poslal Krestan Utrápený charismatik III.
2. písemná práce ke 2. odborné zkoušce na Evangelické teologické fakultě University Karlovy, Obor: Pastýřská péče
Vzhledem k možnostem systému je práce rozdělena na čtyři články. Pokud chcete v průběhu čtení nahlédnout do obsahu číslovaných poznámek v závorkách, otevřete si v novém okně čtvrtý článek s poznámkami zde.
Ruben Kužel
2.9. Finance
V organizaci založené na ideologii prosperity, hrají peníze značnou roli. Aby jich byl dostatek, jsou členové vyučováni, že kromě sbírek a darů na různé účely mají dávat desetinu všech hrubých příjmů (152) Pánu Bohu = církvi = funkcionářům. Samozřejmě se to po nich nechce zadarmo. Dostanou za to zdraví, Boží ochranu, trpělivost a požehnání - i finanční. (153) Vždyť "cesta k prosperitě vede přes štědré dávání". (154)
Nahlédněme do vyučování. "Všude v bibli Bůh zaslibuje žehnat a dávat dostatek všem, kdo mu věří a slouží. Abychom přijali Boží finanční i hmotné požehnání, musíme jednat podle Božího pravidla víry, které zní:"Dávejte a bude vám dáno" (L6,38). Začínáme tím, že Bohu vracíme desátý díl ze všeho, co přijímáme, ať jde o peníze či hmotné věci. Tento desátý díl, oddělený pro Boha, se nazývá "desátek". Mimo a nad tento "desátek" přinášíme Bohu své "oběti", jak nás Duch svatý vede. Činíme-li to ve víře, Bůh nám hojně žehná a uspokojuje všechny naše potřeby." (155)
"Povšimněte si, že praxe dávání "desátků" nezačíná s Mojžíšovým zákonem. Prvním, kdo v Bibli dal desátky, je Abraham. V Ř 4,11 je nazván "otcem všech věřících". Křesťané, kteří dnes dávají Bohu své desátky, vpravdě kráčejí "šlépějemi otce víry Abrahama". Všimněte si také, že knězem, kterému Abraham desátý díl dal, byl Melchisedech. V epištole Židům,5-7 kapitole je ukázáno, že naším "nejvyšším knězem podle řádu Melchisedechova" je Kristus a proto také on přijímá desátky od svého lidu. Abraham i Jákob prožili Boží hmotné požehnání jako výsledek dávání desátků." (156)
Nechceme-li, aby nás postihl nezdar a Boží prokletí (157), musíme církvi odvádět deset procent všech svých příjmů. Zdá se, že systém desátků je jediný přijatelný systém finančních odvodů v církvi. Ale není tomu tak.Na synodu Jednoty bratrské v listopadu l992 bylo navrženo, aby sbory odváděly do ústředí desátek svých příjmů. Tento návrh ostře odmítl delegát libereckého charismatického sboru. Desátky jsou zřejmě biblickým kritériem pro určení peněžní sumy odevzdávané charismatickému sboru. Neplatí ovšem pro určení odvodní sumy organizace, která je vybírá. Jednoduché kritérium bibličnosti: Desátky jsou biblické, určují-li ostatním, kolik mají dát nám. A desátky jsou nebiblické, jedná-li se o obnos, který máme dát my.
Členy je však nutno přesvědčit, že desátky dávané Bohu patří výhradně funkcionářům. Nikoli chudým a potřebným nebo školám a kostelům. A navíc členům není nic do toho, co se s jejich penězi děje. Od toho jsou nekritizovatelní a nekontrolovatelní funkcionáři.
Podívá-li se pastor do Božího srdce, vidí, že požaduje od každého desetinu všech příjmů. "Tato desetina má přijít "levítům", těm, kteří jsou vybráni pro službu Božího království. Oni jsou Bohu zodpovědni, jak s dary naloží. "Levítové" nemají práva na vedlejší zisk obživy, mají být přímo závislí na svém Zaměstnavateli a Pánu.
Dále nás Bůh učí vyššímu stupni štědrosti v pamatování na potřebné a nuzné kolem nás. Tyto prostředky nemají být placeny z desátků. Bůh chce, abychom se učili žít z Jeho ruky a cele spoléhali na Jeho štědrost. Totéž se vztahuje i na peníze na stavby chrámů, výuku Božích služebníků atd. Je moudré a prozíravé, odkládat doma stranou pravidelně malou část svých příjmů, které potom můžeš darovat na tyto účely. Pak nebudeš jednat pod nátlakem svých citů, a budeš vždycky připravený k darování tam, kde to bude potřebné a nebudeš sám cítit nedostatek.
Kapitola lásky - /I.Kor.13.kap./ nám dává nahlédnout do rozměrů Boží lásky. Jeden z nich je: "všemu věří, všeho se naděje." Jestliže máš podezření, že s "tvými" penězi dělají machinace, pak ses dosud nenaučil z této kapitoly nic. Tvoje srdce plné sobectví a pýchy ti nedovolí uvěřit, že peníze, které jsi dal Bohu, jsou v Jeho rukou a ti co s nimi nakládají, že to dělají správně. Pak raději spoléhej dále jen na sebe a nehraj si na Boží dítě. Pamatuj však, že nemáš žádné právo kritizovat nejen ty co dávají, ale i ty kteří s dary nějak nakládají." (158)
2.10. Fundamentalismus
Charismatici se rádi ohánějí svojí bibličností. Několikrát jsme viděli, jak vypadá, takže už jen stručně. Slovo Boží je ztotožňěno s biblí.K bibli se přistupuje fundamentalisticky jako ke sbírce rovnocenných vět, z nich lze vhodnou kombinací složit to, co je zrovna potřeba. Přičemž se zcela ignoruje smysl textu, kontext i historické souvislosti. Takto mechanicky je například dokazována parůsie:""Každé slovo má být potvrzeno dvěma nebo třemi svědky" Mt 18,16. Ke druhému Kristovu příchodu máme tři svědky:1/ Kristus sám - J 14,3 : 2/ andělé - Sk 1,11 a 3/ apoštol Pavel - 1 Te 4,16." (159) A tak je biblicky jasně doloženo, že Kristus přijde.
Pozoruhodnou sestavou citátů je metodou skládaček dokládána autorita církve: "Bereme-li vážně Pavlovo tvrzení, že církev je jeho tělem (Efezským 1,23), musíme v témže světle vidět i obě následující místa, jež se tak stanou velice překvapivými a působivými.
Židům 1,13
13 Kterému z andělů kdy řekl:"Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu (podle německého překladu: tvých nohou)?"
Izajáš 9,5
5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda ...
Nohy a ramena jsou bezesporu součástí těla a ne hlavy. Z toho vyplývá, že Ježíšem vydobytá autorita je skutečně dána nám. Nepřátele Ježíš položil pod nás a svou autoritu vložil na nás, neboť jeho rameny a jeho nohama jsme my!" Není divu, že autor ihned dodává:"Hlubší pochopení těchto souvislostí v nás nevznikne samo od sebe. Musíme je promýšlet, ve víře si je přivlastňovat a vyslovovat je, a to tak dlouho, dokud se nestanou naší přirozeností, ne naší druhou přirozeností, ale naší skutečnou přirozeností." (160)
Biblické látky se též užívá k nadrilování požadovaného jednání:
"1. Když Abraham od Boha obdržel vítězství v boji, co zase on daroval Božímu knězi Melchisedechovi? Gn 14,19-20
- Desátky ze všech věcí
2. Jak Bůh potom zase jednal s Abrahamem? Gn 24,1
- Hospodin mu požehnal ve všech věcech.
3. Co žádal Jákob od Hospodina? Gn 28,20
- 1/ Aby byl Bůh s ním
2/ aby ho ochránil na cestě
3/ aby mu dal chléb k jídlu a roucho k oděvu
4. Co Jákob na oplátku Bohu slíbil? Gn 33,11
- Desátky ze všeho, co mu Bůh dá
5. Jak Bůh potom s Jákobem jednal? Gn 33,11
- Štědře ho obdaroval ....
23. Koho Bůh miluje? 2k 9,7
- Ochotného dárce " (161)
S úspěchem se také používají půlverše. Například věta: "Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar." je užita takto: "Řekl Pavel, že by si přál, aby všichni křesťané mluvili v jazycích? 1K 14,5 - Ano " (162)
Někdy se také uvede biblický odkaz, který s tvrzením, jež má doložit, nemá nic společného, jak jsme již viděli na příkladu Gal 3,13n, J 16,23n a 1Kor 13 v kapitolkách 2.5, 2.6. a 2.9.
Vypadá to, že computerové překladače jsou schopnější pochopit a vystihnout intenci textu než charismatičtí teologové. Ti však při svém způsobu zacházení s biblí mohou tvrdit, že přijímají a produkují "pouze to učení o duchovních věcech, které může být ověřeno přímým odkazem na Bibli." (163)
3. Psychické programování
Charismatici nabízejí člověku jedinou možnou záchranu před zahynutím. Zbavují ho pocitu strachu a bezmocnosti z nemoci a nepříznivých okolností vůbec. Pozitivním vyznáváním, mocí uzdravování a vymítáním démonů. A vstupem do organizace, která je Božím královstvím. (164) Nabízejí člověku zdraví, bezproblémový šťastný život, úspěšné podnikání, finanční i materielní bohatství.
Člověk dostává pocit moci nad démony. Nabídka moci je velmi atraktivní v jakékoli podobě. Člověk, zvlášť ten, který byl v nějaké krizi, má dojem, že v jeho životě začíná něco fantastického. Získá pocit, že hýbe nebeskými mocnostmi, osvobozuje kraj od teritoriálních duchů a vymítá démony. Znovuzrozený člověk prožívá svou moc, má dojem, že něčeho dosáhl, že se konečně něco podstatného děje.
Člověk se raduje, že teď bude lidem efektivně pomoženo, že budou zázračně uzdraveni. Má pocit, že je v Božím království. Při chválení Boha prožívá pocit blaha a rozkoše. Když "Duch svatý jako plachá holubička přilétne a sedne si na nás, my pak prožíváme takovou intimní chvíli s Ježíšem, jeho laskání a milování. Je nám tak moc a moc dobře." (165) Někdo zažívá teplo v hrudi, či pálení v dlaních (166). Zážitek krásného pocitu je silný a podstatný.
Také vznikají sociální vazby. Člověk si přeje náležet ke skupině tak radostných a bezproblémových lidí. Štěstím se mu stává i možnost plnit příkazy vedení a přinášet mu oběti časové i finanční. Tím si vyslouží přízeň, pochvalu a postup v hierarchii organizace. (167)
Člověk je indoktrinací přesvědčován, že se nalézá v dobré, Bohem vyvolené organizaci, ba přímo v Božím království. Zároveň je mu do mysli implantován ochromující pocit strachu ze života mimo organizaci, kde na něj číhá ďábel, aby ho mučil a přivedl na něho nemoc a bídu. Tato aktivace strachu, úspěšně praktikovaná sektami, je velmi efektivní. Věřícímu je vnucován pocit, že odchodem či vyloučením z charismatického sboru, který je jediným místem, kde se mu nabízí záchrana, by zahynul strašným způsobem. Čím větší pocit ohrožení prožívá, tím větší strach ze ztráty organizace má. Dostává se do bludného kruhu úzkosti. A tak zůstává a snaží se plnit všechny požadavky funkcionářů. Je přesvědčen, že jen tak se může zachránit.
Člověk propadne závislosti na charismatickém sboru jako droze. Zvykne si žít v mantinelech a bezpečí, které mu organizace dává. Přátelské vztahy výrazně orientuje na lidi ze sboru. Sociální vazby svého "starého života" značně zredukoval či zrušil. Takže ani nemá kam odejít.
Například dívka, která se rozhodla na nějaký čas odejít ze shromáždění, píše, že odjela jako praktikantka na dětský, světský tábor. Bez sboru tam však nemohla vydržet ani dva týdny. "Utíkala jsem odtamtud doslova "s křikem a rukama nad hlavou." Pán to zařídil tak skvěle, že jsem mohla odjet dokonce několik dní před koncem tábora. Celá nedočkavá jsem běžela do sboru na shromáždění. Měla jsem obrovskou radost z toho, že můžu být zpátky. Připadalo mi, že jsem nebyla pryč 14 dní, ale půl roku. HALELUJA! Můj život s Pánem se dostal zase do těch správných kolejí, činila jsem pokání a milostivý Bůh mi odpustil. Jsem moc ráda, že mě Pán přivedl do tohoto společenství a už nikdy bych z něj nechtěla odcházet." (168)
Charismatický sbor požaduje na člověku, aby se poddal a oddal vůdcům organizace, kteří jsou nekritizovatelní a nekontrolovatelní. Člověk je veden k tomu, aby za správné a pravdivé informace považoval ty, které pronese vedení - a to právě proto, že je vyřkla autorita. I na úkor vlastních zkušeností a osobního poznání člověka. Ten postupně přestává informace zkoumat z hlediska jejich pravdivosti. Za pravdivé přijímá ty, které pronese nadřízená autorita. Tím je samozřejmě narušeno jeho samostatné myšlení.
Také přesvědčování o všudepřítomných démonech a nutnosti duchovního boje vede ke ztrátě rozumného úsudku a svobodného myšlení.
Žije-li takový člověk v přesvědčení, že charismatický sbor je Božím královstvím a vše ostatní nepřátelský svět posedlý ďáblem, sám si blokuje informace, které přicházejí z vně organizace. Ty bývají zvlášť nebezpečné. Kromě toho je členům zakazováno - pod hrozbou ztráty duchovní ochrany - stýkat se s bývalými členy organizace.
Členové charismatického sboru jsou podrobeni některým mechanismům mentální kontroly, na kterých je založena úspěšná činnost sekt. Proto po prohlédnutí, že charismatická ideologie nefunguje, ba že někomu ubližuje, prožívají těžké duševní stavy. Rozhodli se, že se s charismatickým sborem i učením rozejdou a snaží se o to. Psychické programování, kterým prošli, však zanechalo své následky. A tak tvrdě bojují o svou lidskou i křesťanskou svobodu. Jejich těžký zápas má obrovskou cenu. Pro ně samé i pro další lidi, kterým se stávají příkladem, že tenhle boj lze vyhrát.
pokračování zde
