Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marek.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16654, komentáře < 7 dní: 169, komentářů celkem: 429695, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 540 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Syntezator
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116579118
přístupů od 17. 10. 2001

Z internetu: Vážená redakcia.
Vloženo Pondělí, 04. duben 2011 @ 18:37:34 CEST Vložil: Olda

Společnost poslal milans

   Istý muž si kúpil v bufete párky a odniesol si ich ku stolíku. Ako si ich naň kládol uvedomil si, že si chcel kúpiť ešte i niečo na pitie. Vrátil sa teda po nápoj. Ako však ide nazad ku stolíku vidí, že pri ňom sedí inteligentne vyzerajúci a dobre oblečený bradatý pán a konzumuje jeho párky. Muž prišiel ku stolíku, nič nepovedal, sadol si, vzal si druhú, zvyšnú párku a začal jesť. Bradáč sa chvíľu naňho pozeral, ale ani on nič nepovedal a tak spolu mlčky jedli.


   Keď bradatý pán dojedol, odišiel. Muž dojedol svoju párku, dopil pohár, vstal a mimovoľne sa pozrel na vedľajší stolík a čo nevidí? Boli na ňom jeho vlastné, nedotknuté párky.

   Poučenie: Ak sme presvedčení o tom, že niekomu prejavujeme milosrdenstvo a láskavosť, môže to byť niekedy úplne inak. Tá láskavosť a to milosrdenstvo môže byť preukazované nám samotným.

   V niektorých krajinách s budhistickou tradíciou je zvykom, že muži strávia určitú časť svojho života ako mnísi. V tomto období svojho života, podľa osobnej voľby môže ísť aj o niekoľko rokov, je celým majetkom dotyčného iba jeho odev, ktorý má na sebe a miska, do ktorej mu ľudia dávajú potravu na každodenné prežitie.

   Ráno zvyknú stáť mnísi pri ceste a čakať na potravu, ktorú im ľudia podarujú, aby sa v ten deň stala ich obživou. Najzaujímavejšie na celej veci však je, že pri darovaní daru mníchom neďakujú oni ale tí, ktorí ich obdarovávajú. Neďakuje teda prijímateľ, ale darca. Ďakuje za to, že smel a mohol darovať.

   Poučenie: Ak darujeme niečo iným, v skutočnosti tým obdarúvame sami seba, za čo by sme tým iným mali byť vďační.

   Vysvetlenie: Jedine to, čo sme dokázali nezištne darovať druhým zostane našim trvalým majetkom, kým o všetko to, čo sme si ponechali sami pre seba aj tak jedného dňa prídeme.

   Darom však nemusí byť vždy iba dar hmotný. Môže to byť i dobrosrdečnosť, láskavosť, úsmev, alebo prejavenie úcty či ohľadu k druhým ľuďom.

   Ak totiž takýmto spôsobom nezištne dávame, svoje bohatstvo si zhromažďujeme tam, kde „hrdza neničí, moľ nerozožiera a zlodej nekradne“. Tam, kde jedného dňa všetci aj tak odídeme. No a tam potom nájdeme všetky činy nami prejaveného, nezištného dobra k iným ako bankový vklad na účet našej vlastnej osoby. Len človek, ktorý prejavuje dobro, ktorý dáva dobro iným je skutočne bohatý! Bohatý pravým a nepominuteľným spôsobom!

   Cudzo znejú tieto slová v našom svete. Cudzo znejú tieto slová vo svete, kde každý zhŕňa iba sám pre seba a stredobodom všetkých snáh je iba prospech vlastného ja. A ešte snáď prospech ľudí, s nami osobne úzko spriaznenými.

   Cudzo znejú slová o nezištnom dávaní ľuďom majetným a ľuďom dobre zabezpečeným všetkými hmotnými vecami. Oni sú však v skutočnosti žobrákmi a chudákmi, pretože všetko, čo majú a čo neraz nadobudli na úkor iných, všetko toto budú musieť jedného dňa zanechať tu a odísť tam, kde si prezieravo nenazhromaždili žiaden kapitál. Tam sa potom ocitnú s úplne „prázdnymi vreckami“ a teda naozaj ako najposlednejší chudáci a žobráci. Tam sa zrazu z tých prvých stanú poslední!

   A zase naopak, z tých posledných a bláznov, ktorí v tomto sebeckom a materialistickom svete nepochopiteľným spôsobom uprednostňovali hodnoty dobra a úcty k ľuďom, z týchto sa tam stanú prví. Lebo tam platia iné hodnoty a iná „mena“!

    Ak teda budeme v našom živote nezištne prejavovať úctu, dobro, milosrdenstvo a láskavosť voči druhým pamätajme, že v skutočnosti je všetko inak. V skutočnosti bude napokon táto úcta, dobro, milosrdenstvo a láskavosť prejavená  nám samotným.

   A ak budeme mať niekedy pocit, že obdarovávame iných  a pomáhame im, v skutočnosti sme tým obdarovávaní iba my samotní a je tým pomáhané práve nám. Všetko je totiž úplne inak, ako sa zdá nášmu, hmotou obmedzenému vnímaniu tu na zemi.

M.Š. Slovenské občianske združenie pre posilňovanie mravov a ľudskosti
http://www.pre-ludskost.sk/

"Vážená redakcia." | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Vážená redakcia. (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Úterý, 05. duben 2011 @ 08:55:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ráno zvyknú stáť mnísi pri ceste a čakať na potravu, ktorú im ľudia podarujú, aby sa v ten deň stala ich obživou. Najzaujímavejšie na celej veci však je, že pri darovaní daru mníchom neďakujú oni ale tí, ktorí ich obdarovávajú. Neďakuje teda prijímateľ, ale darca. Ďakuje za to, že smel a mohol darovať.

Krásná ukázka manipulace náboženstvím. Kdo je víc? Ten, kdo sedí za stolem, anebo ten, kdo obsluhuje?
Lidem, kteří mnohdy nemají ani základní vzdělání, je vštěpováno, že mniši jsou něco víc, než obyčejí lidé, bez kterých by ale mniši pochcípali hlady. Vřele doporučuji přečíst knihu Ostrov tisíce drahokamů, kde je popisována cejlonská společnost 50-tých let minulého století. Kdo zná z vlastní zkušenosti aroganci, tak příznačnou pro mnichy, faráře a jiné "duchovní" na plný úvazek, uvidí, že to není jen česká či evropská společenská svéráznost.
Mimochodem země, kde mladí muží v produktivním věku promrhávají cené roky života v chrámech lži (Barma, Laos, Kambodža apod.) patří mimo proturisticky orientovaného Thajska na pomyslný ekonomický ocas regionu.
Buddhismus stále čeká na nějakého svého Josefa II, který by přivedl do praxe pavlovské "kdo nechce pracovat, ať nejí" a vysvětlil lidem, kteří vytvářejí hodnoty, že ti, kteří žijí z plodů jejich práce, jim neprokazují milosrdenství, že je přijímají, ale že se jedná o vykutálené filuty, kteří si našli krásně nenapadnutelné náboženské zdůvodnění pro svojí bezpracnou obživu. A jen tak naokraj, místní ekonomice by vyloženě prospělo, kdyby tato praxe vyvanula, neboť by se citelně zvýšilo množství lidské práce, které by bylo lze použít nejen na zajištění potřeb společnosti, ale i na nějaký ten rozvoj a růst.
Vždyť se podívejme např. na Jižní Koreu. před 50-ti roky to byla válkou zničená země, Barma nikoliv. V Barmě vládne vojenská junta podporující buddhismus a utlačující křesťanské menšiny a Barma je i po 50ti letech ekonomicky ve sračkách. V Koreji buddhismus vyčichá, a lidé se postupně obracejí k živému křesťanství. Ovoce? Korea urazila za poslední desítky let obrovskou dráhu, po Japonsku je nejvyspělejší zemí regionu.



Re: Re: Vážená redakcia. (Skóre: 1)
Vložil: fallkniven_f1 v Úterý, 05. duben 2011 @ 09:31:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Problém je ten, že bohužel často nejí i ten co by pracovat chtěl a pracoval by rád, protože práce prostě není. Není to tak jednoduché říct - kdo nechce pracovat ať nejí. V zásadě s tím souhlasím, ale něco jiného je to tady v ČR a něco jiného v Subsaharské africe a něco jiného třeba v KimČongIlově Korei (tam není ani ti co dřou jako koně)


]


Re: Re: Re: Vážená redakcia. (Skóre: 1)
Vložil: fallkniven_f1 v Úterý, 05. duben 2011 @ 09:33:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
to co jsme napsal ale nesouvisí s mnichy ať už budhistickými, lamaistyckými, nebo evropskými ..., to platilo pro normální "občanskou" část populace


]


Re: Vážená redakcia. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Úterý, 05. duben 2011 @ 09:43:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Párky nemají chybu. :o))))))))) velice poučný příběh. Podobný přístup k milosrdenství má i Vyvolený národ, milosrdným skutkům říkají micvah a jsou vděční Bohu i těm kterým je mohou prokázat. Žebrák kterému v jazyce jidiš říkají šnorer byl odjakživa považován za nejváženější a nejdůležitější osobu hned po rabínovi. Někteří toho také dovedli zneužívat a byli drzí, vyprávějí se o tom anekdoty. Jak třeba nějaký bohatý továrník povýšeně řekl šnorerovi že s penězi na ulici zásadně nemanipuluje a on mu neméně povýšeně odpověděl jestli si snad myslí že si kvůli němu má pronajímat kancelář.
Drzý žebrák který si zdánlivě nezaslouží almužnu je pro nás možná ještě cennější než pokorný. Vzhledem k tomu že nám Bůh měří stejným metrem jakým my měříme druhým a dává nám i to co nezasloužíme a přes naše drzosti a jiné hříchy. Je to dobrá příležitost si na ně vzpomenout.




Re: Re: Vážená redakcia. (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Úterý, 05. duben 2011 @ 10:00:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Drzost se vyplácí! A tudíž být drzý je logické a správné!
Přesně touto řečí k nám mluví svět.
Budeme solí, budeme-li stejní jako svět?

Moct vykonávat dobro je úžasné, ale je nutno pečlivě rozvážit komu dobro prokázat!
A to ze dvou důvodů.
1) Kdo činí dobře čortu, nečiní dobře. Čort se mu peklem odmění, případně z poskytnutého dobra vyroste, a pak bude škodit např. dětam toho, kdo mu prvně poskytnul dobro. Nevděk světem vládne, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. A z toho plyne, že než člověk dobro prokáže, měl by si rozmyslet, zda-li má dost sil ustát následný "spravedlivý" trest. Typický příklad je, podržím-li neschopného kolegu, on se po čase stane mým vedoucím, stáhne oddělení ke dnu a výpověď dostaneme všichni. To není dobře, bylo by bývalo lepší jej schodit a zachránít místo jeho chvilkové bídné existence ta pracovní místa.

2) Nejsme Bůh a naše zdroje jsou omezené. Nemůžeme dávat každému, na koho se podíváme. To bysme za chvíli museli sami žádat   o dotace z EU. Všichni nemohou být buddhističtí mniši či přidrzlí schneureři, kdo by to živil? Je nutno postupovat v souladu s evangelii, pomáhat najme bližním a rodině víry, a řídit se klíčem hřiven, tj. pomoct primárně tomu, kdo tu pomoc nejlépe využije (=tedy nikoliv tomu, kdo ji nejvíce potřebuje!!!!). Účelem pomoci je, postavit dotyčného na vlastní nohy a ne jej udržovt ve stavu permanentní závislosti na ostatních.

------

Mimochodem příběh s párky ukazuje, jak snadno mohou lidé přijít k nedorozumění, když spolu nekomunikují. Komunikace, otevřená komunikace včas je základ. Je lepší si připadat chvíli mírně trapně, než hodně trapně o chvíli později.


]


Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy