Když je psáno, že všechna provinění odpustil, tak to znamená že všechna, úplně všechna, odpustil.

Písmo znamená Bible, veškerá Bible je vdechnutá Bohem.

Nevím, co sem pleteš nějakou Dášenku.

Tímto tónem, pokud svá slova míníš vážně, nehodlám v diskusi pokračovat. Pokud se nepletu (nick Pastýř nechť promine;-), tak posměvačům svědectví vydávat nemáme.

přeci nejsme nesmrtelní a umíráme. Každý jednou ulehne a bude mrtev. Neumře navěky = nezemře věčnou smrtí, ale bude vzkříšen, tak tomuto verši rozumím. 

Bude žít, až ho Pán probudí ze spánku. Myslím si, že by nebyl žádný důvod té první smrti, měl-li by člověk hned znovu ožít. Vzkříšení nás všech se stane v jednom okamžiku, při návratu Ježíše na tuto zem. 

Jak poznalii někteří příslušníci Vyvoleného národa že Ježíš je slibovaný Mesiáš, přestože byl pravým opakem toho jak si vykládali všechny biblické zmínky o něm a proč uvěřily národy celého světa apoštolům kteří jim hlásali pravý opak všeho čemu do té doby věřili a měli naprosto převrácený žebříček hodnot, v době kdy ani Písmo ještě nebylo ? Takové věci se těžko chápou a vysvětlují. Prostě to funguje, s pomocí Ducha Svatého. Od počátku světa až k novému počátku.

myslím si, že vše, co je a co vidíme, tvoří Bůh. Je-li Bůh Tvůrcem všeho, pak i každého následujícího okamžiku. To ale zavání tím, že Bůh je Tvůrcem i zlých věcí, ale to jistě ne. Bůh stvořil člověka jako samostatně uvažující celek, který se může vzepřít řádu, který Bůh nastolil a nastavuje. Zasáhne-li pak člověk svým hříchem do struktury tohoto Božího řádu, může buď zemřít, nebo se nad ním Bůh slituje a zvolí komplikovanou cestu jeho záchrany. Hřích onoho člověka pak nezůstává v individuální rovině, ale Bůh jej nechá se šířit, nicméně jen do určité míry a jen proto, aby jednou mohl být opět zničen, člověk zachráněn a Bůh před vesmírem a lidmi, kteří mu přestali důvěřovat, obhájen. Jinak by Bůh Evu s Adamem hned zabil. To byla jedna cesta, ale Bůh zvolil naštěstí tu druhou, tu v který oba dostali novou šanci a spolu s nimi miliardy dalších lidí. Bůh, nechává-li hřích rozrůstat se, tedy svým způsobem sám tvoří realitu podle lidské svévole, pak On sám není tím, kdo je za to zlé zodpovědný, nýbrž člověk, nechat hřích rozrůstat je jediná možnost, chce-li Bůh hříšníka zachovat při životě. Druhá je smazat Zemi z vesmíru. 

Peklo a věčné utrpení na rozdíl od toho už žádné vyhlídky nenabízí a postrádá tedy naprosto jakýkoliv smysl. Nehledě na to, že již ne člověk, ale Bůh by byl zodpovědný za jejich věčné utrpení, protože On by vymýšlel i řídil průběh. Já nechápu vesmír jako něco, co Bůh zasadil do vyjetých kolejí a pak se od toho distancoval, ale tak, že Bůh je tím, kdo svým prstem hýbe planetami, aby se točily, a dává světlu zář, aby svítilo. Stejně tak život, aniž by Bůh byl nějakým způsobem přítomen, prostě není možný. Existuje-li v pekle věčný život v utrpení, pak je Bůh iniciátorem zla, ne člověk, ten si své peklo sám nestvořil.

Tento verš z Izajáše chápu tak, jak už jsem psal. Bůh činí zlo v tom smyslu, že ho doupouští, tedy sám vytváří realitu dalšího okamžiku, ačkoli hřích už je zakořeněn a šíří se jako nakažlivá nemoc, tedy tvoří zlo. Netvořil-li by tímto způsobem zlo, padlé anděly i lidi by musel hned zabít. Kdyby Bůh činil zlé a On by byl tvůrcem zla ve smyslu, jak mi to podáváš Ty, pak by veškeré naše zlo bylo z Boha a my bychom umírali, hladověli, trpěli na nemoci pro Boží rozmar. Byli bychom takovou nebeskou šachovnicí, s kterou si On hraje. Bohu dík, že to tak není. Že Bůh jedná zle je první z ďáblových klamů. Když totiž řekl Adamovi a Evě, že budou jako Bůh znát dobré a zlé, nemluví o tom, že Bůh to umí rozlišit, protože to člověk stvořený na Jeho obraz uměl samozřejmě taky, ale nařkl tím Boha, že jak dobře, tak i zle jedná. Znát = zakoušet, znát po chuti. Dokazuje to například první věta, kterou satan prohlásil. Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? On představoval Boha jako někoho, kdo stvořil krásné ovoce, člověka na něj stvořil závislého a pak jim zakázal ho jíst. Boha tyrana, Boha jednajícího zle. Jenže On zle nikdy nejedná a nejednal. On je naprostým světlem, dobrem.

Vůbec zde primárně o životní prostor nejde!!! Tato nacistická terminologie (neber to jako osobní útok) nemá s Božím vyhlazováním nic společného. To je jako kdybys dnes řekl, že v Číně žijí většinou buddhisté, proto je pojďme vyhladit! Ale to je nesmysl. Tehdejší Izrael měl stejnou roli jako křesťané dnes - být požehnáním a nést světu dobrou zprávu o Bohu. Šlo-li o vyhlazování, pak to bylo pro zrůdnosti, jichž se tyto národy dopouštěly a ničily tím životy druhým. Lebensraum zvrhlých národů, část Země, jež však patří Bohu, si také On může dát komu chce. Nejedná zle, tvoří zlo. 

Milý JMK, ty ses nějak odmlčel po mém barevném příkladu o výběru knih do Bible ;-)

Dlužíš mi odpověď na otázku, podle jakých kritérií byly knihy vybrány.

Tak, tak, drahý bratře, Kristus a Pravda není rozdvojen(a).

Války vymýšlí a činí člověk. K tomu, aby se však mohly odehrát, a aby vůbec čas mohl plynout, a aby se nepřítel vůbec mohl pohnout, je potřeba Božího dopuštění. Bůh to musí dovolit, aby se to mohlo stát. Protože jak jsem už psal, Bůh nestvořil nějakou izolovanou soustavu těles, která běží v ustálených řádech a Boha nepotřebuje. Bůh je ten, kdo zvedá mojí ruku, když si chci dát lžíci polévky do úst, a je i tím, kdo dovolí, abych ukradl v obchoďáku bonbon. Oboje skutečnosti musí učinit Bůh, protože samy se události neodehrávají, ale v druhém případě Bůh musel dovolit, aby se skutečnost odehrála pouze podle přání mých smyslů a tím abych porušil Jeho řád. Druhý případ je hřích. Protože cokoliv nepochází z Boha, je hřích. To, že Bůh hřích nepotrestá vždy smrtí, je jen proto, že za nás zemřel Jeho Syn. Bůh nevyhladí hřích hned jen proto, protože by s ním musel zahladit i hříšníka. Tedy Bůh dopouští zlo, aby hříšník mohl být zachráněn. Důvodem není to, že by se v tom Bůh vyžíval. Tedy v tomto smyslu Bůh stvořil naprosto vše kolem nás, ale nikoliv hřích, hřích - zlo, není z Boha, je to jen vzpoura v jeho království.

Existuje-li místo věčného utrpení, nejsou jeho tvůrci padlí andělé ani lidé. Protože jak dokazuji výše, Bůh by něco takového musel učinit sám. Neexistuje-li ve věčně trvajícím pekle možnost Božího odpuštění a milosti, pak postrádá jakýkoliv smysl. Nabídka milosti v peklu pozemském má zato smysl obrovský.

O jaké svobodě je řeč? Řekl-li Bůh, žij se mnou, nebo se věčně muč, co je to za laskavou nabídku?! To není nabídka, to je příkaz a o žádné lásce nemůže být řeč. Jako kdybych řekl: vynes koš, nebo ti useknu obě ruce, vydloubám oči a pak ti budu hřebíkem šťourat v uchu. Bůh říká něco zcela jiného! On dokonce ani neříká miluj mě, nebo tě zabiju. Ale nebudeš-li mě milovat, zabiješ se sám, protože tvá existence je na mé přítomnosti závislá. 

I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! - on lhal, a Tobě mám věřit?

Otázka bytí a nebytí je to, co učí Bible. Nebytí je ale neexistence, ne věčné utrpení.

My nevíme, jaký má plán s námi, ale jeho plán se zavrženými je zřejmý, vrátí se do země, ze které povstali. 

Celý život je o přijímání a odevzdávání a dech je toho nádherným obrazem. Nebudeš-li se nadechovat, zemřeš, podobně jako nebudeš-li vydechovat. Člověk přijímá a odevzdává život, jenž dostává od Boha. Každý nádech je nový Boží polibek (viz Adam), člověk tedy pro svou existenci nutně potřebuje čerpat z Boží lásky, ale i tu lásku odevzdávat. Je-li odpojen od zdroje této čiré lásky, nemá možnost tuto lásku rozdávat a už není ničím, bez této duchovní podstaty s z něj stává opět prach.

Bůh je věrný.

Utne jim to při posledním závěrečném Božím soudu. Kdy jak andělé tak lidé budou svrženi do ohnivého jezera. A shoří a vše i jejich památka bude zapomenuta.

Ano, věčnost určitě nemluví pouze o délce. Je v ní pečeť jejího autora. Vždyť On jediný je věčný. Věčnost tedy patří Bohu a těm, komu On ji chce dát. Ne všem.

Jak rozumíš tomu kvalitativním aspektu věčnosti Ty?