Grano Salis - NĚKOLIK POZNÁMEK K SVĚCENÍ SOBOTY

poslal Momonka

Není tomu tak dávno, co jsem zde obhajovala 4. přikázání, které se týká sobotního odpočinku. Vy, kteří jste již četli mé svědectví „Spravedlivý bude žít z víry“, již chápete, že se u mne mnohé změnilo... Je to pro mne dost těžké přiznat a propadám se nyní hanbou, ale musím s pravdou ven, protože jen pravda osvobozuje.

S pochopením zákona svobody jsem musela nutně změnit také svůj postoj vůči sobotnímu odpočinku. Až do poslední chvíle jsem přikládala sobotě zvláštní význam, tedy až do okamžiku, kdy mi Pán zjevil celou pravdu o mně a mé neuvědomělé ignoranci tohoto přikázání. Asi se divíte, co vám to tu povídám, ale jednoho krásného dne jsem si uvědomila celý dopad 4. přikázání na můj život, totiž, že nejsem schopna toto přikázání dodržet! A že to, co jsem zde o sobotě psala, byla lež, byť jsem upřímně věřila, že je to pravda. Omlouvám se vám všem, kteří jste museli tyto nesmysly snášet. A taky se omlouvám všem těm, kteří mi uvěřili a byli na mé straně. Moc mě to mrzí. Můžete-li mi odpustit, odpusťte, prosím.

Abychom byli v obraze, připomeňme si proto celé znění tohoto přikázání:

Pomni na den sobotní, abys jej světil. Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své; ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých. Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho. /Ex 20:8-11/

Schválně jsem zvýraznila větu, která vždycky šla mimo mne – šest dní pracovati budeš... Když mi tohle Pán ukázal, zůstala jsem stát jako opařená, protože tuto část jsem celou dobu nějak přehlížela. Pro mne bylo důležité to, že v sobotu nic nemusím, že mám volno, ale že jsem povinná ostatní dny pracovat, na tom mi už moc nezáleželo. Pochopila jsem, že je to přikázání Staré smlouvy a že křesťany již nijak nezavazuje, ba co víc – pozbývá veškerou svou platnost, jestliže jsme již vstoupili do Jeho odpočinku. Povšimněme si proto i druhé části této věty – a dělati všeliké dílo své... A nyní list Židům /4:10/: Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků... Křesťan již své dílo nedělá, tedy neměl by dělat, neměl by mít oněch šest dnů pro sebe, neboť jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili. /Ef 2:10/

Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď. /Ř 14:5/ Není náhodou, že toto Pavel zmiňuje spolu s jedením pokrmů – slabší nejí maso, podobně jako slabší zachovává den, což jsou příkazy Staré smlouvy. Ale kdo má víru, ten mezi dny nerozsuzuje a nezáleží na tom, co ten který den dělá, zda pracuje či ne, neboť jestliže ty máš víru? Měj ji sám pro sebe před Bohem. Blaze tomu, kdo nesoudí sám sebe v tom, co uznává za dobré... Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! /Ř 14:22; 14:4/ Veškeré naše konání by mělo totiž být ke cti a slávě Boha. Je proto důležité si uvědomit, zda skutky, které děláme, jsou opravdu nutné či nějak užitečné službě Bohu. Neboť tohoto verše /14:5/ lze zneužít i jiným směrem, totiž že budeme mít všechny dny stejné, avšak všechny jen pro sebe a na Pána si vzpomeneme akorát večer před spaním. A někdy ani to ne... Pak ale Pánu nezbývá, než nám jako církvi v Laodikeji říci: Znám tvé skutky, že nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! A tak, že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst... Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. /Zj 3:15-16; 20/

Pokud někdo chce zachovávat 4. přikázání, nechť ho zachovává. Měl by si však uvědomit a do důsledku zvážit celé jeho znění, zda je on sám vůbec schopen je dodržet a proč je vlastně povinen ho dodržovat. Pokud si děláte volno i v neděli či jiný den, v létě si dopřáváte čtrnáctidenní dovolenou, přičemž lpíte na 4. přikázání s tím, že bychom ho měli všichni dodržovat, jinak jsme přestupníci, tak napřed popřemýšlejte, zda nejste vy sami přestupníci, zda nesvazujete lidem těžká břemena, ale sami nechcete pohnout prstem /Mt 23:4/ a zda nechcete vyndávat bratrům třísky z oka, ale vlastních trámů si nevšímáte. /Mt 7:3/ Ano, uvědomila jsem si tento svůj hřích a velmi toho lituji. Netušíte, jak moc se nyní za to stydím...

Postupně jsem pochopila a došla ke zcela překvapivému závěru, že litera 4. přikázání je ve skutečnosti jakousi brzdou či překážkou při vstupu do Jeho odpočinku. Vždyť ono nás vybízí k tomu, abychom pracovali a konali své dílo, což je zcela v rozporu se slovy Pána Ježíše, který nás vyzývá takto: Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste obtěžkáni, a já vám dám odpočinout. /Mt 11:28/ A dále praví, abychom se nestarali o to, co budeme jíst a co si budeme oblékat... Pohleďte na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?! Nehledejte tedy, co byste jedli nebo co byste pili, ani se tím nezneklidňujte. Všechny tyto věci totiž vyhledávají národy tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete. Hledejte raději Boží království a všechny tyto věci vám budou přidány. /L 12:27-31/ Tohle je ovšem ideální stav křesťana, dobrovolné odevzdání se do rukou Božích, hledání Jeho vůle, podobně jako k tomu vybízí apoštol Pavel: Proto vás vyzývám, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu, skrze vaši rozumnou službu. A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se (správně buďte proměněni) obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co je dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle. /Ř 12:1-2/ K tomuto cíli měl Zákon vychovat Izraelity, což se ovšem nestalo, kvůli tučnosti jejich srdce. Mám-li to shrnout v jedné větě, tak Pán Ježíš Kristus je oním naplněním 4. přikázání, neboť On je tou Sobotou.

Adventisté (a nejen oni, já třeba kdysi také) nám v souvislosti se sobotou rádi citují verše z epištoly Jakuba: Kdokoliv by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě klopýtl, provinil se ve všech. Vždyť Ten, který řekl: „Nezcizoložíš“, řekl také: „Nezabiješ“. Jestliže tedy necizoložíš, ale zabíjíš, stal ses přestupníkem Zákona. /2:10-11/ (… a Ten, který řekl „Nezabiješ“, řekl také „Pomni na den sobotní“, byla má parafráze tohoto verše.) Jako by tím chtěli říci, že oni jediní se snaží dodržovat celý Zákon a pod tím Zákonem zde si představují desatero včetně svěcení soboty, která je křesťany buď opomíjená, nebo „předělaná“ na neděli. Milovaní, zamysleme se nad tím, komu jsou tato slova Jakubem adresována. Řekla bych, že právě přímo těm, kteří se ospravedlňují skutky Zákona, náboženským lidem, kteří se snaží dodržovat přikázání, neboť si myslí a možná že i upřímně tomu věří, že za to sklidí odplatu – spasení. Takoví si proto mají dát velký pozor, protože i malé klopýtnutí znamená před Bohem velký pád, neboť tomu, kdo koná skutky, se nepočítá odplata podle milosti, ale podle dluhu. /Ř 4:4/

Bylo by velmi pošetilé si myslet, že budeme nakonec spaseni, když se budeme snažit dodržovat Zákon (plnit přikázání), když se budeme snažit milovat Boha a bližního, přičemž oběť Beránkova nám poslouží víceméně k tomu, aby zamaskovala to, co my jaksi díky vlastní nedokonalosti a slabosti nedodržíme, přestoupíme. Takový přístup je ale velmi dehonestující Krista a Jeho vzácné oběti! Tohle pak v důsledku není láska k bližnímu s čistými motivy, tohle je (neuvědomělá) vypočítavost. Zkrátka není to nic jiného, než zneužití bližních k vlastnímu prospěchu a pyšné šplhání do nebe na (dobrých) skutcích Zákona. Pán Ježíš není jen tak nějaká naše pojistka v případě uklouznutí! On není něco jako lanko a skoby, které mají za úkol držet a jistit horolezce. On je tím, kdo jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcování, navždy k dokonalosti. /Žd 10:14/ On je tou Skálou, k níž my pouze směle přistupujeme, my už nikam pro spasení neběžíme, neboť je už máme – a sice v Něm! A co víc – my už o něj žádným způsobem nemůžeme přijít! My ani žádnými svými skutky, byť bychom se snažili sebevíc, nemůžeme k této oběti nic přidat a také nic ubrat. Již je dokonáno /J 19:30/, již není třeba nic přidávat. Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti! /Ga 5:4/ Na základě skutků Zákona totiž nebude v jeho očích ospravedlněno žádné tělo; neboť skrze Zákon přichází poznání hříchu. /Ř 3:20/

A proto spravedlivý pak bude žít z víry; kdyby však couvl, má duše v něm nenajde zalíbení. /Žd 10:38/ Již jsme pod milostí, tudíž nemusíme couvat zpět a spoléhat na Zákon, abychom věděli, co máme plnit a čemu se vyhnout. Choďme Duchem, neboť spravedlnost z víry mluví takto: Blízko tebe je slovo; ve tvých ústech a ve tvém srdci. /10:8/ Chápu, že pro mnohé je svoboda v Kristu něčím tak nepředstavitelným a neuchopitelným, že z toho mají strach, aby neupadli do hříchu a tak sobě i druhým stavějí mantinely v podobě nějakých přikázání, např. co smíme a nesmíme dělat v sobotu či v neděli... Potíž je však v tom, že tito lidé pak sami nejsou způsobilí ta svá přikázání dodržovat, čímž vznikají jen hádky a neustálé třenice lidí s porušenou myslí a zbavených pravdy, domnívajících se, že zbožnost je zdrojem zisku. /1Tm 6:5/ Tím ziskem zde míním odplatu v nebesích. V listu Galatským /2:4/ apoštol Pavel zmiňuje falešné bratry, kteří se vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. Jistě těmi bratry míní věřící z židovstva, kteří lpí na Zákoně se vším všudy (soboty, obřízky, pokrmy atd.). Troufám si tvrdit, že Pavel ve svých epištolách vůbec nerozlišuje Zákon (desatero na kamenných deskách) a Zákon (sepsán Mojžíšem). Již žádné desatero nikoho nezavazuje! Vždyť celý Zákon se naplňuje v jednom slově, totiž v tomto: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ /Ga 5:14/

Nejspíš vás bude zajímat, jak teď vypadá sobota u nás. Ono se v podstatě nic nezměnilo, v sobotu si ráda dopřeju chvíle volna, avšak již nikomu nebudu říkat, že je povinen odpočívat také a že když to dělat nebude, že tím pádem hřeší, jako jsem to tady kdysi psala. Vždy jsem se řídila Pánovými slovy, že sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. /Mk 2:27/ Pakliže je sobota pro člověka, tak ať si ji každý užije, jak uzná za vhodné. Je to podobné jako kdybych upletla manželovi svetr a lpěla na tom, aby jej neustále nosil, neboť je ode mne a pro něj. Myslíte, že by byl z takového dárku šťastný? Vůbec ne. Pakliže chci někoho soudit za to, že dělá v sobotu to či ono, tak prakticky stavím sobotu nad člověka. Ten, kdo jí (nebo má den jako den), ať nepohrdá tím, kdo nejí (nebo má jeden den nad jiné), a kdo nejí (nebo zachovává sobotu), ať nesoudí toho, kdo jí (nebo nezachovává sobotu); vždyť Bůh ho přijal! /Ř 14:3/

Kdo chce pochopit, pochop.

Připouštím, že někteří z vás na tomto mém ponížení povyrostou a jiní zase budou skřípat zuby. Avšak vám, kteří poté budete oslavovat Boha, což bylo mým cílem, kéž se rozmnoží Jeho milost. Pokoj vám.

Momon

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace