Grano Salis - Jaká je úloha křesťanů v dnešní společnosti?

Úvodem musím konstatovat nejen velkou nevědomost ohledně této věci u nekřesťanů, ale mnohdy i u křesťanů. Jak to myslím? Pokusím se vám vysvětlit svůj pohled na příčinu této nevědomosti.

Před dvaceti léty jsem neměl na křesťany žádný pohled a popravdě řečeno mi byli k smíchu. Že existují jsem věděl, ale proč, to mne nikdy nenapadlo. Věří v nějakého boha? Koho to zajímá, vždyť není vidět a nikdy se nějak neprojevil. A v dnešní době, kdy podle historie a současných poznatků vědy jsme se vyvinuli z nižších živočichů, jak může někdo tak zpátečnicky uvažovat. Už jen ten nesmysl o nějakém stvoření za šest dní, když nám přece vědci dokázali, že země už je stará asi necelých 5 miliard let.

V žádném případě nebylo divné tehdy takto uvažovat. My, co jsme vyrůstali za komunistů a naši rodiče nás nevedli k víře, jsme byli komunistickým školstvím manipulováni k ateistickému myšlení, aniž jsme si uvědomovali, že nám někdo vymývá mozek. Dodnes to lze sledovat i v dnešním školství.

Zkrátka řečeno, nic z těchto tvrzení vědců, společnosti ve svém celku, ani výchova, mi nedalo nic, co by mne mohlo přivést k víře v Boha. Přišel jsem k tomu jak se říká, jako slepý k houslím. Vzal jsem si ženu, která byla věřící, nikde nechodila, nikomu nic neříkala, a ani neprojevovala snahu mne nějak přesvědčovat. Pouze jednou pozvala nějakou svou kamarádku, s níž jsem vyběhl takovým způsobem, že mne již nechtěla ani vidět.

Mnozí z vás, takzvaných křesťanů si řeknete: „Co to byla za křesťanka?“ a já vám musím odpovědět, že ta jediná pravá, která si na nic nehrála, ale byla. Co to tady zase melu?

Jsme-li křesťané, nemusíme křesťanský život předstírat.

Ještě to chcete jinak vysvětlit?

Kdo je Boží dítě, nemusí jednat jako Boži dítě. Neboť žijeme tím, co jsme, a ne tím, co děláme, nebo předstíráme.

A takovou ženu mi dal Bůh do cesty. A co ona dělala, abych se stal věřícím? Z mého tehdejšího pohledu nic. Pouze se za mne 5 let modlila. Potají, ve svém duchu. Nikdy jsem na to nepřišel.

A světe div se, po pěti létech mne Bůh přivedl k víře v Ježíše Krista Pána mého. Co se změnilo? Všechno a nic. Jsem stále stejný člověk jako vy všichni ostatní, a na druhé straně jsem Boží dítě, neboť mne Bůh zplodil k novému životu. Jak se ten nový život projevuje v mém životě? Tak po pravdě se o tohle nestarám. I když se mi mnohdy takzvaní křesťané snažili namluvit, ty se musíš snažit žít jako křesťan. Jak jsem již výše vysvětlil, takhle já křesťanství nechápu, tak jsem mu nebyl vyučen. Jo, někteří lidé z jedné denominace se mne snažili v této věci přesvědčit a přivést ke svým skutkům, ale díky Bohu se jím to nepovedlo ani po čtrnácti létech.

Předstírat něco svými skutky je totéž, jak to popisuje apoštol Pavel Galatským křesťanům. Kdykoliv se snažíme něco udělat, jsme opět podrobeni pod jho otroctví“ a stáváme se syny otrokyně. Dokud vytrváme na pozici Izáka, život, který máme, se bude spontánně projevovat. Galatským 4,21-5,1.

Na závěr se tak konečně můžu dostat k odpovědi na otázku z nadpisu.

Nechat v sobě žít Kristův život a nečinit mu žádné překážky nějakým předstíráním „svého“ pojetí křesťanství.
A pokud vám tato moje odpověď připadá nedostatečná, projděte si všechny mé články ohledně víry a křesťanství, které jsem tady napsal. Teď už vám nebudou divné.

PS. Tímto článkem tady na granosalis končím. Pokud bude Pán chtít, může se to změnit. Já v této chvíli nemám důvod tady pokračovat. Kdokoliv by měl zájem o nějaké pokračování v kontaktu, mou adresu znáte. prapsoon@atlas.cz

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace