Za II. světové války se jeruzalemský muftí Amín al – Husajní v nenávisti k Židům spojil s nacisty , za tím účelem jednal s Hitlerem, Goebbelsem i Himmlerem, osobně navštívil Osvětim. Zablokoval výměnu německých zajatců za židovské děti, které pak v Osvětimi zemřely.  V roce 1947 palestinští předáci odmítli plán na rozdělení Palestiny, který schválilo Valné shromáždění OSN. Místo aby se snažili se svými novými sousedy domluvit, spojili se s jejich nepřáteli. Následovaly války v roce 1948, 1967, 1973, ve kterých se palestinští arabové pokaždé ocitli na straně poražených. Výsledkem byla eskalace nenávisti. V roce 1964 vznikla Organizace pro osvobození Palestiny, v roce 1987 byl založen Hamas. Jako cíl si obě palestinské organizace vytkly zničení Izraele. Devadesátá léta 20. století pak byla typická zahájením vlny sebevražedných atentátů proti Izraelským civilistům.  V roce 2000 odmítl Jásir Arafat dosud nejvelkorysejší plán na vznik samostatné Palestiny. Nepochopil, že nikdy v budoucnu už tak výhodné podmínky pro vznik samostatné Palestiny nenastane. Izrael Palestincům nabídl rozdělení Jeruzaléma na část palestinskou a izraelskou, stažení ze všech osad v Gaze a z 91 % osad Západního břehu Jordánu. Palestincům měla napomoci mnohamiliardová dotace od USA. Palestinci odmítli.  V roce 2006 Izrael učinil jednostranný krok a zrušil všechny židovské osady v Gaze. Normální člověk by očekával, že Gazané budou za tento krok vděční a budou si konečně užívat své absolutní nezávislosti. Nastal však opak. Místo dosažení principu „území za mír“ se Palestinci v Gaze „zbláznili“ a začala Izrael ostřelovat raketami. I když s oblibou prezentují svoji chudobu, dokázali k dnešnímu dni vystřelit na Izrael více než 10 tisíc raket. A to vše za situace, kdy se dodnes nechávají z Izraele zásobovat elektřinou, vodou a potravinami. Od Egypta toho moc nedostanou.  Ve stejném roce, kdy Izrael opustil Gazu, unesli Palestinci izraelského vojáka Gilada Šalita, kterého pak pět let věznili. Vyměnili jej v roce 2011 za 1027 palestinských vězňů, z nichž si 280 odpykávalo doživotní trest na terorismus. Pochopí někdo ten morální, kvantitativní a kvalitativní nepoměr? Palestinci si váží více tisíce zločinců než jednoho spravedlivého protivníka! Touto výměnou se Hamas diskvalifikoval v očích světové veřejnosti a všichni realisté musí uznat, že Hamas nelze považovat za rovnocenného partnera pro vyjednávání.   Palestinci jsou nešťastným národem. Vnitřně nejednotní, obtížně skrývající primitivní nenávist vůči svým sousedům, na nichž jsou přitom existenčně závislí. Chtějí vše, nebyli však ochotni k žádnému kompromisu, část z nich se netají touhou po zničení Izraele.  Výsledkem jejich chování bylo, že ztratili nárok na Jeruzalém jako své hlavní město, každá jejich tvrdohlavost vedla ke ztrátě dalších území a mír bez neprostupných zdí a protiraketového valu je s nimi nereálný.   Připomínají nezvladatelného mladíka, jenž je životně závislý na svých rodičích, které při tom v pubertální vzpouře smrtelně nenávidí. Jednání s nimi je nemožné, život vedle nich nebezpečný. Upřímnou soustrast všem, kteří s takto nevyzrálou politickou reprezentací musí jednat.