Zařízení zvané hruška byl nástroj světského práva který nesloužil k mučení ani k poranění delikventa. Nestrkal se do hrdla ale do úst. Tehdy když delikvent urážel soud nebo se rouhal. byl to zkrátka roubík.

Palečnice je zřejmě - podle Poutnicka - rukavice, aby vězeň nenastydl a klystýr měl zřejmě uměle hydratovat ty, kdo odmítali pít, aby si neublížili. Inkvizice pak byla dobročinnou organizací pro zachování českého písemnictví, zvláště pak Bible kralické. Jezuité byli obránci náboženské plurality a doba baroka byl zlatý věk české státnosti...

Víte jak vypadá hruška ? Ten roubík má právě takový tvar a velikost. Proto mu naši (společní) předkové tak říkali. Kdybyste si ho chtěl nacpat například do krku nebo do zadku tak by se Vám to  nepovedlo ani bez šroubu. Šroub byl naopak potřebný při ucpání úst, aby jí delikvent nemohl vyplivnout. Tortura jako taková nebyla trestem ale prostředkem k vynucení doznání. Předcházel výslech panského nebo městského soudu a pak teprve přicházel mistr popravčí. Jako první vždy delikventovi ukázali všechny nástroje a seznámili ho s jejich použitím. A pořád se ho ptali, jestli nechce promluvit. Ucpat mu ústa by bylo poněkud kontraproduktivní. Když se pachatel doznal tak už s ním až do popravy zacházeli ohleduplně a s úctou a snažili se ho přimět k tomu aby se smířil s lidmi i s Bohem než umře. Aby se vyzpovídal, přijal Svátostného Krista a Poslední pomazání.
Což je předpokládám důvod proč nepřátelé Boha a lidí středověké právo tolik nenávidí. Přestože jim nevadí vyhlazovací koncentrační tábory ani genocidy a někdy je sami provozují. Protože vedlo i ty nejstrašnější zločince k odpuštění a k Bohu a nikoho nezatracovalo.
Jestli se o to zajímáte tak doporučuji Paměti kata Jana Mydláře.

 http://trestsmrti.wz.cz/5.jpg

Jestliže Vaši předkové nežili ve středověku ani v ranném novověku, nebyli katolíci ani protestanti a nepodíleli se na světské spravedlnosti tak kde jste se tady potom vzal ?

legunda-
Navzdory rozšířené představě se církev stavěla kriticky k trestání čarodějnic. Považovala víru v ně za politováníhodnou pověru venkovských lidí a zajímala se o ně nanejvýš v případě, kdy mohly být spojovány s kacířstvím. V 11. století dokonce papež Řehoř VII. pohrozil exkomunikací dánskému králi Haraldovi za organizaci honů na čarodějnice.

Skutečně masového jevu nabyly čarodějnické procesy až mnohem později. Většinou ale i pak probíhaly v režii světské moci, a to jak v zemích katolických, tak protestantských. Počet obětí šel do statisíců – s inkvizicí to však nemělo nic společného.

kostnický koncil bol neplatný...a preto ho rímska cirkev (aj bez pápeža) vydala ,,svetskej moci,, na upálenie...

ivanp

 

rive

použiji-li Tvoji zaujatou logiku, kterou zde už léta uplatňuješ vůči mně, zřejmě proto, že netleskám KAMu, pak bych napsal:

Rive tohle přeci o Marii všechno ví. Ona kritizuje její blahoslavení, protože je přesvědčena, že je lépe nedělat nic.

Pastýři,

vzhledem k tomu, že jde o „zaujatou logiku rive“, tak musím souhlasit: „ Ano, ale!!!“

 : )))  Je to  snad v náznaku prosba o větší shovívavost?  

rive

PS. Taky něco naznačím: 

1) Reálně! v zaujatosti vůči KAMu bychom našli mnoho společného. 

2) Přenos – stává se, že na partnery v komunikaci „přenášíme“ naše minulé zkušenosti se vztahy s 

    některými ° významnými lidmi,° nevyřešené konflikty.

   ° Významnými – myslím tím, „některé“ bratry, kteří mi byli velmi blízcí, milí. Byli zapálení pro Boží věci, měli horoucí

    vztah s Kristem.

   ° Nevyřešený konflikt – časem ve svém zápalu uvízli jen v kritice, mnohdy oprávněné. Jenže se stávalo, že častěji 

   i zcela neoprávněné z povrchnosti, nepochopení, neznalosti, zaujatosti, neschopnosti hledat před Bohem společné 

   – moudré řešení atd.  Docházelo ke konfliktům a roztržkám, a tak bratři odešli samozřejmě s rodinami. 

   Ztratila jsem velmi dobré přátele. Nikdy jsem s tím nesmířila. Byli (mohli být) pro naše společenství velkým obohacením, ale!!!).

Věřím že těm kteří je měli a mají to Bůh přičte k dobru. Nevědomost jak známo před Bohem hříchu nečiní, na rozdíl od lidského zákona. Předpokládám že spousta ateistů i komunistů je lepších než já. Přestože mají k dispozici méně hřiven. Je v nich víc lásky a dobroty a tam kde jsou je zavedla láska a soucit. Touha se obětovat a pomoct těm nejubožejším. V počátcích komunismu byla takových spousta. Lidí dobrých a nezištných. Kéž je Bůh počítá mezi spravedlivé pohany. Stejně jako ty kteří se pokoušejí konat jakékoliv dobro. I když to někdy dělají podivnými způsoby se kterými nesouhlasím. Jako nejrůznější ochránci planety, životního prostředí, zvířat, bojovníci za světový mír a lidská práva.
Proto je také tak důležitá deklarace Nostra aetate, která nás učí vidět a ctít fragmenty pravdy, bez ohledu na osobu a místo. Nebýt jako komunisti se stalo jedním z nejnebezpečnějších hesel a prokletí současné politiky, kterým se dá velice dobře odůvodnit jakákoliv lumpárna a kopnout do autu cokoliv dobrého.
Kdokoliv staví na negaci a začne se proti někomu plošně vymezovat na to vždycky krutě doplatí. Do jámy kterou vykopal bližnímu vždycky spadne sám, kteréžto úsloví také pochází z Bible. Což je nejlépe vidět v náboženské oblasti. Kristus nám nadarmo neříká že kdo není proti nám ten je s námi. A říká to všem, nejenom nám.

...skutočne má to logiku....

ivanp

V tom přípdě jsi lhal, když jsi pod článkem "Odpustky pana arcibiskupa" napsal toto: Tak jsem byl dneska na pouti na Svatém Hostýně a získal tam plnomocné odpustky. :-)

Lhal jsi proto, že nesplňuješ 4. bod, jelikož lneš ke hříchu - a to ke lži!

No, ale ono je to stejně jedno, protože všemi těmi náboženskými úkony s Bohem nehneš ani o píď! A pamatuj: Bůh nenávidí náboženství a Kristus dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku, jehož součástí je kromě jiného i náboženství, podle vůle našeho Boha a Otc (Ga 1:4).

Tož tak.