Grano Salis - Co to znamená „být v Kristu“?

Již mnohokrát jsme mohli tady číst od autorů mnoha článků, o čem nám vlastně hovoří list apoštola Pavla do Říma.

První tři kapitoly listu nám říkají, že naše jednání je špatné a pátá až osmá kapitola nám ukazují proč. Neboť hřešíme proto, že jsme hříšníci. Kdokoliv se domnívá, že hříšníci jsme proto, že hřešíme, nepochopil ještě základní učení Písem.

Co bychom měli dělat, když zjistíme, že hřešíme proto, že je špatná naše osobnost? V této záležitostí je Boží slovo jednoznačné, kdo hřeší, ten musí zemřít. „Mzdou hříchu je smrt“. Řím. 6,7: „Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu.“ A právě proto jediným způsobem jak naložit s hřešícím člověkem, je zabit jej. Tady se dosud pohybujeme v oblasti světa, toto se týká všech lidí celého světa a všech dob. Žel většina lidí světa neví, proč musí zemřít, co je ale smutnější, neví to ani mnoho křesťanů.

Kolik z vás ví, že toto není všechno, ale pouze úvod křesťanova života?

Spolu se smrtí potřebujeme nový život, když zemřeme, vše končí, a jestliže chceme před Bohem začít znovu, potřebujeme nový život. Proto musíme nejen zemřít, ale také být vzkříšení. Ovšem toto není vše, nestačí nám pouze vzkříšení a nový život, potřebujeme ještě nové postavení.

Dokud žijeme v hříchu a těle, rovná se naše postavení životu ve smrti, nemáme přístup k Bohu a veškeré naše i to nejusilovnější snažení nám nic před Bohem nemůže přinést. Jsme otroky smrti a hříchu a jako takoví nemůžeme nic učinit pro Boha a naše činy nemají žádnou odměnu v nebi. Budou spáleny ohněm a nic po nich nezbude.

A právě pro tuto naší neschopnost Bohu cokoliv dát, nebo cokoliv pro něho vykonat, vyřešil náš odvěký problém tím, že nás, křesťany, které nejdříve vyvolil a pak povolal, přenáší z našeho starého postavení v hříchu a smrti, do nového postavení v nebi, abychom mohli žít před ním. A tak od okamžiku, kdy máme nové postavení, už nemáme nic společného se starým postavením. Prostě a jednoduše řečeno, jako hříšníci máme tři velké potřeby; smrt, vykoupení a nanebevstoupení. S naší smrti, vzkříšením a nanebevstoupením končí vše, co máme v Adamovi a můžeme začít znovu.

Před každým člověkem stojí závažná otázka a velký problém. Jak může zemřít, být vzkříšen a vstoupit na nebe? Tady nám nezbývá, než si odpovědět, že kromě smrti, nemáme nad dalšími dvěma problémy žádnou moc. Jsou pro nás nepřekonatelnou překážkou.

Šťastný je ten člověk, který uvěří Bohu a pochopí, že co není v lidské moci, to uskutečnil Bůh v Kristu. On nás spojil s Kristem. 1 Kor. 1,30: „Vy však jste z něho v Kristu Ježíši.“ Komu tato slova adresoval apoštol Pavel? Tělesným křesťanům v Korintu. Bůh nás skrze své dílo napojil na Krista. V okamžiku, kdy nás Bůh vloží do Krista Ježíše, Kristovy zkušeností se stávají našimi zkušenostmi.

Je to podobné, jako když vložíte svou fotografii do knihy, a tu knihu potom někdo spálí, uvědomte si, že tato vaše fotografie shoří také. Podobným způsobem nás Bůh vložil do Krista. Jakmile Kristus zemřel na kříži, zemřeli jsme také. Jakmile byl Kristus vzkříšen, byli jsme také vzkříšeni. A jakmile byl vzat na nebesa, byli jsme spolu s ním vzati na nebesa. Naše společenství ve smrti, vzkříšení a nanebevstoupení s Kristem nejsou něčím, co jsme provedli my, ale něčím, co Bůh dokonal v Kristu. A tak když nás Bůh vložil do Krista, učinil z nás účastníky Kristových zkušeností.

Dokud se vidíme odděleně od Krista, nezemřeli jsme, nebyli jsme vzkříšení a ani jsme nevstoupili na nebesa. Ale kdokoliv se vidí v Kristu, nemůže než říkat: „Chvála Pánu, zemřel jsem, byl jsem vzkříšen a vstoupil spolu s Kristem na nebesa.“ Toto je první součást Božího dědictví, které jsme v Kristu obdrželi.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace