Grano Salis - Ortodoxní rabín varuje: Anti-sionismus není antisemitismus

Jsem tím, co opisuje výraz Ortodoxní žid (což je žid, který se snaží žít svůj život zcela v souladu s Judaismem, starým židovským náboženstvím). Jsem zde pod hlavičkou skupiny známé jako "Neturei Karta", což může být volně přeloženo jako "Strážci víry". Nejsme nějaká oddělená část či organizace, ale v podstatě jsme interprety filosofie zabývající se sionismem, kterou sdílí velká část ortodoxního Židovstva.

Název mé přednášky zní: "Antisionismus není antisemitismus", což má implicitně vyvolat představu, že antisemitismus není chvályhodný, zatímco antisionismus je něco, co si chválu zaslouží; a doufám, že vysvětlím proč. Toto téma je pro nás zvláště důležité s ohledem na situaci v Palestině a uváděným nárůstem míry antisemitismu. Také proto, že v očích světa jsou sionisté přirovnáváni k židům a sionismus je ztotožňován s Judaismem (židovskou vírou). To je velice chybný předpoklad, který hodlám dnes uvést na pravou míru. Diskuse a debata na toto téma je velice důležitá, protože tento pohled má tendenci mást jak židy, tak nežidy. Na druhou stranu bývají diskuse obvykle potlačovány, protože zejména pokud jde o židy, je toto téma velice emotivní.

Aby bylo možné pochopit výrok "antisionismus není antisemitismus", myslím, že bychom se měli vrátit k základům a vysvětlit použitá slova. Co máme na mysli "semitismem" (nebo spíše judaismem, semitismus je nesprávný výraz. To co myslíme je anti-židovství, antijudaismus)? Co myslíme "antisemitismem"? Co je "sionismus" a co je "antisionismus"?

Za prvé musíme pochopit, že antisemitismus je v podstatě odpor nebo nenávist určité části společnosti. Tato nenávist je zaměřena na židy, ale ne přímo na židovskou víru.

Když někde nalezneme nesouhlas s židovskou vírou, nebo nenávist vůči ní, zpravidla je to jen rozšíření projevů nenávisti (vůči Židovskému) lidu. Přesto lze nalézt konkrétní formu nenávisti vůči židovskému náboženství, kde forma náboženské horlivosti přerůstá v netolerantnost vůči náboženství jinému. V tomto případě nesnášenlivost obvykle směřuje proti všem ostatním náboženstvím a není specificky protižidovská.

Anti-sionismus je odpor proti filosofii a myšlence. Odpor je, alespoň zpočátku, směřován na myšlenku, než na lidi samotné.

Antisemitismus, jenž sice existuje tak dlouho, jak židovský lid, je nelogický fanatismus. Nicméně anti-sionismus je naprosto logický odpor založený na velmi zdravé úvaze, s konkrétními myšlenkami a cílem.

Ale podívejme se na věc podrobněji. Židovství je velice široké a rozsáhlé náboženství a komplexní způsob života. Sionismus je poměrně úzký a omezený pojem, jak doufám vysvětlím. Dnes mohu dát jen jednoduchý přehled a pokusit se odhalit některé aspekty židovství, které se dotýkají sionismu.

Dovolte mi, abych na začátek kategoricky konstatoval, že judaismus je se sionismem neslučitelný a dokonce se vzájemně vylučují, ale pojďmě srovnat židovství a sionismus jak obecně, tak v konkrétních aspektech.

Nejprve se podívejme na židovství obecně. Židovsví je pro nás (židy) způsob života se vším všudy. Ukazuje nám, jak žít morálně, eticky a nábožný život ve službě Vš-mohoucímu. Ovlivňuje všechny aspekty našeho života od kolébky až do hrobu. Učíme se a věříme, že nám (učení) bylo odhaleno B-žím zjevením před přibližně třemi a půl tisíci lety, jak je popsáno v Bibli. A tak vznikl židovský lid. Všechny naše náboženské požadavky, jak praktické, tak filosofické, jsou uvedeny v náboženském učení, Tóře, která je spojením Bible a ústní tradice, známé jako Talmud, jenž se předává z generace na generaci.

Na druhou stranu sionismus, nehledě na možný minimální pozitivní dopad, je sekulární nenábožný filosofický směr vzniknuvší někdy před sto lety v prostředí sekulárních židů. To jsou židé, jenž zavrhli svůj židovský způsob života, který jim byl předáván po generace.

Takže to jsou první všeobecné rozdíly mezi sionismem a židovstvím. Sionismus stojí jako sekularismus, materialismus. Není to žádná náboženská víra, žádný speciální morální nebo etický soubor pravidel. Židovství je Zb-žnost, mravnost, etické normy, náboženské vyznání.Takže samozřejmě odpor proti sekulárnímu sionismu nemá nic společného s odporem proti lidem, kteří se drží židovství, nebo jsou s ním ve spojení.

Ale nyní se pojďme podívat na aspekty židovství, které mají zvláštní význam pro sionismus. Prvním z těchto aspektů je otázka území a země. Jak již bylo zmíněno, naše náboženství je komplexní způsob života zahrnující každou jeho stránku. Jednou z nich je i otázka země. Hned od počátku nás Tóra učí, že za určitých podmínek nám bude dáno území, Svatá země, známá jako Palestina, ve které máme žít naše životy ve službách Vš-mohoucího.

Jaké byly podmínky? V podstatě zachovávat nejvyšší morální, etické a náboženské zásady. Bylo nám řečeno a předpověděno, že když podmínky nesplníme, bude židovský lid poslán do vyhnanství. Půdu jsme měli v držení přibližně 1500 let naší existence. Bohužel nebyly podmínky na požadované úrovni dodrženy, a tak byl židovský národ vyhnán ze své země. Za posledních dva tisíce let jsou židé ve vyhnanství nařízeném Vš-mohoucím, protože nedodrželi očekávaný standard. Stav exilu je situace přetrvávající do dneška. Je základní součástí naší víry ochotně příjímat nebeský dekret exilu, ne snažit se proti němu bojovat nebo ho končit naším zásahem. Židovství nás učí, že je nám zakázáno (s hrozbou kletby) pokusit se vrátit se z vyhnanství vlastním úsilím a vytvořit vlastní stát na území Palestiny. Rozhodně ne za pomoci síly. Učíme se, že exil (vyhnanství) znamená přijmout nadvládu lidí vládnoucích v zemích, kde žijeme, včetně Palestiny a nikoliv se proti těmto vládám bouřit, pouze přispívat k prospěchu. A konečně jsme učeni, že nedodržení těchto zákazů představuje vzpouru proti vůli Vš-mohoucího a ta může mít katastrofální následky.

Co sionismus? Jeho počátky datujeme někdy před sto lety, jako jsem již zmínil, povětšinou u nevěřících lidí, kteří odmítli náboženství, ale stále si drželi své stigma, že jsou "židé v exilu". Ti měli za to, že stav exilu byl způsoben naším podřízeným postojem tzv. 'mentální Golus' a ne B-žským výnosem. Jejich cílem bylo propagovat mezi židy velice moderní myšlenku vytvořit židovský stát v židovské vlasti. Zem, kterou si vybrali, byla Palestina. Ne ze žádného náboženského důvodu (pamatujte na to, že byli nevěřící), ale pravděpodobně z důvodu historické a kulturní vázanosti židovského lidu na Palestinu a proto doufali, že přilákají masy židů na svou novou myšlenku. V zásadě byli připraveni vzít za vděk jakoukoliv zemí. Vlastně jednou byla navržena i Uganda. Základem bylo přání vrátit se z exilu vlastní silou.

Je jasné, že tato sionistická ideologie odporuje židovským otázkám víry co se týče vyhnanství (jak je uvedeno výše), a je zcela neslučitelná s židovským učením. Ve skutečnosti, jakmile byla sionistická ideologie na počátku vychválena, byla vzápětí označena židovskými náboženskými autoritami jako úplná hereze.

Takže opět, anti-sionismus, který je odporem vůči cíli vytvořit sionistický stát pro židy, není apriori antisemitismem. Vzhledem k tomu, že židovství je samo o sobě v protikladu proti tomuto cíli, jak jsem již vysvětlil.

Dalším aspekten Judaismu, ve kterém se setkává se sionismem, je otázka židovské identity a národa. Starý židovský způsob života skutečně měří míru národní identity. Já bych řekl, že je lehce prokazatelné, jak je totožnost žida, který je součástí židovského lidu, měřitelná mírou jeho vazby k židovské víře a ne jako u většiny národů vazbou k půdě či zemi. Důkazem toho je skutečnost, že židovský lid byl bez své půdy po dobu dvou tisíc let; rozptýlen do všech koutů země, ale udržel si svou identitu na základě vazby na náboženství.

Mnozí samozřejmě mohou namítat, že vidíme, jak si přesto většina dnešních židů, dokonce těch v diaspoře (odloučení), kteří se zdá, nemají vazbu na ani zemi ani k víře, udržuje židovskou identitu. Nicméně zjišťujeme, že kdyby šli tak tři, čtyři generace nazpět, sami by zjistili, že jejich předci byli ortodoxní židé. Jinými slovy, udržují míru své židovské identity na základě pokračujícího (avšak dále slábnoucího) efektu "Vazby na judaismus" svých předků. Říkám slábnoucího, protože pokračující má tendenci slábnout. Nenajdete dnes lidi s vědomím své židovské identity v případě, že se jedná o potomky židů, kteří opustili své náboženství před pěti sty lety.

Pojetí židovské identity je v sionismu zcela sekulární typicky nacionalistická identita založená na území. To však není židovská identita, ale izraelská nebo sionistická identita, což je něco úplně jiného.

Takže ještě jednou, je zřejmé, že být antisionista je zcela odlišné od toho, být protižidovsky laděný, jelikož jsou to dva odlišné pojmy.

Dosud jsem mluvil o pojmech, které mohou být poněkud nehmotné a mnohdy odtržené od povědomí dnešního člověka, a možná (je to) pro většinu z vás tady teologická teorie. Nicméně je zde další aspekt židovství relevantní k sionismu, se kterým se, věřím, může většina lidí ztotožnit. Tím je otázka židovského náboženského humanismu.

Židovské učení na základních humanitních hodnotách charakterizujeme jako soucit, pochopení pro bližního a zásadové dodržování vlastnického práva a samozřejmě právo na život bližního. To zcela správně naznačuje, že ortodoxní judaismus zcela sympatizuje s případem "Palestiny". Sionismus je přesným opakem těchto hodnot. Odhodlaný dosáhnout cíle, kterým je vytvoření státu bez ohledu na to, co může způsobit lidem, kteří stojí v cestě. Ať už jsou to Židé nebo Palestinci.

Ve spisech zakládajících sionistů je velice dobře zdokumentováno, a z jejich veřejných prohlášeních zaznamenáno, že chtějí plně uskutečnit své cíle bez ohledu na původní obyvatelstvo, palestinský lid. Jejich životy, právo na majetek a sebeurčení pro (sionisty) postrádají jakoukoliv relevanci, stejně jako cokoliv v opozici proti jejich cíli vytvořit svůj stát. Do určité míry dokonce i životy a blahobyt jejich židovských bratří, ať už fyzický či duchovní, je vedlejší ve srovnání s tím vytvořit a udržovat stát. Je velice dobře známo, že touto filosofií dosáhli vytvoření svého státu. Tato filosofie žije dodnes a ve skutečnosti je základní příčinou sváru a krveprolití v Palestině. Ta samotná filsofie a nic jiného. Ideálem sionismu je a vždy bylo založení "sektářského" státu nad Palestinci, domorodým obyvatelstvem a to vedlo k strašnému střetu (konfrontaci). Tento střet, jak všichni víme, způsobil strašlivé krveprolití a krutosti s koncem v nedohlednu, pokud by nenastala nějaká zásadní změna.

Takže opět, je velice jasné, že velmi logická a rozumná opozice vůči nehumánnímu sionismu nemá vůbec nic společného se starým bigotním antisemitismem.

Takže anti-sionismus je logický odpor proti filosofii, kterou sdílí někteří exponovaní členové židovského národa, která je rasistická, fašisoidní a naprosto nepřijatelná. Antisemitismus je iracionální fanatismus a nenávist k celému národu. Takže bych řekl, že je zcela zřejmé, že anti-sionismus není ani v nejbujnější fantazii to samé, co antisemitismus.

Už na počátku jsem zmínil, a myslím, že jsem to svým dalším vysvětlením ještě vyjasnil, že židovství a sionismus jsou neslučitelné a vzájemně se vylučující.

Toto sionistické hnutí je opuštěním našeho náboženského učení a víry obecně, a zejména opuštěním našeho přístupu ke stavu exilu a přístupu k lidem, mezi nimiž žijeme.

V praktickém výsledku je sionismus ve formě státu Izrael zcela odcizen od židovství. Ideologie sionismu se nespoléhá na B-ží prozřetelnost, ale bere zákon do svých rukou a vynucuje si výsledek ve formě státu. To je zcela v rozporu s přístupem k exilu, který od nás Tóra vyžaduje, jak je nám předáváno od našich velkých náboženských učitelů. Kromě toho, sionismus kompletně bagatelizuje základní židovské humanitní hodnoty v jeho chování vůči palestinskému lidu.

Je tu ovšem ještě další sionistický fenomén, který kazí obraz. Tím jsou náboženští sionisté. To jsou lidé, kteří prohlašují, že jsou věrni židovské víře, ale byli ovlivněni sionistickou sekulární nacionalistickou filosofií a přidali židovství nový rozměr - sionismus, jehož cílem je vytvoření a udržování židovského státu na území Palestiny. Ti se snaží plnit tento cíl s velkou náboženskou horlivostí. (Říkám tomu judaismus-plus). Tvrdí, že jejich nacionalistická filosofie je vlastní židovskému náboženství a pokouší se mylně logicky vysvětlit sionismus ve světle judaismu. To je jev, který se rozvíjí zejména od druhé světové války (a snad právě kvůli ní), ale zůstává celkový odklon od starého ortodoxního učení. Tito náboženští sionisté též přehlížejí zcela základní hodnoty židovského humanismu ve svém chování vůči Palestincům.

Ale máme tu problém, a to je to, že sionisté ze sebe udělali zástupce a mluvčí všech židů a svým jednáním vzbouzí nenávist proti všem židům. Ti, kdo v sobě nesou tuto nenávist, jsou obviňováni z antisemitismu. Takže, i když je zcela zřejmé, že odpor vůči sionismu a jeho zločinům neznamaná nenávist k židům nebo "antisemitismus", jsou křivdy sionismu příčinou toho, že se antisionismus přelevá do staromódního antisemitismu. Paradoxně je tedy sám sionismus a jeho skutky, ačkoliv by měl působit jako lék na antisemitismus, ve skutečnosti nejčastější příčinou moderního antisemitismu. Dále se sionismus vlastně živí na antisemitismu a používá ho jako prostředek k přilákání ještě více přistěhovalců do státu.

Zmatek mezi anti-sionismem a antisemitismem dosahuje do nejvyšších úrovní vlád a je pro mne jediným vysvětlením pro něco, co mě soustavně udivuje. A tím je to, že když sleduji protesty národů jako jsou Spojené státy a Británie, že "Izrael" je "demokratický stát", přestože celý koncept Izraele vždy byl a je zjevně nedemokratický, lze krátkým pohledem do historie zjistit, že celý sionistický stát byl zplozen samotným násilím (a že Británie byla obětí tohoto násilí), proti kterému nyní tyto země protestují. Svobodný svět vedl druhou světovou válku, aby vymýtil politické filosofie, které jsou nyní omluvami na podporu Izraele!

Abych to shrnul. Podle Tóry a židovského učení je nárok palestinských arabů na vládu v Palestině spravedlivý. Sionistická tvrzení jsou špatná a trestná. Náš názor (ortodoxních židů) na Izrael je ten, že celý koncept je vadný a nelegitimní. Takže anti-sionismus rozhodně není antisemitismus.

Chtěl bych to uzavřít těmito slovy. Často se říká, že Žid a Arab nemohou žít spolu. Chceme dát vzkaz světu, zejména našim arabským sousedům, že mezi Židem a Arabem není nenávist či nepřátelství. Chtěli bychom spolu žít jako přátelé a sousedé, jako jsme již stovky a tisíce let žili ve všech arabských zemích. Byl to jen nástup sionismu a sionistů, který narušil tento prastarý vztah. Z historického hlediska je to tak, že když byli Židé v Evropě perzekuováni, nacházeli útočiště v různých arabských zemích. Náš vztah k Arabům by měl být přátelský a plný respektu.

Považujeme Palestince za právoplatné vládce Palestiny.

Sionistický stát známý jako "Izrael" je režim, který nemá právo na existenci. Jeho další existence je prvotní příčinou bojů v Palestině.

Modlíme se za pokojné řešení této hrozné a tragické slepé uličky. Možná na základě morálních, politických a ekonomických tlaků zemí světa.

Modlíme se za ukončení krveprolití a utrpení všech nevinných lidí. Jak Židů, tak ne-židů po celém světě.

Čekáme na zrušení sionismu a pokojného rozpuštění sionistického režimu, jenž přinese ukončení utrpení palestinského lidu. Uvítali bychom možnost žít v míru ve svaté zemi pod vládou, která je v naprostém souladu s přáním a tužbami palestinského lidu.

Kéž bychom si zasloužili den, kdy bude žít celé lidstvo v míru.

Rabbi Ahron Cohen (NETUREI KARTA)

text přednášky v angličtině (formát PDF)

Zde můžete shlédnout videa této přednášky na dvou místech: DCU University Of Dublin 23. února 2011
(http://www.youtube.com/watch?v=ba9GptmoxT8) St. Edwards School 30. dubna 2009
(http://www.youtube.com/watch?v=3R0YlGgwkH4&feature=relmfu)

pro freeglobe.cz přeložil B. Krolewski
Zdroj: http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/PrintArticle/2150-ortodoxni-rabin-varuje-anti-sionismus-neni-antisemitismus.aspx

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace