11), zda to co jim je předkládáno odpovídá Písmu, protože ono je jediným měřítkem.

 
       Vedoucí (pastýři) jsou odpovědni za svou službu, tj. vedení lidí ke spoléhání na Krista, za to, zda přináší zdravé učení, za svůj osobní příkladný život, ne za nás, jak si někteří mylně vykládají. Oni budou skládat účty ze své služby. Žid 13,17 (NBK,GNB,BHD). Nemohou být odpovědni za  jednání  druhých, a také nejsou  jejich soudci. Jsou stejně nedokonalí, jako ostatní a potřebují Kristovu krev  k očišťování, jako kdokoliv jiný. Nejsou bez chyb a neomylní, ale potřebují korekce od jiných křesťanů. Bohužel, W. Nee toto překrucováním Písma popírá. Neustálým opakováním tezí o nedotknutelnosti delegované autority zastrašuje lidi, kteří se dostávají do situací, kdy jim něco říká „delegovaná autorita“, a něco jiného jejich vlastní svědomí. To pak způsobuje rozpolcení člověka, kdy se učí potlačit  své svědomí a  přijmout vidění světa tak, jak mu to předkládá „delegovaná autorita“. Musí přitom popírat své poznání, rozum, emoce, a to ho deformuje. Bůh člověka stvořil se svědomím, rozumem a city a takovéto jednání z něho dělá jen poslušnou loutku, způsobuje zranění, obavy, strach, nejistotu, či vnitřní hněv a celkově poškozuje vztahy mezi křesťany. Nakonec vede ke zcela zkreslenému vidění Boha, který trestá naší nepodřízenost „delegovaným autoritám“.  Bůh zjevený v Ježíši Kristu je ale milující, milosrdný, odpouštějící a usiluje o vztah s člověkem založený na svobodě, úctě a důvěře, a nikoli na slepé poslušnosti nějakého člověka. Nečíhá na to, až si někdo dovolí na základě svého poznání Písma a svědomí nesouhlasit s  „delegovanou autoritou“, aby takového křesťana ztrestal.  Takto Ježíš nikdy nejednal a nikdy toto neučil.  Jenom ďábel se pokouší  ukrást  Božím dětem svobodu v Kristu  a manipulovat strachem z „Božích trestů“ ve formě různých pohrom, které  dle očekávání „delegovaných autorit“ mají stihnout „neposlušné“. Bůh vidí do srdce a ten kdo má čisté motivy a  usiluje o lásku, kdo hledá Pravdu, ten se nemusí  bát. Kdo však očekává, že   bratra v Kristu postihne nějaké neštěstí za to, že jedná dle svého svědomí, se chová velmi podobně jako ten,  kdo druhé proklíná.

                                                                                                                                                                                                                                                      
        W. Nee dokazuje na starozákonním příběhu Saula a Davida, že máme ctít autoritu. Saul zhřešil a Bůh pomazal za krále Davida. Saul však usiloval o život Davidovi a ten, ač měl příležitost Saula zabít, neudělal to,  protože ctil jeho autoritu, jak tvrdí W. Nee.
 
       Izraelský král však, ve starozákonní době, byl z dnešního pohledu představitel jak světské moci tak duchovní vládce, protože mu Hospodin dal svého Ducha. Toho tehdy dával jen jednotlivým lidem – králům, prorokům, vůdcům, kteří měli vést izraelský národ. Jen k nim Bůh mluvil a jen oni mohli slyšet jeho hlas. Bůh bez těchto prostředníků  k izraelskému lidu nemluvil. Po Letnicích však byl dán Duch svatý všem křesťanům. Je zde úplně jiná situace.

 
       V Janovi 7,38-39(EP) je napsáno a na mnoha dalších místech Písma je potvrzeno:

       Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo. To řekl o Duchu, jež měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

       např.  Sk 2,38(EP)
      Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť toto zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.

 
      Zaslíbení Ducha svatého platí pro každého, kdo se obrátil, pro každého novozákonního křesťana po jeho vylití o Letnicích. Není výsadou vedoucích, k uplatňování jejich moci jako ve starozákonní době. W. Nee ztotožňuje „delegovanou autoritu“v křesťanské církvi s pomazaným králem a ostatní ji mají poslouchat a ctít, úplně pomíjí fakt, že křesťané jsou královské kněžstvo právě kvůli tomu, že mají Ducha svatého.  Každý křesťan může vnímat Boží vedení, ke každému Bůh  mluví a každý křesťan, bez prostředníka, může znát Boží vůli pro svůj život. Naopak, kdokoli by hledal Boží vůli tak, že by se ptal „autorit“, co má dělat, věřil by v rozhodnutí „nadřízeného“, spoléhal by se na člověka! Takovéto spoléhání na člověka, který je omylný, není správné.  Jak praví Písmo: Proklet, buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Jer 1,5-6(EP).  Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověka.   Žalm 118,8(BK).
 
       Přesto někteří lidé v církvi slibují poslušnost a věrnost vedoucímu sboru místo Kristu, protože jsou svedeni učením, které jim tvrdí, že vedoucího mají vnímat jako neomylného Krista. Ostatní křesťané, podle W. Nee, tedy buď nemají Ducha svatého nebo ho mají nějak méně než „delegovaná autorita“, protože jen ta má ten správný vhled do života „obyčejného“  křesťana. Ten nemá posuzovat, co mu autorita říká, má jen slepě poslouchat.  Podle tezí W. Nee by všichni reformátoři byli vzpurníci a rebelové, protože se vzepřeli „nadřízeným,“ zpochybnili jejich moc a vybízeli k rozsuzování Písmem všeho, co je jim  předkládáno.

 
      V předkládaném příběhu Saula a Davida je vidět něco jiného, než se snaží W. Nee dokázat. Král Saul zhřešil, tím, že v rozporu s Božím příkazem  nezabil všechny nepřátele a vzal si část kořisti. Bůh, skrze proroka Samuele, řekl Saulovi, že ho za to zavrhl, a odebral mu svého Ducha. Už nebyl Božím pomazaným králem. Přestal být duchovním vůdcem, byl už jen světským králem. Od tohoto okamžiku již Bůh k němu nemluvil, Saul už pak neznal Boží vůli, a  přestože byl dál  králem, byl už však jenom svévolným vládcem a páchal mnoho zla. Jen proto, že kněz Achímelek dal Davidovi jídlo na cestu a meč Goliáše, dal povraždit nejen Achímeleka a kněžstvo v Nóbu, ale i celé město… 

     David však rozhodně nebyl Saulovi poslušný, jak tvrdí W. Nee! Kdyby to tak bylo, neprchal by před Saulem a nechal by se zabít. On však naopak shromáždil všechny, kdo byli  pronásledováni  a vybudoval z nich budoucí slavné Davidovo vojsko. To rozhodně nebyl akt poslušnosti a podřízenosti. David Saula nezabil, i když  dvakrát snadno mohl, a to zřejmě kvůli svému svědomí, protože by se dopustil vraždy na nyní už „nepomazaném“ králi. Znal samozřejmě Boží přikázání „nezabiješ“ a nechtěl ho přestoupit.

 
      Toto místo o zavržení krále Saula, je zajímavé také z jiného pohledu. Přesně toto místo použil Jan Hus v Kostnici roku 1415, když  obhajoval, kromě jiného, své výroky z traktátu Proti mistru Štěpánu Pálčovi před koncilem s preláty, arcibiskupy, kardinály, papeži i císařem Zikmundem a světskou šlechtou  tehdejšího světa. Hus řekl: Kdo jest v smrtelném hříchu není hodně králem před Bohem.   Tato slova eticky diskvalifikovala  všechny, kteří si zakládali na své moci, brali to jako útok na sebe, na svojí moc, protože svévolně hřešili. Od této chvíle císař Zikmund usiloval o smrt Jana Husa. Tato slova se však týkala i duchovenstva. V dogmatech katolické církve bylo totiž i dogma, že vysluhování svátostí nezávisí na morální bezúhonnosti kněze. Kněz mohl smilnit, krást a žít hříšný život a stále byl pro svůj úřad svatý. Na to Hus poukázal a chtěl, aby si to uvědomili a žili hodně (opravdově, řádně, správně) před Bohem. Tato slova jejich pýcha už neunesla, a proto takový „kacíř“ musel být exkomunikován a musel zemřít.

 
       V novozákonní době, když kdokoli ve vedení církve zhřeší, může dál vykonávat svojí službu, ale jen za jediné podmínky, že činí skutečné pokání - přizná své selhání, lituje toho, co způsobil, napraví to, a požádá o odpuštění a teprve pak mu ostatní mohou dát znovu důvěru. Tím, že je požádá o odpuštění, vydává se na milost či nemilost těm, kterým ublížil a přitom si nemůže  odpuštění nárokovat. Tomuto vydání se ostatním,  se však vedoucí, kteří si zakládají na svém postavení, zásadně vyhýbají. Jejich pýcha jim v tom brání. Bojí se, že by ztratili svojí „autoritu.“ Opak je pravdou, respekt ztratí, pokud hřích nevyznají, nečiní z něho pokání, ale zakrývají ho či popírají.


     Tady je další místo v učení W. Nee, které jde proti Kristovu evangeliu.  W. Nee vůbec nepřipouští, že by se „delegovaná autorita“ měla omlouvat, dokonce říká, že se nemá obhajovat, protože už tím, když se obhajuje, ztrácí svou „autoritu.“ Ostatní nemají poukazovat na selhání „delegované autority“, tak se má projevit jejich podřízenost. Vskutku satanská lež!

 
     My máme vyznávat hříchy, aby nám bylo odpuštěno!  - 1.Jan 1,8-10(NBK)

     Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý- odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.

 
    Učení Watchmana Nee je v mnoha bodech velmi podobné či totožné se zákony Řádu jezuitů (Tovaryšstva Ježíšova). Smutně proslulého řádu, který si vytýčil za cíl  kromě jiného  vymýtit kacířství, které církev viděla v luterství a kalvínství. Všichni jezuité byli spojeni vědomím, že jejich základní a nejdůležitější povinností je poslušnost představeným. Nikdy nesměli zapochybovat o tom, že příkaz nadřízených je správný. Tento řád se od ostatních řádů odlišoval jedním „slibem navíc“, členové se zavázali, že budou poslouchat papeže  a generála řádu ve všem, co jim nařídí. To se papeži velmi líbilo, a muže tohoto řádu „vyzbrojil“ největší možnou pravomocí. Zakladatelem a prvním generálem této polovojenské organizace byl Ignác Loyola, který se díky mystickým „viděním“ a „slyšením“ rozhodl stát se svatým. Zavedl tzv. Duchovní cvičení, která měla účastníka přivést k pravé poslušnosti. Nitro toho, kdo absolvuje tato cvičení, je pomalu převáděno na úkol potlačovat svou vlastní vnitřní svobodu ducha, duše a těla a stále více se poddávat poslušnosti, která k pak vrcholí úplným pohřbením sama sebe. Pro jezuitu, bez rozdílu v postavení, platilo, že prvořadou ctností je poslušnost. Jezuita nesměl ve svém nadřízeném vidět omylného člověka, ale přímo, dokonalého a neomylného Krista (velmi podobně to vyžaduje i Watchmann Nee ve svém učení). Kontrola každého člena řádu byla absolutní. Byla vypracována obsáhlá pravidla pro tuto kontrolu a despotické panování generála. Jezuitský řád byl schválen  roku 1540. Řád se snažil ze svých učedníků vytvořit organizaci totálních robotů, schopných a ochotných vykonat sebehroznější a sebefantastičtější  rozkaz, nad kterým nesměli uvažovat. To je reálná ukázka toho, kam až může vést učení o nadřízenosti a podřízenosti v církvi. U nás jezuité „vynikali“ zvláště v pronásledování Moravských bratří, kteří se nechtěli vzdát víry svých otců – Jednoty Bratrské a přestoupit do římskokatolické církve. Především kvůli této nesvobodě opouštěli Moravští bratři českou zem, své příbuzné, své domy a pole.
 
 
        Další falešné učení, které  je propagováno v některých současných sborech, a které jde proti Kristovým slovům o vládnutí, je věrouka Alana Vincenta, kterou prezentoval ve své knížce Autorita (v ČR překlad Vydavatelství Juda  Mělník r. 2008).        
                               
     Falešní učitelé často vytrhují určité texty Písma ze souvislosti a uvádějí třeba polovinu jednoho verše, aby jím doložili své tvrzení - přičemž druhá část verše již nevyhovuje tomuto tvrzení – jen proto, aby obhájili falešné učení. Podepírají určité teorie překrucováním Písma. Ignorují verše, které nepodporují nebo jsou přímo  v protikladu s předkládanou konstrukcí….
 
    Podrobněji si ukážeme, jak A.Vincent manipuluje s Písmem. Například, pro základ své věrouky o „nadřízených autoritách“ v církvi si vzal Římanům 13,1-5. Tyto verše z části uvádí i na titulní stránce své brožurky Autorita.
 
   V Římanům 13.kapitole (NBK) je napsáno:

    Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu nařízení, a vzbouřence čeká jistý trest. Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro a vláda tě pochválí, je přece Božím služebníkem  pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo, je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla. Proto se musíme podřizovat - nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí. A.Vincent používá překlad, kde se „vládnoucí moc“ překládá jako „nadřízená autorita“, a v rozporu s kontextem vztahuje tuto část Písma na církev a na podřizování členů církve „vůdcům“ tedy pastorům a starším. Tyto verše se však v žádném případě netýkají způsobu vedení církve, a proto A.Vincent už neuvádí pokračování tohoto místa v Písmu ....Proto také platíte daně, vždyť to jsou Boží služebníci a pilně se věnují své práci. Každému dávejte, co jste povinni, komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest.…, z kterého je zcela zřejmé, že se nejedná o představitele církve, ale  světské moci. Apoštol Pavel zde píše o tom, jaký máme mít vztah ke světské vládní moci  (v kralické Bibli „vrchnosti“).    
 
      V současnosti nemáme v našem státě krále či císaře, nýbrž demokratickou vládu – ta představuje „vrchnost“ či „vládnoucí moc.“ Moc vlády je rozdělena na zákonodárnou, soudní a výkonnou. Zákonodárnou moc vykonává parlament, výkonnou moc má prezident a vláda. Soudní moc vykonávají soudy a státní zastupitelství, když v zájmu státu dbají na dodržování zákonů. V těchto verších se tedy říká, že máme dodržovat zákony republiky, a pokud je nebudeme dodržovat, budeme potrestáni. Avšak máme dodržovat zákony nejen kvůli hrozbě trestu, ale také kvůli svědomí před Bohem. Stát vybírá daně, aby zajistil tuto svojí vládu – dodržování zákonů, vymahatelnost práva pro ochranu svých bezúhonných občanů. Protože Bůh miluje spravedlnost a právo, jsou vykonavatelé světské spravedlnosti také Boží služebníci. My máme tedy dodržovat zákony, platit daně a clo a mít respekt před představiteli této moci. 
                                                                                                                           
     Totéž je napsáno v 1.Petr 2,13-17(NBK).
     Kvůli Pánu se podřizujte veškerému lidskému zřízení, ať už císaři jakožto hlavě státu nebo těm, které pověřil trestat zločince a odměňovat ty, kdo jednají dobře. Vždyť Boží vůle je, abyste svým dobrým jednáním umlčovali hloupé řeči nevědomých. Žijte jako svobodní lidé, ne ovšem jako ti, kdo údajnou svobodou zastírají vlastní špatnost, ale jako Boží služebníci. Všechny ctěte, sourozence milujte, před Bohem mějte bázeň, k císaři úctu.

 
     To samé říká apoštol Pavel v Tit  3,1-3(NBK):

    Připomínej jim, ať se poslušně podřizují vládcům a vrchnostem, ať jsou připraveni konat dobro, ať o nikom nemluví zle, ať jsou snášenliví, laskaví a vůči všem lidem ať vždy prokazují vlídnost.

 
      Místo v Písmu, kde nás apoštol Pavel a Petr vyzývají, abychom dodržovali zákony země a žili bezúhonný život, poslouchali světskou vrchnost, používá A.Vincent k zavedení “řádu„ v církvi. Ani ve středověku si nedovolila římskokatolická církev vztahovat tyto verše na církev, ale arcibiskupové se podřizovali králům a papežové císařům,  (i když později někteří  usilovali  o nadvládu i nad  světskými vládci).
 
     Tyto verše jsou tedy pro vedení církve nepoužitelné. Tím padá i další navázaná konstrukce o 7 stupních autority, kterou A.Vincent sestavil, protože jí chybí základ. Následující věrouka je plná překrucování písma.
      A.Vincent, nám tím, že vztahuje tuto „nadřízenou autoritu“ na církev místo na vládní moc státu, podsouvá svojí představu, že v církvi je hierarchie autorit a my máme rozpoznat tu nám nadřízenou, kterou máme poslouchat (str.12). K tomu, aby nám bylo jasné, kdo  je vyšší a kdo je nižší autorita, a my neposlouchali nesprávně nižší autoritu, A.Vincent sestavil 7 stupňový žebříček autorit v církvi : 1. Boží vládní autorita

                                         2. Autorita Božího Slova

                                         3. Autorita svědomí

                                         4. Delegovaná autorita

                                         5. Smluvně ustanovená autorita

                                         6. Autorita cti

                                         7. Funkční autorita

        Podle tohoto rozdělení autorit je Ježíš (jakožto nejvyšší z delegovaných autorit dle A.V.), až jako 4. autorita  po autoritě svědomí (3.), autoritě Božího Slova (2.) a Boží vládní autoritě (1.). Přitom Ježíš je sám Bůh a hlava církve. Z toho je vidět, že Ježíš u A.Vincenta není  Bůh, jak je napsáno v Janově evangeliu (Jan 1,1-14).  Slovo na počátku, které bylo Bůh,… se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

 
       U autority cti (str.22), která je na 6. místě v žebříčku, použil verš Ef  6,2-3(NBK): Cti svého otce a matku svou, je přece jediné přikázání, které má zaslíbení , aby se ti dobře vedlo, a abys byl dlouho živ na zemi,…. Na tomto místě A.Vincent vynechal 1.verš: Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem.

 
     Z tohoto verše A.V. vyvozuje, že máme ctít rodiče a to nejen tělesné, ale i duchovní. Když je nebudeme poslouchat, bez ohledu  na to, zda jednají  správně či špatně, zaplatíme cenu prokletí. Není zde zcela zřejmé, kdo to jsou duchovní rodiče. Asi předpokládá nějakého vedoucího (autoritu) a nás ostatní pasuje do role věčného dítěte. Každopádně však přidává do Písma něco,  co tam není. Ctít otce rozšiřuje i na otce sboru a starší, posléze na proroky a apoštoly. Názorná ukázka kam až se dá dojít z verše: Děti poslouchejte své rodiče... A.Vincent  ještě připojuje výstrahu, pokud  nebudeme ctít tyto duchovní rodiče (a to i finančně), nebude požehnání. To se snaží potvrdit veršem Mk 6,5(EP): A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.  Tady A.V. tvrdí, že ostatní Ježíš neuzdravil kvůli neúctě.  Nepřipojil však další verš, který to vysvětluje:  Mk 6,6(EP): A podivil se jejich nevěře. Z toho je však jasně vidět, že příčinou toho, že zde nebylo mnoho lidí uzdraveno, byla jejich nevíra. To potvrzuje i místo z Mt 13,58(EP) které také popisuje tuto událost: A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.  Protože nevěřili, že by tesařský syn měl moc uzdravit,  a byl jim kamenem úrazu. Z toho lze spíše usoudit, že pro uzdravení k Ježíši přišlo jen několik málo lidí.

     A.Vincent vysvětluje, proč nevidíme zázraky v ČR.  Bůh prý ještě neposlal žádné proroky a apoštoly z toho důvodu, protože bychom je neuznali a nectili. Velmi zvláštní úvaha. Jinými slovy: Bůh ví dopředu, že je neuznáme, proto nám je ani neposílá. Velmi podobných vysvětlení proč, co a jak  Bůh udělal se dopouštěl i W.Nee, nějak oba zapomněli, že myšlení Boží není jako myšlení naše a pokoušet se vysvětlit Boží myšlení nám není dáno.   
   
    A.Vincent dále uvádí (str.23) verš Mt 10,41(NBK). Přidáme ještě verš předcházející Mt 10,40 a následující Mt10,42, aby zde byl zřejmý kontext:
 
       Kdo vás přijímá, ten přijímá mě, a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal. Kdo  přijímá proroka jakožto proroka, dostane odplatu proroka. Kdo přijímá spravedlivého jakožto spravedlivého, dostane odplatu spravedlivého. Kdo by třeba jen podal pohár studené vody jednomu z těchto maličkých, protože to je můj učedník, amen, říkám vám, nepřijde o svou odplatu. 

 
      A.Vincent z tohoto místa v Písmu „rozvine“ až neuvěřitelnou věrouku :
      Když ctíme proroka jako proroka, přijmeme odměnu proroka. Takže míra odměny je úměrná k míře cti. Pokud tyto služebníky ctíš jako dar pro sbor, uznáš jejich autoritu a podřídíš se jí, pak proudí požehnání. Protikladem je pochopitelně neúcta, postoj, který odmítá radostnou úctu k těmto lidem. Nesklání se před autoritou, ale chce se jí vyrovnat a tím ji shazuje. Říká se tomu rovnostářství – pokřik francouzské revoluce, složený ze tří slov: volnost, rovnost, bratrství. Říkám vám, tento pokřik je v Božích očích kletbou.
 
     Opět tady vidím překrucování Písma. Zaměňuje slovo přijímat za ctít, jakoby se nechumelilo.  Smysl těchto veršů je úplně jiný než jak ho rozvíjí A.Vincent. Tato slova řekl Ježíš na závěr svých pokynů 12 učedníkům před jejich vysláním do izraelských měst, když jim dal moc nad nečistými duchy a k uzdravování každé nemoci. Na jejich cestě  měli ohlašovat: Nebeské království se přiblížilo. Měli nemocné uzdravovat, mrtvé křísit, malomocné očišťovat, démony vymítat, zdarma  dostali, zdarma měli dát. Pak následovala proroctví o útrapách, které je budou provázet na této cestě. Ježíš tady říká, že tak jak se lidé budou k učedníkům chovat, tak se bude  on chovat k nim . Kdo je přijme a poslouží jim, bude mít odplatu.
      Proroctví je slovo Boha pro jednotlivce či společenství, příp. národ a my ho máme rozsuzovat.  Samo proroctví neuzdravuje ani nečiní zázraky, ale  Bůh posílá nadpřirozenou informaci. Ctít a vyvyšovat máme Boha, jako toho, kdo posílá proroctví, ne člověka, který je jen nádoba příp.potrubí, kudy přichází slovo od Boha. Máme být uctiví ke každému člověku (1.Pt 2,17 (EP) Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.) bez ohledu na to, zda je ve světě či církvi, a uctívat máme  Stvořitele. Rovnost bratří v Kristu není žádná kletba, ale požadavek Ježíše! Všichni jsme přijali stejnou milost (nezasloužené odpuštění hříchů), přijali jsme jednoho Pána a Bůh nám dal stejného Ducha svatého. Úctu a pokoru si máme prokazovat navzájem.
 
    Mt 23,8-12 (EP)

   Vy však nedávejte si říkat Mistře, jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno Otec, jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat Učiteli, váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

 
   1Petr 5,5 (EP)   
   …Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému… (v Kralické bibli - a všichni poddanost jedni druhým ukazujte, pokorou uvnitř se ozdobte, Bůh zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost).


     Fil 2,2-5(EP)

    Dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe, každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.

 
     Duchovní dary, jejímž nositelům A.Vincent říká autority funkční (7.), jsou pod autoritou vůdčí, čili instituční. Takže i nejmocnější  (kdo to je ?) prorok na světě, pokud má slovo od Boha, nesmí promluvit, pokud mu to vedoucí nedovolí!! Takto učí A.Vincent.
 
    A takto to říká apoštol Pavel v 1.Kor 14,29-31(NBK):
  Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať rozsuzují. Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první mlčí. Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení.

  Nikde tady není, že by se měl prorok ptát vedoucího, zda smí promluvit. Apoštol tu nabádá naopak k tomu, aby tu byl dán prostor pro všechny, kdo mají zjevení a ostatní ve shromáždění to mají rozsuzovat.
      Dovolím si poznamenat, že podle Písma je každému dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu (1.Kor 12,7). Proč by měl být někdo úctyhodnější než druhý podle toho jaký dar mu dal Bůh? Vždyť je to dar (nezasloužený) a má sloužit ke společnému užitku a ne k vytváření hierarchií autorit. Kdyby Ježíš opravdu chtěl, abychom měli hierarchii autorit tak, jak to prezentuje A.Vincent, určitě by nám to řekl a  bylo by to v souladu s ostatním Písmem. A to tady zcela určitě není.

  V kapitole  Hlava ramena - vedení v Božím království A.Vincent učí, že moc k ničení skutků nepřítele, a ke sklizni mocné úrody dá Bůh, když bude správné vedení církve a také vedení v  rodinách. Říká (str.32), že církev se potřebuje dostat do správného řádu ve vedení, aby mohla přijít Boží moc, a pak také Bůh vylije své pomazání na tento řád. Dále tvrdí, že je potřeba ustanovit vládu s vůdcem, že každá opravdová, Bohem ustanovená vláda má ve svém středu vůdce (str. 35). Snaží se dokázat, že i u Boží trojice je Otec vůdce, Ježíš a Duch svatý mají jen vládní autoritu, tzn. že jsou o něco níže.
 
      Jinými slovy říká, že moc a pomazání přijde, jen  když bude správná struktura církve. Jak je tato představa scestná! Přímo odporuje Božímu slovu. Bůh hledá víru u člověka, jedině skrze ní se dějí zázraky, jak můžeme vidět z Písma. Vírou jsme spaseni, vírou přijímáme uzdravení, nikdy nepřijde moc skrze strukturu církve. Bez víry se nemůžeme zalíbit Bohu. Naopak lidské struktury většinou omezují  působení Božího ducha. Historie je toho důkazem. A.Vincent se pokouší krkolomnými konstrukcemi dokázat, že bez vůdce nemůže přijít moc a pomazání. Hledá vůdce i mezi apoštoly.

 
     Na str. 36 A. Vincent tvrdí, že vůdcem  12 apoštolů byl zcela jasně Jakub. Petr nebyl vůdcem - hlavou, ale pouze Jakub. Píše: Ve skutcích v 15.kapitole to byl Jakub, kdo vynesl soud, a byl to Jakub, kterému Petr podal zprávu. Za Jakubem také přijel Pavel, aby se podřídil jeho evangeliu. V celé knize Skutků vidíme, že Jakub vystupuje jako hlavní vedoucí pluralitní vlády, kterou zastupovali apoštolové společně se staršími. A.V. tak vyvozuje, že mezi apoštoly nebyla žádná rovnocennost.
 
   Tento výklad  však nemá reálný základ v Písmu a je jen přáním A.Vincenta. Zkusme si přečíst, co v této pasáži Písma je vlastně napsáno :

 
     Sk15.1-22(EP)

     Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali bratry učit:“Nepřijmete-li obřízku, jak to předepisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni.“ Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do sporu, proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a ještě někteří jiní z Antiochie šli do Jeruzaléma a předložili tuto otázku apoštolům a starším. Církev je tedy vyslala na cestu a oni šli přes Fénicii a Samařsko a všude k velké radosti bratří vyprávěli, jak se i pohané obracejí k víře. Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a vypravovali jim, jak je Bůh ve všem vedl. Tu povstali někteří bratří z farizeů a prohlásili: “Pohané musí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, by zachovávali Mojžíšův zákon.“ Apoštolové a starší se tedy sešli, aby celou tu věc uvážili. Když došlo k velké rozepři, povstal Petr a promluvil k nim:“Dobře víte, bratří, že si mě Bůh hned na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako nám a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou. Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“ A když Barnabáš a Pavel začali vypravovat, jaká znamení a divy činil Bůh skrze ně mezi pohany, všichni ve shromáždění zmlkli a poslouchali. Když domluvili, ujal se slova Jakub a řekl:“Bratří, slyšte mne! Šimon vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům svou milost a povolal si z nich svůj lid. S tím se shodují i slova proroků, neboť je psáno: L1,68. Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu, ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve a aby nepožívali krev. Vždyť Mojžíš má odedávna po městech své kazatele, kteří čtou jeho Zákon v synagogách každou sobotu. Tu se apoštolové a starší za souhlasu celé církve rozhodli, že ze svého středu vyvolí dva muže a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie.     
                                             
    Jakub se zde pouze ujal slova po Petrovi, Pavlovi a Barnabášovi. Nic víc, nic míň.  Z toho žádné vůdcovství nelze vyvozovat. Před ním mluvili jiní apoštolové  a také to neznamená, že byli vůdcové. Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům…Neznamená nic jiného než, že navrhuje, aby nedělali potíže pohanům. Nikoho zde Jakub nesoudil. Apoštol Pavel se nepodřizoval jeho evangeliu jak si myslí A.Vincent, ale naopak, Pavel byl od počátku proti tomu, aby pohané museli dodržovat Mojžíšův zákon. Někteří lidé kolem Jakuba byli zastánci obřízky, kvůli nim se Petr, Barnabáš a křesťané z Židů chovali pokrytecky a apoštol Pavel je za to káral (Gal2.11-14). Jakub v celé knize Skutků je zmíněn pouze zde a ještě v Sk 21.18, kde je zmínka, že se Pavel a bratří sešli po návratu z Efezu u Jakuba společně se staršími (tam ostatní apoštolové ani nebyli). Nevím jak A.Vincent přišel na to, že v celé knize Skutků Jakub vystupuje jako vůdce.  Také je tu vidět, že rozhodnutí vyslat bratry do Antiochie bylo rozhodnutí apoštolů a starších a bylo schvalováno celou církví.  Žádný vůdce mezi apoštoly nebyl. Kdo je skutečně vedl, byl Duch svatý.

 
      A.Vincent na str.38 přináší další blud, když říká:

      Pluralita neznamená rovnocennost. Pluralita znamená jednotu s respektovaným, zbožným vůdcem. Takže vedoucí musí být spolu v jednotě, aby se jednalo o Království. Ve chvíli, kdy máte vůdce přijde pomazání, protože pomazání má sestupovat na hlavu. Pokud však máte skupinu diakonů, kteří říkají: “Jsme si všichni rovni. Nepotřebujeme přece kolem sebe žádné vedoucí,“  potom zde nezůstává žádný prostor pro pomazání, protože pomazání má určeno sestupovat na hlavu. Pokud neexistuje vůdce, není zde nikdo, na koho by pomazání mohlo sestoupit. Naproti tomu, je-li vůdce, který je ve správném postoji jednoty, pomazání může sestoupit. Jakmile se dostanete do správného řádu, stáváte se kandidátem na pomazání. Pomazání sestupuje na hlavu, proudí na ramena, na vousy a potom proudí dolů na celé tělo, do všech jeho částí.  (str.38) .
 
      Dále na str. 36 A.Vincent jednotu staví jako mravní požadavek na starší. To znamená, když se starší neztotožní se svým vůdcem je nemravný a nebo musí své svědomí pošlapat.. Slovo „pomazání“ se používalo ve Starém zákoně, při ustanovení např.za krále. Tady asi A.Vincent myslí na požehnání či moc.  Na závěr (str.42) A.Vincent uvádíV  obecné církvi je Ježíš otcovskou hlavou, apoštolové a proroci jsou rameny. V rodině je hlavou manžel a manželka rameny. V místní církvi je hlavou vedoucí a starší jsou rameny. Když pochopíte tento Boží princip správného řádu ve vedení, vše se vyjasní.
 
     Hlavou církve je Ježíš, hlavou sboru je také Ježíš!

     Představa, jak na Ježíše proudí pomazání od Boha, když budou apoštolové a proroci v jednotě je dost absurdní. Vždyť Ježíš je Bůh. On je hlavou  své církve. A.Vincent vidí Ježíše  jen jako člověka, který se naprosto vydal Bohu a Duchu. A Bůh, Duch svatý mohl skrze něho bez překážek působit (str.4). Nevidí ho jako Boha, který na sebe vzal podobu člověka. Tady to už je skutečně jiné evangelium, než je zjevené v Písmu.

 
      Apoštol Pavel varuje před falšováním evangelia v  Gal 1,6-8(EP): Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není, jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!
 
     Vincentovo pojetí Království je vláda nadřízených autorit, které vyžadují podřízení se, uctívání člověka, který vládne nad svědomím a vírou svých „podřízených“. Těch, kdo oponují, je podle něj nutno se zbavit.  Zcela zjevně  zde A.V. vychází z doktrín o autoritách W.Nee, které ještě „vylepšil“ o sedmi stup

 
Příbuzné odkazy
· Více Kritika bludů
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Kritika bludů:
Shnilé ovoce falešného učení


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 1


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Konspirace

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Tak to ale mezi vámi nebude" | Přihlásit/Vytvořit účet | 30 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: poutnick v Středa, 16. leden 2013 @ 12:08:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bůh nám říká že má raději poslušnost než celopaly a vyžaduje od nás i poslušnost vůči lidským náboženským autoritám které nám dává. V dobách Starého zákona to byli proroci, vůdcové, soudci, lewiti a velekněží, v dobách nového zákona jsou to kněží, biskupové a papež. Nemohu rozhodně říct že by své svěřené autority proti nám zneužívali, milují nás s neuvěřitelnou trpělivostí a shovívavostí, připomínající otce ztraceného syna. Přestože se k nim často chováme zle a nevděčně.
Duchovní cvičení svatého Ignáce se netýkají poslušnosti v rámci řádu a Církve. Je to cesta která pomáhá člověku překonat svody světa a obrátit se intenzivně k Bohu.
Učení Watchmana Nee a Alana Vincenta sice neznám ale pokud vadí někomu kdo popírá autoritu a vadí mu Církev a Tovaryšstvo Ježíšovo tak to považuji za svědectví v jejich prospěch.




Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ivanp v Středa, 16. leden 2013 @ 14:57:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bůh nám říká že má raději poslušnost než celopaly a vyžaduje od nás i poslušnost vůči lidským náboženským autoritám které nám dává.,,...

to hej...ale Peter ,,prvý pápež,, povedal že autority netreba poslúchať ak hovoria proti Bohu a jeho učeniu...a ak to povedal ,,pápež,, tak je to neomylné...

Ale Peter a apoštolovia odpovedali: Boha treba viac poslúchať ako ľudí!
Skutky 5:29

ivanp


]


Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Katz3 v Středa, 16. leden 2013 @ 22:54:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mno,možná je to i zajímavý, ale pro mě moooc dlouhý ;)



Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Legulda v Středa, 16. leden 2013 @ 23:13:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Watchman Nee v této knize „Duchovní autorita“ představil nebiblické věci ohledně autority v církvi jedněch nad druhými. Kniha je jako celek ve světle Písma bludná. Na druhou stranu, Nee není přímo autorem knihy, ale jsou to přepsané záznamy z jeho kázání, která byla určena pro čínské věřící (v době před nástupem komunistů) a je možné, že Nee ani nevěděl, že byla vydána. Tato kniha je pak šířena v charismatických kruzích a mám za to, že Nee by se s jejich učením moc neztotožnil. 

Některé jiné knihy od Neeho však mohu jen doporučit, jako např. Normální život křesťana, Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův a ještě např. Nová smlouva. :-)



Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: disident v Čtvrtek, 17. leden 2013 @ 16:32:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bohužel článek není celý, ač byl celý nahrán, chybí  zruba čtvrtia a důležitý závěr:
     Vincentovo pojetí Království je vláda nadřízených autorit, které vyžadují podřízení se, uctívání člověka, který vládne nad svědomím a vírou svých „podřízených“. Těch, kdo oponují, je podle něj nutno se zbavit.  Zcela zjevně  zde A.V. vychází z doktrín o autoritách W.Nee, které ještě „vylepšil“ o sedmi stupňový žebříček autorit v církvi a rozšířil o nutnost existence „vůdce“ve vedení. „Vylití Božího pomazání a moci“ podmiňuje „řádem ve vedení“ tzn. vládu „vůdce“ podporovaného staršími, kteří mají morální povinnost být s ním  v jednotě.  Toto pojetí vedení je ryze  tělesné a světské a odporuje Ježíšovu pojetí vedení příkladem s postojem služebníka. Je jeho úplným opakem. Kdo chce být první ať je doslova otrokem všech  říká Ježíš (Mk10,42-45).  Milost, milosrdenství a láska se vytrácí a s tím i Boží moc a Duch svatý. Církev se stává bezmocnou, vůně Kristova zde není a Boží lid trpí. To je skutečný důsledek takto chápaného a uplatňovaného pojetí vedení církve. Protože, toto učení vede k malému papežství ve sboru, rozděluje křesťany na podřízené a nepodřízené, na loajální a vzpurné, na přijatelné a nepřijatelné, kterých je potřeba se zbavit ve jménu jednoty, aby přišla „moc a pomazání“.

  

 
     Zdůrazňuji, že v této analýze neposuzuji A.Vincenta a W.Nee, neboť jim nevidím do srdce jako Bůh, ale jen jejich věrouku. Oni sami nemuseli praktikovat své učení, tak jak jsem se pokusil popsat, ale bohužel jiní ho tak uchopili a  uplatňují svojí domnělou moc. To není jen zprostředkovaná zkušenost, ale i osobní zkušenost.

___________________________________________________________________________
     
      Ukázkou toho, kam vede uplatňování autority nad svědomím člověka  i v charismatických sborech bylo tzv.  Pastýřské hnutí v 70.- 80.letech minulého století v USA.
 
      V  učení tohoto hnutí se říká, že všechna životní rozhodnutí mají být konzultována s vedoucím, a pokud tak někdo neučiní nebo se neřídí jeho radou, je v hříchu vzpoury. Jeden z bývalých vůdců, uznávaný biblický učitel Derek Prince spolu s dalšími čtyřmi učiteli ve snaze o rozšíření své služby vybudovali strukturu „učednické pyramidy“. Všichni členové tohoto hnutí byli začleňováni do skupinek po 10-12 lidech. Každá skupinka měla svého vedoucího, který byl zase podřízen vedoucímu skupinek. Nad nimi stáli další, a nade vším dominovalo 5 vůdců se společnou vizí. V roce 1972 se vedoucí tohoto hnutí vzájemně inspirovali s argentinským  Juanem Carlosem Ortizem, který jim prezentoval  učení Watchmana Nee. Také on vyžadoval absolutní podrobení pastýři v novo-učednických skupinách. Každý člen byl podroben  autoritativnímu řetězu příkazů.  Někteří další vedoucí toto učení ještě rozšířili  a šli až tak daleko, že vyžadovali podřízení sobě více než podřízení Pánu. Hnutí lidem v podstatě říkalo, že: “když k nim mluví Bůh a oni ví, že mluvil Bůh, ale jejich pastýř jim řekne, aby činili opak, měli by poslechnout pastýře.“ (1)
       Hnutí vyvolalo kritiku a vzedmula se vlna konfrontací, zejména ve vlastních řadách. V Oklahomě v  roce 1976 se sešel charismaticko - ekumenický koncil, který měl za úkol urovnat spory ohledně Pastýřského hnutí. Výsledkem byl dokument v kterém se psalo:
 
Uvědomujeme si kontroverze a problémy, které vzešly mezi křesťany v různých místech jako výsledek našeho vyučování ve vztahu k předmětům jako jsou podřízenost, autorita, učednictví a pastýřství. Hluboce litujeme těchto problémů a nakolik jsou způsobeny chybou z naší strany, prosíme za odpuštění naše věřící stoupence, proti kterým jsme se provinili. Uvědomujeme si, že naše učení, ačkoli věříme, že je v podstatě zdravé, bylo na mnoha místech zneužito, či s ním bylo nezrale naloženo, a to způsobilo problémy ve službě našim bratrům. Hluboce toho litujeme a prosíme za odpuštění. Pokud to bude v našich silách, budeme se co nejlépe snažit napravit tyto situace a obnovit zničené vztahy.“ (2) (podepsáni D.Prince a čtveřice učitelů hnutí).
      Ještě tedy nepřipustili, že by jejich učení nebylo správné, jen vlastně říkali, že bylo špatně uchopeno. Navíc, aby zabránili kritice, zakázali veřejnou kritiku od běžných členů hnutí a tím vyřadili zpětnou vazbu. Problémy v Hnutí se stupňovaly až v roce 1983 nastala exploze. D.Prince přestává podepisovat prohlášení, že učení je zneužito a přestává je polovičatě omlouvat. Rozdělení sborů, rozbitá manželství, stovky lidí odpadávajících od víry již nebylo možné přehlížet.  Sám D. Prince konstatoval:
 
   „Naše skutky a rozhodnutí již nepramenily z Ducha svatého, ale byly založeny na pečlivě vypracovaném systému pravidel a konceptů..většinou jsme spoléhali na vlastní metody a plány. Začali se rozpadat osobní vztahy, sbory se rozdělily a rozprchly, zaslíbená služba byla ukrácena nebo se jinak odklonila od Božího záměru, kdysi nadšení křesťané byli ubiti zklamáním a rozčarováním. Mnozí opustili víru. Kdybychom to měli nějak nazvat, museli bychom tomu dát jméno „í-kábód“, což znamená je po slávě.“(3)

 
      D.Prince hnutí opustil s poznáním:
    „Věřím, že jsme se provinili jako galatští. Začali jsme Duchem, avšak rychle jsme skončili tělem. Ve světle zmíněného uznávám a lituji této své chyby. Je mi hluboce líto škody, která byla způsobena tělu Kristovu a v životech nadějných mladých mužů a žen.“(4)

 
      Hnutí však ještě zhruba do poloviny 80.let pokračovalo než se definitivně pyramida rozpadla.
 
      Věřím, že alespoň některým zakladatelům tohoto hnutí nešlo tehdy o moc, o touhu po uznání, věřím, že jim šlo skutečně o budování a rozšíření Božího království. Proč to tedy pohořelo? Zakladatelé tohoto hnutí počítali s tím, že na vedoucích místech ve sborech budou křesťané bez touhy ovládat, manipulovat a nárokovat si moc. Ukázalo se však, že mnozí takoví nebyli, a to přineslo obrovské škody v těle Kristově.
 
     Domnívám se, že Derek  Prince a ostatní učitelé si nebyli ochotni  připustit, že udělali „systémovou chybu“, že toto jejich učení o podřízenosti vedoucím, umožní panovat nezbudovaným křesťanům a povede v důsledcích k podřízenosti člověku a ne Bohu, nepočítali s omylným a hříšným člověkem.
                                                                               
_________________________________________________________________________
 
     Závěr
 
    Nevím, zda se Watchman Nee a Alan Vincent zabývali reformací v 15. a 16. století, zda četli něco o zápase Mistra Jana Husa a ostatních reformátorů za svobodu svědomí. Nejspíše ne, jinak by si museli uvědomit, že se vrací zpět  k tomu, proti čemu  tito Boží mužové vystupovali a co odhalili jako dílo toho Zlého, který církev ničí..
 
     Společným znakem, kromě vynucování poslušnosti, těchto mocenských struktur v církvi a falešných učeních o moci papeže, generála jezuitů, „delegovaných autorit“ W.Nee či „nadřízených autorit“ A.Vincenta, je dle mého názoru naprostá absence milosti a lásky.  Ta  je však skutečným středem  evangelia -  ne podřízenost a poslušnost delegovaným autoritám jak tvrdí W.Nee.
 
       Podle apoštola Pavla je však daleko důležitější mít lásku. V 1.Kor 13,1-3(EP) je napsáno:
      Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku kdybych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe  k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

 
          Mk 12,30-34(EP). ..Miluj Hospodina, Boha svého, c celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly! Druhé je toto: Miluj svého bližního jako sám sebe. Většího přikázání nad tato dvě není.
 
       Vylití Ducha svatého a zázraky mohou přijít jen skrze víru a lásku, Boží lásku rozlitou v srdci každého obráceného křesťana (Řím 5,5), ne skrze „řád“ v církvi očištěné od všech „vzpurných a nepodřízených“ jak učí W.Nee a A.Vincent. Ti se snaží podsunout nám myšlenku, že se Bohu líbí, když se slepě podřizujeme člověku bez rozsuzování a hledání Pravdy. Avšak  právě opak je pravdou.    
     

      V církvi po letnicích nejsou žádní prostředníci mezi Bohem a člověkem jako ve starozákonní době. 1.Tim 2,5 (EP) Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus. Prostředníkem není ani kněz, ani biskup, ani papež, ani pastor ani žádná jiná „delegovaná či nadřízená autorita“ W.Nee či A.Vincenta, ale pouze Ježíš.

 
     Kdokoliv se snaží uplatňovat moc nad svědomím člověka a vyžaduje podřízenost člověku  jako Bohu,  staví se tak na jeho místo. Kdokoli se staví na jeho místo, Boha (Ducha Svatého) z církve vyhání.
 
       Skuteční Kristovi učedníci plně respektují svobodnou vůli u každého, s kým přijdou do styku a nechávají na jeho vlastním, svobodném rozhodnutí, jakou cestu si vybere. Apoštolové a později reformátoři vedli svým učením výhradně ke Kristu, a odmítali jakýmkoliv způsobem vstupovat do svědomí člověka s cílem ovládnout ho pro své plány.
   My samozřejmě máme respektovat  takového vedoucího, který následuje Krista, a který nám je vzorem v nepředstírané lásce, obětavosti, milosti, ve vzájemné poddanosti,  vzájemné úctě, v pokoře, ve skutcích lásky, v pravém pokání, životě v Pravdě.…Jedině takový si získá respekt, jedině takový se stane morální autoritou, jedině takto může vychovávat – svým vlastním příkladem. Pouze dobrovolné následování Ježíše nese dobré ovoce. Má vychovávat k důvěře a spoléhání na Krista, ne na sebe.  Taková výchova  je však omezená, nově obrácený roste a úloha vedoucího se v jeho životě zmenšuje. Tento princip je podobný jako u vztahu otce a syna. Kdy s dospělostí syna končí výchova a syn přebírá plně zodpovědnost za sebe. Křesťan nemá být nadosmrti  nedospělým dítětem, které musí přijímat od vedoucích, co má  dělat, co je správně, aby byl „v Duchu“ jak učí W. Nee.  Náš společný učitel je Kristus, všichni jsme v procesu jeho poznávání, nikdo se nestane zralým a „pomazaným duchoborcem“ jmenováním do funkce nebo služby, jak to tvrdí W.Nee   a A.Vincent .

 
      Jelikož Bůh, satan a lidské srdce tíhnoucí k hříchu, jsou stále stejní, je dobré podívat se do historie církve a poučit se z ní. Jsme vystaveni stejným pokušením  jako křesťané od prvotní církve. Ale tato prvotní církev se stala  vzorem pro další generace následovníků Ježíše. Tento vzor nám byl zanechán v Písmu, abychom netápali a nenechali se svést satanem.V Písmu je mnoho varování před falešnými učiteli a falešným učením. To se zdaleka netýkalo jen této prvotní církve, ale je to téma stále aktuální. Satan stále usiluje o zničení Božího lidu, jeho zotročení, přivedení pod zákon a o co největší zamlžení pravdy o milosti, která se nedá zasloužit, neboť přijetí této milosti je pro něho prohra. A tak si používá i obrácených křesťanů, kteří mu otevřou branku skrze skrytý hřích nebo osobní ambice či jen nezkoumají to, co je jim předkládáno a nehledají Pravdu v Písmu, k podsouvání bludných nauk, falešného učení nebo jak říká apoštol Pavel ke zvěstování „jiného evangelia.“ Naše zodpovědnost je rozsuzovat učení a porovnávat je s Písmem tak, jak to dělali reformátoři v historii. A vylití Ducha svatého nepřijde určitě skrze „správný řád“ v církvi, ale skrze modlitby a milost Boží, tak jak to prožili Moravští bratři v Ochranově v Sasku v roce 1727. Ti pak obraceli celý svět, ne tím, že kázali o podřízenosti jejich autoritě, ale jen o Kristu ukřižovaném.

     

      Ještě jedno zastavení v historii. Husův zápas za svobodu svědomí s mocenským principem církve, kde na vrcholu nedotknutelné moci je papež, je velmi podobný tomu současnému v některých sborech, kde se uplatňuje moc „delegovaných či nadřízených autorit.“ Naštěstí pro novodobé „kacíře“ však tyto“autority“ již nemají moc upalovat, avšak po jejich panování zůstávají „ jen“ ranění a vyloučení.

 
    Velmi dobře otázku svědomí a zodpovědnosti před Bohem,  popsala Eva Kantůrková v knize Jan Hus (Vydavatelství Ideál,Praha 2008, Copyright 1988). Jen několik myšlenek z této knihy. 

      Hus,  který tvrdí, že papež je podřízen Kristu, a že je tudíž osobou vystavenou posuzování i toho nejposlednějšího věřícího, pokud, ten zná Písmo, tu vede při se svým největším odpůrcem Pálčem, zastáncem papežství, který připisuje svatost, nedotknutelnost papeži, protože on zastává svatý úřad. A svatým, podle Pálče, se stává volbou, když jej koncil řádně zvolí (velmi podobně to učí W.Nee a A.Vincent, kteří tvrdí, že ustanovením do funkce-služby sestoupí  na dotyčného moc a on se stává „delegovanou autoritou“). Svatost nadřízeného je spojena s funkcí, úřadem. Hus však tvrdí, že úřad osobu neposvěcuje, tu posvěcuje jen život v Pravdě před Bohem. Pálčovy nauky s mechanismem moci (panováním) tu stojí proti Husovu svobodomyslnému užívání kritiky autorit na podkladě osobního svědomí jednotlivce.

 
     V  procesu, který vedl  k upálení Jana Husa v Kostnici, vystupuje tento někdejší Husův přítel a radikální viklefista Páleč, který se po  několikaměsíčním věznění v Boloni, změnil (společně se Stanislavem ze Znojma) v zarputilého odpůrce Husa. Páleč žaluje Husa z viklefismu a usiluje o jeho odsouzení. Tuto změnu připisuje Hus Pálčově strachu  před upálením z kacířství, neboť Viklefovy teze, které Hus obhajoval, byly prohlášeny za kacířské. 

      V roce 1412 se Hus i Páleč rozhodovali o stejných věcech a za stejných podmínek, Páleč měl rozhodování ztíženo trpkou zkušeností Bolognskou, Hus ale zas měl situaci složitou probíhajícím procesem u kurie. Páleč se snaží, aby nebyl svou vírou a jednání kacířem, Hus pravdu, tedy víru, kterou zastává, hájí, i kdyby za to kacířem prohlášen byl. Každopádně srovnání příběhů těchto dvou postav je i pro nás velmi důležité. Páleč se zásadně rozhoduje pro poslušnost vůči církevní instituci, kdy víra v rozhodnutí nadřízených mu zajišťuje naprostou bezpečnost, Hus je zásadně pro poslušnost autority nadinstituční – Krista, byť za to i zemře.

     Tito dva muži, ztělesňují dvojí možnost lidské volby. Nejde o to, zda se měl či neměl Jan Hus nechat upálit, ale zda my, kteří tu po nich přebýváme v dějinách, se chceme stát, či je nám dáno se stát spíš Pálči nebo Husy. 
 
 
 
Odkazy:

(1)   McDowell K, editor, Presence, Power, and Praise: Documents on the Charismatic Renewal, Volume 2 (Collegeville, Minnesota: The Liturgical Press, 1980), pp. 123–126.) in: in: Vizant D., Roots of the Modern Discipling Movement, http://www.ban­ner.org.uk
(2)   McDowell K., editor, Presence, Power, and Praise: Documents on the Charismatic Renewal, Volume 2 (Collegeville, Minnesota: The Liturgical Press, 1980), pp. 123–126, in: Vizant D., Roots of the Modern Discipling Movement, http://www.ban­ner.org.uk
(3)   Prince D., Požehnání nebo kletba, vyber si! … str. 82
(4)   Derek Prince, His life, His work, http://www.de­rekprince.com/…e­arlzear.htm
 
Zkratky:

        NBK – Nová Bible kralická , A.Flek 1998

        EP     - Ekumenický překlad 1984

        BK    - Bible kralická 1613

        GNB  - Good News Bible –Todays english version  1976

        BHD – Die Bibel in heutigem Deutsch 1988

 



Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina v Čtvrtek, 17. leden 2013 @ 19:49:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Skvělý článek. Naprosto souhlasím s autorem. Přesně toto poznání mi Pán dal nezávisle na autorovi. Ale já bych to tak dobře nenapsal. Díky disidente. Těším se na dny, kdy Pán vyvede svůj rilid z těch mocenských, antikristovských struktur zpět do svobody Božích dětí, kdy hlavou shromáždění nebude člověk, ale Kristus.


]


Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: noname v Sobota, 19. leden 2013 @ 20:16:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ve svobodě dětí už žiješ - tedy pokud chceš a pokud tu svobodu umíš přijmout - to přeci není závislé na vnějších okolnostech.


]


Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina v Neděle, 20. leden 2013 @ 11:58:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já v ní žiju, ale mnoho mých spolubratří je uzavřeno v denominacích pod vládou člověka a ani si to neuvědomují, protože jsou oslepeni falešným učením o autoritách.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: noname v Neděle, 20. leden 2013 @ 21:15:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Bylino.
Pak ale nerozumím, proč tu svobodu u ostatních nevidíš. Svoboda dětí Božích je v Kristu, každý z nás ji může vnímat a přijímat podle svého poznání, které mu bylo dáno ale to mu nezaručuje, že se nemůže mýlit. Nesmíme v tomto směru zapomínat na působení toho Zlého.
Co je podle tebe falešné učení, je to učení, které se vymyká tvému poznání ale co když se zrovna ty mýlíš. Proč je pro nás tak těžké toto ponechat Bohu, ať On posoudí naší víru i skutky. Myslíš si, že před Bohem, záleží na našem učení jak jej prezentujeme a nebo životě, jak jej žijeme? Proč se tu nedokážeme vzájemně radovat, že nám, jako křesťanům bylo dáno poznat Krista a že se můžeme k němu hlásit. Víš, myslím si, že každého z nás vede Bůh po stezce která je pro nás nejvhodnější a je naší chybou, že to někdy neumíme přijmout a prosazujeme své já.
Otázek by bylo mnoho, jsou to téma k přemýšlení . Bylo by fajn kdybychom si mohli, tak jak se tu potkáváme popovídat bez zbytečných emocí, které nás tu zatím provázejí - bohužel ani já nejsem v tomto směru výjimkou. Tak modleme se za sebe navzájem aby nám Bůh pomohl si sednout k jednomu stolu i přes rozdílnost názoru se radovat, že je Kristus je v této chvíli mezi námi.
Honza


]


Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Legulda v Pátek, 18. leden 2013 @ 13:31:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na podporu tohoto článku posílám tento odkaz.




Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Sobota, 19. leden 2013 @ 15:21:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
" Prvotní církev se odchýlila od biblického vzoru v Písmu, když antiochijský biskup Ignatios (kolem roku 110) začal tvrdit a prosazovat, že biskup zaujímá svou autoritou Kristovo místo a presbyterové jsou jako apoštolové a mají mu pomáhat a jsou mu přímo podřízeni. V tento okamžik změnil pojetí úřadu biskupa popsaného v Novém zákoně a  dosavadní praxi prvních křesťanů, kde biskupové a presbyteři (starší) jsou termíny naprosto záměnné,  vždy užívané v množném čísle...!

- Už toto samo osebe je podľa mňa dostatočným dôkazom o totálnom nepochopení autora, o čo ide a umelým vkladanám svojich protestatnských predstáva zo stredoveku do prvých storočí... Chápem, že pozeré na vec optikou "Sola Scriptura". Ale si neuvedomuje, že za čias Ignáca Antiochijského /okolo roku 100 n.l./ ešte nebol koncipovaný nijaký Nový zákon ako smerodasjné Písmo, ale tí, ktorí mali to šťastie, že sa dostali snád k nejakému  Evanjeliu či zopár listom od apoštola, odvolávali sa na nich asi tak podobne ako my sa odvolávame na nejakého súčasného autora, hoci nepopieraam, že veľmi dôležitého. Vtedy sa totiž tradícia života Cirkvi ešte len tvorila, a súčasťou tej tradície bolo aj to napísanie spisov, ktoré  sa až neskôr boli povaažované za  Nový zákon.

 A preto, že to bola tak, v tej dobe naozaj rozhodovalo o tom, čo je kresťanské a apoštolské na základe takých ľudí, ako bol Ignác. Boli s to spravidla autority svojou svätostou a múdrosťou /autor tohto článku nesiaha sv. Ignácovi ani po čllenky, a dovolí si ho zhadzovať... Hanba!!!/. A ked už v tej dobe Ignác napísal, čo napísaal, to by malo byť pre súdneho a  rozumného človeka dôkaz, že zapísal prax, ktorá sa vtedy naozaj postupne uvádzala do života, a to je skutočne autentické svedectvo tradície z doby takmer  apoštolskej /možno ešte žil sv. Ján.../, a to by malo mať pre opravdivého kresťana naozaj oveľa väčšiu cenu, ako to prezentuje náš autor...

 Bolo to taknaozaj , že počas života apoštolov títo ustanovovali v cirkevných obciach, ktoré zakladali biskupov, kňazov a diakonov, ako svedčí Písmo.  To je pravda. A zo začiaatkui naozaj biskupi a presbyteri  medzi sebou boli rovnocenní, lebo niekde ich nazývali tak /biskupi/, inde inak /presbyteri/. To je pravda. Prečo? Pretože ešte žil apoštol, ktorý dohliadal na obec, a vlastne on bol ten "biskup" /to zn. dozorca/. Ale je logické, že keď už apoštola nebolo, tak vývoj šiel tým smerom, že z tých biskupoov, či presvbyterov sa jeden stal hlavným vedúcim a zoddpovedným  v zbore, kým ostatní mu pomáhali, a boli spoluzodpovední, ale on mal zodpovednosť hlavnú a rozhodujúcu.   A bolo logické, že postupom času všetci prešli na tú prax, ktorú opisuje Ignác, že začali nazývať biskupom len toho hlavného, kým ostatných nazývalio presbytermi, ktorí boli pomocníkmi biskupa /presne tak je to doteraz v KC a PC.../
No toto nie je, vážení,, žiadny odklon od apoštolských čias, pretože toto je len aplikácia ducha apoštolských čias na nové podmienky, kedy už nebolo apoštola,ktorý bol predtým osobne zodpovedný za obec, ale namiesto apoštola prevzal tú jeho osobnú zodpovednosť jeden s biskupov, či presbyterov, ktorého potom začali nazývať biskup. Pochopili ste?

Myslsím, že takto nejako takíto podobní autori vedia prefíkane prekrúcať historické fakty vo svoj prospech. Preto aj voči ostatným vývodoch nášho Neprihláseného autora radšej pomlčím...





Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ivanp v Sobota, 19. leden 2013 @ 15:57:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
ahoj Elo...
máš pravdu, že po smrti apoštolov prevzali vedenie a zodpovednosť v cirkvi biskupi alebo starší čo je to isté...alebo z množstva starších bol zvolený jeden starší-biskup-vodca...
...keďže apoštoli boli ,,jedineční,, a ,,jediní,, v dejinách cirkvi a cirkev je založená na ,,apoštoloch a prorokoch,,..tých prvých, jediných...tak dnešná cirkev má svoj pôvod práve v nich...z toho vyplýva že ,,apoštolská postupnosť,, je nezmysel, keďže žiadny dnešný biskup nie je apoštolom ani ,,zástupca Boha na zemi,,...
...ja ako evanjelik, lutherán mám svoj pôvod v ,,apoštolskej cirkvi,,...na základe výnimičných 12 apoštolov...nie na základe toho žeby niekto od čias apoštolov na mojich predchodcov kládol ruky...
...preto môže existovať nespočetné množstvo zborov, ktoré majú svoj pôvod v apoštolskej cirkvi...
...ak dnes uverí domorodec cez protestanta v džungli, tak jeho úplne nová a nezávyslá cirkev je postavená na základe ,,apoštolov a prorokov,,...testom skúšky je práve to či zachováva a uznáva to čo hovorili apoštolovia...nie je možné si zakladať na postupnosti ,,podľa tela,, a vložiť na niekoho ruky, pričom to dotyčné individium má nemanželské deti, ktorými sa chváli, hovorí si ,,svatý otec,, a bez škrupulí vyvraždí celé rody (ako to bolo v stredoveku)...ale hlavne že dodrží ,,apoštolskú postupnosť...

...sám apoštol pavel keď uveril tak povedal že: sa neradil s telom a krvou, ani som nešiel do Jeruzalema k apoštolom, ktorí boli nimi skôr ako ja, ale odišiel som do Arábie a vrátil som sa zase do Damasku.
18  Potom, po troch rokoch, odišiel som do Jeruzalema, aby som poznal Petra, a pätnásť dní zostal som uňho.

ap.Pavel nešiel za Petrom po ,,apoštolskú postupnoť,, a nedožadoval sa potvrdenia za apoštola...Boh poslal Pavla bez vedomia Petra...to je princíp do dnes...milióny kresťanov netušia o tom že existuje Rím a vôbec im to netreba, pretože plnosť nie je v rímskej cirkvi ako hovorí bludne Vatikán, ale plnosť je v Kristu ako hovorí písmo...a písma je nadovšetko...

ivanp


]


Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Neděle, 20. leden 2013 @ 05:39:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
"...keďže apoštoli boli ,,jedineční,, a ,,jediní,, v dejinách cirkvi a cirkev je založená na ,,apoštoloch a prorokoch,,..tých prvých, jediných...tak dnešná cirkev má svoj pôvod práve v nich...z toho vyplýva že ,,apoštolská postupnosť,, je nezmysel, keďže žiadny dnešný biskup nie je apoštolom ani ,,zástupca Boha na zemi,,..."
- A kde je tu, Ivan, logika? Veď každý uznáva jedinečnosť apoštolov, ale to nástupníctvo je podložené aj Písmom, a ono je historickou skutočnosťou presne tak ,ako som to popísa. Dnešná cirkev má pôvod práve z nich práve aj vďaka apoštolskej postupnosti. Tá sa v dosť velkej miere pričinila o zachovanie kontinuity viery i života najmä v prvých storočiach, ktoré boli rozhodujúce pre celú históriu Cirkvi.
A teraz si odpovedz na otázku: Čo je vlastne apoštol? POslanec Boží. A neposlal vari Kristus apoštolov, aby oni poosielali druhých? Vari On všetko vzťahoval len na generáciu apoštolov? neželal si, aby to, čo sa začalo apoštolmi pokračovalo až do konca sveta?... Preto vlastne v  istom zmysle sú všetci kresťania apoštolmi, kým predstavený a zospovedný v cirkvách sú osobitným spôsobom apoštolmi. A ve´d sú aj názvy "apoštolská cirkev", "novoapoštolská cirkev" a pod. Taakže vidíš, je to aj inde, nielen v KC. To, čo ty robíš je neplodné slovíčkárenie...

Ak si ty luterán, tak si potom, prepáč,  naozaj tá najhoršia sorta, akú som kedy poznal. Lebo ja poznám luteránov, a mám s nimi dobré vzťahy. Ale podľa nich ty nie si luterán, ale anti-katolík, a to jepodstaný rozdiel. A z toho sa odvájajú aj iné tvoje názory, milý Ivan, o ktorých sa už nedudem rozťahovať, lebo trpia všetky tou istou chorobou...

.


]


Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ivanp v Neděle, 20. leden 2013 @ 11:38:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
ahoj Elo...nezabúdaj na to, že cirkev je postavená na apoštoloch...ak si myslíš že pápež je apoštol na ktorom stojí cirkev, nebudem ti to podkopávať...moja cirkev je odvodená na ,,apoštoloch a prorokoch,,...náš biskup nie je žiadny apoštol a je cele podriadený 12 apoštolom a ich učeniu...
...tvoja organizácia stojí vždy na ,,súčasnom apoštolovi,,....lebo vraj zložením rúk dostal apoštolstvo...potom musíš vo všetkom poslúchať súčasného apoštola a aj tých ktorí v histórii boli antikristi ako ich správne rozoznala reformácia...
ja porovnávam svojho biskupa s apoštolmi na ktorých stojí cirkev a ich učení...
...tak robil aj ,,prvý pápež ,,Peter keď odmietol autoritu ktorú zriadil Boh, to jest veľkňaza a celú radu...lebo povedal že viac je treba poslúchať Boha ako ľudí...
tento princíp platí naďalej...tvoja najväčšia heréza a omyl spočíva práve v tom, že nepripustíš možnosť žeby sa rímsky katolicizmus vo svojej podstate mohol mýliť a z princípu slepo poslúchaš všetko čo je v katechizme....tak to robili židia pred babylonským zajatí....tak o tom boli presvedčení farizei a celá legálne zvolená rada podľa písma v čase novej zmluvy, tak to bolo v čase reformácie a tak je to dnes...je to vždy ten istý scenár...pri tebe vôbec neplatí to slovo apoštola, že po ich odchode prídu draví vlci a zvedú stádo....to sa podľa teba nestalo, lebo apoštolská postupnosť pokračuje a je neomylná, bez chýb, bez možnosti sa mýliť, keďže ste tí praví, ktorí sa z princípu nemôžu mýliť...je to bludná samospravodlivosť postupne narastajúca do obludných romerov, pričom stačí porovnať prvých apoštolov s vami a aj ateistovi a nezaťaženému človeku je nápadný rozdiel v učení medzi tým čo bolo a čo je...keďže ste to geniálne vyriešili tak, že tradícia sa premieňa na neomylné slovo, tý, ste zapchali každému ústa a nie je platforma posúdiť vaše učenie...treba ju len slepo prijať...

ivanp


]


Re: Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Neděle, 20. leden 2013 @ 15:11:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj, Ivan,
apoštoli boli s Kristom na samom začiatku, ale biskupi sú ich pokračovatelia v ich diele. Ale bo si myslíš, že oni pracujú už na úplne inom diele ako apoštoli? Nepovedal Pán o Cirkvi, že "brány podsvetia ju nepremôžu"? A myslíš, že mal ny mysli len generáciu apoštolov? Určite myslel až do konca sveta. No ale tieto slová povedal jedným dychom so slovami "Ty si Peter /Skala/, a na tejto skale postavím svoju Cirkev..." Teda "Peter" to bola naozaj "Skala", slovom, ktorým sa chce vyjadriť opora, niečo pevné, čo sa nepoddá. Iste to neboli vlastnosti Petra, ale Kristova pomoc a prítomnsoť v Petrovi, ako viditeľnému princípu jednoty všetkých apoštolov a teda aj celej Cirkvi po odchode Krista. A Kristus, keďže mal plán túto Cirkev udržať, aby ju diabol nepremohol, až do konca sveta, bude podporovať presne tak aj nástupcov Petra v tejto službe zjednocovania. To je duch a zmysel slov Krista o Petrovi a Cirkvi. Tak to chápe od dávnych čias KC /žiaľ, ostatné to skresľujú, ale to je ich vec a škoda, ktoré sa aj prakticky prejavuje v nejednote aj od protestantizmu odvodených cirkvách, a do určitej miery a v PC/

"moja cirkev je odvodená na ,,apoštoloch a prorokoch,,...náš biskup nie je žiadny apoštol a je cele podriadený 12 apoštolom a ich učeniu..."
- Keby bola tvoja cirkev na apoštoloch, tak by bola spojená  a rešpektovala by aktuálneho "Petra", ale tak to nie je. A preto taá vaša podriadenosť apoštolom je natoľko skreslená, nakoľko nerešpektujete aj tie slová Krista o Petrovi a Cirkvi, ako som ti to tu vysvetlil...
Súčasný Peter a apoštoli sú opravdivými aktuálnymi "apoštolmi", pretože tak si to predstavoval aj Ježiš, aj apoštoli. Veď načo by potom ustanovovali  biskupov a presvbyterov vkladaním rúk, keby nemali túto vôľu pokračovať v ich  diele podľa  vôle Krista?...

"...tak robil aj ,,prvý pápež ,,Peter keď odmietol autoritu ktorú zriadil Boh, to jest veľkňaza a celú radu...lebo povedal že viac je treba poslúchať Boha ako ľudí..."
- To je situácia podstatne odlišná. Veľkňazi patrili do SZ poriadku, a Peter do nového, novozákonného poriadku ustanoveného Kristom. Nezabúdaj, že Cirekv je od čias Krista skutočným pokračovaním Božieho ľudu. A 12 apoštolov je tu akoby namiesto 12 synov Jakuba- Izraela. Tam bol na začiatku Jakub, ktorému Boh zmenil meno na Izrael, a tu je Šimon, ktorému Kristus zmenil meno na Peter. To je meno služby, funkcie, úradu, a nie obyčajné meno, alebo prezývka...

"tvoja najväčšia heréza a omyl spočíva práve v tom, že nepripustíš možnosť žeby sa rímsky katolicizmus vo svojej podstate mohol mýliť a z princípu slepo poslúchaš všetko čo je v katechizme.."
- To nie je slepá posslušnosť, ale poslušnosť z viery. Presne ako ty poslúchaš Písmo, ja poslúcham tiež Písmo, len s tým rozdielom, že poslúcham aj tie slová, ktoré sa týkajú apoštolov a zriadenia Cirkvi, kým ty to ignoruješ a skresľuješ ich význam. Ak je pravda, že Kristťus založil Cirkev na apoštoloch, ale na čele s prvým Petrom, tak verím, že v tej Cirkvi, v ktorej budú nástupcovia aj apoštolov, aj Petra bude plnosť pravdy kristovej, plnosť Ducha. Netvrdím, že inde nemôže byť nič, len tvrdím, že tu je plnosť. A história to potvrdzuje, kto nezatvára oči, a nie je zaujatý, vidí to: KC je jednotná /katechizmus = jednotný výklad viery/, kým inde je viac /protest. svet/, či menej /pravosl. svet/ nejednota v učení a odchýľka od pôvodného aj výkladu Písma, aj ccirekvnej tradície, v ktorej pôsobí Duch Svätý...

Prossím ťa, a to "slovo apoštola, že po ich odchode prídu draví vlci a zvedú stádo.." neabsolutizuj na všetko. To bolo povedané jednej z cirkví, a ty to hneď vzťahuje iba na KC, čo je prinajmenšom smiešne. Tí draví vlci sú  všelikde, boli, aj budú. A myslím, že - s prepáčením - aj tu na GS ich je zopár, a neviem, či aj ty nie si z nich. Pretože dravý si naozaj, a aj útočný ako vlk... Len málo si kresťanský, zato viac anti-katolícky, čo ti k spáse nepolepší...

Ja netvrdím, že KC nemá chyby, ani som to nikdy netvrdil. Má, mala, i bude mať. Ale to nie je žiaden argument ani za ani proti. A to platí aj o všetkých cirkvách... Pochopil si? Aj sa mnohí v Kc mália, aj pápeži, aj biskupi, aj sú nehodní, a nedôstojní, hopršie ako Judáš... Ale to nebráni Pánovi aj tak zachovať v nej pravdu, ktorú zasial do apoštollov, ale všetko im nemohol dopodrobna vysvetliť, a preto nechal niečo aj na pôsobenie Svätého Ducha, aby to v tej Cirkvi časom doplnil. Tak je to aj podšľa Písma. A veríme, že tam, kde sú "apoštoli s Petrom na čele", tam by to malo fungovať bez omylu vo viere, aj keď s chybami ľudí. Naozaj nie je podstatný rozdiel medzi učením KC a Písmom, rozdiel môlže byť ako medzi zrelým storomom a malým stromčekom, a tak je to v poriadku. Kristus si predsa predstavoval Cirkev /"kráľovstvo Božie" na zemi/ ako vyvíjajúci sa strom, či nie?...
 



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ivanp v Neděle, 20. leden 2013 @ 16:10:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
ahoj Elo
platí že 100x opakovaná lož sa stáva pravdou...u rímskeho katolicizmu platí 100 000x omieľaná nepravda sa stáva svatou tradíciou a tým pádom rovná Slovu...

....dnes z vás nikto nepremýšľa nad tým žeby to mohlo byť aj inak....na jednej strane uznávaš autoritu všetkých apoštolov a tvrdíš, tak ako o tom píše Slovo (Efezským 2:20  vybudovaní na základe apoštolov a prorokov, pričom uholným kameňom je sám Ježiš Kristus,) a na druhej strane hovoríš o Petrovi ako jedinom na ktorom stojí cirkev...už minule som ti písal že Pavel na ktorom tak isto stojí cirkev sa neradil s Petrom a nepotreboval k svojmu apoštolstvu kolkovanú žiadosť od Petra...
Kristove slová o Petrovi ako skale znamenajú presne opak ako tomu veríš ty...Kristus porovnal Petra ako malý kameň s Kameňom, základom cirkvi...veď ten váš ,,neomylný,, základ a prvý pápež Peter hneď nato vyriekol najväčšiu herézu svojho života keď povedal ,,Pane to sa ti nesmie stať,, a Pán ,,prvého pápeža,, nazval satanom....nemal ho nazvať ,,svatým otcom,,?..nemyslíš ?...ale 100000x opakovaná rímska lož je dnes pravda...Základom cirkvi je Kristus, uholný kameň, skala, základný kameň je podľa písma vždy iba Boh (Kristus)....nidy nie človek....stačí mať kúsok súdnosti a pokory a vyhľadať si texty o ,,skale,, a zistíš že vždy ide o Boha...10000x opakovaná lož je založená na jednom sfalšovanom texte o Petrovi ako pevnej skale na ktorej je založená cirkev...to ťa v tej rímskej hlave nenapadlo že po zadaní do vyhľadávača ,,skala,, dostaneš množstvo odkazov na Boha a ani jeden na človeka???....
nikdy ťa nenapadlo rozmýšľať nad tým prečo Kristus zakázal apoštolom aby nikto z nich nebol inému apoštolovi ,,primasom,, a nikto z apoštolov nemá byť inému ,,duchovný otec,,?....a aj napriek tomu veríš že Peter má prvé miesto a je ,,námestník Krista,,?...
dohodneme sa takto...ty si stavaj svoju vieru na Petrovi ako skale a primasovi a ja budem stavať na Skale ktorou je Kristus...1 Korintským 10:4  a všetci pili ten istý duchovný nápoj, pili totiž z duchovnej skaly, ktorá šla za nimi, a tou skalou bol Kristus:

tá tvoja ,,plnosť,, je znova sprivatizovaná lož...vymysleli ste niečo čo nie je v písmo na dokázanie svojej pravdy...písmo totiž tvrdí, že plnosť je v Kristu a nie v cirkvi....lenže vy máte ,,tradíciu,, a tá ,,doplnila,, písmo a tak máte čo len chcete...čokoľvek potrebujete v rozpore s písmom dokážete ,,svatou tradíciou,,...tu fakt kapitulujem, nemám argument....

ivanp


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Pondělí, 21. leden 2013 @ 13:45:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ivan, je historický fakt, pravdy našej viery sú všetky spravdila staršie ako tie, ktoré smáte vy ako luteráni a i, To leny iba vám sa neustálym opakovaním podarilo mnohých zmiasť ... Nemyslíš?

"....na jednej strane uznávaš autoritu všetkých apoštolov a tvrdíš, tak ako o tom píše Slovo (Efezským 2:20  vybudovaní na základe apoštolov a prorokov, pričom uholným kameňom je sám Ježiš Kristus,) a na druhej strane hovoríš o Petrovi ako jedinom na ktorom stojí cirkev..."
- To je tvoje prekrútenie. Aj Peter, aj ostatní apoštoli. To je názoe KC. Všetko vyvážene, nevytrhovať z kontextu a neprekrúcať, bratku...

"...už minule som ti písal že Pavel na ktorom tak isto stojí cirkev sa neradil s Petrom a nepotreboval k svojmu apoštolstvu kolkovanú žiadosť od Petra..."
- Ale napokon sa d radil, veď šiel za Petrom, a dokonca dal aj podnet k zvolaniu koncilu, kde napokon Pter sa zastal jeho názoru, a aj koncil v Jeruzaleme. Ináč nikto nikdy netvrdí, že so všetkým bolo treba ísť za Pewtrom, či dnes za pápežom. To ide spravidla len o prípady celocirkevného významu, a nie o prkotiny. Predsa nielen každý biskup, ale dokonca aj kňaz, farár, či pastor musí byť samostatný podľa možností. Len by nemal postupovasť proti duchu, v ktorom sa Cirkev dohodla postupovať, nemal by spôsobovať v Cirkvi roztržky svojvoľnosťou...


Kristove slová o Petrovi ako skale znamenajú presne opak ako tomu veríš ty...Kristus porovnal Petra ako malý kameň s Kameňom, základom cirkvi..
- Už som ti tiež pripomenul, že to je omyl. V dobe Krista nebol v géčtien vôbec nijaký rozdiel medzi týmito dvoma slovami, navyše Kristus použil o Peterovi ako mužovi mužský rod, ved inak byto bolo smiešne. To je v to vaše prekrúv canie zmyslu slov Písma, na ktorom ste si založili vašu celú teológiu aj usporiadanie cirkvi. Chápem, veď člveoke sa snaží vždy ospravedlniť svoje počínanie ...

.veď ten váš ,,neomylný,, základ a prvý pápež Peter hneď nato vyriekol najväčšiu herézu svojho života keď povedal ,,Pane to sa ti nesmie stať,, a Pán ,,prvého pápeža,, nazval satanom....nemal ho nazvať ,,svatým otcom,,?..nemyslíš ?..
- OPäť si ,Ivanko, už zabudol, že vtedy ešte bol Peter prostým žiačikom Majtra Krista, a nijaký "primus" ako neskôr...

"..Základom cirkvi je Kristus, uholný kameň, skala, základný kameň je podľa písma vždy iba Boh (Kristus)....nidy nie človek..."
- Plne súhlasím, veď my netvrdíme čosi iné. Aj Peter, aj apoštoli sú ustasnovení Kristom, stoja na ŇOm, ako na svojom základe. Oni v mene Krista rozhodujú, vedú, prijímajú, či vylučujú z Cirkvi a pod.  To je podobne ako keď povieš "Otec"/nebeský/ a "otec"/ľudský/. Rovnaké slová, ale obsah úplne, podstatne iný, ale pritom analogický význam. A presne tak to chápe aj KC a Kameni, Základe a kameni a základe a pod., POchcopil si? Peter v tomto zmysle naozaj kamienok, ale "v Kristovi" a z Jeho poverenia a v Jerho mene vedie Jeho Cirkev, teda zvideteľňuje autortitu Krista a je viditeľným princípom jej jednoty... Koľko ráz ti to ešte mám vysvetľovať, ty nechápajko...?

.nikdy ťa nenapadlo rozmýšľať nad tým prečo Kristus zakázal apoštolom aby nikto z nich nebol inému apoštolovi ,,primasom,,
- A kde to zakázal, prosím ťa?... Veď jasne povedal o Petrovi to, čo o nikom: "kľúče", "pas ovce moje", utvrdzuj svojich bratov" "ty si Skala /Peter/...

 "a nikto z apoštolov nemá byť inému ,,duchovný otec,,?....a aj napriek tomu veríš že Peter má prvé miesto a je ,,námestník Krista,,?..."
- Aj to som ti vysvetlil už viac ráz. Veď aj Pavol nazýva svojich "deti", teda ccíti sa duchovným otcom. Aj tu platí to, čo som vyššie vysvetľoval. Je iné "Otec" a iné je "otec". Duchovní otcovia ako pastieri sú pastiermi, otcami, učiteľmi len ako súčasť Pastiera, Otca, Učiteľa a v jeho mene, nie vo vlastnom, nie nezávisle od Neho. ..

dohodneme sa...
-
Nedohodneme sa, Ivanko,  lebo s tebou to nejde. Ja ti dnes vysvetlím, a pozajtra to zopakuješ... Ostaňo popkojne so svojimi názormi, my sme zrejme už dvja "starí psi", tak nešteekajme na seba zbytočne. Nevŕtaj do ńa. Ja som prišiel na GS diskutovať aj s inými, len ak ty všade sa pichneš, inému sa už nechce. Chápeš? Buď prosím ťa galantný, a nechaj mi slobodu, O.K? A hlavne tieto tézy už viac nedvíhaj, stačilo stor razy...

"...tá tvoja ,,plnosť,, ...písmo totiž tvrdí, že plnosť je v Kristu a nie v cirkvi....lenže vy máte ,,tradíciu,, a tá ,,doplnila,, písmo a tak máte čo len chcete...čokoľvek potrebujete v rozpore s písmom dokážete ,,svatou tradíciou,,...tu fakt kapitulujem, nemám argument....
- Ty nechápajko. Isteže je plnosť v Kristovi, ale Cirekv je predsas "telo Kristovo" , a nejako to súvisí, nemyslíš?... Kristus nezanechal všetko v Píssme, ve´d Píssmo tvrdí, že ešte veľa chcel povedať, ale... Ale dá nám Ducha Svätého... A predsa ten neskončil na Turíce, ale celé obdobie historie Cirkve je éra Ducha, či nie? A to učenie Ducha sa realizuje práve v tej Cirkvi, založenej Kristom na apoštoloch a Petrovi v Duchu Svätom. POzri: vy ste vyhodili mnoho z toho, čo oficiálne a legitímne bolo v KC prijaté počas prvých 15 storočí. Prišiel váš Luther, a už mnohé neplatilo. Máte len 2 sviatosti, ba aj to trochu s pozmeneným chápaním, nemáte kňazstvo, P. Máriu  prakticky viac ignorujete, ako uctievate, apoštol. postupnosť ste hodili cez palubu, no zaviedli ste svoju novú dogmu "Sola Scriptura" /protibiblickú, a proticirkevnú/ atď. Takže kde je vaša protestaantská plnosť? U nás je všetko zachované, aj čo nám dal napísať Duch Svätý do Písma, aj čo dal pochopiť v rámci histórie a posvätnej Tradície /ktorá je tiež jeho dielom - podľa chápania starej Cirkvi/. Takže "mlč a vyjhdi z neho"!...




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ivanp v Pondělí, 21. leden 2013 @ 14:42:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
ahoj ELO....
niektoré veci máš zjavne zdegenerované v hlave....ale hovoril som ti že 100000x opakovaný rímsky katechizmus ti prenikne pod kožu a z toho ti pomôže len duchovné vyslobodenie...
snáď len toto:
ten prvý ,,primas,, bol napomenutý od Pavla, vtedy ako ty tvrdíš že už nebol žiačik ale ,,pápež,,...bolo treba ho zrovnať a napomenúť lebo v galácii učil herézu,,,veď vieš...

píšeš:

.nikdy ťa nenapadlo rozmýšľať nad tým prečo Kristus zakázal apoštolom aby nikto z nich nebol inému apoštolovi ,,primasom,,
- A kde to zakázal, prosím ťa?... Veď jasne povedal o Petrovi to, čo o nikom: "kľúče", "pas ovce moje", utvrdzuj svojich bratov" "ty si Skala /Peter/...

pletieš jedno cez druhé...
Elo tieto slová hovoril Ježiš 12 učeníkom...:
Matúš 23:8  Vy si však nedajte hovoriť: Majster! lebo jeden je váš Majster a vy všetci ste bratia.
9  A nikomu na zemi nehovorte: Otec! lebo jeden je váš Otec, ten nebeský;
10  a nedávajte si hovoriť: Vodcovia! lebo jeden je váš Vodca, Kristus.

všetci učeníci sú rovnakí, neexistuje medzi nimi ,,primas,,....
Ježiš povedal Petrovi, alebo Jánovi...Peter ty nie si primas, Ondrej ty nie si primas, lebo ste všetci rovnakí...peter, alebo Ondrej ty nie si vodca ostatným, ty nie si duchovný otec ostatným apoštolom...

potom ale prišiel v ,,svatej tradícii,, výklad kde Peter je ,,primas,, a ostatní sú menej...a to na základe ,,pas moje ovečky,, a kľúče,,
,,pas moje ovečky,, alebo starať sa o cirkev dostali všetci učeníci a Peter napomína starších aby ,,pásli stádo,,...takže žiadna Petrova výnimočnosť...

,,kľúče,, dostal iba Peter a nikto iný...tie aj použil...išlo o jednorávové udalosti ktoré sa neopakujú v dejinách...Peter odomkol evanjelium...váš blud spočíva v tom, že si kľúče podávate ďalej ako by to bol prenosný tovar z generáciu na generáciu...nikde ani zmienka o tom, žeby Peter odovzdal kľúče inému... 

toto všetko ale pramení z toho čo si napísal:

Kristus nezanechal všetko v Píssme, ve´d Píssmo tvrdí, že ešte veľa chcel povedať, ale... Ale dá nám Ducha Svätého...

tým si len potvrdil to že písmo je nedokonalé a nedostatočné a preto treba dodatky a ďalšie zjavenia donekonečna a to tak že  zrušíme tradíciu...tradícia už nie je, ale tradícia=písmo.....a je to...akýkoľvek blud netreba porovnať s neomylným písmom, ale ho treba vyhlásiť za písmo...ak tomu to treba 100000x opakovať a nerozmýšľať...veď predsa z princípu sme najstaršia cirkeva preto musíme mať pravdu, nech by sme čokoľvek povedali

zdravas ivanp


 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Úterý, 22. leden 2013 @ 14:36:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
hoj, Ivan,
nebol by to od teba lepší prejav inteligencie, keby si viac hovoril k veci a menej znevažujúcich poznámok /ako " máš zjavne zdegenerované v hlave..../ ?

"ten prvý ,,primas,, bol napomenutý od Pavla, vtedy ako ty tvrdíš že už nebol žiačik ale ,,pápež,,...bolo treba ho zrovnať a napomenúť lebo v galácii učil herézu,,,veď vieš..."
- A prečo nemôže "podpfedseda" napomenúť predsedu?... Je to proti prinícípu? Veď medzi kresťaanmi by predsa mali mať bratské vzťahy, nemyslíš? Peter bol pokorný, priznal, že Pavol má pravddu,  a v poriadku. Naozaj vzorný predseda...

"  Vy si však nedajte hovoriť: Majster! lebo jeden je váš Majster a vy všetci ste bratia.  A nikomu na zemi nehovorte: Otec! lebo jeden je váš Otec, ten nebeský; a nedávajte si hovoriť: Vodcovia! lebo jeden je váš Vodca, Kristus...všetci učeníci sú rovnakí, neexistuje medzi nimi ,,primas..."
- Zapamätaj si raz navždy: Jedno neprotirečí druhému. Pretože aj tak v každej cirkvi je de facto nejaký vodca, či učiteľ, či duhcovnáí otcovia, samozrejme, že chápané ako "v Kristovi" a nie nezávisle od Neho. S tvojim slovíčkárením choď do hája, Ivan, Aj keď sme všetci bratia, predsa jeden brat má od Moha danú zodpovednosť voči všetkým ostatným, a tým nenarúša predsa bratstvo. A to boli apoštoli voči ostatným, a Peter voči apoštolom, pastor, či farár  voči ostatným atď. Načo sa o tom zasa  hádať?...

"potom ale prišiel v ,,svatej tradícii,, výklad kde Peter je ,,primas,, a ostatní sú menej...a to na základe ,,pas moje ovečky,, a kľúče,,,,pas moje ovečky,, alebo starať sa o cirkev dostali všetci učeníci a Peter napomína starších aby ,,pásli stádo,,...takže žiadna Petrova výnimočnosť..."
- V tradícii, ktorá bola od samého začiatku predsa, ako je to zaznamenané v Písme, v Evaanjeliách, či v Skutkoch... nechceš to vidieť, lebo zatváraš oči a si zaslepený svojou domnelou "znalosťou", no zabudni na to...


",,kľúče,, dostal iba Peter a nikto iný...tie aj použil...išlo o jednorávové udalosti ktoré sa neopakujú v dejinách...Peter odomkol evanjelium...váš blud spočíva v tom, že si kľúče podávate ďalej ako by to bol prenosný tovar z generáciu na generáciu...nikde ani zmienka o tom, žeby Peter odovzdal kľúče inému... "
- Tvoja ilúzia a sebaklam, Ivan. Kristus predsa položil základné pravidlá svojej Cirkvi na celú históriu a nie na jednu generáciu. Tak to pochopila aj Cirkev. Prečo by potom ustanovovali nástupcov apoštolov v každom cirkevnom zbore: biskupov presbyterov? A tak ako dal Kristus pravidlo, že medzi apoštolmi má byť prvý Peter, tak toto je potrebné tiež zachovať aj v ďalšej generácii. Veď takisto nenájdeš v Písme poznámky k iným ustanoveniam /napr. že biskup nemá mať dve, ale len jednu ženu, že aj diakoni majú byť aj ďalej  a pod./, že sa majú zachovať aj v ďalích generáciách. Nappokon je tu Kristovo všeobecné slovo pre appoštolov, ktorým zaviazal  ostatných ich poslúchať: "Kto vás počúva, mňa počúva... Čo zviažete na zemi..." Vaari aj toto malo platiť len na obdobie apoštolov? POtom už v Cirkevi netreba nič prikazovať, či zakazovať, ale nastupuje anarchia?... Ivan, kde je tvoja logika pre praktický život?... 

"Kristus nezanechal všetko v Píssme, ved Písmo tvrdí, že ešte veľa chcel povedať, ale... Ale dá nám Ducha Svätého...
tým si len potvrdil to že písmo je nedokonalé a nedostatočné a preto treba dodatky a ďalšie zjavenia donekonečna..."
Samozrejme, že Kristus predvvídal, že v histórii prídu veci, ktoré vtedy neboli, a nemalo by o nich zmysel učeníkom ich vysvetľovať. Preto ustanovil apoštolov a dal im právo rozhodovať, zakazovať, prijímať i vylučovať z Cirkvi, ustanovovať zákony a pod. A hlavne dal im  aj svojho Ducha, ktorý im v tom bude pomáhať. A toto presne sa Ivan v dejinách aj odohrávalo, Prečo to nechceš vidieť a priznať? Vari sa nemenil život, vari nedochádzalo k mnohým novým veciam? Aj dnes je toľko tých noviniek súvisiacich s neustálou zumenou života a spoločnosti. Kristus predsa nemohol o tom hovoriť. A preto ustanovil v Cirkvi skužobníkov až do konca sveta, a tí budú v jeho Duchu aktuálne rozhodovať. Tak to chápe každý normálny človek Ducha. Len človek zazobaný v litere  to nie je schopjný pochopiť.

Bože, daj, nech ma už neotravuje hlúposťami, osvieť mu rozum, prosím Ťa. Amen.


...veď predsa z princípu sme najstaršia cirkeva preto musíme mať pravdu, nech by sme čokoľvek povedali

zdravas ivanp


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ivanp v Úterý, 22. leden 2013 @ 19:00:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
ahoj Elo...
ty si fakt rímsky katolík...
píšeš:
A tak ako dal Kristus pravidlo, že medzi apoštolmi má byť prvý Peter, tak toto je potrebné tiež zachovať aj v ďalšej generácii. 

...a ja ti na to zbytočne argumentujem písmom, Kristovými slovami že nikto z dvanástich nie je primas, nikto z dvanástich nie je duchovným otcom alebo majstrom inému z dvanástich apoštolov...a dokladám ti to písmom ktoré hovorí že cirkev je založená na 12. rovnocenných apoštolov...
...ale raz darmo...pápežský úrad vznikol v 6. st. a preto katechizmus je viac ako písmo...

k tomuto ani nenachádzam slov:
...veď predsa z princípu sme najstaršia cirkeva preto musíme mať pravdu, nech by sme čokoľvek povedali

snáď len toto:
Kaifáš a Annáš boli ustanovený presne podľa písma...podľa ,,apoštolskej postupnosti,,...nikto nemohol nič namietať na ich riadne Bohom zradený úrad...preto z princípu mali pravdu keď dali ukrižovať Krista...oni sa predsa nemohli z princípu mýliť....veď ten Ježiš nemal žiadnu ,,apoštolskú postupnosť,, bol len obyčajný potulný kazateľ ...

zdravas ivanp



]


Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 19. leden 2013 @ 17:02:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Knihu Watchmana Nee "Autorita a podřízenost" jsem četl už před delšm časem, takže si nevybavuji podrobnosti, ale vím, že jsem jistý princip, který v ní byl zmíněn, použil v jednom sboru, jehož jsem byl součástí; následkem toho jsem byl bez váhání velitelem sboru vyloučen.
Ten princip spočíval v tom, že předtím, než se podřídíme autoritě nějakého člověka v církvi, měli bychom důkladně zkoumat, je-li ten člověk podřízen Boží autoritě. Pokud není, neměli bychom se pod jeho autoritu stavět.

Netvrdím, že pojetí vedení a autority ve sboru bratra Nee v předmětné knize je úplně v pořádku, ale možná víc škody než užitku nadělali následně ti, kteří ji špatně pochopili a interpretovali, než sám Watchman Nee tím, že ji napsal nebo nechal napsat. Ono totiž většina spisů W. Nee nebyly knihy jím napsané, nýbrž to byly vlastně záznamy jeho různých poselství, živě přednesených na různých konferencích a shromážděních.

Podobným, ne-li stejným způsobem lidé, po generace v celém tomto věku překrucují, převracejí a zneužívají Písmo ke škodě vlastní i  těch, které vedou - viz např. Sk 20:30, kde to Pavel předpověděl a jistě se to netýkalo jen některých starších v Efezu.

Tož tak.



Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 19. leden 2013 @ 18:57:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je to přesně tak, jak píše Willi. Není možné, aby takový velikán, jako je W. Nee, napsal něco takového, co by vedlo k takovým katastrofám. To jen špatně pochopili a zneužili jeho následníci. Prakticky všude, kde tu knihu četli, to špatně pochopili. Nepochopil to ani Prince ani Freidzon, zřejmě ani Ortiz ani v AC, KS, KMS a další. Vlastně tuto knihu všude tam, kde ji četli, vlastně všichni jen špatně pochopili. Snad se to konečně už jednou někomu povede... Funguje to správně jen ve sboru, kam chodí Willi :-)



]


Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 19. leden 2013 @ 19:13:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Funguje to správně jen ve sboru, kam chodí Willi :-) Jak to víš, Aleši? :-)


]


Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: AdamS v Sobota, 02. únor 2013 @ 14:48:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Pastýři,

i když píšeš ironicky, skutečnost je taková, že k nepochopení a zneužívání dochází. Pokud je něco, co může být zneužito, automaticky hodno odsouzení a dokonce je považováno za zdroj bludů a špatností, musel bys odmítnout a odsoudit i samo Písmo svaté. Myslím, že nemusím uvádět příklady toho, co všechno jsou lidé schopni vyčíst z Bible. 

S tím, že je kniha Duchovní autorita v jistých křesťanských kruzích zneužívána k upevňování mocenských pozic vedoucích a k vyžadování poslušnosti ze strany "oveček," se setkávám již dlouho. Upozorňuji, že se sám pohybuji v prostředí místních církví, které mají přímou návaznost na službu (nejen knihy) Watchmana Nee a Witnesse Lee a jimž bylo poselství knihy Duchovní autorita primárně určeno. Mezi tím, jak je "duchovní autorita" uplatňována zde a jak je chápána a uplatňována lidmi zvenčí (zejména v letničních a charismatických kruzích), je značný rozdíl. Že to není nic nového, dokazují i následující výroky Witnesse Lee (zvýraznění ode mne):
„Později přišli hledající křesťané, kteří se soustředili na vnitřní život. Také oni reagovali na papežský systém a protestantskou organizaci. Výsledkem bylo, že mezi věřícími vznikl „uvolněný“ stav. Někteří z hledajících křesťanů se začali stavět proti jakékoli autoritě. Na nikoho nedbali a nikoho nerespektovali. Kvůli nástupu demokratických forem vlády pronikl do křesťanského myšlení další faktor, totiž, že by církev měla být demokratická.
Bratr T. Austin-Sparks začal vidět, že většina křesťanů zanedbala otázku duchovní autority. Jeho chápání bylo založeno na duchovní autoritě v Těle Kristově. Například v našem fyzickém těle existuje autorita v životě. Všechny údy poslouchají autoritu hlavy. Hlava řídí všechny údy těla. Od bratra Sparkse se začal klást důraz na duchovní autoritu. Bratr Nee uviděl totéž. Proto bratr Nee napsal knihu Duchovní autorita…
Jestliže jakékoli učení přijímáme nedbale, vždy to způsobí nějakou vedlejší chybu. Mnozí lidé zvenčí používají učení bratra Nee o duchovní autoritě jako oporu pro uplatňování nikoli své duchovní autority, ale své lidské autority. Neuplatňují autoritu v životě, ale autoritu prostřednictvím organizace.“
(Elders' Training, Book 04: Other Crucial Matters Concerning the Practice of the Lord's Recovery, Chapter 9, Section 2) Někteří, co se nesetkávají s námi, již velice zneužili knihu bratra Nee o duchovní autoritě. Bratr Nee nepoužívá jen slovo autorita, ale jeho výraz je duchovní autorita. Duchovní autorita neznamená něco úředního, ale něco v životě. Když říkáme, že starší mají autoritu, nesmíme zapomínat, že tato autorita není úřední. Když se cokoli stává úředním, již to není něčím ze života. Bratr Nee nemluví o úřední autoritě, ale o duchovní autoritě. Jestliže autorita není úřední, potom zde není žádné postavení či pozice. To, co není úřední, není ani otázka pozice.
V minulosti za námi přišli nějací mladí lidé s postojem, že jsou starší. Napomenuli nás a řekli nám, že neumíme být starší. Ve skutečnosti však měli na mysli, že neumíme ovládat lidi. Oni uměli ovládat lidi na základě zneužití Duchovní autority. Podle mého mínění by se jim tato kniha měla vzít z rukou.
Jestliže pro starší není určeno žádné postavení, žádná pozice a žádná moc ovládat, potom by nikdo neměl mít ambice být starším. Nevěřím, že někdo má ctižádost po otroctví. Nestačí lidem říkat, aby nebyli ctižádostiví. Musíme uvidět, že svaté Slovo odstraňuje postavení, pozici a vládnoucí moc starších; tehdy nikdo nebude mít ambice.“
(Elders' Training, Book 04: Other Crucial Matters Concerning the Practice of the Lord's Recovery, Chapter 8, Section 3) „Mnozí lidé četli knihu Watchmana Nee Duchovní autorita. Jednoduše tuto knihu využili a řekli: „My jsme starší sboru. My jsme vůdcové skupiny křesťanů. My jsme Boží autorita.“ Jestliže to říkáte, s Boží autoritou jste skončili. Nejste nositeli Božího obrazu. Když přišel Pán Ježíš, nikdy k lidem nepřistupoval s postojem, že je autorita a že se Mu lidé mají podřizovat. To nikdy nedělal. Nicméně, když byl na této zemi, byl nositelem Božího obrazu. Také měl Boží autoritu. Autorita vždy vychází z obrazu.“ (Life-Study of Genesis, Chapter 8, Section 1) „Záležitost vedení by však neměla být příliš úřední. Například v rodině není třeba, aby nejstarší dítě říkalo: „Já jsem dítě číslo jedna a vy všichni si musíte uvědomit, že jsem v této rodině vedoucí dětí. Jsem Boží delegovaná autorita, protože mám tuto pozici.“ Je mi líto, že vedoucí mnoha křesťanských skupin využili knihu Duchovní autorita od Watchmana Nee. Použili tuto knihu, aby vybudovali vlastní impérium, a řekli: „Já jsem tady duchovní autorita. Podle knihy Watchmana Nee mě musíte všichni poslouchat.“  (Life-Study of Hebrews, Chapter 55, Section 3) „Trůn Boží a Beránkův v centru Nového Jeruzaléma symbolizuje božskou autoritu Božího panství v Kristu. Z této autority vytéká přísun života, a užívání tohoto přísunu života nás přivádí pod tuto autoritu. Tok vody života nám nejen poskytuje přísun života, ale také nám přináší božskou autoritu. V toku vody života je přísun života a božská autorita se společenstvím v životě. Když máme účast na přísunu života, jsme přivedeni pod Boží autoritu ve společenství života.
Je mi líto, že někteří křesťané využívají knihu bratra Nee Duchovní autorita, aby ustanovili sami sebe jako autoritu nad druhými. Tento druh autority je samozvaný. Opravdová autorita vychází z trůnu Boží správy v centru Nového Jeruzaléma, skrze užívání přísunu života ve společenství života s Bohem.“
(Life-Study of Revelation, Chapter 65, Section 2)




]


Re: Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 02. únor 2013 @ 20:07:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Adame,

díky za tuto připomínku a doplnění o skutečnost, že duchovní autorita přímo souvisí se životem a vztahuje se k životu, kterým žijeme. To znamená, že duchovní autorita se odvíjí od života, od Krista coby života v nás, a ne od postavení či úřadu. Takže je možné říci: čím více života, tím více duchovní autority díky podřízení se Boží autoritě.




]


Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina v Neděle, 20. leden 2013 @ 12:10:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Willi, já myslím,že nemusíš neustále omlouvat chyby bratra Nee. Každý, i ten nejlepší boží služebník se v něčem mýlil. I v bibli nejsou všechny dopisy a evangelia apoštolů. I oni se jistě za svého pozemského života v něčem mýlili. Proto bylo vybráno jen něco z jejich vyučování, aby písmo bylo čisté. Vím, že máš Neeho rád a hodně Ti dal, ale pokud chceš jít dál, musíš jeho omyly ve světle písma zamítnout a nechat si jen to, co je ryzí.


]


Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Neděle, 20. leden 2013 @ 16:25:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlas, Karle


]


Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Gregorios777 v Neděle, 20. leden 2013 @ 17:16:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Autorem tohoto článku bude asi Pastýř, ale nechápu jak může srovnávat Alana vincenta - echtbludaře, s W.Nee.







Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Bylina v Pondělí, 21. leden 2013 @ 09:18:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
On je nesrovnává. Srovnává pouze části jejich učení, které jsou si podobné svou bludností. Jejich společným kořenem je hierarchické uspořádání autorit v církvi - hlavní antikristova zbraň.
Je třeba si uvědomit, že Ježíš neposlal na zem místo sebe žádného náměstka, velitele ani žádného jiného člověka, ale Ducha svatého. Hlavou Božího shromáždění je Kristus a ne žádný člověk.


]


Re: Re: Re: Tak to ale mezi vámi nebude (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Pondělí, 21. leden 2013 @ 11:37:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlas.


]


Stránka vygenerována za: 1.83 sekundy