Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Petr.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15170, komentáře < 7 dní: 619, komentářů celkem: 320282, adminů: 60, uživatelů: 4829  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 95 návštěvník(ů)
a 7 uživatel(ů) online:

skalaa
rosmano
Dzehenuti
Willy
wollek
Tetra
timg

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·V 99 letech zemřel proslulý baptistický kazatel Billy Graham
·Pastor baptistického megasboru čelí kritice kvůli nákupu auta Bentley
·Konec iluzí o Evropské unii ve zprávě Observatoria sociální nauky církve
·Evangelikální fórum 2018 na téma Církev uprostřed genderového chaosu
·Církev bratrská se vzdala principu Sola scriptura
·Zjevil mi to Bůh
·Jižní Koreou otřásá náboženská válka křesťanských církví
·Jižní Korea - misionářská velmoc
·Ruský pravoslavný metropolita zve gaye do církve, vrátí se k tradiční sexualitě
·Proto chřipce se naočkujte slovem Božím, vzkazuje Trumpova poradkyně

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
92 507 524
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Kontrasty: Přijmout Ježíše
Vloženo Středa, 25. leden 2012 @ 16:35:44 CET Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal cizinec

Křesťané nesou dějinami zvláštní moc. Říkáme jí Evangelium.
Je to moc k záchraně každého, kdo uvěří v Ježíše Krista a
přijme ho do svého života.

Spolu s nimi jde od počátku také zpráva o tom hrozném dni Páně a o soudu národů,
který se už neúprosně blíží. Lidé neví, kdy ten den přijde, ale vnímají, že se
blíží a hledají z něj různými cestami únik.

Křesťané dostali do vínku také jednu Cestu. Na svém počátku přijali křesťané tu
zvěst, že Pánem a soudcem v tom hrozném dni ustanovil Bůh Ježíše Krista, kterého
lidé zabili. Jenže smrt Ježíše neudržela a byl vzkříšen a žije.

A tak křesťané jdou a o Ježíši a jeho díle lidem svědčí.

Říkají:



"Ježíš zemřel za tebe, za tvoje hříchy. Ale už není mrtvý na kříži. Ježíš je
živý, protože byl vzkříšen, můžeš ho poznat. Já jsem ho taky poznal a on udělal
v mém životě mnoho dobrého. Kdybych Ježíše neměl, kde bych dneska byl ... Jestli
chceš, budu se za tebe modlit, aby Ježíš přišel do tvého života a poznal jsi,
jaký je."

Dost často křesťané také citují některá slova Ježíše:

"Ježíš slíbil, že přijde k tomu, kdo o to stojí. Když za tebe zemřel Ježíš,
můžeš být očištěn od svých hříchů a přijít k Bohu. Ježíš překlenul tu propast
hříchu. Poslechni si, co Ježíš říkal: 'Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli
uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se
mnou.' To je o tvém srdci. Když otevřeš svoje srdce, Ježíš přijde na návštěvu."




A lidé pak na ta slova reagují různě.

U nás okolo Prahy se obvykle zpočátku těm slovům vysmějí, zvláště pokud člověka,
který je říká, neznají. Nebo pokud jsou spoutaní nějakým druhem ideologie. Jsou
také mnozí, kteří se nachází v situaci, kdy hledají smysl života, hledají Boha.
Ti přijímají ta slova rádi a s vděčností, poslouchají a přemýšlejí nad nimi, i
když je berou s rezervou.


Ta slova o hříchu lidé obvykle moc nevnímají, ale to o Ježíši jim zní nadějně.
Někteří lidé svolí k modlitbě, nebo se třeba sami modlí k Ježíši a řeknou, že by
ho rádi poznali a pozvou ho na návštěvu. Křesťané se pak za ty lidi modlí.

V té modlitbě je moc.

Ježíš přijde do jejich života a chodí s nimi. Ti lidé ho pak pozvou na různá
místa svého života. Ježíš jim pomůže kousek po kousku uklidit život, třeba i kus
srdce a duše, uzdraví tělo, dovede je k Bohu. Lidé poznávají, že Bůh je živý, že
jedná v životě, odpovídá na modlitby, pomáhá.

Tihle lidé jsou nadšení a stávají se sympatizanty křesťanství. Mluví o Ježíši a
o tom, co s Ježíšem zažili, říkají to těm křesťanům i lidem okolo sebe. Dojdou
se podívat do církve a vnímají moc Ducha svatého, prožívají věci, které v životě
nezažili.

Jenže velmi, velmi brzo po začátku takového chození s Ježíšem lidé poznávají, že
Bůh je také svatý, oddělený od každého hříchu, od každé nepravosti, zvrácenosti,
zločinu, špíny. Poznávají, jak to mysleli ti křesťani když na začátku mluvili o
hříchu, který člověka odděluje od Boha a že to mysleli vážně. A tohle oddělení
si Ježíš nenechá pro sebe, ale člověku ho ukazuje. Probouzí svědomí, které
ocejchoval svět ke svojí potřebě, ukazuje špatnosti v životě člověka.

Navíc se k tomu přidá to, že reakce okolního světa na jejich nadšení z Ježíše
nebývá zrovna pozitivní. Jejich nejbližší si začnou myslet, že se z nich stali
sektáři (a občas mají pravdu). Jejich kamarádi se na ně dívají jako na podivíny.



Pak dochází na lámání chleba (jak se tomu hezky česky říká)



V téhle situaci se lidé zachovají opět různě.


Jedni si v tu chvíli řeknou: 'Dost bylo Ježíše. Stačilo. Odsud až podsud. S
Ježíšem to bylo príma, zajímavé, ale šťourá se mi do toho, kam by lézt neměl.
Kromě docela zajímavých věcí jsou s ním jen samé problémy. Svůj život si chci
řídit sám a žít podle sebe. Nechci si nechat vzít svobodu. Mám svojí
individualitu (smilstvo, lež, modly, ...) a tu mi nikdo nevezme.' Ježíš takové
rozhodnutí respektuje a potichu z takového života vycouvá.



Pak jsou ale lidé, kteří jsou přizpůsobiví a jejich dosavadní život je tolik
neváže. V církvi poznali přátele, kteří se k nim hezky chovají a řeknou si: 'Měl
bych se taky hezky chovat. Je to dost hrozné, jak žiju. Budu se snažit, abych se
zlepšil.'

Tak se zapojí do církevního života, učí se, jak se chovat.

Brzy narazí na to, že křesťanem se člověk stává křtem. Tak se připravují na
křest. Projdou si s někým pokání, pěkně krok za krokem, od dětství až do
dospělosti. Zpytují svědomí, procházejí různé seznamy hříchů, přicházejí na to,
že spoustu věcí asi udělali špatně. Ale už se to nedá vrátit. Někteří to
zjištění dokonce přiznají i navenek.

Pak dojde na křest, slavnostní okamžik života.

A pak už je tu křesťanský život.

Těžké a náročné břemeno, které jde zvládat jen s vypětím všech sil a pevné vůle.
Všimnou si, že v církvi se košilatým vtipům nikdo nesměje, tak si je nechají
nadoma a postupně se snaží je neříkat. Ani sprostá slova a občasná zakletí
nefungují tak jako ve světě, tak je potřeba se držet. Na cigarety se taky lidé v
církvi dívají divně, tak člověk kouří už jen venku, daleko od lidí.

Taky je nutné zapojit se do života církve. Chodit na shromáždění a akce sboru,
biblické hodiny, pomáhají, evangelizují. To zabere hodně času a energie, není
síla přemýšlet nad něčím jiným, ani se to neočekává. Spaseni budou jen ti
dokonalí.

Čtou si různé knihy a brožury "Jak být správným křesťanem" či "Sedmnáct kroků ke
křesťanské dokonalosti". Mnozí jsou systematičtí a vezmou jeden krok za druhým a
snaží se napravit svůj život. Někteří mají pevnou vůli, nebo jim na vztazích v
církvi záleží, tak se snaží hodně.

Ti silní s dostatečně pevnou vůlí to pak vydrží i roky, v dobrém až do konce.
Postupně v církvi rostou jak v chování, tak v pozicích a stávají se lepší a
lepší, učí se zvládat sama sebe, vztahy, lidi kolem sebe, potlačovat hříchy,
vzbuzovat ctnosti, řešit těžší a těžší úkoly.

A když už to všechno v dobrém vydrží a zvládnou až do konce, tak mají po určité
době dostatek znalostí a sebevědomí, aby mohli učit další. Píší pak knihy o tom,
čeho a jak dosáhli či pomocné brožury "třiatřicet kroků ke správnému
křesťanství". Také se naučí rozpoznávat dobro od zla, a mohou tak všechny
ostatní okolo sebe učit, co je správné učení, co je dobré a co zlé, co dělají
dobře a co špatně a jak se mají chovat.

Ti středně silní a slabší se to křesťanství také snaží žít, někdy to vydrží také
i roky. Ale nevydrží v dobrém až dokonce a časem odpadnou. Vědí, že to
nevydrželi, tak nepíší ani knihy, ani brožury.





 
No a pak jsou lidé, kteří chodí chvilku s Ježíšem, krátkou nebo dlouhou dobu,
poznají hrůzu hříchu a svatost Boha a řeknou si:

'Stojí mi ten život tady za to? Má to vůbec bez Ježíše cenu? Vždyť ten život bez
Boha je nanic. Ježíš za mne zemřel, dal svůj život, aby mohl být se mnou. Mám
tedy pro něj obrovskou hodnotu. Větší, než si dokážu představit.'

'Co že to říkali ti křesťané o hříchu? Že mne odděluje od Boha? A že jen Ježíš
dokáže hříchu člověka zbavit? Že mnozí dokážou změnit trvale srdce člověka, ale
jen Ježíš k lepšímu? Asi budou mít pravdu, vnímám, že jsem opravdu daleko od
Boha a nikdy se k němu nedostanu.'


A tak jdou, pokoří se před Bohem, rozhodnou se dát stranou hřích a vyměnit ho za
Ježíše. A to rozhodnutí uzavřou do prastaré, letité smlouvy.


"Ježíši, děkuju ti, že jsi za mne umřel. Věřím, že jsi živý a děkuju ti, žes mi
dal poznat svůj život. Uvědomuju si, že jsem ztracený ve světě a nemám co bych
dal, než můj život. Tak ti ten můj život vydávám, prosím tě, Ježíši, veď mě,
ukazuj mi co mám dělat. Nechi už žít pro sebe a svoje sobectví, chci žít jen pro
tebe, život bez tebe mi nedává smysl."


To slovo pak pro ně není prázdná fráze a hrozný omyl, ale je v něm život.
Protože to slovo počalo v srdci člověka z něčeho věčného a ne z pomíjivých věcí,
tak je začátekem života, který nekončí.


A tihle lidé pak chodí po světě a všude mluví o Ježíši a o tom, co udělal v
jejich životech.



Když se jich pak někdo zeptá na jejich naději, tak říkají:

"Ježíš zemřel za tebe i za mne, za tvoje i moje hříchy. Ale už není mrtvý na
kříži. Ježíš je živý, protože byl vzkříšen, můžeš ho poznat. Já jsem ho taky
poznal a on udělal v mém životě mnoho dobrého. Kdybych Ježíše neměl, kde bych
dneska byl ... Jestli chceš, budu se za tebe modlit, aby Ježíš přišel do tvého
života a poznal jsi, jaký je."


A tohle neříkají proto, že by si mysleli, že se jednou návštěvou nějakého
chlápka, co byl mrtvý a vstal, něco změní.

To slovo říkají v naději, že další člověk, který pozná Ježíše, vydá Ježíši svůj
život tak jako oni a Ježíš ten život od základu  promění.


 
Příbuzné odkazy
· Více Zamyšlení
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Zamyšlení:
Soulož v rajské zahradě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Zamyšlení

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Přijmout Ježíše" | Přihlásit/Vytvořit účet | 16 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Středa, 25. leden 2012 @ 18:20:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezky, srozumitelně a pravdivě popsané. V jistém slova smyslu obdivuji tu druhou skupinu, která dovede na sobě takhle zapracovat i bez naplnění Duchem sv. a vydržet na Sínaji i několik let, aniž by pociťovali potřebu přistoupit k Siónu a k trůnu milosti...



Duch svatý vane kam chce (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Vaszti v Neděle, 05. únor 2012 @ 09:49:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ducha svatého nikdo nespoutá a po ovoci poznáme kam Duch svatý vane. Není v něm nenávist a neprotiřečí si. Jaké je to zvláštní učení, které se zabývá tím, že nějaká druhá polovina není naplněna Duchem svatým. Duchu svatý naplň nás, obnov nás a zůstaň s námi. Uveď nás do pravdy evangelia.


]


Re: Duch svatý vane kam chce (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Neděle, 05. únor 2012 @ 09:53:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Neviem, či betma bude súhlasiť...


]


Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 26. leden 2012 @ 09:46:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nádherné, nádherné, musím si to vícekrát přečíst. Chtěl bych patřit k té poslední skupince a hlavně vydržet!!!




Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ssns v Čtvrtek, 26. leden 2012 @ 18:05:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Moc pěkný článek, Toníku. Nechci rejpat a hrabat se v detailech, ale opravdu věříš poslední větě z následujícího odstavce?

Jedni si v tu chvíli řeknou: 'Dost bylo Ježíše. Stačilo. Odsud až podsud. S 
Ježíšem to bylo príma, zajímavé, ale šťourá se mi do toho, kam by lézt neměl. 
Kromě docela zajímavých věcí jsou s ním jen samé problémy. Svůj život si chci 
řídit sám a žít podle sebe. Nechci si nechat vzít svobodu. Mám svojí 
individualitu (smilstvo, lež, modly, ...) a tu mi nikdo nevezme.' Ježíš takové 
rozhodnutí respektuje a potichu z takového života vycouvá.

Já totiž ne. Z vlastní zkušenosti bych si dovolil tvrdit, že Ježíš a Bůh nikdy z ničího života nevycouvá. "Zkouší" stále nové a nové cesty, jak by zaklepal každému na dveře tak, aby je dotyčný/á konečně dokořán otevřel/a.



Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 26. leden 2012 @ 22:44:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
  No, už tu zas máme to předurčení a tak ;-)

  Já nevím.

  Já mám tu zkušenost od více lidí, že to je tak, jak jsem to napsal. Já docela věřím na svobodnou vůli člověka a na to, že Bůh lidi neznásilňuje, nepřeválcuje. Že čeká na lidské rozhodnutí, na odezvu člověka. Ale je pravda, že tenhle článek jsem si trochu připravoval a zrovna nad touhle větou jsem dost přemýšlel, jak bych jí napsal a napsal jsem jí tak jak je úmyslně.

  Ale taky mi úplně nesedí. Nijak se nebráním předurčení k záchraně či tomu, že to může být jinak. Těch situací a variant životů je bezpočet, tohle jsou jen hodně zjednodušené, i když reálné situace.


  Už jsem tu psal mockrát, že já zrovna nejsem z těch, co se o nich píše v písmu "dal jsem se nalézt těm, co mne nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali". Já jsem Boha hledal a ptal se po něm, co si jen pomatuju. Ale co já vím proč to bylo? Třeba proto, že to tak mělo být. A z jiných svědectví vím, že se Bůh dal opravdu poznat lidem, kteří ho nehledali a neptali se po něm.


  Díky za doplnění. Věřím ti, že to tak někdo zažil.

 


]


Re: Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 27. leden 2012 @ 08:58:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bůh může zasáhnout různým způsobem. Jeden můj bližní, který byl spíše materialista a téměř vědecky vzdělaný člověk, zásadně odmítal vše, co souviselo s vírou v Ježíše. Pak prožíval v životě určité trápení a v noci ve snu se mu po několik dní zjevila krásná bytost, asi Ježíš, a tenhle člověk pocítil něco moc krásného, že byl přímo touhle bytostí přitahován. Zní to jak v pohádce, ale rozhodující je pak skutek tohoto člověka. Po třech takto prožitých nocích vyhledal na internetu církev, která mu byla blízko vzhledem bydlišti i celkově, a navštívil ji. Nechal se pokřtít a je členem této církve, studuje Bibli a já ho nepoznávám.

Takový je Bůh. On člověka vyhledá a působí. Chtěl ho  a tak ho získal. A ten člověk to přijal.

To já to měl těžší.



]


Re: Re: Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Pátek, 27. leden 2012 @ 12:25:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To je hezké svědectví, Františku. Kéž by tu taková svědectví o Boží lásce, milosti a milosrdenství převažovala nad jinými o nevěře a pochybnostem vůči Bohu.

I když jsi to měl těžší, nejsi rád a nemáš radost z toho, že tě Bůh taky našel a získal? Nebo ještě plně nezískal?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 28. leden 2012 @ 11:28:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Willy, musím přece odpovědět.
Já jsem rád, že jsem našel Boha.Nepatřím k těm úplně vlažným ani horkým. Jsem strašně citlivý a nedokázal jsem být jako ti ostatní. Už jsem si toho všimnul, když jako mladý kluk jsem cestoval vlakem z jednoho shromáždění věřících. Bylo to za totality a mne hrozilo, že mne vyhodí ze školy. Ale o to mi nešlo, z toho jsem vůbec neměl strach. Mne vadily jiné věci. Sedli jsme si do kupe. Byla tam s námi asi tři děvčata a starší paní. Vzaly zpěvníky a začaly zpívat písně. Pochopitelně písně duchovní s tóny dost vysokými. Znělo to tak nějak divné  a hlavně se mi nelíbilo, že to je ve vlaku. V rohu kupe seděl kluk mého věku. Když začaly tyhle ženy zpívat, kluk zblednul a odešel. A mně ho bylo líto a uvědomil jsem si, proč se tak zachoval. Ono to vše vypadalo strašně fanaticky. Těm věřícím lidem v kupe to bylo jedno. Ale já jsme cítil, že něco není v pořádku. Je taktní zpívat takové písně v kupé? Je taktní takhle se chovat ? A co když tomu klukovi jsme zprotivili vše duchovní  a on v nás vidí fanatiky? Podobně jsme jednou spatřil v Praze na autobusovém nádraží člověka, který se hlasitě modlil. Něco mluvil a lidé šli kolem něho  svědomím, že je duševně nemocný. Možná i byl. Nevím. Opět ten pocit ve mně, že není něco v pořádku. Já prostě se bojím chovat tak, jak ti, kteří jsou plni Ducha, jak tvrdí. Proto bylo a je u mne těžké a těžší věřit. Mám pocit, že těm věřícím chybí takt, slušnost, schopnost s vžít do ostatních. Myslí si, že právě to, co dělají, je správná evangelizace. Já to vidím jinak. Já myslím, že sám Pán Ježíš, byl nesmírně taktní. Ale možná, že jsem pitomý, hloupý a vůbec ničemu nerozumím. Kdo ví ? Člověk by neměl myslet jen na sebe. Vzpomínám na pána, který také byl celý „ horký“ vírou, zpíval písně a když jsem mu představil moji dívku, zeptal se jí, čemu věří její maminka. Řekla, že je katolička, a už následovaly od něho projevy pohoršení. Tak čemu taková“ horká“ víra, když chybí takt a láska nejen k Bohu, ale i k člověku ? Někdy mám pocit, že mnohým věřícím chybí také trochu vlastní sebekritika, pohled na sebe sama nebo tak něco podobného. Já tohle vnímám a někdy mi to dělá potíže pevněji uvěřit, ale nebojím, že bych se snad víry vzdal, to ne. Nic lepšího totiž neexistuje!!!!



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 28. leden 2012 @ 15:53:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji za tvou reakci, Františku,

a snad mohu říci, že ti rozumím. Máš pravdu, že je rozdíl mezi tím, když je člověk plný Ducha a víry, vroucího ducha, milující Boha i lidi, a když je to jen jako, když lidé "horcí", ale nehledící na lidi, nelaskaví apod. jednají podle svého. Také jsem mnohdy viděl/vnímal, že něco není v pořádku a byl jsem smutný z reakce nevěřících lidí na věřící kvůli Bohu, který byl zřejmě také smutný.

Je tu ale jedno "ALE" - nesmím se nechat tím pocitem smutku ovládnout a měl bych se místo toho raději modlit k Bohu za ty i ony a mít víru, že ti, kteří jsou předurčeni k věčnému životu jej dříve či později od Boha v/skrze Kristu/a dostanou/přijmou.

Víš, zvláštní je, že ti "nejduchovnější" lidé v tom dobrém slova smyslu, které jsem měl tu milost poznat, byli ti "nejnormálnější" v dobrém slova smyslu a ti tzv. "duchovní" byli jako blázni. Jakoby tu pravou zbožnost a duc*****st nahradili něčím (úplně) jiným, tj. byli jiného ducha. Měli s tím problém už apoštolové Jakub a Jan - synové hromu, takže když Krista lidé v jedné samařské vesnici nepřijali, Pán Ježíš je musel pokárat: "Nevíte, jakého jste ducha!" (L 9:53-55) Obávám se, že i dnes mnozí věřící zapomínají, jakého jsou ducha, skrze Ducha/Krista nežijí a pak se mohou dít smutné věci.

Skutečně duchovní člověk dává sebe sama a své názory, myšlenky apod., má-li jaké, stranou, neboli zapírá sám sebe, aby mohl dát a dal veškerý potřebný prostor Pánu Ježíši Kristu, Jehož má být/je svědkem a Jehož má zvěstovat jako evangelium.

Tož tak.


]


Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Pátek, 27. leden 2012 @ 18:25:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Slávku.
Já mám takovou zkušenost, že člověk si ani neříká: "Dost bylo Ježíše."  Lidská duše není zrovna stavěná na přímou vzpouru. Jen vyjímečně, při těžkých zkouškách se takto člověk dokáže vzepřít (Lidé třeba ztratili víru v hrůzách války).


Člověk opouští Boha většinou polehoučku, nenápadně, že to ani nepozoruje. Zvlažní, zpohodlní, ignoruje hlas Ducha. A obvykle taky povolí nějakým svým slabostem (každý máme někde tu svoji "Achilovu patu") a nechá se poznenáhlu zavalit hříchy, aniž by se z nich očišťoval. Ale ve výsledku to dopadá stejně - člověk žije svůj život sám, bez Boha.

Deformace lidského ducha přichází tedy docela nenápadně. Svět láká, vtahuje do víru života, aby člověk v tom hluku nad sebou raději ani nepřemýšlel.

Mám ale taky osobní zkušenost, že když přijde utrpení, smrt zaklepe na dveře, přichází velmi často i milost a člověk se znovu obrátí a zachrání svou duši.
Ale na toto by nikdo spoléhat neměl!

Vždyť se jedná také o nádhernou kvalitu života prožívaného ve společenství s Bohem, kdy Boží moc často opravdu mocně zasahuje.


]


Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: rudinec v Sobota, 28. leden 2012 @ 11:29:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
'Stojí mi ten život tady za to? Má to vůbec bez Ježíše cenu? Vždyť ten život bez 
Boha je nanic. Ježíš za mne zemřel, dal svůj život, aby mohl být se mnou. Mám 
tedy pro něj obrovskou hodnotu. Větší, než si dokážu představit.'

Mne tento odsek pripadá ako keby človek bol dôležitejší ako Kristova 
prelita krv na kríži.
Ako keby človek bol pán a Kristus sluha.
Kristova obeť ma obrovskú hodnotu a nie človek.

Celý život kresťana sa má točiť okolo oslavy a vyzdvihovania Krista a jeho obete a
nie okolo vyzdvihovania človeka.






Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: vlastik v Sobota, 28. leden 2012 @ 11:53:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kvůli komu jinému,než kvůli nám, svou krev prolil?

J 3,16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.


]


Re: Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: rudinec v Sobota, 28. leden 2012 @ 18:15:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kvůli komu jinému,než kvůli nám, svou krev prolil?

J 3,16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Bojím sa ,že si nič nepochopil z toho čo som napísal.


]


Re: Re: Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: vlastik v Pondělí, 30. leden 2012 @ 11:58:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
---Ježíš za mne zemřel, dal svůj život, aby mohl být se mnou. Mám 
tedy pro něj obrovskou hodnotu. Větší, než si dokážu představit.'---

 rudinče ,
 když někdo řekne: "Uvědomil jsem si jakou mám pro Boha obrovskou hodnotu a cenu,když za mne Ježíš dal svůj život a zemřel za mne na kříži ,abych mohl žít."

  Proč ti připadá ,že ten člověk nevyzdvihuje Krista? :-) Je to právě naopak,ten člověk vyzdvihuje Krista.


]


Re: Re: Přijmout Ježíše (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 28. leden 2012 @ 16:56:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Rudinče, děkuji za upozornění. Chápu, že víš jak to má být správně, porozuměl jsem tomu i z mnoha jiných tvých příspěvků zde.

  Když jsem si ta slova říkal, nemyslel jsem na to, aby to bylo všechno správně. Jenom jsem říkal, co jsem měl na srdci. Když jsem je pak nedávno zapisoval, nechtěl jsem je přepsat "tak aby to bylo správně", ale snažil jsem se je napsat podle reality, jak to bylo ve skutečnosti a jak jsem to od mnoha lidí slyšel ze svědectví a sám zažil.

  Věřím, že byli i lidé, kteří si to řekli správně, nevyzdvihovali člověka, ale vyzdvihli Krista.


]


Stránka vygenerována za: 0.24 sekundy