Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Je třeba duchovně dospět.


Často mě trápilo, že ani mezi námi, kteří se přece všichni považujeme za křesťany v Kristu, nedokážeme najít společnou řeč.

Jsme tedy v Kristu skutečně, nebo si o sobě jen cosi namlouváme? Proč se nám katolíkům kolikrát při zbožných výrocích jinověrců ježí vlasy hrůzou?


Tady jsem si uvědomil, co všechno se dá mylně považovat za křesťanství.
Takový na první pohled hezký a pobožný výrok: "Dal jsem svůj život a své spasení na starost Kristu, protože jsem si uvědomil, že kdyby to mělo záviset na mě, nikdy bych spasen nebyl."



Co je vlastně na takovém výroku mylné?
Je to celý alibistický přístup k životu, odmítnutí odpovědnosti. Je to zaštiťování se nepravdivou vyprázdněnou frází, ze které ta první plovina je v pořádku - ta druhá polovina ji však neguje.
Je to odmítání křesťanské dospělosti, odmítání skutečnosti, že jednou budeme souzeni za to, co jsme my (nikoli Kristus) udělali v těle - ať už to bylo dobré, nebo zlé (2 Kor 5,10).



Je dobré a naprosto správné svěřit svůj život Kristu, ale je také třeba přijmout odpovědnost za svůj život.
Přijmout skutečnost, že Bůh nás této odpovědnosti nikdy nezbaví - trvá na ní, ať mu ji nabízíme jak chceme. O svém jednání, o svém životě rozhodujeme i nadále pořád my - jen své rádce si můžeme vybírat. Můžeme dopřát sluchu Kristu, nebo satanu.



Naše věčné spasení tak může být vždy jen výslednicí spolupráce Boha a člověka

 - to jsou Boží podmínky, se kterých nesleví nikdy. I se všemi riziky, které do tohoto vztahu přináší lidská nevěrnost a náklonnost ke hříchu.



Kristu nedáváme svůj život jen v jednom jediném okamžiku a basta, máme už vystaráno!
Náš život se i nadále skládá pořád z dalších jednotlivých okamžiků - a ty všechny mají přece patřit také výhradně Kristu, naplnit skutky, které pro nás Otec nebeský přichystal!
Budou mu patřit skutečně, když rozhodování o tom zůstává pořád na nás? To je otázka! Křesťanství je o radostné naději, že spolu s Kristem se nám to může podařit, že je to možné, že je to realizovatelné.
Ovšem jakákoli dnešní "jistota" o našem zítřejším rozhodnutí je jistě jistotou falešnou, jistotou ohlupující a jen bořící ostražitost proti zlu.


Když celý život patří Kristu, tak skutečně celý. Ale to musíme potvrzovat každým okamžikem svého života znovu a znovu. Tím také roste naše víra. Protože to my si píšeme své vlastní dějiny, svůj vlastní život. To za nás nikdo neudělá.

Kristus nám může radit, ale naše srdce rozhodne a naše ruka to zapíše.