Grano Salis - Svoboda nebo otroctví

    Přiletěl se zpátky podívat hned na konci listopadu a užíval si tu atmosféru plných náměstí. Lidé se na sebe smáli, zdravili se, povídali o všem možném. Když zjistili, že se právě vrátil ze Švýcarska, kde prožil poslední léta, okamžitě se s ním pustili do hovoru. Vyzvídali, jaké to bylo a hlavně: Jestli se teda už konečně vrátí zpátky domů když předtím utekl.

    Přijel ještě několikrát a z počátku o návratu vážně uvažoval, navštívil pár starých kamarádů a jednu se zastavil i u Pepy. Seděli v obýváku a povídali si o nastalé svobodě.

    "Jak si vlastně užíváte tu svobodu?" zeptal se.

    "To je úplně nepředstavitelný, jakou my teď máme svobodu, tomu ani vy tam na západě nemůžete rozumět." začal Pepa. "Máme úplnou svobodu ve všem, můžeme se dělat úplně co chceme. Máme naprostou svobodu. Můžeme lhát, krást, podvádět, uplácet, tunelovat firmy, spát s kým chceme, prodávat drogy, do politiky, ekonomiky i soudnictví může každý i bez vzdělání, bydlení nám platí někdo jiný, ani v krámě nemusíme platit, když nechceme."

    Zděsil se, zalapal po dechu a vytřeštil oči. "Tomuhle říkáte svoboda? To přece není svoboda, ale zločinnost. "

    "Nene, to je jediná pravá svoboda. Zrušili jsme všechny zákony, zhasli, takže teď má každý skutečnou svobodu. Může si volit úplně volně co chce, dobro nebo zlo. Jak bys chtěl jinak udělat svobodu?"

    "No, my tam u nás máme zákony a podle těch se musíme chovat. Taky máme policii, soudy a věznice. A taky skoro všichni lidi jsou slušně vychovaní a mají svědomí a ani by je nenapadlo krást a podvádět, takže vůbec nekradou." namítnul teď už nesměle, trochu znejistěn zda když utekl, dostal se do opravdové svobody.

    "Ale to není žádná svoboda." řekl rezolutně Pepa. " Svobodu buď máš, nebo nemáš. Kdyby sis nemohl svobodně vybírat dobro a zlo, tak bys přece vůbec nemohl milovat a nemohl bys být odpovědný za svoje činy."

    To ho zmátlo, na to už opravdu nevěděl, co odpovědět.

*****

    Ve svém posledním článku Svoboda nebo bezbožnost jsem podrobně vysvětloval jakou svobodu mají křesťané od Boha a jakou svobodu zcela jistě nedostali a nemají. V poslední době ale opět narážím na oka a jeho příspěvky, které mě fakt dostávají.

    Ten, kdo má skutečně svobodu, musí volit mezi dobrem a zlem. Jen v této svobodě má člověk možnost projevovat Bohu svou lásku.

    Opravdu se mi nechce věřit, že by někdo myslel takový nesmysl vážně, a zvláště člověk s mnoha životními zkušenostmi, ale zřejmě ano.

    Tak bych se vás rád zeptal: Máte to také tak, jako oko? Skutečná svoboda pro vás znamená volbu mezi dobrem a zlem? Pokud byste neměli možnost volit mezi dobrem a zlem, přestali byste mít možnost projevovat Bohu lásku, přestali byste mít svobodu?

    Já osobně na tohle téma odpovídám celou dobu: Kdyby neexistovalo zlo a možnost volby zla, nemám vůbec žádný problém se svobodou. Budu stejně svobodný a nic mi nebude ani trochu scházet. I bez možnosti volit zlo si dokážu představit mnoho a mnoho způsobů, jakými bych mohl Bohu či lidem okolo projevovat lásku. Zlo a hřích a ani jejich "možnost" ke svobodě nepotřebuji. Nejsou pro mne ve svobodě k ničemu užitečné, nejsou pro moji svobodu potřeba.

    Svoboda, otroctví, hřích a učení písma.

    Jak je to tedy skutečně se svobodou, dobrem a zlem, čistotou a hříchem? Může mít člověk svobodu volit si zlo a hřešit? Je volba mezi dobrem a zlem opravdová svoboda?

    Pokud jde o křesťanské učení, tak to nás v této věci nenechává na pochybách:

    Jan 8: Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete–li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní. Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nemá ve vás místo. Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli u [vašeho] otce.“

    Římanům 6: Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti, ani hříchu nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako živi z mrtvých, a své údy vydejde Bohu za nástroje spravedlnosti. Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

    Co tedy? Zhřešme, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti? Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste sse ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni. Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti.

    Učení Ježíše ani apoštolovů je v této věci jednoznačné a bez jakýchkoliv pochyb: Ve volbě zla, ve volbě hříchu neexistuje žádná svoboda. Volba hříchu je opak skutečné svobody, volba zla vede k otroctví hříchu. Většinou velmi rychle.

    Svoboda, otroctví, hřích a realita života

    Učení písma v této věci odpovídají naprosto všechny moje osobní životní zkušenosti i zkušenosti práce s mnoha lidmi. Představa, že člověk má svobodu ve hříchu je jeden z nejkvalitnějších způsobů likvidace života lidí.

    Například člověk, který kouří, má často představu, že se rozhoduje svobodně, že má kouření pod kontrolou. Vlastně když cigareta chytá člověka ve dvanácti-třinácti na své otroctví, jedno z hlavních lákadel je právě představa "svobody" kterou mají dospělí.

    Stejnou iluzi opravdové svobody zvládne Hřích vyvolat u alkoholu, drog, automatů, bezdomovectví, cizoložství, smilstva a mnoha dalších věcí. Ale realita života svědčí naprosto jasně a shodně s písmem: tam, kde člověk volí hřích, není žádná skutečná svoboda. Naopak, tam svoboda končí a začíná dost kruté otroctví.

    Pokud si člověk připadá že volí svobodně jestli bude nebo nebude hřešit, nachází se v dost těžké situaci, těžké životní iluzi: Žije totiž v otroctví hříchu, který ho oklamal svou falešnou náhražkou "svobody".

    Je volba mezi dobrem a zlem nutná ke svobodě nebo dokonce k lásce?

    Když chci projevit lásku svojí ženě, stačí mi k tomu trochu času a lahvinka bílého. Není k tomu potřeba ani kousek volby zla, abych jí projevil lásku. Dokonce k tomu není potřeba ani kousek dobrého skutku.

    Když chci projevit lásku svým dětem, stačí k tomu kousek času a třeba fotbalový míč, stavebnice nebo auto a trocha peněz (což je opět trocha času). Není k tomu potřeba volba zla ani žádný dobrý skutek.

    Když chci projevit lásku Bohu, stačí mi k tomu trocha času. Ani tu lahvinku bílého nepotřebuju, ani fotbalový míč nebo kufr s nářadím. Ani volbu zla k tomu nepotřebuju.

    "Svobodná" volba mezi dobrem a zlem, mezi hříchem a svobodou by mi v projevení lásky nejspíš překážela.

    Když si třeba představím, že bych se zcela svobodně rozhodoval mezi milenkou a manželkou a ze vší své síly bych se teda rozhodnul pro manželku, pro to moje dobro, koupil lahvinku bílého a měl s ní sedět a projevit jí lásku, tak bych to asi nedokázal. Ani ta radost z té "dobré" volby by mi v tu chvíli moc nepomohla. Z takové "svobodné" volby by nevyšel projev lásky, ale nějaký paskvil. V celém projevení lásky by byla pachuť, která by ten projev lásky docela zlikvidovala.

    Přesto se takto lidé snaží žít s Bohem a když se hrdinně a ze vší síly rozhodnou místo hříchu pro dobro, statečně s tím svým rozhodnutím předstoupí před Boha a snaží se mu vyjádřit lásku a získat nějakou odměnu za své rozhodnutí. Léta jsem tak žil také.

    Ale tohle nemá nic společného s křesťanstvím: To je způsob života prokletí z hříchu v ráji, způsob, kdy člověk jí ze stromu poznání dobrého a zlého. V takovém způsobu chování a prožívání není život, ale smrt.

    Skutečná svoboda a život v Kristu Ježíši

    Skutečná svoboda nepotřebuje volbu mezi dobrem a zlem. Pokud člověk nevolí zlo a nedostane se do otroctví hříchu, má ještě nepřeberně možností, které může svobodně volit. Proto také přišel Ježíš, aby nás z prokletí ovoce stromu života vysvobodil, vykoupil.

    V Ježíši Kristu je vykoupení z otroctví hříchu do svobody. To znamená, že v Ježíši není hřích a volba hříchu ke svobodě potřeba. Ježíšova svoboda se obejde bez hříchu. V Ježíši je možné milovat a projevovat Bohu lásku bez možnosti hříchu či možnosti volby hříchu.

    Skutečná svoboda v Kristu není vybírat si dobro a zlo, ale svoboda v Kristu je vysvobození z otroctví hříchu a strachu. Poslechněme si svědectví evangelia k příchodu Ježíše:

    Matouš, 1:Muž Marie, Josef, byl spravedlivý a nechtěl Marii vystavit hanbě; rozhodl se propustit ji potají. Když to rozvážil, hle, Pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš (Hebrejské jméno Jehošua, ř. Iésús se odvozuje od kořene j–š–` = „vysvobodit“), neboť on vysvobodí svůj lid z jejich hříchů.“

    Lukáš, 1: Zachariáš, otec Jana, byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil: „Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid (ř.: učinil vykoupení svému lidu) vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, aby učinil milosrdenství s našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou našich nepřátel mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny naše dny. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro hlubiny milosrdenství našeho Boha, v nichž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“

    To je i moje svoboda, "že mi Bůh dal, abych vysvobozen z rukou mých nepřátel beze strachu sloužil Bohu ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny moje dny." Nepotřebuju jinou svobodu a tahle svoboda mi stačí, dává mi smysl žít, smysl procházet těžkostmi, dává mi smysl odpouštět a žít pro druhé lidi, dává smysl i milovat.

    "Svoboda" hřešit a volit zlo nic z toho neumí. Ani když jí člověk nepodlehne.


    ******

    Jak to máte se svobodou a volbou hříchu vy?

    Že lidé žijící pod Zákonem či skutkařským nevangeliem, bez milosti v Ježíši Kristu, spatřují život a svobodu ve volbě dobra nebo zla je jenom logické. Jedno, jestli člověk žije v nevangeliu dne sedmého či osmého. Nedávno jsem tu ale četl vyjádření člověka, kterého považuju za křesťana a který napsal, že "nyní mohu zcela svobodně hřešit a nést za to své důsledky".

    To mne fakt dostalo. Máte to také tak, že můžete zcela svobodně hřešit a nést za to své důsledky, i když jste vydali život Bohu? Nebo vám v hřešení brání Boží milost? Nebo vám brání to, že jste Bohu život vydali? Nebo vám brání dobrá výchova, svědomí, ohled na lidi okolo sebe? Nebo vám brání alespoň to, že Bůh hřešení zakázal?

    Jak rozumíte svobodě?

    Potřebujete ke své svobodě hřích, volbu zla, nebo se dokážete bez hříchu a zla obejít a pořád máte dokonalou ničím nerušenou svobodu? Spatřujete ve volbě hříchu a zla svobodu, nebo tomu rozumíte stejně jako Ježíš či Pavel že volba hříchu není svoboda, ale vede do otroctví?

    Potřebujete k tomu, abyste mohli projevit lásku Bohu "možnost volit dobro a zlo", nebo si dokážete představit, že byste lásku Bohu mohli projevit bez možnosti volit zlo a hřích a stačilo by vám k tomu jen dobro?

    Kdyby na světě nebylo zlo a hřích, byli byste stejně svobodní jako teď, nebo by v tu chvíli byla vaše svoboda těžce omezena a stali byste se otroky dobra bez možnosti volby a to by pro vás a vaši svobodu bylo nepřípustné?

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace