Kdo je tedy křesťan? Člověk je křesťanem, pokud věří v Boží evangelium, Ježíše Krista av Bibli. Boží evangelium říká, že osobní hříšnost člověka je tak velká, že do nebe se nedostane nikdo, komu nebyla dána spravedlnost Ježíše Krista. Člověk je křesťanem, pokud věří, že spravedlnost Ježíše Krista lze přijmout pouze přes samotnou víru v to dílo, které Kristus dokončil na kříži. Člověk je křesťanem, když si uvědomuje, že jeho vlastní dobré skutky a dobré srdce jsou před Bohem jen poskvrnění hadrem. Člověk je křesťanem, pokud učiní pokání ze svých hříchů a pouze přes víru v Krista samého příjmu omluvu. Křesťan věří, že to, co mu umožňuje vstup do nebe, není to, co Kristus koná v něm . Naopak. Bůh nám dává Krista, aby nám poskytl to, co nám chybí a sice spravedlnost. Takto můžeme být přijati do nebe, kvůli spravedlnosti Ježíše, která nám je dána tehdy, když se prostou vírou obrátíme na jeho dokončené dílo. Člověk nemůže být křesťanem, dokud neučiní pokání ze svých hříchů a nemá úplnou důvěru v Ježíšův bezhříšných život a zástupné dokončené dílo Krista na kříži.

Křesťan věří, že spravedlnost Kristova, kterou člověk přijímá samotnou vírou a ne skutky, je ta spravedlnost, na základě níž Bůh zachraňuje ubohé hříšníky. Věřit, že třeba něco méně než Kristovu spravedlnost, znamená zapřít evangelium. Věřit, že je třeba ještě něco na víc než jen Kristovu spravedlnost, znamená popřít evangelium.

Vy jste rímskokatolík. Obsah toho, čemu věříte o Bohu, Ježíši Kristu a Bibli z vás dělá rímskokatolíka. Pokud byste věřili věcem, které protiřečí učení římskokatolického náboženství, již více nemůžete říct: "Jsem rímskokatolík."

Kdo je tedy rímskokatolík? Rímskokatolík je člověk, který svou důvěru vložil v to, jak Římskokatolická církev chápe Boha, Ježíše Krista a bibli. Proto rímskokatolík věří v Boha, Ježíše Krista a bibli, takovým způsobem, jak mu to předkládají a vysvětlují římskokatolické autority. Na prvním místě rímskokatolík věří v římskokatolický náboženský systém av římskokatolické kněžství.

Může být rímskokatolík křesťanem? Odpověď zní " ano ", pokud rímskokatolík opustí římskokatolické náboženství a uvěří v Boží evangelium, Ježíše Krista a Boží Slovo. Je římský katolicismus křesťanské náboženství? Odpověď je " ne ". Římský katolicismus nevěří v křesťanské Boží evangelium, Ježíše Krista a Boží Slovo.

Jsem křesťan a i když existují nějaké věci, na kterých se shodneme, ve srovnání s ohromnými rozdíly mezi námi, nejsou příliš významné. Naše rozdíly způsobují úplné rozdělení mezi námi.

Křesťané věří, že jedinou autoritou křesťana je samotná Bible. Bible se skládá ze 66 jednotlivých knih. Těchto knih je 39 ve Starém zákoně a 27 v Nové smlouvě. Křesťané věří, že celý obsah Bible je od Boha. Stejně věří, že Bible není jen obsahuje Boží Slovo, ale i Božím Slovem skutečně je . Křesťané dále věří, že Bible je dostatečná pro každého. Tímto myslíme, že Bibli může každý porozumět ve věcech, které se týkají spasení a posvěcení. Křesťané také věří v tzv.. Sola Scriptura [lat. výlučně Písmo]. Znamená to, že kromě Bible již neexistuje žádné jiné Boží Slovo. Uvědomujeme si, že Pán dal církvi mnoho dobrých učitelů a vůdců. Avšak oni jsou Se*****ární vedle primární usvědčující práci Ducha svatého, který učí všech křesťanů základnímu poselství Bible o spasení a chození s Pánem. Všichni křesťané dokáží přes vlastní studium Božího Slova rozpoznat a porozumět tomu, co vlastně evangelium spasení je a co od nás Pán očekává pro svatý život.

Katolíci nevěří jen v 66 knih Bible. Přidali další knihy, které původně mezi prvními křesťany v době apoštolů nebyly rozpoznány jako součást Bible. Tyto původně nerozpoznané knihy se nazývají apokryfy. Pro křesťany jsou druhořadé, ale pro římských katolíků jsou prvořadé. Navíc, rímskokatolík nevěří, že by byl schopen porozumět Bibli, kdyby neměl k dispozici učení autorit Římskokatolické církve. Tyto katolické autority přidávají i další zdroje zjevení a příkazů na stejnou úroveň, jakou má Bible. Od rímskokatolíka se očekává, že se bude stejnou měrou přidržovat římskokatolické Tradice, učitelského (učitelského úřadu) a římského papeže. Takto má rímskokatolík tři zdroje autority. Ale třeba podotknout, že ve skutečnosti je to MagisteriuM římské církve, kdo má nejvyšší autoritu, protože vykládá Bibli a volí papeže. Takto lze říci, že Řím se přidržuje principu Sola Ecclesia, tj. jedině Římská církev má autoritu. Zatímco křesťan se přidržuje Sola Scriptura, tj. jen samotná Bible má autoritu. Toto představuje obrovský a nesmiřitelný rozdíl mezi křesťanem a rímskokatolíkom. Člověk bude oddaný tomu, o čem si myslí, že je to ta pravá autorita. Tím, že katolíci se podřizují autoritě římskokatolického náboženství a nikoli autoritě Bible, dovolí Římu, aby určoval a vysvětloval věci, které se týkají Boha, Ježíše Krista a spasení. Toto je osudná chyba, která navždy staví do nesouladu křesťanů a římský katolicismus.

Křesťané věří, že Bůh zjevil v Bibli evangelium spasení. Tím, že křesťané uvěří v evangelium spasení, získávají jistotu věčného spasení a již více nejsou pod Božím hněvem. Nyní tedy již není žádné odsouzení pro ty, co jsou v Kristu Ježíši. (Římanům 8:1).

Jádrem evangelia, které zaručuje spasení každému, kdo v něho uvěří, je omluva, které člověk přijímá samotnou vírou v dokončeny Kristovo dílo. Křesťané věří, že evangelium nás zve opustit svou vlastní spravedlnost a uvěřit v spravedlnost, která je nezaslouženým Božím darem. Kající hříšník takto dostává Krista a přijímá Ho jen přes víru.

Křesťané věří, že někde v průběhu lidského života, se stane to, že Bůh otevře srdce člověka, aby pochopil evangelium spasení. Tímto způsobem daruje i víru, kterou člověk uvěří v evangelium. V křesťanské slovní zásobě se tato událost označuje jako znovuzrození , nebo narození shora . Tato slova pocházejí z rozhovoru, kde se Pán Ježíš vypráví s Nikodémem v Janovi 3. kapitole.

Tuto událost spasení způsobuje Bůh, který tím, co se narodili znovu otevírá oči, aby mohli vidět; otevírá uši, aby mohli slyšet; a otevírá srdce, aby mohlo uvěřit v evangelium záchrany skrze samotnou víru v dokončené dílo Krista. Všichni znovuzrození, jsou navždy v bezpečí v rukou Božích. On jejich neopustí a ani nezanechá.

Katolíci nevěří, že spasení je něco, co se děje v určitém okamžiku. Nevěří v omluvu ze samotné víry v dílo, které dokonal Ježíš Kristus na kříži. Katolíci nevěří v zkušenost znovuzrození, která způsobuje to, že takový člověk je navždy v bezpečí a má jistotu, že půjde do nebe. Katolíci věří v něco jiného. Například katolíci věří, že kmotra voda, při svátosti křtu, který vyslouží kněz, odstraňuje dědičný hřích po Adamovi. Také věří, že omluva je proces, který neustále probíhá skrze účast na svátostech římskokatolického náboženství. Katolíci věří, že účast na katolické mši a katolické zpovědi přináší odpuštění hříchů. Katolíci nevěří, že spasení je navždy zajištěno. Katolíci věří, že člověk dál trpí za své hříchy v očistci po své smrti. Katolíci věří, že osobní svatost jim zasluhuje nárůst spravedlnosti. Výsledkem toho je, že základem pro ospravedlnění v římskokatolickém náboženství není samotná Kristova spravedlnost připočtena bídným hříšníkům. Do katolického základu pro ospravedlnění jsou totiž mimo množství jiné zahrnuty i dobré skutky provedené ve víře. To vše na úkor přičítání Kristovy spravedlnosti.

Toto jsou velké a nesmiřitelné rozdíly. Učení Římskokatolické církve o spáse je zcela opačné vůči tomu, čemu křesťané věří o spasení. Tyto dva pohledy nelze sladit. Jsou úplně a otevřeně protichůdné.

Křesťané věří, že Ježíš Kristus byl opravdu Bohem a opravdu člověkem. Křesťané věří, že v jednom Bohu existují tři osoby. Křesťané věří, že Svatý Duch, Ježíš Kristus a Bůh Otec jsou jedné podstaty, ale různí, co do osobnosti. Takto tomu věří i katolíci. Ale křesťané věří, že Ježíš Kristus existuje navěky v nebi jako vtělený Bůh ve svém vzkříšeném těle. Křesťané nevěří, že lze svolat Ježíše Krista z nebe zpět na zem, aby se přetransformoval na kus chleba a víno v nádobě. Křesťané se hrozí, když slyší učení o prepodstatnení. Křesťané nevěří, že smrt Ježíše Krista musí zpřítomňovat na nekrvavém oltáři na odpuštění hříchů.

Rímskokatolík věří, že Ježíš Kristus je prepodstatnený ve víně a chlebu na eucharistickém oltáři, kde je jeho smrt z Golgoty sprítomňovaná v nekrvavé oběti na odpuštění hříchů. Toto je podstata římskokatolické mše.

Toto je obrovský a nepřekonatelný rozdíl mezi náboženstvím Říma a křesťanstvím. Křesťané věří, že Kristova smrt se udála jediný jednou provždy a nikdy se již nedá zopakovat a ani zpřítomnit.

Křesťané věří, že odpuštění hříchů se získává přes jednoduchou víru v dokončené dílo Krista. Křesťané nevěří, že by Bible učila římskokatolickou mši nebo jakoukoliv jinou katolickou svátost. Tyto svátostné obřady a jejich význam jsou diametricky v rozporu s vírou a učením křesťanů.

Křesťané důvěřují Božím slibem. Všichni, kteří věří v Kristovo dokončené dílo mají věčný život:

"Neboť vůle mého Otce je, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný ; a já ho vzkřísím v poslední den. "
Jan 6:40

Věřit v Ježíše Krista znamená věřit tomu, že to, že mě Bůh zbavil mé viny, jsem dostal jako dar, za který jsem nic nezaplatil. Věřit v Ježíše Krista neznamená to, co učí Řím a sice, že Ježíš ustanovil kněžství pomocí, kterého se postupně krok za krokem omlouvám přes poslušnou účast na náboženství sestávajícím ze svátostí.

Může se stát, že někdo zahyne, protože jeho víra ví o Ježíši příliš málo . Například, někdo věří, že Ježíš byl dobrý člověk nebo prorok a dal nám příklad, a přece bude nakonec ztracený. A stejně se může stát, že někdo zahyne, protože jeho víra ví o Ježíši příliš mnoho [vymyšlené a vadné věci o Ježíši]. Například, věřit že Ježíš je stvořená bytost, nebo věřit, že je stále v agónii kříže, nebo věřit, že se Ježíš nachází v kousku chleba a je nově obětován na oltáři. Toto znamená prezentovat jiného Ježíše . Jen jeden Ježíš je Spasitel a jen jedno evangelium je to pravé evangelium. V konečném důsledku se totiž křesťané ně spoléhají na to, že Ježíš působí v nás [i když křesťané jsou si jisti, že Ten, který započal dobré dílo, ho v nich i dokončí. Na základě Písem a zkušenosti jsme přesvědčeni, že Bůh stvořil nové stvoření v každém spasením hříšníkovi]. Ale toto dílo v nás, není to, na co se spoléháme, že se díky tomu dostaneme do nebe. Naopak, je to víra v to, že Bůh nás přijímá, pro to, co Kristus udělal pro nás. Bůh v Kristu vykonal pro nás to, co On sám od nás vyžadoval.

Římský katolicismus se sám vyloučil z křesťanství, protože začal s chybnou autoritou a skončil s pomýleným evangeliem, následkem čehož je to, že nabízí jiného Ježíše. Toto vše přineslo i množství učení, které otevřeně protiřečí základním principem křesťanské víry. Například:

1. Řím věří v očistec. Avšak v křesťanské teologii či Bibli není žádné takové místo, které by, co i jen připomínalo očistec.

2. Řím věří v odpustky, o kterých se tvrdí, že zkracují čas strávený v očistci za hříchy spáchané na zemi. Jenže v křesťanské teologii nebo v Bibli neexistuje žádná taková věc, jako jsou odpustky.

3. Řím věří v Neposkvrněné početí, bezhříšných život, Nanebevstoupení a postavení Marie jako Orodovnice. V Bibli a ani v křesťanské teologii není ani jen zmínka o takovém vyvýšení Marie.

4. Řím věří v neomylnost papeže, když mluví o záležitostech víry a morálky. O takové nesmírné moci, která měla být udělena obyčejnému člověku, však není v křesťanské teologii a Bibli ani jen náznak.

5. Řím věří, že spasení přichází přes náboženské katolické příkazy a také věří, že i jiné nekřesťanská náboženství přinášejí spasení těm, kteří se jejich věrně drží. Ale v křesťanské teologii není žádné místo pro spasení skrze nekřesťanská náboženství, jako jsou Římský katolicismus, Mormonizmus, Budhismus, Hinduismus, Svědkové Jehovovi, Judaismus a všechny ostatní náboženství, které neříká evangelium Ježíše Krista.

Jak může někdo tvrdit, že je členem nějakého náboženství, zatímco zahazuji základní učení tohoto náboženství? Říci: "Já jsem rímskokatolík, ale nevěřím v učení katolické církve", je výslovné protimluv ve víře i intelektu. Buď jste rímskokatolík, nebo nejste. Přehlasovat věrnost nějakému náboženství a přitom popírat jeho učení, není nic jiného než intelektuální sebevražda. Stejné logické zákony "neprotirečenia" se vztahují i na křesťany. Říci: "Já jsem křesťan, ale nevěřím v evangelium", je nesmiřitelný rozpor. Buď jste křesťanem, nebo jím nejste.

Jelikož římský katolicismus a křesťanství jsou si navzájem zrcadlovým opakem, nikdo nemůže být rímskokatolíkom a přitom schvalovat křesťanství. A rovněž nikdo nemůže být křesťanem, zatímco potvrzuje římský katolicismus. Tyto dva systémy víry se vzájemně vylučují. Oba prohlašují radikálně protilehlé a rozporné tvrzení o tom, jak se jde do nebe, a co je evangelium Ježíše Krista.

Doufáme, že teď už vidíte část z toho, o čem to " vlastně celé je ". Je velkým omylem, když si katolíci myslí, že se mohou nazývat křesťané, zatímco popírají nezbytné součásti toho, co Bible učí o evangeliu. Stejně bláznivé by bylo, kdyby si křesťané mysleli, že někdo může být křesťanem a vedle toho věřit všemu, čemu věří katolíci. Jedno je pravdivé a druhé je pomýlené. Není to jen sémantická otázka. Není to záležitost pocitů. Není to ani věc názoru. Není to ani věc úhlu pohledu. A není to ani něco, kde stačí souhlas s tím, že budeme nesouhlasit v některých okrajových otázkách. Není to ani otázka definice pojmů. Není to ani problém nějakých speciálních teologických detailů. Není to ani otázka přijímání těch, kteří věří jinak.

Je to výlučně záležitost pravdy a omylu. Je to otázka správného a nesprávného smýšlení. Je to otázka víry pravdivé a víry zmateni. Nepomůže, pokud někdo řekne: "Ach, vždyť věřím v Boha a Ježíše svým vlastním způsobem." Ne, protože existuje jen jeden způsob jak věřit. Nic se nevyřeší tím, když někdo řekne: "Myslím, že navzdory naším rozdílům, my všichni vlastně milujeme Boha a všichni Boha uvidíme, bez ohledu na naše náboženské přesvědčení." Ne, protože existuje jen jedno poselství evangelia. Je jen jedna cesta do nebe.

Ve Starém zákoně se stala událost, po níž prorok Eliáš přišel k těm, co žili v Izraeli, ale nenásledovaly Boží napsáno zjevení a dali se ovlivnit proroky, kteří kázali falešného boha a falešné evangelium. Eliáš je vyzval, aby si ustálily myšlenky. Nesnil o tom, že obě náboženství mohou být pravdivé:

Podobně i v Nové smlouvě, apoštol Pavel neustále ochraňoval evangelium před změnami nebo přídavky. Naprosto nebyl šťastný z toho, když vidlí těch, kteří přes své náboženské ozdoby ruinovaly evangelium omluvy samotnou vírou a spasení ze samotné milosti:

To, " o čem to celé vlastně je ", je věčný život lidských duší. Pokud věříme nesprávným věcem o Bohu a jeho evangeliu, pak se dostaneme do pekla. Pokud věříme pravdivým věcem o Bohu a jeho evangeliu, pak půjdeme do nebe.

Tato malá brožurka byla napsána v naději, že vezmete velmi vážně tvrzení Krista a jeho poselství evangelia. Pokud jste rímskokatolíkom, znamená to, že jste dosud nepřijaly evangelium Ježíše Krista. Přesto, co možná cítíte, vaše víra není upnutá na evangelium Ježíše Krista. Vaše víra se drží římskokatolického náboženství, které nemá žádné místo v křesťanství. Učiňte z toho pokání a přijďte ke Kristu. Pokud se nepřestanete držet prázdné naděje, jednou všechno ztratíte. Utečte ke Kristu. Aby také o vás nemuselo být řečeno: Vždyť jim mohu dosvědčit, že troubí za Boha, ale ne podle pravého poznání. (Rimskym10: 2)