Grano Salis - Co se stalo s pokáním?

poslal Nepřihlášený

Na internetové televizi se můžeme přesvědčit, jak jeden mediálně známý kazatel říká, že s hříšníky nemáme mluvit o hříchu. Na jistých kurzech se dokonce musí vést uvolněná diskuse, aby se tam hříšník cítil dobře. Jinde - zdá se - evangelista tvrdí, že zřejmě nevěřící - hříšní lidé jsou po jeho modlitbě naplněni Duchem svatým. Proč jsme tak nelaskaví a zlí, že nemocného neinformujeme o jeho nemoci, hříchu? Proč lidi nevedeme k pokání z jejich mrtvých skutků? Není to sobecké a pokrytecké? Ta jejich nemoc je sice smrtelná, ale léčitelná. Každý člověk zhřešil, žije si podle své vůle a jeho cesta je lemována svévolí, zlem a skutky vzpoury vůči Bohu. Hříšník tuto cestu potřebuje opustit, obrátit se a činit pokání. Ano, je to bolestivé a stojí to člověka vše. Člověk musí zapřít sám sebe, vzít kříž a následovat svého Vykupitele. Proč už se o tom nemluví? Vždyť výsledkem je radost, smíření s Bohem a věčný život!

Myslím, že hlavním důvodem je to, že sami nežijeme to, co bychom měli hlásat. Možná máme i strach z odmítnutí a kritiky. Dále je to převrácený pohled na evangelizaci, která je měřena počtem obrácených a kdo by dnes chtěl být neúspěšným. Má otázka ovšem zní, „jak a k čemu obrácených“? K našemu životnímu stylu, učení nebo světovému názoru? Nebo jde o nájem otroků k realizaci vizí našich vůdců? Pokud nezvěstujeme pokání, pak to rozhodně není obrácení ke Kristu.

V čem se tedy liší evangelium první církve od evangelia současnosti?

První církev volala hříšníky k pokání. Dnešní církev volá klenty k zlepšení kvality života.
První církev volala k zapření sebe sama. Dnešní volá k rozvinutí svých schopností a úspěšnému životu.
První církev uctívala Krista, ta dnešní často uctívá růst.
První církev volala k následování Krista. Ta dnešní vede často k následování vizí svých vůdců.
První církev byla oddělena od světa. Ta dnešní chce svět přetvářet a měnit.
První církev volala k obecenství. Dnešní církev vede k začlenění člověka do systému.

Jinými slovy křesťan první církve zde byl pouze poutníkem, hostem, který vše trpělivě snášel a svým životem i slovy volal k následování. Nezajímal se příliš o politiku, a proto byl schopen se podřídit každému zřízení a bylo-li třeba, postavil se na obranu víry třeba až za cenu svého života. Dnešní křesťan je zabydlen zde, na zemi. Věří v pokrok a chce zemi pozvedat a měnit. Vládcům se nepodřizuje, ale poučuje je. Evangelium je mu politickým programem, který aktivně vnáší do společnosti.

První křesťani s radostí přihlíželi, když přicházeli o majetek. Dnešní křesťani vytvářejí lobby za navrácení svého, obávám se, že často i fiktivního majetku.
První křesťani byli pronásledování, zostuzování a pomlouváni. Dnešní křesťani se v médiích sami vychvalují a mluví o své společenské nenahraditelnosti.
Dříve se pravost víry projevila ve zkouškách a posvěcení. Dnes se pravost víry měří často až esoterickými prožitky.
První církev očekávala příchod Krista, soud a vzkříšení z mrtvých. Dnešní církev očekává probuzení, vliv na společnosti a převzetí politické moci.

I když jistě nelze paušalizovat a brány pekelné církev nepřemohou, zdá se, že za nějaký čas budou církve plné lidí, kteří budou věřit a žít úplně jinak, než bibličtí křesťani. Budou schopní, vlivní, úspěšní… zřejmě mladí, s vizí. Budou cílevědomí a budou realizovat vizi svého pastora. Budou mít vliv v médiích ad. Ale budou tito lidé opravdu znovuzrozeni z vody a z Ducha, kteří ponesou svůj kříž a následovat Beránka kamkoliv půjde? Rozumějte, nevolám po neúspěchu, poraženosti a jakémusi kvazikřesťanskému outsiderství. Sám si vážím vzdělání, dovedností, znalostí a schopností. Důležité ovšem bude, zda jsou cílem a jak s nimi bude naloženo.

A tak, čekáš, milý křesťane svého Pána, nové nebe a novou Zemi nebo je tvým cílem život tady a teď, zabydlel jsi se zde a je to místo tvé kariéry a rozvoje tvých schopností? Už ti někdo řekl, že jsi úplná nula a nenapravitelný hříšník a že vše, co máš, jsi dostal. Že tvé schopnosti bez tvého zlomeného srdce jsou pro Boha nepoužitelné? Že ve světě budeš mít soužení. Už ti někdo řekl, že pokud tě lidé chválí a dobře o tobě mluví, pak běda tobě? Víš o tom, že máš mít druhého za důstojnějšího sebe a že se nemáš nechat ovládat ctižádostí. Víš o tom, že tvůj Pán je žárlivě milující a že si nárokuje nejen část tvého výdělku, ale veškerý tvůj čas, veškeré tvé finance, ano, i tvé zaměstnání, službu a v neposlední řadě celou tvojí rodinu?

Už ti někdo řekl, že příjemné pocity při muzice a skákání nemusí být z Ducha svatého? Pohorší tě, když si Bůh bude nárokovat i způsob tvého oblečení nebo je pro tebe, milý postmoderní kazateli, vytahané tričko s rukou v kapse svatá uniforma přátelského evangelia? Už jsi svůj slovník sterilizoval od slov hřích, kříž, pokání, zapření, poslušnost… abys náhodou nepřišel o posluchače? Trávíš čas na Písmem nebo nad vůdcovskými manuály zbohatlých amerických manažerů takykřesťanů?

Tnto článek jistě není o všech, kéž by ani o většině dnešních církví. Po celém světě můžeme vidět zástupy věrných křesťanů. Mluví ale o reálném a hrozícím trendu. Obávám se, že až se církve budou plnit ctižádostivými lidmi, ulovenými na moderní aktivity nebo okultismus v křesťanském rouchu, budou mnozí mluvit o Probuzení poslední doby.

	Hledej
	Je a svátek má Marek. Vytvoření registrace