Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Kdysi jsem se dostal do situace, kdy jsem se octnul na hranici života a smrti, a tehdy jsem poznal, jak se každý člověk zachová, až se přiblíží k této hranici. Popisovat vám své tehdejší pocity nemá význam, neboť jsou nesdělitelné. Pochopit by mne mohli pouze ti, kteří měli podobný zážitek. Ačkoliv již uplynulo více jak 15 let, tak teprve teď jsem schopen tuto událost správně zařadit do kontextu biblických výpovědí o umírání, smrti a životě.

Je docela možné, že velkou příčinou nepochopení učení apoštolů a proroků Nového zákona je neznalost některých základních pojmů, s kterými se můžeme setkat na stránkách Bible. Proto se na počátku zastavím u některých míst, která hovoří o smrti.
„Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok panovníka Hospodina.“ (Ezech. 18,32) Z tohoto textu a souvislostí lze odvodit, že Bůh má libost v životě toho, kdo umírá. Z tohoto jediného verše si můžeme odvodit výpověď o umírání a smrti, a to, že se jedná o dva zcela odlišné procesy. Jeden hovoří o smrti po úmrtí a druhý o životě po úmrtí. Bůh nemá zálibu ve smrti toho, kdo umírá, spíše usiluje pro každého o život po umírání. Jak napovídá i závěr uvedeného verše: Obraťte se tedy a budete žít.

Možná to, co teď napíšu, bude připadat mnohým víc, jak divné, ale teprve po úmrtí se rozhoduje, zda další cesta povede do Boží blízkosti a tím k životu, nebo pryč od Boha a tím ke smrti. Odplata za hřích je smrt. (Řím. 6,23) Teprve po zesnutí se ukáže, zda uplatní své právo smrt v dlouho trvajícím stavu nesvobody jako odplata za hřích daleko od Boha, nebo zda začne nyní svobodný, pravý život v Boží blízkosti a cesta k dokonalosti, protože si zemřelý za svého pozemského života přivlastnil golgotskou oběť, i když jeho život víry nebyl snad dokonalý.

A vzkřísil i vás, mrtvé v proviněních a hříších. (Efez.2,1) Pravděpodobně jen málo z vás si uvědomuje, že stav podobný smrti, který nemá nic společného s tělesnou smrtí, existuje dokonce již v tomto životě tam, kde setrváváme v přestoupeních a hříších, tedy daleko od Boha, bez Pána Ježíše. I proto Ježíš kdysi někomu řekl: „…nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“ (Matouš 8,22)

A nyní jeden verš z listu Římanům 6,9, které nám objasní, že smrt není konec. „Víme přece, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním nepanuje.“ Smrt tedy znamená být jí ovládán po zesnutí.

Ježíš Kristus zemřel na kříži podle těla. Svou duši vylil do odloučení od Boha, tedy do smrti – svého ducha poručil do rukou svého Otce (Iz 53,12; Lk 23,46). Dojde-li k takovému rozdělení ducha a duše, je to vždy velmi nebezpečné, neboť ve svém důsledku ohrožuje duši člověka a hořkou osamělost ducha. Tato nouze byla jedním z těžkých Kristových utrpení, která vzal kvůli nám a která spolu s ním vytrpěl i Otec.

Ježíšova duše ani jeho duch nepotřebovali vzkříšení, vždyť nezesnuli, byli ve velmi bdělém stavu, jak můžeme vědět z mnoha míst v žalmech (Ž22,13-18; 23,3-5). Jeho duše byla vědomě daleko od Boha, v moci knížete smrti (2S 22,5-20). Potřebovala osvobození, vymanění, nikoli zmrtvýchvstání.

Zmrtvýchvstání se tedy vždy týká těla (1K 15,42), které přitom ještě zakusí proměnu z porušitelnosti do neporušitelnosti a bude při zmrtvýchvstání znovu sjednoceno s duší a duchem.

Mnozí víme, že Pán Ježíš se vydal po zesnutí do rukou smrti (Iz 53,4-9) jako oběť smíření za celé lidstvo. Na Golgotě se vydal do mocenské oblasti knížete temnosti, aby přijal rozsudek, který byl určen nám všem, kteří jsme nenaplnili a ani nemohli naplnit Zákon pro „mdlobu těla“ (Ř 8,3). A tím osvobodil ode všech nároků všech mocí všechny nás, kteří jsme jako duchovní zárodky (neporušitelná semena) v Něm existovali už před založením světa (1P 1,23).

Jen tak jsme my všichni v Něm už jednou prožili stav smrti, byli jsme tedy s Ním spolu ukřižováni, spolu s Ním jsme zemřeli, spolu s Ním jsme byli pohřbeni a vstali jsem z mrtvých v osobě Ježíše Krista.

Jen tak lze rozumět výpovědi tohoto místa z listu Římanům, že Kristus byl vzkříšen z mrtvých a že tedy smrt už nad ním a tím ani nad námi dále nepanuje.

Všimli jsme si vlastně, že v tom stavu daleko od Boha panuje satan, kníže mocností v povětří? Podle Žd 2,15 je to satan, který strachem ze smrti zotročuje celé lidstvo – pokud možno i věřící. Tohoto knížete moci smrti Ježíš Kristus svou smrtí již zbavil moci, což se ve velmi krátké budoucnosti všem viditelně projeví v Jeho druhém příchodu.


Tento text jsem zpracoval s pomocí biblických textů a knížky: Umírání – vrchol života, od MUDr. Hartmut Maier-Gerbera, jedná se o svědectví z pohledu lékaře a Bible.