Naléhavé povolání

… běda  mně,  kdybych  nekázal [evangelium]  (1. Korintským 9,16).

Dejme si pozor, abychom se nebránili slyšet Boží povolání. Každý spasený člověk  je povolán, aby o svém spasení vydával  svědectví.  To však není totéž co povolání kázat evangelium. Při kázání můžeme použít spasení jako ilustraci. Pavel v tomto verši mluví o palčivé bolesti, kterou v něm působilo mocné povolání ke kázaní evangelia. Slova, kterými Pavel vyjádřil svoje  povolání kázat evangelium, nejsou  adresovaná lidem, které Bůh volá ke spasení.

Neexistuje nic snazšího než být spasen, protože to je výlučně Boží svrchované dílo – „obraťte se ke mně a dojdete spásy…“  (Izajáš  45,22). 

Náš Pán nikdy pro spasení nežádá totéž co pro učednictví. Jsme „odsouzeni“ ke spasení skrze Kristův kříž. Učednictví však v sobě má možnost volby –  „jde-li kdo…“ (Lukáš 14,26 kral.).

Pavlova slova souvisí s tím, že jako služebníků se nás Ježíš Kristus nikdy neptá na náš souhlas, zdá uděláme to, co nám  řekne, anebo jestli půjdeme, kam nás pošle.

Bůh z nás pro své potěšení činí chléb, který se láme, a víno, které se vylévá. Být „vyvoleným ke zvěstování evangelia“ 
znamená být schopen uslyšet Boží povolání (Římanům  1,1). 

Jakmile někdo zaslechne takové povolání, přinese mu to utrpení hodné jména Ježíše Krista. V tu chvíli musí jít stranou všechny ambice, každá žádost života, naše vlastní názory.

Zůstává  jediná věc –  „ …  vyvolený ke zvěstování evangelia  …“ Běda duši, která se rozhodne jít jinam, než kam ji volá Boží hlas. Pokud máte povolání kázat evangelium, dejte pozor na hlasy, které by vás od něj chtěly odvést.

– Oswald Chambers –
To nejlepší pro Jeho slávu