Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

------------------------------- Motto: Proč se katolíci – nejen na GS - nikdy nedohodnou s protestanty. Je to velmi jednoduché. Máme zde instituci od Krista =Církev, která jediná má nepřetržitou apoštolskou posloupnost, všechny svátosti atd.  2000 let. Pak zde máme odpadlíky cca. 500 let, kteří vykřikují, že oni jsou ti vyvolení a ta pravá církev. Bůh obdařil člověka rozumem a svobodnou vůlí. Zdravý rozum, musí logicky, pokud je logika nauka o souvislostech, dozrát k jistotě, že být přítomen ve společenstvích, která trvají 500 let, je v rozporu jak se zdravým rozumem, tak s Písmem svatým, ale i s Boží vůlí. Odpadnutí od Krista=jeho Církve, je největším pádem člověka. Je to jednání člověka, který se zřekne nejvzácnější perly na světě a vymění ji za kuličku z bláta. Uživatel Martino v reakci na tento článek ------------------------- Když sleduji místní diskusi katolíků s protestanty, napadá mne několik věcí. Jakoby se zdálo, že mnozí katolíci jsou chytřejší, kultivovanější a zřejmě velmi dobře vědí, proč dělají to, co dělají. Naproti tomu protestanti se jeví jako názorově roztříštění, často nekoncepční a zdá se, že při diskusích nejsou vedeni jiným cílem, než zde vyjádřit své chápání biblických skutečností. Napadlo mne, čím je to způsobeno. Nalézám zde tři příčiny resp. tři roviny. Eklesiologickou, pramennou a u eschatologickou.

Rovina eklesiologická

Zatímco katolická církev se považuje za v exkluzivním slova smyslu Církev Kristovu, potažmo za Matku všech církví, a římského biskupa chápe jako garanta jednoty všech křesťanů, u protestantů tomu tak není. Pro protestanty není žádná církev exkluzivní nebo neřku-li skrze své představitele hierarchicky nadřazena ostatním. Pro protestanta jsou si všechny církve rovny, mají ve stejné plnosti podíl na vykoupení i plnosti Ducha a charismat. Protestanti se sice dokáží takřka „do krve“ přít o podobu milénia, o predestinaci, křest Duchem svatým, ale své církve respektují ve stejné kvalitě, maximálně kvantifikují míru poznání. Katolík proto bude „blahosklonně“ pohlížet na odloučeného bratra (dříve heretika) a otcovsky ho kárat a laskavě napomínat. Starší bratr je přeci k mladšímu laskavý, poučující a shovívavý. Naproti tomu protestant nemyslí „eklesiologicky“. Neuznává prostřednickou úlohu kněžstva a církevního aparátu, jakožto garanta pravosti svátostí a nauky. Protestant hledí k osobní spáse jedince a nemá vyvinutý cit pro členství „v jediné pravé církvi“. Na katolíka hledí buď jako na rovného, případně pomýleného, ale necítí se ani jako starší nebo mladší bratr nebo dokonce nevlastní bratr. V diskusi je proto přímočarý.

Rovina pramenů

Pro katolíka spočívá víra v přijetí učení, které mu je předloženo magisteriem. Nebude tedy zpochybňovat to, čemu „musí věřit“, aby mohl být za katolíka považován.  Primárním pramenem víry tudíž není nějaký biblický kánon, ale až jeho petrifikovaný výklad. Jeví se proto jako nemožné přesvědčit katolíka o předmětech víry, kterým je povinen věřit. Z jednoho spisu tehdy ještě kardinála Ratzingera jsem pochopil, že po katolíkovi se nežádá, aby učení své církve pochopil nebo detailně znal, ale aby věřil, že to, co je mu církví předkládáno, je pravé učení.  Pro protestanta je naopak pramenem víry Kristus, nikoliv církevní dogma a jediným zdrojem je mu Písmo. Pravověrný protestant (ne modernista nebo liberál) proto bude věřit všemu, co si přečte v Bibli. Když katolíka přesvědčíte, že nějakou věc učí jejich magisterium, okamžitě tomu uvěří a začne to obhajovat to. A kdybyste protestantovi dopsali něco do Bible a on věřil, že to tam patří, i on tomu začne věřit a obhajovat to. Je zde ale podstatný rozdíl. Katolík se bude pro potvrzení obracet k církevní hierarchii, zatímco protestant přímo k Bohu. V prvním případě je korekcí (v případě podstrčeného omylu) konfrontace s neomylnou institucí, ve druhém případě jde o konfrontaci s neomylným Bohem. Jinými slovy katolíka usměrňuje Duchem svatým vedená církev, ve druhém případě se protestant obrací přímo k Bohu. Zatímco v prvním případě bude katolík uchráněn například před historickými reminiscencemi christologických experimentů, celá katolická dogmatika je z principu nereformovatelná a neměnná. Ve druhém případě, zvláště u některých nových hnutí, bude protestant zmítán stále stejnými herezemi, které už církev za staletí překonala, nicméně je zde snadná redukce omylu a v různé míře možná případná reformace. A tak paradoxně oba tábory ctí principy, které je rozdělují. V prvním případě je to neměnnost dogmatu a ve druhém případě je to jeho možná reformovatelnost.

Zde tedy z principu existuje pouze jediná možná věroučná jednota, a to je přijetí katolické nauky. Katolík na jiné učení přistoupit z principu nemůže, zatímco protestant věří, že poznává z části a je ochoten opustit vše, čemu dosud věřil, pokud nalezne pravdivější výklad. Katolík je proto ve stádiu osvojování nalezeného poznání, zatímco protestant je otevřen hledání a poznání (resp. biblické poznání) pro něho není- do jisté míry - kvalitativně i kvantitativně uzavřeno. Neměnná je pro něho jen Bible, nikoliv církevní dogma.

Eschatologická rovina

Laik je hierarchií nabádán k ekumenismu. CIC sice nemá kánony zavazející k ekumenismu laiky jako CCEO, nicméně Ekumenický direktář a biskupové a ordináři se k nim obracejí. Ekumenismus je v řkc proto z principu nahlížen jako návrat odloučených bratří k plnosti resp. plnému intercommuniu. Laici jsou proto vybízeni k osobní angažovanosti v médiích a jmenovitě i na internetových diskusních fórech k prezentaci a vysvětlování katolické víry právě za tímto účelem. Mají k tomu přistupovat odpovědně. Domnívám se proto, že za tímto účelem i na Grano Salis vystupuje online – doslova ve dne v noci – v různých „historických etapách“ řada nicků. Vystupují kultivovaně, bratrsky, s přehledem a jsou náležitě poučeni o své víře, znají katechismus, částečně i CIC. Pokud se podíváte i po jiných serverech, jejich argumenty jsou často podobné jako vejce vejci a já osobně takřka nepochybuji o tom, že jsou k této činnosti školeni a možná i pověřeni. Mají ryzí úmysly, jsou velkodušní a tolerantní. Pokud byste v jejich komentářích chtěli najít společného jmenovatele, jde o vytváření dobrého jména řkc, určitou snahu o exegezi historie stranící katolickým pohledům (zejména na dobu husitství) a hledání vztyčných bodů s věroukou diskutujících. Dobře si povšimněte, jak intenzivně jsou zde diskutována právě témata ohledně řkc, historie a kolik času zde jednotlivé nicky na obou „stranách“ tráví.

V praxi to pak vypadá, že proti roztříštěné skupině protestantů, často teologicky, filosoficky a jazykově neškolených, stojí skupina obratných profesionálů, možná školených k tomu, jak dávat odpovědi. Tito lidé jsou jistě dobrosrdeční a ochotní. Vystupují přátelsky a civilně, ale jejich úkolem je ovlivnění veřejného mínění. A tak zatímco protestant si zde chodí tříbit názory, je často církevním disidentem, obvykle není trénován ve znalosti dogmatu a historie, může se mu stát, že stojí proti profesionálovi, který má svůj cíl a poslání a hlavně časové možnosti. Člověk, má-li poslání a cíl, dovede být i velkorysý, protože cítí svoji domnělou duchovní a etickou převahu. Koná totiž dobro a přivádí, zatím ne otevřeně, na cestu nalezeného poznání.

Výsledkem těchto diskusí proto nikdy nebude přesvědčení katolíka o mylnosti jakékoliv katolické doktríny, protože by přestal být katolíkem a jeho katolictví by se rozpadlo jako domeček z karet. Protestant zde však může načerpat inspiraci a tříbit si své názory, zatímco katolík zde nemůže nic jiného, než si jen upevnit svůj, již předem daný názor, je-li v souladu s tím, co řkc předkládá k věření.

P. S. Ačkoliv určité věci jsou zde pouhou spekulací, tyto spekulace jsem se snažil postavit na reálných a zřejmě - jak doufám - z obou stran přijatelných pozicích.