Obsah:  Jedna z velkých biblických pravd, kterou věrná církev Ježíše Krista vždy zdůrazňovala, je pravda o oběti smíření (angl. Atonement ). Aby církve s reformovaným (kalvinistickým) pozadím mohli přesněji definovat biblický význam "oběti smíření", říkají o "ohraničené" oběti smíření. Pro Boží dítě je podstatné, aby chápalo, co pravda o "ohraničené oběti" smíření znamená. Tato pravda se týká samotného centra duchovního života křesťana.Oběť smíření Slovo "Atonement" je ve Starém zákoně použity mnohokrát, ale jen jednou v Novém zákoně: v Římanům 5:11 - tedy v překladu King James Version. Slovo "Atonement" je teologický pojem, který je dost neobvyklý. Většina pojmů nebo slov použitých k vyjádření biblických doktrín v anglickém jazyce jsou slova, které byly odvozeny buď z řečtiny nebo z latiny. Ale toto neplatí o slově "Atonement" Toto slovo má anglický nebo anglosaský původ. Skládá se ze dvou slovo: "at" a "onemen". Slovo "Atonement" tedy naznačuje společné přebývání, událost, když se z toho, co bylo rozděleno, stane celek.Jedna ze základních myšlenek obsažených v hebrejském a řeckém slově pro "Atonement", je myšlenka pokrytí . Oběť smíření je to, co pokrývá nebo zakrývá."Oběť smíření" představuje dluh, který je splacen a tedy "pokrytý". Pro ilustraci této myšlenky můžeme mluvit o bankovním dluhu. Pokud je nějaký člověk neschopný splatit dluh, který má vůči bance a pokud se jeho přítel nabídne, že za něj tento dluh zaplatí, pak je tento dluh pokrytý a tento člověk je zbaven všech závazků. Takový je obsah slova "Atonement".Slovo "Atonement" jako teologický pojem adresuje vztah, který existuje mezi Bohem a člověkem. Na prvním místě toto slovo naznačuje, že nastala jednota nebo jednotnost mezi Bohem a člověkem - nastal "at-one-ment". Za druhé však toto slovo předpokládá, že existovalo něco, co těchto dvou rozdělovalo. To něco byl lidský hřích, ve kterém člověk kráčel ve vzpouře proti Bohu. Za třetí, oběť smíření nám připomíná, že byl vynalezen způsob, jak Boha a člověka sjednotit, a to prostřednictvím platby, která odstraňuje dluh a vinu hříchu. A nakonec slovo "Atonement" zahrnuje i skutečnost, že smířený člověk si uvědomuje, že všechno to zlé, co dříve rozdělovalo, je nyní odstraněno.Oběť smíření, která je "ohraničena" "Ohraničená" je druhé slovo, u kterého potřebujeme pochopit to, jak je použito ve vztahu k oběti smíření. Slovo je poměrně nešťastné, protože se dá dost snadno nesprávně pochopit. Když mluvíme o Kristově "ohraničené oběti smíření", vůbec tím nechceme říci, že by oběť smíření byla jakýmkoli způsobem omezena nebo ohraničená, co do své moci. Slovo "ohraničená" slouží k vyjádření biblické pravdy - že oběť smíření nezahrnuje všechny lidi, ale jen konkrétní skupinu - Hospodinových vyvolených, které Bůh vybral před založením světa. Na tuto pravdu se nyní chceme podívat.Oběť smíření se vztahuje na smrt Ježíše Krista, kterou podstoupil na kříži. Tato smrt nastala jako platba za hříchy.Znovu a znovu se opakuje otázka: "Za koho Kristus zemřel?"Možná už víte, že existují lidé, které někdy označují za "arminiáncov" (nebo jak těch, co věří na svobodnou vůli ve věci spasení), kteří učí, že Kristus zemřel za všechny lidi bez výjimky. Tato myšlenka se stala velmi populární - dokonce i uvnitř reformovaných kruhů, kde ale byla v minulosti zavržena. Tato myšlenka je populární, protože je pro lidi přitažlivá - i když není založena na Písmech.Druhý z "Pěti bodů arminianizmu", které byly napsány v roce 1610 v Nizozemsku, prohlašuje o Kristově oběti smíření následující: "Navíc rozumíme, že Ježíš Kristus, Spasitel světa, zemřel za všechny lidi a za každého člověka, aby tak pro ně všechny získal svou smrtí na kříži vykoupení a odpuštění hříchů, i když nikdo nemá skutečný užitek z tohoto odpuštění hříchů, dokud neuvěří v evangelium podle Božího slova, nacházejícího se v Janovi 3:16:, Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby nikdo, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. ' A také v první epištoly Jana 2:2,, A on je smierením za naše hříchy, no, nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. '"Arminián tedy chápe oběť smíření provedenou na kříži takto: je obecná, tj. pro všechny. Velká část křesťanských písní zahrnuje přesně tuto myšlenku. Tyto písně popisují Krista, který zemřel za všechny lidi - a nyní čeká na odezvu a odpověď hříšníka.Takový arminiánsky omyl se však nenachází v Bibli. To, že Kristus zemřel jen za konkrétní skupinu lidí, v Písmech označovanou jako "vyvolení", je zjevné z mnoha pasáží v Písmu svatém. Josef, manžel Marie, dostal ve snu jasné vyjádření o rozsahu Kristova díla. Anděl řekl Josefovi: "a porodí syna a nazveš jméno jeho Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů" (Matouš 1:21). Samotné jméno Ježíš je odvozeno ze dvou slov, které znamenají "Jehova zachraňuje".Jméno "Ježíš" je tedy prenesmierne nádherné a výstižné jméno. Připomíná tu biblickou pravdu, že pokud lidé mají být spaseni, je to Jehova, který je musí zachránit. Žádný mrtvý hříšník se nedokáže sám vysvobodit ze svých hříchů. Jen sám Jehova, ten neměnný Bůh, to dokáže provést. A anděl výslovně informuje Josefa, že dítě, které se narodí z panny Marie, se bude jmenovat "Ježíš", protože vysvobodí svůj lid z jejich hříchů. Jeho posláním má být vysvobodit konkrétní lid, Jeho lid. Dílo spasení se tedy nevztahuje na všechny lidi, ale je omezeno na Jeho lid .Další biblický oddíl, který nám ukazuje na rozsah oběti smíření provedené na kříži, je Ján 10. Ve verši 11 Ježíš říká: "Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř klade svou duši za ovce ". Ve verši 12 Ježíš opět deklaruje: "pokládám svou duši za ovce ". A v kontrastu k této dobrovolné oběti za své ovce ve verši 26 nachází vyjádření té skutečnosti, že jsou i tací, kteří nejsou Jeho ovce. Ježíš říká: "ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí". Ježíš tu ukazuje na velmi zřetelné rozlišení. Hovoří o dvou skupinách lidí: svých ovcích, a těch, kteří nejsou jeho ovce. Za tu první skupinu Ježíš klade svůj život, umírá za své ovce. Za tu druhou skupinu Ježíš neumírá, oni nejsou Jeho ovce. Proto i v něj nevěří. Znovu se i zde jasně ukazuje, že platba, kterou Ježíš uskutečnil na kříži za hříchy, je platba za konkrétní skupinu lidí - ne platba za hříchy každého jednotlivce.Znovu čteme v Janovi 17:9: "Já prosím za ně, neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji". Ježíš tu nemluví jen o svých učednících, ale io všech těch, kteří mají uvěřit v Jeho jméno skrze jejich slovo (viz verš 20). Ježíš klade důraz na to, že se modlí jen za ty, které mu dal Otec. Nemodlí se za svět. Závěr, který z toho vyvodíme, by nám měl být jasný. Ti, za kterých se Ježíš modlí, jsou ti, za nichž zanedlouho zemře na kříži. Nemodlí se za svět, protože neumírá za svět. Zajisté, pokud by zemřel za každého člověka, pak by se modlil za každého člověka.Věnujme pozornost ještě jedné závěrečné pasáži. V Římanům 8:32 čteme: "Který to neušetřil vlastního Syna, ale ho ta dal za nás za všechny, jako by nám s ním pak i všeho nedaroval!?" Povšimněte si, jak apoštol zdůrazňuje to, že Bůh nedal svého Syna za všech , ale za nás všechny. Ty dvě možnosti jsou samozřejmě odlišné. To "nás" se vztahuje na sbor v Římě - a následně i na církev všech dob. To "všichni" v tomto textu reprezentuje celek Boží církve. Za tento celek zemřel KristusA co některé biblické texty? V Bibli se však nachází i několik pasáží, které zdánlivě podporují myšlenku všeobecné oběti smíření. Například jeden text, který se velmi často cituje, je 1. Jana 2:2: "A on je smierením za naše hříchy, no, nejen za naše, ale i za hříchy celého světa ". Nebo i následující velmi známý text v Janovi 3:16: "Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby nikdo, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.". A v Janovi 6:51 Ježíš říká: "A chléb, který já dám, je mé tělo, které já dám za život světa". Existují i jiné odstavce, které vyjadřují podobnou myšlenku.Nejdůležitější otázkou při těchto textech je správná interpretace slov "všichni" a "svět". Dokonce i ten, kdo Písma studuje jen povrchně, brzy objeví, že pod těmito dvěma slovy se ne vždy chápe označení každého jednotlivce, který žije nebo žil na zemi. Opakovaně se tato slova používají k označení konkrétní a limitované skupiny. Nabídnu jen několik ilustrací. Už jsem citoval z Jana 17:9, kde Ježíš prohlašuje: "já prosím za ně, neprosím za svět". V této pasáži pojem "svět" očividně označuje jen všech podmaněné hříšníků. Ježíš se nemodlí za "svět". Ale v Písmech jsou i místa, kde pojem "svět" označuje všechny Božích vyvolených. Toto platí pro Jana 3:16 a další pasáže. Nebo jako čteme v Římanům 5:18: "A tak tedy jako jedním pádem odsuzující výrok na všechny lidi na odsouzení, tak i jedním omluvným výrokem dar milosti na všechny lidi na omluvu života ". Je zřejmé, že tito "všichni lidé", kteří přijímají dar omluvy, nezahrnují každého jednoho člověka na zemi. Je to konkrétní skupina, je to každý úd Kristova těla. Takto musíme vykládat i 1. Jana 2:2. Kristus je zde popsán jako smíření za naše hříchy, tedy za hříchy apoštola a těch, kterým je tento dopis adresovaný. Ale Kristus je také smířením za hříchy celého světa - za hříchy těch lidí všech dob, kterých dal Kristu Otec.Protože učení o "ohraničené" oběti smíření je biblickou pravdou, nacházíme její vyjádření i ve vyznání reformovaných církví. Například Heidelbergský katechismus říká v stati Otázka a odpověď 40: "Proč musel Ježíš Kristus podstoupit smrt? 

Odpověď: Proto, aby vzhledem k spravedlnost a pravdu Boží učiněno zadost za naše hříchy smrtí Božího Syna. "A Westminsterské vyznání v kapitole 8, odstavci 5 říká: "Pán Ježíš Kristus svou dokonalou poslušností a obětí, když sama sebe obětoval skrze věčného Ducha Otci, zcela uspokojil spravedlnost svého Otce a provedl platbu nejen za smíření, ale také věčné dědictví v království nebeském pro všechny ty, které mu dal Otec " .Význam učení o ohraničené oběti smíření Tato pravda je pro život církve a život jejích konkrétních členů podstatná a důležitá.Na prvním místě dává Božímu dítěti úplnou jistotu o spasení. Pokud Kristus skutečně zemřel za každého člověka, který kdy žil, pak si já nikdy nemohu být jistý svým spasením. Pokud Kristus zemřel za všechny, a přitom tak mnozí hynou, kde je pak moje ujištění, že budu spasen? Jak vidíte, tento stejně nebiblický pohled za sebou nechává jen pochybnosti o spasení.Ale teď, ve světle svědectví samotných Písem, může člověk s jistotou vědět, zda je spasen a zda vejde do nebeské slávy. Ježíš zemřel za hříchy svého vlastního lidu - za ty, které mu dal Otec. Protože Ježíš za ně zemřel, přijímají též Jeho Ducha, který v jejich srdcích žije ten život, který pro ně Kristus získal. To jsou ti obrácení, kteří před Bohem a před lidmi vyznávají, že patří Kristu. To jsou ti, co volají z hloubky srdce v pokání: "Bože, buď milosrdný mně hříšnému!" Tito mají ujištění o odpuštění hříchů a jistotu věčného života v nebi. Tuto jistotu jim nikdo nemůže vzít. Nikdo nemůže zničit jejich víru. Tito vypadnou z milosti Boží, kterou dostali darem. Všichni tito nacházejí potěšení a ujištění vždy, když vyznávají: "Ježíš za mne zemřel".Ale ještě důležitější je, že tato biblická pravda o tom, že Ježíš zemřel jen za hříchy svého lidu, je jediná pravda, která vyvyšuje moc a slávu Božího jména. Každý odlišný pohled ubírá ze slávy Jeho jména. Každý pohled na oběť smíření, který indikuje, že konečné rozhodnutí ve věci spasení jednotlivce leží na člověku, ubírá z Boží moci a slávy. Bůh se nikdy o svou moc a slávu s nikým nedělí! On jediný je Bůh! On má úplnou moc. On od začátku určuje, jaký bude konec. On rozhoduje o konečném určení každé bytosti - a činí tak v úplném souladu se svou dokonalou spravedlností.V okamžiku, kdy správně pochopíme skutečnost oběti smíření, když pochopíme, že ten, za koho Kristus zemřel, bude určitě spasen - nemáme jinou možnost, než oslavovat Boží jméno, neboť On vykonal mocné divy!