Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Odpouštějí se ti hříchy …

Rád bych poukázal na vážný omyl, který je zde mezi vámi hodně rozšířený.
Týká se ospravedlnění člověka Bohem. Asi se shodneme na tom, že ospravedlnění se děje vírou. To je asi tak všechno, na čem se shodnout dokážeme (je to napsáno v Písmu), protože každý si pod tím „vírou“ může představovat cokoli. Třeba i setrvávání v sebeklamu "vyvolenosti", v pocitu vlastního protekcionismu u Boha, že mi Bůh na základě mého uvěření už dopředu odpustil prakticky cokoliv.

Apoštol Pavel dává příklad Abraháma, který uvěřil Bohu v naději, proti vší naději (Ř 4,18) a to mu bylo počteno za spravedlnost.

Co to vlastně znamená, být ospravedlněn Hospodinem?
Znamená to milost, dar, kdy Bůh prohlásí člověka za hodného nebeské blaženosti – očistí ho od každého hříchu. A to na základě Kristovy oběti. Divíte se, jak mohl být Abrahám takto dopředu ospravedlněn?
Mohl, jako i ostatní spravedliví SZ, protože u Boha čas nic neznamená. Z pohledu pozemského ovšem zemřelí spravedliví SZ nemohli ještě do nebe (to bylo až do Kristovy oběti pro lidi uzavřeno), odcházeli na místo mrtvých (šeol).

Co tedy způsobuje, že Bůh jednoho ospravedlní a jiného ne?
Je to kajícný postoj lidského srdce. Vztah k Bohu, který je charakterizován důvěrou a poslušností. Je vztahem milujícího a důvěřujícího dítěte, které chce činit Bohu jen radost. 
Je užitečné si uvědomit, že když Bůh Otec mluví s Abrahámem, je zde přítomen také Duch svatý, který v lidském srdci vzbuzuje touhu po Bohu. Abrahám vstupuje do vztahu s Otcem a podílí se tak na Synovství - je zde tedy tajemným způsobem přítomen i Syn.

Lidé SZ to měli s ospravedlněním přece trochu jinak, než to mají křesťané, lidé Nové smlouvy. - i my jsme uvěřili v Ježíše Krista (poněvadž víme, že člověk není ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou v Ježíše Krista) (Gal 2,16).

Abrahám logicky ještě nemohl být ospravedlněn vírou v Ježíše Krista, byl ospravedlněn vírou v Otce. Byl ospravedlněn participováním na synovství. 

Zákon ovšem nebyl dán zbytečně – lidé SZ byli střeženi pod Zákonem, vychováváni ke Kristu, k ospravedlnění z víry (Gal 3,24). I když ta základní podmínka k odpuštění hříchů - kajícný postoj lidského srdce, zůstává v platnosti pořád stejně - jak ve Starém, tak i v Novém zákoně.

Ve SZ nebyl ještě křest na odpuštění hříchů, nebyla ještě služba církve odpouštět hříchy.
Apoštol poukazuje také na příklad Davida, který uznal svůj hřích a litoval ho.
Přestože podle Zákona propadl smrti (měl být za cizoložství ukamenován), Bůh mu pro kajícný postoj srdce odpustil. Ospravedlnil ho.

Davidovy žalmy patří k nejkrásnějším perlám SZ: Žalm 51Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti,
moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.
Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.
Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.
Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.
Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.
Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.
Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu. Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží.
Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!


Na moment odbočím:
Chci upozornit, jak kontinuální je víra (jak učí i ŘKC) ohledně dědičné viny… Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka:……Stejně svědčí o přítomnosti dědičné viny i apoštol Pavel: (Ř 5,18)
… skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení …

Kajícný postoj lidského srdce je tedy naprosto zásadní a rozhodující pro to, aby Bůh mohl naše hříchy odpustit.
Bez lítosti, bez pokání, není žádné odpuštění hříchů. Bože, buď milostiv mě hříšnému - říká ospravedlněný celník …

Jak tedy dneska můžeme s jistotou vědět, že naše víra nás očistila od našich hříchů?
Na všední hříchy, které má každý křesťan, postačí v duchu vzbudit lítost, vyznat je přímo Bohu a jsou hned odpuštěny. To by měl dělat křesťan denně, alespoň večer, před ulehnutím. Nejlépe ale hned po tom, co si hřích uvědomí.

Hřích smrtelný je ovšem třeba vyznat také církvi.
Ten pak bývá odpuštěn skrze službu církve odpouštět hříchy(J 20,23).
Člověk potřebuje mít jistotu odpuštění hříchů, nikoli jen zdání. 
Bůh to dobře ví, a proto každé takové ospravedlnění potvrzuje i viditelně:
Potvrzením Abrahámova ospravedlnění byla ohnivá pochodeň, která spálila jeho oběť (Gn 15,17).
Davidovo ospravedlnění zase potvrdil nahlas prorok Náthan (2 s 12,13), ovšem až po Davidově uznání své hříšnosti a projevené lítosti..

Dneska zpovědník po našem vyznání hříchů a projevení lítosti, pak při rozhřešení říká nahlas: "Odpouštějí se ti hříchy, jdi v pokoji."
Stejně tak i křest je viditelným potvrzením ospravedlnění člověka Bohem. 
Vírou v Ježíše Krista se stáváme duchovními dětmi Abrahámovými a jsme podobně jako on ospravedlňováni vírou. Zda je to pravda a my máme skutečně hořící srdce Abrahamovo i kajícné srdce Davidovo a zda jsme tedy skutečně Bohem také ospravedlněni – to zjevuje Bůh viditelným způsobem, tak, aby měl každý člověk naprostou jistotu.

Bohem viditelně nepotvrzené ospravedlnění je pouze fiktivním životem ve lži – a to nepřeji nikomu.