Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Zdeňka.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 13, článků celkem: 15252, komentáře < 7 dní: 523, komentářů celkem: 327492, adminů: 60, uživatelů: 4861  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 159 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Willy
wollek
pomo
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Tetování a křesťanství (odpověď na otázku)
·Křesťan a tetování
·Spurgeon a kontroverze ´´Downgrade´´ II.
·Spurgeon a kontroverze ´´Downgrade´´ I.
·Jižní baptisté si zvolili nejmladšího prezidenta v historii
·Může stát zdanit majetkové náhrady církvím?
·Paul Washer: Biblické mužství
·Žádné restituce!
·Otevřený dopis Martinu Glaserovi
·Jižní baptistická konvence pořádá národní kongres

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
94 438 078
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Nebezpečná učení: Charismatická církev sjednocení? - 2.část
Vloženo Úterý, 14. leden 2003 @ 17:19:43 CET Vložil: Bolek

Charismatici poslal sela

Charismatická církev sjednocení?

Napsal: Aleš Franc

Studie, která se zabývá úlohou KMS (Křesťanské misijní společnosti) v soudobých církvích v ČR z pohledu autora z letniční církve

3. Původ učení o institucionální jednotě

Zastáncům teorie sjednocení dnes nestačí jednotu Ducha pouze zachovat. Naopak, snaží se jednotu vytvořit. A to nikoliv na principu daném, tedy duchovním, nýbrž organizačním a institučním. Snaha o vznik této jednoty se podobá porodu, mnohdy však "vyvoleného" Izmaele. Úsměv může vzbudit i název článku, který dal představitel KMS své úvaze, ve které pojednává o problémech dosahování institucionální jednoty: "Vznik jednoty někdy připomíná porod" (20).



Samotnou touhu "Bohu pomoci" v nějakém prospěšném díle by se dalo pominout a s přimhouřením očí bez komentáře přejít, avšak nikoliv už to, že dosahování resp. dosažení jednoty je zde postaveno výše než prostý požadavek Písma.

V jednom čísle Života víry dokonce vyšel článek, v němž autor - šéfredaktor - uvádí, že bez dosažení jednoty s charizmatickými katolíky ve společném modlitebním řetězci, nemáme autoritu přimlouvat se za naši zemi: "... věřím, že Církev je jenom jedna a že bez jednoty se společenstvími znovuzrozených katolíků nemůžeme v současné době mít pro modlitební a jiný zápas o obrácení českého národa ke Kristu potřebnou autoritu" (21). Biblický požadavek jednoty dvou až tří, je zde směle nahrazen jednotou všech.

Avšak stoupenci institucionální jednoty nepovažují svoji vizi za pouhý svůj výklad Písma. Je pro ně fundamentálně biblická a její aplikaci vnímají jako prostředek k naplňování Boží vůle. Jaká tedy je tato Boží vůle a na jakém základě stojí? Nechme promluvit předního charizmatického teoretika, Dereka Prince, snad nejvíce od KMS citovaného charizmatika, ve studii s jeho souhlasem uveřejněné v Životě víry (22).

Podívejme se na výroky z jeho, pro KMS zásadní vize, kde sjednocení celosvětového křesťanstva přirovnává k Ezechielovu vidění suchých kostí. Jednotlivé citáty jsou pro zpřehlednost rozděleny do několika odstavců, rámcově odpovídajícím původnímu Princeho článku.

a) dědictví církve

"Po mnoho dlouhých staletí byl Izrael rozptýlen jako příchozí, daleko od své země na východním břehu Středozemního moře, kterou jim Bůh dal v dědictví. Téměř stejnou dobu žila církev Ježíše Krista v podobném exilu, daleko od Bohem daného duchovního dědictví, jehož hlavními složkami jsou: jednota, autorita, spořádaný život v obecenství, úplnost služeb z Efezským 4,11, plnost duchovních darů a hojnost ovoce" (22).

Povšimněme si, že autor staví dobu exilu Izraele na úroveň novozákonní církve. Píše: "Všechny zásady, které jsou v přirozené oblasti odhaleny o obnovení Izraele, jsou stejně použitelné v duchovní oblasti pro obnovení církve" (22).

Proto také citát ap. Petra, kterým Petr oslovil představitele židovského národa, kdy ukazuje podmínku druhého Kristova příchodu k času "napravení všech věcí (Sk 3,19-21)" (22), vztahuje autor na církev. Tímto výkladem dospívá k závěru, že církev ke konci časů čeká stejné obnovení, jako Izrael. Touto obnovou autor míní vznik charizmatického hnutí.

Samotná obnova má probíhat podle Ezechielova proroctví 37 kapitoly. Nevím, je-li to chybou autora, či jeho interpretů, ale vybudování instituce je věc pohříchu materiální. Při striktním výkladu: co pro Izrael hmotně, to pro církev duchovně, bychom u církve logicky museli dospět k jednotě "pouze" duchovní.

b) suché kosti

Nejprve jsou zde zobrazeny mrtvé a suché kosti, které jsou předobrazem křesťanů, dosud nesjednocených v charizmatickém hnutí, avšak kteří se dávají do pohybu. "Když se na začátku 60. let dalo charizmatické hnutí na postup, byl dán do kostí, které dlouho ležely mrtvé a suché, nový život" (22). Že zde autor nemyslí nevěřící, duchovně mrtvé, ale necharizmatické křesťany, rozvádí následující citát. "Kosti mezi sebou vzrušeně rozmlouvaly. Jedna mohla říci. "Poslouchej, mluvím jazyky." Druhá mohla odpovědět. "Ano a ze mne bylo vyvrženo pět démonů!" A třetí se mohla připojit:" ...a já jsem dostala dar uzdravení"" (22).

c) klouby

V další fázi, dle Princeho výkladu proroctví, nastává spojení charizmatiků do celků pomocí kloubů. Autor k tomu poznamenává: "Toto spojení musí být na základě funkčním, tedy nesmí být závislé na zvláštnostech hřbitova, z něhož kost mohla pocházet" (22). Co zde autor míní hřbitovem, ze kterého křesťan pochází, je ponecháno na důvtipu čtenáře, ale logicky jde o prostředí v kterém křesťan vyrůstal, než se stal charizmatikem. To znamená dobu, kdy byl ještě "mrtvý" - necharizmatický.

Snad by se dalo namítnout, že zde autor má na mysli obrazné, duchovní oživení, když křesťané přijímají křest Duchem svatým. Nikoliv. Letniční hnutí, které chápe křest Duchem stejně jako hnutí charizmatické, v době, kterou autor popisuje, mělo již několik set tisíc křesťanů po celém světě. Přijetí ducha do mrtvého těla se dle kontextu týká výhradně vzniku charizmatického hnutí.

Tyto "pravdy", kterým Prince vyučoval jiné, později sám ve svém životě prožívá: "Na začátku 70. let byla pravda, kterou jsem jiné vyučoval, náhle aplikována na můj vlastní život. Bůh mne svrchované spojil s jinými třemi muži, při nichž byla poznána biblická služba učitelská: s Donem Bashamem, Bobem Mumfordem a Charlesem Simpsonem. Všichni čtyři jsme se jednomyslně shodli na jednom aspektu našeho nového vztahu: veškerá iniciativa byla z Boha" (22).

Don Basham, Bob Mumford a Charles Simpson, spolu s Derekem Princem, po těchto nadpřirozených setkáních spolu založili Pastýřské hnutí. Někteří z nich jsou např. letničními kritizováni za bludné doktríny dodnes (23). Sám Prince pod tlakem veřejnosti učinil v r. 1983 pokání a hnutí opustil (24).

d) vazivo

Dalším bodem Princeho vize je vznik vaziva představujícího smluvní svazky mezi jednotlivými kostmi, které vznikají na základě smlouvy těla a krve. Prince to vysvětluje slovy: "Jestliže je A ve smluvním vztahu k B a B s C, pak je ve skutečnosti ve smluvním vztahu také C s A... Tak jsou spojeny všechny kosti, aby tvořily jedno tělo" (22).

Zde se Derek Prince mýlí. Jeho úvaha postrádá logiku. Je-li přece např. automechanik (A) ve smluvním vztahu s pekařem (B) a pekař (B) s kominíkem (C), znamená to snad, že kominík a automechanik (A a C) jsou ve smluvním vztahu? Tato Princeho úvaha je chybná i po právní stránce. Smlouva je totiž vzájemný projev shodné vůle obou stran. Jak by osoba C mohla takový souhlas projevit, když se na smlouvě A-B vůbec nepodílí? O vzájemnosti a oboustrannosti, nutných atributech smlouvy, nemůže být v tomto případě ani řeči. Smlouva zavazuje pouze ty, kdo jí uzavřeli.

Je pochopitelné, že smlouva krve a těla skutečně křesťany vede do společného vztahu a společných závazků. Avšak je to skrze vědomou smlouvu jednotlivých "kostí" s Bohem skrze kalich a tedy i mezi sebou skrze tělo. Smlouva nevzniká až na základě vazeb prominentních oživených kostí, jak z kontextu Princeho úvahy vyplývá a rovněž nesvazuje tělo do žádných "obnovených struktur".

Za zmínku stojí i následující autorův postřeh. "Spojení mimo smlouvu ve fyzické oblasti (mezi mužem a ženou) je smilstvo nebo cizoložství. Není to v duchovním obecenství stejné? Obecenství mezi křesťany, které je založeno na něčem menším, než je smluvní svazek (míněna Památka Večeře Páně) je ve skutečnosti smilstvo" (22). Povšimněme si, co autor míní tímto menším: Kde se spojení mezi křesťany stává závislým na něčem menším než tento smluvní svazek, jako je např., shoda v učení, denominační příslušnost... (22).

V důsledku to znamená, že tam, kde např. křesťané vstoupí do smlouvy mezi sebou na základě denominační příslušnosti, což bývá zpravidla vždy podmíněno shodou v učení, dopouštějí se tak duchovního cizoložství. Teprve když si uvědomíme tyto souvislosti, pochopíme, proč charizmatici, kteří jsou bezesporu Princeho učením ovlivněni, mají takový odpor k vymezování učení a k denominacím.

Tato doktrína se jim však stává sebezničující, neboť sám fakt odmítání se slučovat na základě učení, je dostal do paradoxní situace, kdy oni sami jsou shromážděni na základě učení mnohem bizarnějšího než ta, která seskupují jednotlivé denominace. Sami charizmatici jsou přitom na kritiku učení, kolem něhož se vymezili, mnohem citlivější, než příslušníci jiných denominací.

Princeho učení je i v tomto bodě velmi zavádějící. Je pravdou, že styk mezi mužem a ženou mimo smlouvu je smilstvem. Také církevní vztahy musí být založeny na smlouvě kalicha - Kristově krvi. Avšak i styk mezi mužem a ženou, jsou-li pod smlouvou, může být dále "závislý na něčem menším", např. vzájemné dohodě (1K 7,5). Proč křesťané, kteří jsou narozeni z vody a z Ducha, by ve svém obecenství nemohli být dále smluvně vázáni? Smilstvem by bylo, kdyby se muž a žena stýkali pouze na základě domluvy, bez uzavření manželské smlouvy nebo analogicky kdyby se lidé seskupovali např. do denominací bez předchozího obmytí "smluvní" Kristovou krví.

Obvinit křesťany z toho, že se shromažďováním na denominačním základě dopouštějí smilstva je stejné, jako obvinit ze smilstva manžele, protože se stýkají na základě neplodných dnů ženy a ne "pouze" na základě oddacího listu.

Pokud bychom tedy důsledně přijali Princeho výklad, znamenalo by to, že jedinou legitimní strukturou, vycházející ze smlouvy těla a krve, je pouze církev charizmatická.

e) svaly

Autor ve svalech vidí jednotlivé služby, které působí v protikladu. Jako příklad uvádí např. vztah "instituce x charizma" (22) a obojí, ačkoliv podle něho působí proti sobě, mají být v rovnováze, neboť jsou potřebné. Duchovní smlouvy vaziva tak mají zabránit rozkladnému působení svalů. "Tělo musí být řádně spojeno vazivem smlouvy dříve, než může být vystaveno protikladným napětím svalů" (22).

V tomto bodě je skryto i jádro rozporu mezi charizmatickým a např. letničním pojetím úřadu apoštola. Letniční věří, že apoštolský úřad je vázán na instituci (25), zatímco charizmatici striktně oddělují instituci a charizma, tedy vedení denominace a apoštolský úřad (26). Letniční tedy vidí úřad apoštola v denominaci, charizmatici mimo ni.

Vezmeme-li v potaz výše zmíněné body Princeho vize, potom spojování jednotlivých kostí do naddenominačních celků toto pnutí vyvolá zákonitě, neboť jednotlivá "kost", např. perspektivní mladý křesťan, mající k dispozici Princeho vyučování, tak může považovat svého denominačního vedoucího za pouhou instituci svého "hřbitova" a za svého učitele pak obživeného charizmatika, či dokonce apoštola. Smlouva s ním a jeho institucí a s ním a jeho charizmatem by poté měla toto pnutí paradoxně stabilizovat, avšak pravý opak bývá pravdou.

Přestože již autor mluví o životě, který byl v tomto stadiu do kostí před jejich pohybem dán a ačkoliv byly kosti pospojovány a pokryty masem a vazy, není ještě v kostech přítomen duch. "Na konci této fáze byla těla fyzicky kompletní, ale nebyl v nich žádný duch (nebo dech)." To platí i pro současný stav, vždyť: "V současné etapě charizmatického hnutí Bůh ještě stále spojuje jednotlivé kosti v těla - to jsou místní sbory" (22).

f) konečná fáze

Až v poslední, budoucí fázi výkladu Ezechielova vidění dochází dle Princeho k přijetí ducha do kostí, které jsou již shromážděny v charizmatickém hnutí, obaleny masem a pospojovány šlachami - duchovními smlouvami. Po tomto plném sjednocení křesťanů, kteří vyšli ze svých hřbitovů a stali se charizmatiky, přichází teprve duch, který se manifestuje mocným probuzením, kdy povstává onen pověstný "zástup velmi veliký".

Předcházející "etapa však jednoho dne skončí a pak už bude povstávat na nohy onen "zástup vojska velmi veliký". Bůh už více nebude jednat s oddělenými věřícími, ale pouze s úplnými těly - místními sbory. Nyní je tedy na každém věřícím, aby se ujistil, že nalezl místo, které mu Bůh v těle připravil. Jinak ho - až přijde závěrečná fáze - Bůh pomine" (22).

Autorova slova nelze brát na lehkou váhu. Uvědomíme-li si, že mluví o charizmatickém hnutí, které je vizí jednotné církve, shledáme, že ten kdo by v rámci hnutí nehledal své místo, může zůstat stranou Božího konání!

Celosvětová jednota charizmatiků, která by se stala branou světového probuzení křesťanů, se stala téměř univerzální eklesiologií a eschatologií KMS. Témata jako jednota a probuzení, resp. jednota jako podmínka probuzení jsou mezi charizmatiky v KMS nejčastěji skloňovanými pojmy.

Výše uvedená Princeho vize není jedinou ani nijak neobvyklou. Není ani tím, co by v rámci svého pokání opustil. S podobnými představami se můžeme setkat i v jiných jeho pracích. V jedné ze svých knih rovněž staví vznik ke konci věků spojené a obnovené církve na starozákonních obrazech obnoveného Izraele (27).

Tak vlastně všechna místa, která teologové považují za obnovení Izraele v poslední době, Prince vztahuje na církev. Zapomíná při tom na to, že právě tato obnova Izraele poslední doby, bude podmíněna podle Nového Zákona uzavřením milosti pro pohany. Církev poslední doby má naopak provázet odpadání k bludu (apostatsis).

Jsou samozřejmě starozákonní místa, která skutečně ukazují na vylití Ducha ke konci časů pro církev. Sem patří např. proroctví Joele, avšak dle Petrovy interpretace se začalo naplňovat již ve dni Letnic a naplňuje se dodnes (Sk 2,39). Ezechielovo proroctví však do této kategorie lze ztěží zařadit, neboť je výhradně prosemitské: "Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země" (Ez 37,12).

Pokud Prince přeci jenom staví na nějakém Novozákonním verši, aby posílil svůj výklad, mění zde časovou souslednost. Např. verš Ef 5,25, kde Pavel mluví o Božím, nadčasovém pohledu na svou církev:

"...tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná", vztahuje Prince až na budoucnost:

"Prvním a nejnápadnějším rysem církve, jak je zde popsaná, že bude slavná... Podobným způsobem bude dokončená církev zastíněna, naplněna a ozářena Boží slávou" (28).

Pokusme se proto Princeho vizi konce časů shrnout do několika bodů

1. církev dnes po duchovní stránce prožívá to, co Izrael prožíval po stránce tělesné, přičemž hmotná zaslíbení daná Izraeli, platí duchovně pro církev

2. to znamená, že církev očekává ke konci duchovní obnova, spočívající v duchovním dědictví jako je jednota, plnost úřadů, duchovních darů a hojnosti ovoce

3. do 60. let byla církev mrtvá a křesťané přebývali ve svých hřbitovech

4. vznikem charizmatického hnutí se daly kosti do pohybu a začaly se přibližovat a spojovat klouby bez ohledu na to, z kterého hřbitova pocházely

5. těmto principům mají být vyučováni mladí, potenciální perspektivní vůdci těmi, kteří touto zkušeností již prošli (pastýřsko-učednický princip)

6. poučené suché kosti potom vstupují do vzájemných duchovních smluv

7. takto vzniklý skelet je poté vyplněn svaly služebností, které působí ve vzájemném protikladu

8. tak vznikne zástup vojska velmi veliký, tvořený plně sjednocenými charizmatiky, což je duchovní dědictví církve, které prorokoval apoštol Petr

9. nakonec přijde duch, který zahájí, jak bude uvedeno níže, mohutné celosvětové probuzení a období sklizně, což je duchovní dědictví Izraele pro církev

4. Odvozené vize

Zda se pro KMS tato Princeho vize stala uznávanou a inspirativní posuďme sami. Např. jeden evangelikální kazatel, když přijal místo ve vedení Užšího výboru KMS, věnoval svůj úvodník v charizmatickém časopise právě jednotě dle 37. kapitoly Ezechiele a v úvodníku Života víry napsal:

"Snad největším důrazem KMS a časopisu Život víry je touha po jednotě Božího lidu. Jak k ní dojít? Jedni říkají, že jednotou v učení, druzí jednotou v Duchu..." Pojďme se spolu podívat, co k tomu říká Boží slovo. Poslouží nám text Ezech 37,1-14... Nezbytným počátkem je ztráta naděje, vědomí ztracení. Proč? Protože jednota nevzniká na základě shodného učení... ale jen poznáním, že jsme suché kosti, ti, kteří ztratili schopnost předávat život z Boha národu" (14).

Autor podobně jako Prince vidí šlachy jako smlouvy a svaly jako vykonavače pohybu kostí "vůči sobě". Také tvrdí:"...žijeme v době, která je předznamenána svoláváním suchých kostí dohromady" (14) Dále pak rozeznává tři druhy smluv (pokoje, Božího Slova a Večeře Páně) "...kroky pro jednotu Božího lidu připravil (Bůh) ve formě smluv pokoje, Božího Slova a Večeře Páně", které umožní přijetí ducha do mrtvého těla (14).

Pohyb suchých kostí, neschopných předávat život, komentuje takto: "Jsem vděčen Bohu, že na lednovém setkání Užšího výboru KMS jednotliví kazatelé zástupně za své církve vyznávali vzájemně neochotné postoje. Půjde to dál?" (14).

Po tom všem, podobně jako u Princeho výkladu, přijde Duch, který: "...vytvoří požehnanou armádu pro náš národ" (14).

Všimněme si, že autor, kazatel evangelikálního sboru, v těchto řádcích shrnuje několik společných bodů vize charizmatické jednoty. Jako prostředníka sjednocení církve vidí KMS, pro dosažení jednoty nepovažuje za určující shodu v učení a věroučně, stejně jako Prince, svůj názor zaštiťuje Ezechielovým proroctvím pro Izraelský národ. Jako charizmatik dokonce jedná zástupně za svoji evangelikální denominaci.

Hned na další straně téhož časopisu je se svolením Derek Prince Ministries uveřejněna prorocká vize Ricka Joynera, který dává této eklesiologii unity prorocký náboj, a který budoucí sjednocení popisuje následovně:

"Někteří vedoucí rozpustí své organizace, protože poznají, že v Božím plánu už nehrají žádnou roli. Jiní ponechají své organizace samovolnému rozpuštění. Nakonec se všechny různé služby a duchovní proudy, které měly svou vlastní identitu rozpustí ve prospěch jediné identity (míněna žeň poslední doby)... V každé obci a městě bude jen jedna místní církev... Spojení různých společenství v jednu místní církev, spolupracující v harmonii ke společnému cíli, bude v očích světa zázrakem... nadcházející události budou příliš mohutné, než aby mohly být řízeny a spravovány nějakým člověkem. Odbourávání organizací a zrušení nejrůznějších prací bude pro věrného Božího služebníka pozitivní a radostnou zkušeností.."(29).

Joynerova podobnost s Princeho vizí je víc než nápadná. Ačkoliv se zde o údolí suchých kostí přímo nedočteme, i zde jsou principy spojování kostí načrtnuty: "...kloub je částí, která spojuje dvě nebo více částí dohromady. Duch svatý v současné době mnohé spojuje. Toto spojování na všech úrovních v budoucnosti ještě zesílí... To platí nejen pro členy místní církve, ale i mezi služebnostmi a církvemi v různých městech, zemích a kontinentech" (29).

Vůdcům, kteří by se této vizi postavili, je určeno následující varování: "Pokud se vedoucí těmto změnám vzepřou, bude Pán pokračovat se změnami v církvích. Jednotlivé skupiny začnou budovat vztahy k jiným údům těla Kristova, nedbajíce odporu a varování pastýřů. Někteří pastýři budou zbaveni svých úřadů. Jiní kvůli tomu tak zatvrdí své srdce, že se stanou Božími nepřáteli..."(29).

Také Joyner varuje před učením a denominacemi: "Také křesťané, kteří se drží určitého učení nebo kteří se shromažďují kolem určitých osob, budou ze sítě vytrženi" (29). Shromažďování křesťanů okolo osob vidí např. Prince na základě 1 Kor 3, 1-4 jako tělesnost a počátek denominací (30).

Autorova prorocká vize v mnohém připomíná učení ranných gnostiků, kteří tvrdili, že je Duch zavedl až k stupni, ve kterém pro jejich společenství již dosavadní pravdy pozbývají na významu. Joyner totiž píše: "...celé pravdy, na nichž se dnes rozlišují duchové, začnou pozbývat na významu" (29). Kdyby tomu tak skutečně bylo tak, jak poznamenává autor, potom by v budoucnu učení, která jsou dnes rozpoznávána jako bludná, mohla být volně šířena.

Jde však ještě dál: "Pán nás velmi brzy nechá porozumět jeho slovu a jeho úmyslům v takovém rozsahu, jaký si nyní nedovedeme ani představit" (29). V souvislosti s tím, že poznání, na základě něhož dnes rozlišujeme falešná učení, bude překonáno, dovolím si tvrdit, že toto poznání bude nejen větší, ale také kvalitativně odlišné.

Autor však předbíhá dobu a učení, která jsou "dle současných pravd" rozpoznána jako bludná, zastává již nyní. V knize "Poslední bitva" (31), kde tuto vizi dále rozpracoval, např. mluví ve vytržení s duchy zemřelých, odlišuje výroky Písma na závazné a méně závazné, či je svědkem jak andělé uctívají Boží služebníky.

Jistý charizmatik v recenzi této knihy poznamenal: "Autor se zde ve viděních setkává s mnoha lidmi, kteří byli na zemi pokládáni za vůdce a učitele... a s jinými, kteří byli na zemi přehlíženi... Rozhovory s nimi a s Pánem samotným nepřináší autorovi.. pouze nějaké informace o průběhu soudu... Ne, že by se nedalo knize nic vytknout... Například... kategorizování výroků Písma na závazné výroky Kristovy a méně závazné výroky Pavlovy... či to, že jsou někteří Boží služebníci uctíváni anděly" (32).

Recenzent si je vědom těchto "nepodstatných" detailů, avšak nevylévá s vaničkou i dítě a na adresu těch, pro které jsou takovéto banality podstatné, prozíravě praví: "Kdo bude chtít na základě takovýchto detailů či některých výroků knihu smést ze stolu jako podvrh a falzifikát, jistě si najde i další věci"(32).

Inu, církev se ještě doposavad neoprostila od učení, podle kterých dnes zkoumá duchy. Určitě by se našli i takoví, kteří by Joynerovu rozpravu s duchy zemřelých, od kterých získává moudra, mohli dle těchto starých učení považovat za spiritismus. Mimoto, uctívání člověka anděly není nic nového, s tímto popisem se můžeme setkat v koránu (33). Jde zde například o jeden z veršů, na kterém chce katolická církev stavět mezináboženský dialog (34).

Nad těmi, kteří přeci jen budou učení zkoumat a rozlišovat a budou tedy na těchto "překonaných pravdách" stále lpět, čímž budou bránit tomuto gigantickámu sjednocování, je vyslovena následující kletba: "určitá učení a činnost vedoucí ke štěpení církve budou Bohem trestány a brzy rozpoznány jako cizí oheň. Kdo však přece bude v těchto věcech pokračovat, bude ze svého úřadu smeten tak mocným a násilným způsobem, že celé tělo Kristovo bude zasaženo čistotou a svatou bázní Boží" (29).

Až bude církev takto "očištěna", nastane mohutné probuzení: "Svatým se budou běžně zjevovat andělé a mnohým bude při službě v moci Ducha zářit obličej Boží slávou... tyto zázraky se budou jevit jako zcela přirozené... Žeň bude tak veliká, že nikoho ani nenapadne dívat se nazpět a srovnávat s ranným křesťanstvím..."(29). To je ostatně zjevné.

O tom, že půjde vlastně o negaci působení první církve, je patrně nevědomky přesvědčen i sám autor: "O apoštolu Pavlovi se říkalo, že obrátil svět vzhůru nohama. O apoštolech, kteří budou pomazaní, se bude říkat, že postavili svět stojící na hlavě opět na nohy" (29).

Jestliže tedy Pavel převrátil zvrácený svět na hlavu, poté jej tito apoštolé vrátí do původního stavu, do jeho původní zvrácenosti.

Joynerova vize v sobě obsahuje i prvky jiných apokalyptických vidění, které byly obsaženy ve vizích služebníků zvučných jmen, jako např. prorokyně Ellen Whiteové, která rovněž věřila na "poslední bitvu", v níž se boží lid prokazoval dodržováním soboty. Ostatně posuďme sami, co tomu říká Joyner:

"Pomni na den sobotní, abys jej světil! Toto téma se bude stále nejen více objevovat ve vyučování a kázání, ale stane se skutečností, když Pán vejde do svého chrámu, do církve... Musíme být sjednoceni s Pánem sabatu" (sic!) (29).

Je jistě potěšující vědět, že zjevení o posledních věcech je dáno prorokům na více místech, byť třeba s odstupem století.

Proto lépe pochopíme i údiv jednotlivých věřících, kteří budou náhle překvapeni, kdožeto v "poslední bitvě" stojí po jejich boku: "Až začne tato poslední bitva, často s úžasem a zahanbením zjistíme, kdo všechno bojuje spolu s námi na naší straně" (29).

Zatímco Prince vysvětluje vizi jednotné církve na teoretické rovině, Joyner dává této teorii šťávu, nešetří detaily, a odhaluje našemu zraku i sekulární pozadí.

I na tomto místě bude pro názornost dobré shrnout Joynerovu vizi do kratičkého souhrnu:

1. při spojování kostí do kloubů budou některé církevní organizace a instituce zrušeny

2. církev překoná pravdy, na kterých rozlišovala učení pravdivá od falešných

3. ti, kteří by nadále na učení lpěli, což by štěpilo věroučně nepodmíněnou jednotu, budou násilně smeteni

4. takto očištěná církev bude konat zázraky jako nikdy před tím

5. celá církev se promění ve zcela novou identitu tvořenou v každém městě sjednocenými sbory

6. poznání Božích pravd bude na takové úrovni, jako nikdy před tím

7. jednou z těchto "nových" pravd bude svěcení soboty

8. jednota a Boží moc vypůsobí mohutné probuzení poslední bitvy

9. jednotliví věřící v ní budou udiveni, kdo všechno stojí po jejich boku

V lidové teologii existuje ještě další fundament, ze kterého KMS čerpá svoji teologii jednotné církve. Ačkoliv se na danou knihu neodvolává přímo, v řadách jejich členů a příznivců bývá často zmiňována. Jde o knihu Watchmana Nee "Církev v místě", ve které autor vidí jako jediný správný model pro tělo Kristovo ve městě, jediný sbor a ostře se staví proti denominacím.

Ponecháme-li stranou správnost Neeho učení a dobovou podmíněnost neustále restrukturalizované Maovy Číny, která denominace nedovolila vytvořit, shledáme, že toto učení je zde dezinterpretováno a zneužito.

Poselstvím Neeho knihy je městská autonomie sboru bez jakýchkoliv nadsborových řídících orgánů. Nee zde doslova píše. "V Písmu se nikde nevyskytuje spojování církví do jedné organizace... Nezávislost každé církve... zůstává zachována ve zprávě i v její organizaci... protože vztahy mezi církvemi jsou výlučně vztahy Ducha... nemají organizační charakter... Aby se zabránilo vzniku denominace, musí se zvláště dbát na to, aby příslušný pracovník v žádném případě neovlivňoval některé církve - nehledě na jeho duchovní vlivy... Bůh nám nedovoluje, abychom zakládali "regionální církev", která zahrnuje věřící z různých míst, protože tímto způsobem by byl porušen jím ustanovený princip" (35).

Snad by někdo mohl namítnout: ale nám nejde o organizaci a jednotné vedení. Avšak co to je jednotný apoštolát pro celou zemi, regionální sjednocování (viz níže), sjednocená instituce a organizace, zástupné jednání za ostatní? Stoupenci těchto ideí si od Neeho pro svoji protidenominační politiku vypůjčili pouze jednu myšlenku, a to jediný sbor v městě, což ostatně prorokuje i Joyner.

Neeho poselství je však diametrálně odlišné. Staví se proti jakékoliv nadsborové sjednocovací aktivitě a nezávislost sborů vidí jako účinnou ochranu proti herezím, což je v naprostém rozporu s pojetím KMS. Takovéto chování "městských sborů" by KMS naopak považovala za neochotu ke spolupráci a podvracení ducha jednoty. Nejspíš by osvícení zástupci sboru tento postoj zástupně vyznávali.

Podívejme se, co dokonce Nee říká ve stejné knize dále: "Pavel... neříká, že všichni mají být jednotní, ale že se má zachovat jednota. Můžeme zachovat pouze to, co už máme, ale na to, co nám schází... Nemusíme tedy vytvářet žádnou jednotu věřících, ale měli bychom jen poznat a porozumět tomu, že svatý Duch, kterého jsme získali, je právě touto jednotou věřících" (36).

Zde tedy tvrdí Nee něco jiného. Nelze ani spekulovat, že přijetím Ducha, podobně jako Prince ve své úvaze, rozumí křest Duchem svatým. Nee charizmatické pojetí "křtu v Duchu" kritizuje např. v knize "Trilogie ducha, duše a těla" (37).

pokračování

(zveřejněno se souhlasem autora)


 
Příbuzné odkazy
· Více Charismatici
· Novinky od Bolek


Nejčtenější článek Charismatici:
Nová publikace: Skrytá tvář charismatismu


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Charismatická církev sjednocení? - 2.část" | Přihlásit/Vytvořit účet | 6 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Charismatická církev sjednocení? - 2.část (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: danik v Pátek, 27. červen 2003 @ 16:20:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Doporucuji se podivat na web KMS a porovnat s tvrzenimi autora o KMS (co pry rika). Ve skutecnosti to neni pravda. Viz uvodn strana webu KMS:
--CITUJI--
... Veškeré aktivity vyplývají z uvedeného poslání KMS. KMS si v prostředí církve nepřivlastňuje vedoucí úlohu, ale je zde proto, aby pomáhala naplňovat společné cíle křesťanů v České republice.
-- KONEC CITATU --
Takze k cemu je pak tato studie?



Re: Charismatická církev sjednocení? - 2.část (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: danik v Pátek, 27. červen 2003 @ 16:22:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zapomel jsme odkaz: http://www.kmspraha.cz



Re: Charismatická církev sjednocení? - 2.část (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: krestan v Pátek, 27. červen 2003 @ 20:39:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
to danik: no tak tady jsi už upustil od výhrůžek, jako v prvním komentáři, ale zase jsi mě nepřesvědčil. Zase zde stojí tvrzení proti tvému tvrzení. Kdyby se Dan Drápal nepřiznal, byla by to plichta. KMS může také samozřejmě něco tvrdit na svých stránkách, ale deklarace a slova se mohou pořádně rozcházet s činy. Proto bych jen nějaké prohlášení vůbec nebral za bernou minci, potažmo když činy (dle svědectví D. Drápala) mluví jinak. Jsi velmi naivní a důvěřivý vůči různým prohlášením ale realitu se už bojíš vnímat. Ta je nyní nepochybně jiná, než zdání, které se KMS snaží svými deklaracemi vyvolat.

Doporučuji ti, aby sis raději přečetl svědectví Dana Drápala v článku Ze zákulisí převratu v JB, je velmi poučné a vůbec nekoliduje s touto studií.




Re: Charismatická církev sjednocení? - 2.část (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: danik v Středa, 16. červenec 2003 @ 18:04:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
"Vyhruzka" bylo jen "vtipne" upozorneni, ze pokud je clanek pravdivy, tak by se to dalo cekat...
Bavime se o JB nebo o KMS - to je dooost rozdil. (viz clanek v poslednim Zivote Viry - Novy smer KMS)
Jaka ze je realita? Co dela KMS jinak nez deklaruje? Please nejaka jasna fakta a ne odpovedi typu leccos, vsechno apod...


]


Re: Charismatická církev sjednocení? - 2.část (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: tomas15 v Pátek, 19. září 2003 @ 14:19:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To by me zajimalo, kdo zde siri blaboly velkeho odbornika na charismaticke hnuti - pana Alese France???



Re: Charismatická církev sjednocení? - 2.část (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lolik v Sobota, 20. září 2003 @ 14:09:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Určitě sis všiml, že tady na Granu je uveřejněno to, co pošlou lidé, ať už jsou odkudkoliv. No a jestli názory Aleše France považuješ za bláboly, tak se předveď sám a napiš sem názory svoje. Určitě by to zajímalo více čtenářů než jen mne.


]


Stránka vygenerována za: 0.32 sekundy