Pán Bůh a ani já přece nenutíme nikoho, aby si našel partnera stejného pohlaví. Byl by to stejný nesmysl jako ty hloupé pokusy léčit homosexualitu. Jsem kdykoli připraven k věcné a kultivované debatě nad Písmem a tradicí. Rovnou ale přiznávám, že zrovnoprávnění homosexuálních svazků s heterosexuálními (myslím to žehnání) je v přímém rozporu s tradicí Východu i Západu. Není podle mě v rozporu s Písmem samotným, ale my dva uznáváme smysl a hodnotu tradice a ne kulatý čtverec zvaný sola scriptura. Současně ti ale kdykoli doložím z Písma i tradice, že otrokářství není hřích. Východ i Západ v této otázce hodně pozdě pochopili, že se věc má jinak.

O té pasáži, kterou uvádíš, jsme se už bavili. Znovu uznávám, že výklad v Církvi je drtivou většinou totožný s tvým (katolíci i pravoslavní jsou tu na jedné lodi). Často tu mluvíme o tradici. Obvykle ve vztahu k minulosti, kdy nám umožňuje vůbec být křesťany, mít kontinuitu s apoštoly. Jenže tradice má smysl i do budoucnosti, kdy nám umožňuje nově interpretovat Evangelium a odpovídat na výzvy, o kterých se křesťanům v prvním století ani nezdálo (co myslíš, že Pavel věděl o klonování?:-) ). Existuje obrovský seznam příkladů, kdy se tato moc tradice projevila. Podívej se třeba na novou interpretaci starého "mimo církev není spása" na 2. vatikánském koncilu. Dalšími příklady může být změna postoje k otrokářství (jen tak mimochodem, máš ponětí o tom, co otcové říkali o sexuálním vztahu s otroky bez rozdílu pohlaví, tj. i muž+muž?), volebnímu právu žen atd. I ikony byly zavedeny poněkud později a v ŘKC byly mnohem později zavedeny sochy a to navzdory usnesení 7. všeobecného koncilu.