poslal Nepřihlášený Praha, 20.prosince 2011
Milé sestry a milí bratři,
letošní výsledky sčítání lidu sdělily, že počet členů Českobratrské církve evangelické se zmenšil na 52 000. To je více než poloviční úbytek oproti minulému sčítání. Pokles jsme již za posledních 20 let zaznamenali podruhé. Podobné, ne-li o něco větší „ztráty“, zaznamenaly i ostatní větší a tradiční církve.
Co to pro nás znamená?
1. Výsledky můžeme hodnotit jako nechuť hlásit se k církevní instituci (vlastně k jakékoli instituci). Když to uvážíme, politické strany, které rozhodují v této společnosti o mnohém, mají proti církvím zanedbatelný počet členů.
2. Je možné, že jsme nepřitažlivé společenství (alespoň z velké části). Mezi sebou si rozumíme, ale naše společenství není pro druhé zajímavé. Jsme nudní, málo věrohodní, neumíme to podstatné, co máme, sdělit srozumitelně tak, aby oslovovalo, zaujalo a následně proměňovalo člověka? Anebo musí to popraskané, nahnilé, neživé, co v církvi je, vyhnít, aby evangelium bylo konečně více slyšet?
3. Společnost, ve které žijeme a působíme, se stále více tříští, roste nezájem společně něco dělat, roste nedůvěra nejen vůči institucím, ale mezi lidmi navzájem. Vysoké procento těch, kdo se dobrovolně rozhodují pro život bez druhého člověka, vypovídá také o tom,že život s druhým je vnímán jako zátěž a omezení. Rozpady manželství rovněž hovoří o změně světa, ve kterém žijeme. Počet těch, kdo se nepřihlásili k žádné národnosti,dává najevo, že to již není významná lidská hodnota, kterou by bylo třeba komukoliv sdělovat. To všechno signalizuje vykořenění, neukotvení člověka, jakési vakuum, kde mizí také zájem o druhého, o nějaké hodnoty.
4. Sčítání však také sděluje, že ani český člověk není sto úplnou duchovní prázdnotu vydržet. To, že ¾ milionu respondentů vyplnilo kolonku - věřím, ale instituci k tomu nepotřebuji, naznačuje hledání v široké nabídce různých spiritualit. To, že polovina respondentů nevyplnila kolonku o náboženské příslušnosti, může říkat, že je jim to fuk,ale také: Nějakému státu do toho nic není, je to moje vnitřní věc. Tím znovu roste důležitost a potřebnost naší věrohodnosti, pravdivosti a srozumitelnosti.
5. Společenství církve budou v budoucnosti stále více tvořit lidé aktivní, kteří by neměli dovolit věřícím uzavírat se do ghetta, oplotit se, odříznout od společnosti. Naopak bude důležité komunikovat se sympatizanty, s lidmi hledajícími, se vstřícnými skupinami ve společnosti. To však bude znamenat větší nasazení kazatelů, presbyterů a vůbec živých členů církve v evangelizaci, zvěstování, katechezi i pastýřském působení.
6. Výsledky sčítání lidu i v oblasti příslušnosti k církvím jsou jistě veličinou relativní. Tyto výsledky nás však mohou zdravě provokovat k hledání cest k současnému člověku i naší společnosti. A také k získání dovednosti, s prosbou na rtech o Ducha svatého, vyřídit našim současníkům, co Bůh nám daroval, když do našeho světa poslal své Slovo, svého syna Ježíše Krista.
7. Být křesťanem v dnešní společnosti, která se vyznačuje duchovní neurčitostí, znamená unést jinakost v myšlení i jednání. Proto také máme radost z těch z vás, kteří jste tuto alternativu v dnešním světě vyjádřili a chlubíte se, že patříte Kristu.
Přejeme vám o letošních Vánocích radost z přišlého a přicházejícího Ježíše Krista i mocnou naději pro sebe, církev, naši společnost i celé stvoření.
Synodní rada Českobratrské církve evangelické
Zdroj: http://www.e-cirkev.cz/data/att/SR_reflexe_scitani_lidu.pdf
