|
Právě je 555 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116582022 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky
Vloženo Úterý, 06. březen 2012 @ 22:47:08 CET Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený Na přelomu léta a podzimu r. 2012 probíhaly ve Šluknovském výběžku demonstrace namířené proti zdejším sociálně nejslabším a zejména romským skupinám (viz Protestant 8/11). Události: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky Posted on Pondělí, 05. březen 2012 @ 17:15:04 CET Vložil: Mainstream poslal Nepřihlášený Na přelomu léta a podzimu r. 2012 probíhaly ve Šluknovském výběžku demonstrace namířené proti zdejším sociálně nejslabším a zejména romským skupinám (viz Protestant 8/11).
Rumburská evangelická farářka si s odstupem všímá, jaký typ informací nepokoje podněcoval a jak obstojí ve srovnání s dostupnými fakty. Text přednesla v lednu na kurzu Spolku evangelických kazatelů. Jeho zkrácenou verzi zveřejnil časopis Protestant.
Od Díkučinění k létu 2011
Každý rok v září se v sousedním německém sboru slaví Den díkčinění. K tamní tradici patří nosit do kostela jídlo a následně ho rozdávat potřebným. Den poté se naše modlitebna naplní bednami ovoce a zeleniny, sklenicemi zavařenin, ale i různými kupovanými věcmi na vaření, kávou, sladkostmi, moštem, občas i vínem.
Každý rok tak stojím před otázkou: Kdo jsou ti „potřební“? Kdo co potřebuje? Mně samotné tyto otázky v posledních letech vyvstávaly vždy, když šlo o to něco rozdávat. Jinak se rozdělení lidí do určitých (sociálních) vrstev stávalo tématem ve sborové práci málokdy. V létě 2011 se však sociální rozdíly v našem regionu staly příčinou řady demonstrací a nepokojů, při nichž zabránilo násilí jen nasazení speciálních policejních jednotek s těžkooděnci.
Mínění veřejnosti a vlastní zkušenosti
Udělat si jasno v tom, o co šlo, bylo i přímo v regionu těžké a není to jednoduché ani dnes. Proč, proti čemu a komu se lidé bouřili?
Ve zprávách a prohlášeních figurovaly hlavně tři částečně se prolínající skupiny: Romové, hlavně ti nově přistěhovaní, takzvaní nepřizpůsobiví a sociálně slabí. Obecné vnímání těchto skupin by se dalo shrnout takto: nechtějí pracovat, zneužívají dávky, živí se krádežemi a loupežemi, soužití s nimi je problematické (dělají nepořádek, jsou hluční) .
Tento hlas veřejnosti není slyšet jen na ulici, ale i z oficiálních stran. V otevřeném dopise senátora Jaroslava Sykáčka (starosty Rumburka) a poslance Jaroslava Foldyny ministru vnitra Janu Kubicemu z 22. srpna 2011 čteme:
„…Začátkem tohoto roku jsme zaznamenali vysoký nárůst kriminality, v některých městech až o dvě stě procent. Příčinou je masivní a organizovaný exodus Romů a osob sociálně slabých, kteří jsou na Šluknovsko sestěhováváni z velkých měst Ústeckého kraje, ale též z Prahy, Brna a dalších.
Málokdo z těchto lidí zde hledá práci. Stěhují se sem často právě proto, že zde práce není a v dohledné době ani nebude, a jim tedy nezbývá nic jiného, než žít ze sociálních dávek a živit se krádežemi a loupežemi, jejichž počet v tomto roce extrémně vzrostl…“
Ke konci roku 2011 shrnuje mluvčí města Rumburk paní G. Doušová v Rumburských novinách důvody pro události v létě 2011 takto:
„… Spustila to sice jedna rvačka, ale příčiny konfliktu jsou jinde. Místní, kteří často jen taktak seženou práci, aby uživili sebe a své rodiny, dosud jen překvapeně hleděli na to, jak stát živí (a mnohdy lépe) ty, kteří práci odmítají. Kteří přišli do výběžku z jiných částí republiky a začali tady zavádět nová pravidla soužití. Pravidla, podle nichž velí ten, kdo má ostřejší lokty, kdo nepracuje, má jen otevřená nenasytná ústa a dlaň. A který plodí děti jen pro finanční prospěch, a ne z lásky či pro zachování svého rodu. Přestalo platit: „Kdo nepracuje, ať nejí. A kdo pracuje, ať se má dobře.“ Přestalo platit: „Můj dům, můj hrad.“ Přestalo platit, že ten, kdo porušuje zákony této země, má být potrestán a že spravedlnost má platit pro všechny stejně…“
To, co čtu v novinách a slyším ze všech stran, se ale úplně nekryje s mou dosavadní zkušeností. A rozdělení obyvatel mého města na slušné a pracující na jedné straně a na nepřizpůsobivé a kriminálníky na straně druhé mi připadá jako příliš velké zjednodušení. Zkusím si udělat přesnější obraz.
Přistěhovalci
Jev, kdy jsou sociálně slabí lidé realitními kancelářemi lákáni do Šluknovského výběžku, aby uvolnili lukrativní byty v centru velkých měst, se dostal do spousty médií a je podrobně popsán i v renomovaných německých novinách Frankfurter Allgemeine Zeitung. Starosta Rumburku mluví o 700–1000 lidech, kteří se v první polovině r. 2011 takto sestěhovali do Výběžku.
Anonymní dav přistěhovaných nahání strach a hodí se výborně jako obraz nepřítele, do kterého se vkládají veškeré opovrženíhodné vlastnosti. Stačí pak fáma, že ve vedlejší vesnici jménem Brtníky chce nový majitel nastěhovat do dvou prázdných domů 200 Romů, a během jednoho týdne oba domy vyhoří.
Divné však je, že s výjimkou panelového sídliště ve Šluknově nikdo pořádně neví, kde ti lidé bydlí. Z jednoho paneláku v centru Rumburka, obecně považovaného za hodně problematický, co se týče skladby obyvatel, se prý těsně před začátkem nepokojů odstěhovali.
Terénní pracovnice města zná 5–6 lidí, kteří přišli odjinud. Oficiálně se v Rumburku během první půlky r. 2011 přihlásilo 11 lidí… Ve varnsdorfských městských ubytovnách, které se staly cílem četných demonstrací, se obyvatelstvo za léta skoro nezměnilo. Nikdo se neodstěhoval (protože nemá kam) a pro nové není místo.
Nejvěrohodnější mi připadá podrobná analýza Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách z listopadu 2011. Z ní vyplývá, že v regionu existuje dlouhodobě fenomén migrace mezi jednotlivými městy a vesnicemi Výběžku. To znamená, že lidé se – a to třeba i jako dvacetičlenná rodina – stěhují z Krásné Lípy do Rumburku, a odtamtud zase do Jiříkova, z Jiříkova do Varnsdorfu atd. Takové stěhování některé rodiny absolvují i několikrát do roka, třeba proto, že v jednom bydlišti přijdou kvůli dluhům vůči městu o dávky, a tak to zkusí v druhém. Že to má tragické důsledky pro školní docházku a dlouhodobou práci terénních pracovníků, je jasné. Počet lidí, kteří do regionu přišli opravdu odjinud, odhaduje Agentura podle průzkumu na 200 za poslední rok. Jejich koncentrace na sídlišti ve Šluknově je přitom vskutku znepokojující a darebácké praktiky realitních kanceláří a majitele sídliště zde jistě hrají svoji roli.
Celkově se však jeví fenomén obrovské náplavy problematických a sociálně slabých lidí z jiných částí republiky jako fikce.
Zůstává tak pro mě otřesnou zkušeností minulého léta, jak jednoduše a rychle lze vytvořit obraz nepřítele a šířit lež, kterou všichni přijímají jako fakt, a která zásadně ovlivní mínění veřejnosti a napomáhá šíření strachu.
Kriminalita
Zdůrazňování růstu kriminality v regionu je další věcí, která stála u zrodu nepokojů, ale je přitom dost nejasná. Před začátkem nepokojů jsem nepociťovala strach jít ve tmě po ulici. Máme zkušenosti s krádežemi barevných kovů u kostela, ale někoho, kdo by byl přepaden a okraden na ulici, osobně neznám. V srpnu píše starosta ve zmíněném Otevřeném dopise o nárůstu kriminality o 200 % a o tom, že občané Rumburka si nejsou jisti ani za vlastními dveřmi. Žurnalisté a obyvatelé to opakují. Za několik dnů se jako fakt bere zvýšení kriminality o 300 % (to znamená na čtyřnásobek) .
A zase: když je ten nárůst tak dramatický, musí za ním stát dav nových lidí. V očích veřejnosti je jasné, že jde převážně o Romy. Překvapující je pak údaj zástupce velitele Obvodního oddělení Policie ČR v Rumburku z listopadu 2011. Projekt „Úsvit“ – romské asistenty do řad policie odmítl se slovy:
„Tento projekt má platnost v lokalitách, kde se koncentruje značné množství problematických osob romské národnosti, v ghettech nebo podobných místech. Ale v Rumburku nic takového nemáme, a ba co víc, není zde ani větší problém s bezpečností. Za poslední dva měsíce neevidujeme v tomto městě ani jeden trestný čin, který by spáchal některý z rumburských Romů.“
Tedy i zde: Jaká je skutečnost? Čemu věřit? Z podrobných statistik trestných činů, které se mi dostaly do ruky, vyplývá, že nejhůř na tom byl zase Šluknov, kde trestné činy – bere-li se průměr roku 2007 jako 100 % – vyskočily v roce 2011 opravdu na 225 %. Když se z toho udělá zvýšení o 200 %, svědčí to přinejmenším o špatně zvládané matematice. Ovšem v průměru se ve Výběžku trestná činnost zvýšila o 12 % a v Rumburku třeba o 1,5 %.
Strašně se v těch letních měsících loňského roku přehánělo a nepřesná čísla bohužel posloužila k vyhrocení nálad a zhoršení celkové situace.
Platí však také: problémy existují. Jsou vyhlášené domy a ulice, kde je nepořádek, a to vadí, nahání vztek a vytváří, zvlášť pokud jde o sousedy, pocit bezmoci. Je tu špatně nastavený systém sociálních dávek, jsou tu lidé, kteří jsou již řadu let nezaměstnaní a ztratili už pracovní návyky, a jsou tu na druhé straně lidé, jejichž nízké mzdy se od sociálních dávek občas moc neliší, což působí pocit křivdy. A máme tu větší kriminalitu – snad největší problém, protože se s ním pojí pocit ohrožení a strachu.
Pocity jako křivda, bezmoc a strach vyústily v nenávist.
Romové: „nepřizpůsobiví“, nebo prostě sociálně slabí?
Romové jsou ovšem tou skupinou, na kterou se nenávist většinové společnosti obzvlášť zacílila. V regionu tvoří pravděpodobně necelých 10 procent obyvatelstva.
Je to skupina „jiná“, pro majoritní společnost navzdory desítkám let (sou) žití vedle sebe stále „cizí“. Není nutné vypočítávat, co všechno se Romům vytýká. Sami máme svoje předsudky – podepřené tou či onou negativní zkušeností. A kladné vlastnosti té komunity (soudržnost rodiny, která s sebou třeba nese, že jen výjimečně umírá Rom v LDN nebo dožívá v Domově důchodců, podržení svých tradic, což bylo vidět naposledy třeba v Tanvaldu při důstojném pohřbu zastřeleného romského mladíka) se do zorného úhlu nedostávají.
Přesto místní obyvatelstvo striktně odmítá, že by při demonstracích před romskými ubytovnami šlo o rasismus. „Nejsme rasisté. Na Šluknovsku přece nemáme nic proti Vietnamcům,“ ozývalo se často v rozhovorech. (A zase:) „Máme jenom něco proti kriminalitě, proti krádežím, proti přepadávání, proti nespravedlnosti…“ Že s rasismem úzce souvisí, když se celá skupina stejné barvy pleti bez rozlišování odsoudí za kriminalitu, a když se veřejně mluví o tom, že všechny příslušníky té skupiny by bylo nejlépe zastřelit nebo poslat do plynu, bylo a je lidem těžké vysvětlit.
Pozoruhodný pro mě ale byl rozhovor s jedním místostarostou Rumburka, který se vysílal v televizi kolem diskuse o návrhu umožnit obcím zakázat pobyt v obci. Zmínil, že za ideál by považoval, kdyby obce dostaly právo odmítnout žádosti o trvalý pobyt, jedná-li se o lidi chudé a zadlužené. Zde jsem jasněji pochopila, že nejde jen o Romy, ale o sociálně slabé všeobecně.
Co se sociálně slabými?
Za jakýsi ideál naše komunální politika a asi i velká část veřejnosti považuje, že město bude pouze pro lidi slušné, pracující, bez finančních potíží. Ostatní pošleme za pomoci policie pryč. Chudé, bezdomovce, nezaměstnané… Jsou problematičtí, stojí peníze – a mají zmizet. Co nejdál.
Je to jenom odsouvání problémů někam jinam, ale zdá se, že spousta lidí v tom vidí řešení. V Rumburku probíhá už asi dva roky diskuse kolem nového azylového domu s kapacitou 20 míst. V logice veřejnosti a komunálních politiků takové zařízení přitáhne do města bezdomovce odjinud, a kdyby se někomu z politiků podařilo azylový dům zavřít, zmizeli by i ti bezdomovci (a dotyčný politik by měl pravděpodobně dobré šance vyhrát další volby) . Je to odraz celkové atmosféry ve společnosti, kde cenu mají silní, bohatí, zdraví. Ale je z toho cítit i bezradnost. Volá se po represích a zákazech (ve Varnsdorfu se na podzim veřejnou vyhláškou zakázalo vynášení sedacích předmětů na ulici ve vybraných ulicích. O zákazu mít víc než tři děti se na zastupitelstvu naštěstí jen diskutovalo.) – a po zvýšeném počtu policistů, aby jejich dodržování kontrolovali a zajistili. Na sociální služby sází málokdo.
Je za tím také představa, že sociálně slabí to vlastně ani jinak nechtějí. Že nechtějí pracovat a svoje děti posílat do škol, nechtějí se přizpůsobit pravidlům většiny. Nestojí o integraci… Místo toho se chtějí živit podvody a krádežemi. Jsou to zkrátka (z morálního hlediska) špatní lidé. A tudíž nezbývá nic jiného, než je trestat, aby se polepšili.
Zádrhel je v tom, že nemůžu vyvrátit, že část chudých a vyloučených se skutečně chová špatně, způsobem, který nelze neodsuzovat. Řada lidí si prostě zvykla žít ze sociálních dávek, protože nezná nic jiného. Je tu mládež, která už svoje rodiče neviděla pracovat. A že tendence ke drobným krádežím je právě u chudých větší, také nemůžu popírat.
Ráda bych to udělala! Ráda bych všem, kdo chodili loni demonstrovat, řekla: obviňujete je všechny neprávem. Přála bych si, aby ty dětské romské gangy ve Varnsdorfu neexistovaly, aby to také byla jenom fáma. Asi existuje i nebezpečí – zvlášť pro křesťany – spadnout do druhého extrému a považovat chudé za „lepší lidi“. Vždyť máme přece v uchu blahoslavení na hoře, že právě jejich je království nebeské. Řada biblických textů mluví pro chudé, to je jasné. Jenže morální soud s tím spojený není. Ani v bibli nejsou chudí lepšími lidmi. Hříšníci jsou jak chudí, tak i bohatí. Co je z biblické zvěsti patrné, je úkol pomoci. Věnovat se těm, kdo jsou v nouzi – a to nezávisle na jejich morálním stavu, ať už je považujeme z hlediska platné morálky za „dobré“, nebo „špatné“. Neomlouvat nemorální nebo kriminální chování, ale lidi – zvláště jednu celou skupinu – za to nezatracovat, ale mít stále naději na změnu.
Když jsme se loni scházeli v různých kostelech k pokojným setkáním pod názvem „Světlo pro Šluknovsko“, bylo pro mě jedním z nejsilnějších zážitků vystoupení jednoho malého kluka. Snad devíti nebo desetiletý Rom šel dopředu a začal:
„Já jsem loni propadl. Paní učitelka říkala, že můžu tu třídu opakovat. Chápu to tak, že jsem dostal ještě jednu šanci. – A nechápu, proč ti dospělí to nemůžou také tak udělat: Dát někomu ještě druhou šanci, když udělal chybu.“
Úloha pro faráře
Můj obraz sociální situace na Šluknovsku není ucelený. Je pracné rozlišit mýty a fakta, některé – i vlastní předsudky – vyvrátit, najít někde reálná čísla. Zdrojem mi byli terénní pracovníci, ředitel azylového domu … – lidé, kteří pracují s lidmi sociálně slabými. Musím si přiznat, že já jako farářka to nejsem!
Chápu jasněji smysl pojmu „sociálně vyloučení“. Vyloučení s sebou nese, že (ani já) tyto lidi nepotkám ve sboru, ve škole a ve školce, u doktora. Bez rozhovoru s „odborníky“ netuším, kolik jich tu je, jak na tom jsou, že i v mém nejbližším okolí některé děti nemají co jíst. Biblická zvěst nás posílá k chudým – a já se s těmi, kteří jsou kolem mě opravdu chudí, skoro nepotkávám.To není příjemné zjištění.
Co s tím? Kde je v té situaci moje úloha? Co mohu udělat a změnit, a co ne? Mám dojem, že bez diakonie, která by dokázala pracovat systémově, jsou možnosti našeho malého sboru hodně omezené. Nedělám si iluze, že by jídlo, které jednou za rok rozdáme, sbírka šatů či hraček něco změnila. Ale něco dělat přesto jde a připadá mi – aspoň v mé konkrétní situaci – že je to nutné.
Když se v situaci, jaká nastala v létě 2011, objeví mínění jako: „Nepřizpůsobiví by měli zmizet…“, a lidé ve sboru a v mém okolí tohle opakují, je to prostě špatně. Jde o to v rámci sboru a u lidí, se kterými pracuji, udělat něco s postojem vůči sociálně slabým a sociálně vyloučeným. Pokusit se zvýšit váhu sociálních služeb, neustále vysvětlovat, že ty lidi, které považujeme za „špatné“, nemůžeme jen tak poslat pryč z obce, nebo nechat zavřít, ale že s nimi musíme pracovat – a když to nedokážeme sami, tak musíme aspoň podpořit takové organizace, které to dělají.
Osvědčilo se nám např. pozvat do sboru ředitele azylového domu, aby se odbouralo pár předsudků, aby se lidé mohli ptát a udělat si svůj obraz nezávisle na médiích. Osvědčilo se nám také zaměstnat v čajovně, která je se sborem spojena, lidi se zdravotním handicapem, částečně z ústavů, s nimiž jinak naši zákazníci nepřijdou do styku, a tak mají řadu – i nevědomých – bariér. A když jsme v rámci iniciativy „Světlo pro Šluknovsko“ pozvali Romy do kostela a neromská část slyšela, jak vnímají aktuální situaci, také ji to někam posunulo. A ovšem lze také dobře kázat na celou řadu biblických textů s tématem postoje vůči chudým, cizím a morálně odsouzeníhodným.
Jako farářka nejsem sociální pracovnice. Úkol pro sebe vidím hlavně v tom, posunout vnímání lidí, se kterými pracuji, v souladu s biblickou zvěstí. Pokud z toho ve sboru vyrůstají aktivity, které směřují k tomu, se situací sociálně vyloučených něco účinně udělat, tím lépe. Prozatím jde o to vztyčit znamení, položit prst na ránu, být tak trochu solí, sít dobré myšlenky… – ne víc, ale ne méně.
Constance Šimonovská
Zdroj: časopis Protestant 2012/2
|
Podobná témata
|
|
Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Středa, 07. březen 2012 @ 18:20:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | pohled farářky........
1K 14,34-40 ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění. Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným? Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně. Kdo to neuznává, nedojde sám uznání. A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. Všechno ať se děje slušně a spořádaně.
2 Tm 2,11-12
Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést.
|
Re: Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: joker (www.klicnik.eu) v Čtvrtek, 08. březen 2012 @ 06:41:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | To je sice pravda Ele, ale ona zde spíše než káže hovoří o tom, co vidí. Já jsem navštívil Rumburk v červenci 2011 a po rozhovoru s několika lidmi jsem přesně tento vývoj předpovídal. Sociální napětí nebylo a není dáno jen pouliční kriminalitou a přistěhovalci. V této lokalitě existuje obrovská sociální nespravedlnost, kdy na jedné straně lidé otročí za minimální mzdu v německých montovnách (a jsou rádi, že mají práci) a na druhé straně je skupina sociálně nepřizpůsobivých občanů, kteří žijí ze sociálních dávek a podpor. Nejedná se jen o Romy, jak se občas zjednodušuje. Tato sociální nespravedlnost, podle mého názoru z velké části daná současnou multi-kulti politikou v Evropě (která přece jen začíná dostávat jisté trhliny, přesto se stále o problémech a kriminalitě určitých skupin hovořit nesmí) a současně podporovaná neviditelnou rukou trhu (Romové byli ve svých tradičních oborech nahrazeni otroky z východu) vedla k tomu, co proběhlo minulé září v Novém Boru, Varnsdorfu či České Kamenici. Podle mého názoru nemá paní Šimonovská ve všem pravdu, ale mohu se mýlit. Do Šluknovského výběžku pouze dojíždím a více než pouliční gangy mě trápí obecná chudoba lidí, kteří zde žijí. |
]
Re: Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 08. březen 2012 @ 06:46:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Prosím tě, co to píšeš? Nikdo není svatý. Toto o ženách řekl Pavel. I on měl lidské chyby a neduhy. Nebyl ženatý, neměl ženu a možná ženy v skrytě i nenáviděl. Proto napsal tyhle verše a mohl to být klidně jeho úlet a cítil to tak jen v určitých situacích.
Pán Ježíš se takhle nikdy nevyjádřil.
Lidi tvého typu znám. Jsou schopni udělat z ženy jen služku a stroj na porody dětí. Prostě svět patří samcům!!! Velice ubohé. A Bibli zneužijí k tomu, aby svoji vládu a moc mohli nějak odůvodnit.
Naučme se v Bibli najít, kdy slova vyjadřují Boží pravdu a kdy jen osobní názor !!!
|
]
Re: Re: Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Čtvrtek, 08. březen 2012 @ 14:41:25 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | možná ženy v skrytě i nenáviděl.
Já bych spíš řekl, že poměrně otevřeně. Jak Pavel popisuje svůj osten (myslím, že někde v 2K), možná nepatřil k 96 % populace, ale to je jen tak naokraj.
Proto napsal tyhle verše a mohl to být klidně jeho úlet
I přes zjevnou Pavlovu myzogynii a poměrnou volnost, jak tyto verše vykládat. Tj. velmi příkře (jako např. Gregorios777 aj.) anebo téměř informativně (já), tak v Bibli prostě jsou, hotová Pravda jsou. A my můžeme pouze co nejpřesněji zjišťovat, co přesně pro nás z nich vyplývá. A co z nich pro nás nevyplývá. Co jsou jen naše pocity.
Lidi tvého typu znám. Jsou schopni udělat z ženy jen služku a stroj na porody dětí. Od těchto lidí se distancuju. Mám ženy poměrně rád. Jsem zastáncem ženské nezávislosti. Fandím profesně úspěšným ženám. Přeji ženám, aby byli finančně nezávislé. Naopak profesionální matky (i vzorné matky) moc nemusím. Na slepice, které mateřstvím omlouvají vlastní neschopnost a nedostatečnost (a že jich člověk v procovním procesu potká!) jsem přímo alergický. Taktéž nemusím mentálně nedostatečné ženy, které by se bez manžela ani neuprdly. Za svůj život jsem se toho naučil od žen nepoměrně víc než od mužů. Měl jsem nadřízené většinou ženy a na většinu z nich velmi rád vzpomínám a vážím si jich. Myslím, že jsem pravý opak lidí tohoto typu "samců". (Ale skutečného samce bych charakterizoval jinak než tyto typy)
|
]
Re: Re: Re: Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Neděle, 11. březen 2012 @ 06:16:18 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | 1 Kor. 14: 30 - 36 Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne. Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni. Prorok přece ovládá svůj prorocký dar. Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu, ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění. Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
Pavel radí, že ženy by neměly mluvit při společném shromáždění. Textová souvislost naznačuje, že tyto ženy byly nějakým způsobem, který zde není vysvětlován, zapojeny do zneužívání daru jazyků . Tato část vyžaduje pečlivé zkoumání, chceme-li ji správně aplikovat do souvislostí naší doby. Měli bychom mít na zřeteli následující body:
1. Pavlova rada je omezena pouze na manželky křesťanských mužů, kteří jsou rovněž přítomni ve shromáždění. Navíc je zde zdůrazněno, že se jedná o případ, kdy se ženy "chtějí o něčem poučit" (v. 35). Šlo o to, aby se ženy vzdělávaly v teologii způsobem, který by nenarušoval bohoslužbu 2. Rada byla napsána v době a prostředí, kde platila zcela jiná kritéria pro chování žen, než je tomu ve většině míst světa dnes. V tehdejší společnosti měla být žena poctivá, skromná a poučená o tom, že by neměla vůbec mluvit v přítomnosti cizích osob. Žena by měla promlouvat pouze na svého manžela nebo jeho prostřednictvím
3. Výrok „ ženy nechť v církvi mlčí" souvisí s předchozími verši, kde ap. Pavel podrobně popisuje pořádek při bohoslužbě, kde se vyskytují různé charismatické projevy. Jde mu pouze o to, aby při ní nebyl zmatek.
V těchto modlitebních shromážděních vystupovaly pochopitelně aktivně i ženy. Ale kořen problému je jiný . Je v tom, co pro Pavla a první křesťany znamenal pojem „církev“. Většina překladatelů tlumočí slovo „ekklésia“ slovem „shromáždění“. V antickém Řecku to znamenalo především politické shromáždění, výkonný politický úřad nebo i shromáždění vojska. Křesťané si tento výraz oblíbili a používají ho velmi volně.
Slovo „církev" znamenalo společná jídla, bohoslužby, domy ke scházení, ale i poradní shromáždění, něco ve smyslu dnešních staršovstev. Většinou se vše odehrávalo v jednom prostoru, ( tedy duchovní shromáždění a sborová porada) . Je jasné, že tehdejší křesťané pochopitelně bez problémů věděli, o co se právě jedná.
Pavel má jistě v tuto chvíli na mysli církev jako poradní shromáždění. Odkazuje dále ve věci chování žen na Zákon a v dalším verši připomíná ženám, chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů. Pavel opět respektuje soudobé zvyky: ženy veřejně nevystupují, hlavou ve shromáždění je muž. Ve společnosti se ženy mají podřizovat svým mužům Kol 3:18 – 21 . Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu. Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně. Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu. Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly“
V modlitebních společenstvích jim však nikdo vystupovat nebrání. Naše chápání těchto okolností je dnes paradoxně přesně opačné. Ženy nejen ve staršovstvech, ale v politice a ve společnosti obecně mají mluvit a veřejně vystupovat. V církvi jako v duchovním shromáždění, v liturgii nebo v pastoraci jsou jejich „slova" omezená. Je to dáno kulturním dědictvím a společenskou normou doby Proto nemůžeme nekriticky přejímat dobové zvyklosti, zduchovňovat je a tak bránit působení Ducha svatého
Ap. Pavel má ve svých epištolách stále jeden pohled , viz. např. 1 Tm 2:11 - 12 „Žena ať přijímá poučení mlčky s veškerou podřízeností. Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést“ Ženy se mají zdobit dobrými skutky a mají přijímat podřízenost v dobové společnosti
Nad žádným mužem nemají vykonávat autoritu ! „Není už rozdíl ... mezi mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši" Gal 3 : 28
Ap. Pavel nechtěl zaplétat rané křesťanství do politických ambic a proto respektuje dobovou patriarchální společnost
|
]
Re: Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 08. březen 2012 @ 11:07:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Možná by bylo zajímavé nahlédnout do Vaší domácnosti ve které žijete, popřípadě do náboženského shromáždění kam chodíte. Jak se tam tyhlety biblické pasáže prakticky naplňují. Zda-li jsou ženy opravdu tak pokorné a poslušné a zda-li se k nim místní patriarchové chovají jako otcové a služebníci zároveň, tak jako ti kteří chtějí být prvními. Podle mého soukromého názoru Bůh nějakým způsobem bere v potaz i naše lidské uspořádání společnosti. Podobně jako když Vyvolený národ chtěl krále. Tenkrát byl Hospodin jednoznačně proti a přesto jim krále sám vybral a nechal pomazat. Myslím si že nějakým způsobem akceptuje i naši emancipaci a pomáhá obrátit k dobrému. Zajímavé je že málokdo se snaží umlčet ženy tehdy když říkají něco zlého. Třeba když se snaží vyvolat rasovou nesnášenlivost, nebo když napadají katolickou církev a ekumenu. Doufám že v tomhletom ohledu budete vyjímkou. |
]
Re: Re: Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: helena v Čtvrtek, 08. březen 2012 @ 11:38:23 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | tak mám pěkný dárek k MDŽ, inu je 8.3. to ano, akorát pro mě noblesní pán OP a Fantišek se nás chtějí zastat, ale jinak si nějak pro ostatné moc dovolujeme! hlavně proti ekumeně a podněcování rasismu, inu jako by byl nějaký rozdíl mezi projevy pánů a dam v této pohnuté době! Ap Pavel žil v době, kdy žena ležela židovsky u nohou pánů a bylo to dobové, nic více nic méně! a vůbec ap Pavel mi může zakazovat co chce, protože on je ten pravý a protože umí a misogynství u něho nečtu, ale zde se vyjadřují ti nechopní leváci, kterým rákoska podle Z.Wintera zůstala pod kůží! i ten zákaz mužských a ženských šatů pro ženu i muže opačně je dobový, protože i můj milovaný KRISTUS PÁN nosil sukni! no a co?! zdravím tímto srdečně paní farářku, v jejím poctivém úsilí a bratra řeckého OPA a Františka100 i když mě nemá moc rád! |
]
Re: Re: Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Čtvrtek, 08. březen 2012 @ 14:58:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Možná by bylo zajímavé nahlédnout do Vaší domácnosti ve které žijete,
Maminka s velkým M. Mnoho paralel s "ženou statečnou" z Přísloví. Ať byla sebevíc nemocná, vždy bylo navařeno, vypráno, uklizeno, nažehleno. Pracovala a pracuje téměř celý život na volné noze, takže by se uživila i jako samoživitelka. Tedy i s domácností 12-14 hodin x 7 dní. Oba rodiče rodinu živili "stejně", vždy společná kasa. Dnes tak populární a podle mě zhoubné uspořádání, kdy jeden z manželů vydělává řádově víc než druhý, a ten druhý má nějaké svoje kapesné, ať už vlastní-mizerný plat, anebo příděl od druhého, ze života bohudík neznám.
popřípadě do náboženského shromáždění kam chodíte
Ženy cca 60 %. Podíl na chodu společenstva asi 30 %. Většinou se podílí na službách, které nejsou tolik vidět (ale kdyby nebyly, tak by se společenstvo rozpadlo). +- Všichni si uvědomují, kdo se o ostatní a o společné věci stará a tito lidé jsou všeobecně milováni. Ve službách je silná fluktuace, aspoň 80 % se snaží nějak přispět se svou troškou do společného mlýna. Co se týče duchovní a intelektuální stránky sester, naplňujeme spíš odkaz Galatských. Rozdělení inteligence a smyslu pro Boží záležitosti si myslím, že u nás nekopíruje pohlavní dymorfismus, spíš naopak, mezi jednotlivými pohlavími je rozdělen naprosto náhodně rovnoměrně.
patriarchové chovají jako otcové a služebníci zároveň, tak jako ti kteří chtějí být prvními
Většina manželů a tátů od rodin ano. Když jsem to poprvé uviděl, jako cca 2-3 roky praktikující křesťan, myslel jsem si, že jsou z jiné planety. (A ne snad?)
|
]
|
|
Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 08. březen 2012 @ 10:56:23 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | To co říká paní farářka odpovídá i mému dlouhodobému odhadu situace. Žádné ohrožení severních Čech se nekoná a celá záležitost má být zástěrkou na odlákání pozornosti od skutečných problémů a lumpáren v naší společnosti. Stejně jako třeba histerie okolo ÚDAJNÉ posypové soli v polských potravinách. Zrovna v době kdy jsou ty co se prodávají u nás dražší než v Německu, podstatně horší kvality a zrovna se dál výrazně zdražují. Taková náhoda. Za to že prý nebudeme mít důchody a jiné věci prý můžou Romové, katolíci, křesťani jako takoví, Evropani, Američani a politická opozice. Všichni kromě těch kteří o takových věcech rozhodují a mají politickou a ekonomickou moc. Ti jediní prý vůbec za nic nemůžou a nenesou žádnou odpovědnost. Zajímavé bylo když se před časem uvažovalo o tom že benzínové pumpy lijí do benzínu vodu a jestli je zákonné zveřejnit jejich seznam nebo ne. Namísto trestního stíhání pro krádež, poškození cizí věci, obecní ohrožení a podobně. Odebrání licencí, zákazu činnosti a udělení pokut.
|
|
|
Re: Sociální rozdíly v obci z pohledu farářky (Skóre: 1) Vložil: Vaszti v Čtvrtek, 08. březen 2012 @ 12:26:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | - Júdit 8:32 | Júdit jim řekla: „Slyšte mě, udělám něco, co bude předáváno synům našeho rodu od pokolení do pokolení.
- Júdit 9:1 | Júdit pak padla na tvář, posypala si hlavu popelem a svlékla žíněné roucho, do něhož byla oblečena. Bylo to právě ve chvíli, kdy v Jeruzalémě v domě Božím byla přinášena večerní oběť kadidla. Júdit volala hlasitě k Hospodinu:
- Júdit 10:1 | Když přestala Júdit volat k Bohu Izraele a dokončila všechna ta slova,
- Júdit 10:9 | Júdit se poklonila Bohu a řekla jim: „Nařiďte, ať mi otevřou bránu města. Půjdu vykonat to, o čem jste se mnou mluvili.“ Nařídili tedy mladíkům, aby jí otevřeli, jak řekla.
|
|
|
|
|