Nemohu přestat myslet na to, že "Bůh láska jest" a biblická kniha Píseň písní je o lásce. O lásce lidské, o lásce hříchem poznamenané, o lásce zdeformované, ale stále ještě lásce jako odlesku té dokonalé lásky Boží. Mám takový pocit, když se dotýkám lidské lásky, jako bych se dotýkal velikého tajemství, které nedokážu pochopit, ale o které musím usilovat.

Láska lidská, láska mezi mužem a ženou, láska dítěte k matce, láska dvou přátel na život a na smrt, sympatie a krása, příjemné prožitky z krásy a vznikající láska k věcem, květinám, tvorům a lidem, protože se mi líbí, protože je začínám mít rád, protože jsou krásné. Což to není tajemství? Což nestojíme před největším divem divů, který plní celou zemi ba i celý vesmír? Veliká slova z první knihy Bible o stvoření z lásky a pro krásu a pro člověka o ráji na zemi, o zahradě Eden. Krásné prožitky při početí nového života. Tady se dotýkáme samého zrodu, geneze života a zjišťujeme, že na počátku stojí láska, půvab, zamilování a krása. Jeden kazatel Církve bratrské, Pavel Světlík, milovník přírody a známý ornitolog. Tak známý, že končí se službou správce sboru v Husinci a od příštího léta se bude věnovat křesťanské službě mladým ochráncům přírody a ornitologické práci v mezinárodní křesťanské organizaci AROCHA (čti. "aroša"). Tento kazatel je přesvědčen, oproti Darwinistům, kteří tvrdí, že každá drobnost na těle živočichů a člověka má svůj účel, tedy zastávají 100% účelovost, oproti nim on tvrdí, že mnoho detailů na těle ptáků a i jiných živočichů, včetně člověka, je jen a jen pro krásu. Barva peří, jeho chomáčky a množství dalších drobností prostě nemá žádný účel a smysl, jsou jen pro krásu, jen proto, aby se tvor líbil, jen kvůli lásce. Kniha Píseň písní není dokonalostí v lásce. Dokonalostí Boží lásky je stvoření před hříchem a oběť Pána Ježíše Krista - Syna Božího, aby padlému stvoření věčnou krásu navrátil. Bůh láska jest a člověk má být obrazem Božím. Obrazem této lásky. A svět byl stvořen ve jménu lásky tak, aby se člověku líbil. A protože se člověk rozhodl raději pro obraz hada, než pro obraz Boží, zkazil všechnu krásu země a pošlapal Boží lásku a znesvětil všechno krásné, co Bůh připravil. Ale Bůh ve svém milování neustal, hledal a našel cestu oběti vlastního Syna, aby spásu a věčnou krásu a plnost lásky nám mohl navrátit. Vraťme se ale k tajemství lásky. V Písni písní je napsáno: "Vždyť silná jako smrt je láska" a to je řeč o lásce lidské. Oč větší musí být láska Boží?! Nechtěl bys ji poznávat? I v té lidské mám veliké mezery. Nedovedu milovat, jak bych měl. Jsem příliš sobecký, příliš unavený, příliš zaměstnaný. Rychle vybuchnu, často nemám čas si jen tak sednou povídat si - lásku rozněcovat. Často mé smysly zaujmou technické věci, vzrušení z nových objevů a je to na úkor milování a lásky. Láska spotřebuje mnoho času a energie. Žijeme v době, kde se lidem zdá marnotratné rozněcovat lásku. Raději vymyslí Viagru než aby se zastavili ve spěchu a kochali se krásou, lásku rozněcovali, povídali si jen tak-o ničem, jak se dnes hloupě říká. To povídání si "o ničem" je ale důležitější než vymyslet raketu, co létá do vesmíru. Spojuje to člověk s člověkem, přibližuje k sobě lidská srdce a rozeznívá struny porozumění. Tím se člověk přibližuje k Bohu, ne poznáním, ale milováním. Vždyť čteme jasně a sruzumitelně: "1J 4,7 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska." Když hovoříme o lásce, musíme si uvědomit, že samotná láska je dnes ale zdeformována hříchem, že člověk často miluje a přitom je to láska sobecká, jde mu jen o uspokojení svých citových deprivací. Láska lidožroutská, láska sobecká, láska, která není láskou z Boha. Všechno je hříchem poznamenáno. Jediné místo, kde je láska čistá, kde je pravda a kde se svítí na vztahy mezi lidmi jasným světlem, je v Bibli. Bible je Boží Slovo ne proto, že by byla přesná po technické stránce, ani ne proto, že by byla dokonalá po stránce historické, ale proto, že jasně odlišuje pravdu od lži, dobro od zla a nenechá člověka na pochybách o tom, jak podle Božích měřítek má člověk žít a vypadat. Je to kniha Božích záměrů s člověkem i Božích vstupů do života lidí. Boží záměry i vstupy jsou z lásky, pro lásku a kvůli lásce. Tohle mně nikdo nevymluví. Ale předem říkám, aby nedošlo k nedorozumění, že je to láska nezdeformovaná hříchem, láska, která se dokáže obětovat pro druhé a jít třeba až na smrt, aby druhý mohl být spasen. "Vždyť silná jako smrt je láska", čteme v knize Píseň písní, a já se ptám, zda i ta naše láska, kterou máme ke svým drahým, k Bohu i svým bližním, je jako smrt. Zda je to láska, která nese oběti, zda milujeme dostatečně? Zda se jen netváříme? Zda je naše láska silná jako smrt. Bůh láska jest a On dal svého jediného Syna na smrt, aby nezahynul žádný, kdo v Něho uvěří, ale měl věčný život. Jaká je ta naše láska? Jeden mladý student měl ohromnou chuť zahrnout svět láskou a starat se jen o lidské dobro. Jednoho dne navštívil svého kazatele s dotazem: "Co mám dělat, abych přispěl k pokoji a lásce na světě?" Kazatel mu odpověděl: "Nebouchat tak silně dveřmi!" Z mnoha malých nedorozumění se vyvinou velké spory. Mnoho rozvodů začíná zapomenutými ponožkami pod postelí. Ale také obráceně: "Velké lásky jsou tvořeny maličkostmi". Nezapomeňme na prostá slůvka: "Mám tě rád." Ježíš byl pozván do domu farizeje Šimona a potichu se tam vkradla též hříšná žena. Téměř všichni známe tento příběh. Zdůvodnění, které na konci Pán Ježíš dává - proč že se jí odpouští hříchy - však odporuje naší církevní tradici. Vyrostli jsme z pietismu s důrazem na pokání a lítost nad hříchem. A tak nám zdůvodnění Pána Ježíše dělá problém. Rádi bychom slyšeli: "Odpouštějí se jí hříchy, protože činila pokání, protože projevila velikou lítost. Vždyť svými vlasy otírala Ježíšovy nohy! To je přece známka hlubokého pokání." A tak si do slov Pána Ježíše o veliké lásce ženy k Němu vkládáme vysvětlení, že jde vlastně o veliké pokání. Bezesporu tam asi bude. Ale není tím prvým, co s ženou hnulo. Není ani to, o čem Pán Ježíš mluví. On mluví o veliké lásce. Kraličtí překládají: "Milovala mnoho." Tedy láska je ten pravý důvod, proč přišla, proč se pokořila, proč plakala a proč odešla ospravedlněná. Kdyby Ježíše nemilovala nepřišla by, neplakala by, nelitovala svých vin a nečinila pokání. Ano, v lásce to vězí. Láska bývá motorem našich správných činů. Láska stojí na počátku změn našich životních orientací. Víra je především vztah lásky. A Píseň písní vykresluje vztah lásky. Nechme se citem lásky oslovit. Láska Boží není jen skutek lásky, definice lásky, hledání ztraceného a žárlivé milování. Láska Boží je také cit, vroucnost a něha. Nemusíš být nábožný abys pochopil, že život bez lásky je vyprahlou pouští. To, že láska je vztah dvou milujících se bytostí, ví i malé dítě. A že touha po lásce hluboko dřímá v každém z nás, ví snad každý, kdo je zde. Neví ale každý, že to nejdražší, co na světě existuje - spásu duše a život věčný - můžeme získat bez náboženství. Tak, že se zamilujeme do Ježíše Krista. Zamiluj se do Pána Ježíše! To je více než náboženství. To je ta jediná a pravá víra, která spasí. Bible je kniha, která nás nejprve učí jak milovat a potom jak poslouchat. Láska bez poslušnosti je sobectví a není to láska. Ale poslušnost bez lásky je otroctví. Milujme tedy a poslouchejme - Pána Boha a všechny, které nám dal.