3) Odpadnutí možná přichází v důsledku materiálního nedostatku či dlouhotrvající finanční tísně... Obecně platí, že nejvíce věřících je mezi chudými. Ale co když někdo kdysi měl dostatek a postupně o vše přišel? Pakliže situace vypadá beznadějně i po tisící hodinách strávených na kolenou, člověk může ve víře zakolísat a uchýlit se k nezákonnému řešení své situace. Může se vzdát i své víry a Boha za svoje trápení začít nenávidět. Ano, to jistě může. Bůh však není ješitný jako člověk a neuráží se kvůli tomu. Jestliže jsme nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe (2Tm 2,13). O svou víru můžeme přijít mnohdy snadno... A má to i svoje pozitiva! Boží vůlí přece je, abychom měli víru Boží (Mk 11,22). Naše víra není o moc dokonalejší než my samotní. Bude tedy lepší, když vyklidí prostor té dokonalé, s níž jen tak něco nezatřese. Co je potřeba rovněž dodat, že Bůh však nikoho nezkouší nad jeho možnosti a se zkouškou způsobí i východisko (1K 10,13). Musíme si uvědomit, že Bůh na nás dopouští zkoušky nikoliv kvůli sobě, aby se přesvědčil, že si vybral opravdu dobře – On ví stejně všechno předem; nýbrž kvůli nám, abychom my poznali na sobě, jak si stojíme ve víře. Než Bůh vyzkoušel Abrahama, uplynula řada let, během nichž jej trpělivě opracovával. Bůh neuvrhne takovou zkoušku na dítě, které na to není nijak připraveno. Někdo je však připraven dříve, jiný mnohem později. Mnohdy se sami od sebe vrháme po hlavě do boje a pak se divíme, že vše skončilo fiaskem. To není víra Boží. To je pak víra v sebe sama a v to, že mi Bůh bude/musí pomáhat.

Oproti tomu se mnohem častěji stává, že příčinou odcizení se Bohu jsou tzv. „chléb a hry“. Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna. Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec nevychovává? Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste levobočci, a ne synové (Žd 12,6-8). Bůh nebude vyžadovat kázeň tam, kde nejsou Jeho. Laodikejský sbor, který je popsán ve Zjevení, se vyznačoval vlažností. Laodikejští byli natolik spokojení sami se sebou a svými výsledky, že si ani nevšimli toho, že se Kristus z jejich sboru potichu vytratil... Prostě Ho nevědomky vytlačili ze svého života, ačkoliv dále nosili Jeho jméno. Nicméně odešel a už s nimi nechtěl nic mít společného? Ne. On stojí za dveřmi a neúnavně tluče. Pán Ježíš to s námi nevzdá ani v tomto zdánlivě ztraceném případě. Takže jak už bylo řečeno výše, ani nahota ani hlad, ani věci přítomné či budoucí, jednoduše žádné stvoření nás nebude moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.